Dle poznámek pražského kněze B. Bílého (22.9.1921 – 28.2.2002) zpracoval P. Mikula

            V současné době se často hovoří o evangelizaci. Ale to není správný název, protože to, co je předkládáno, není nauka totožná s evangeliem, ale je to výklad  katechizmu. Témata  i didaktický  sled "evangelizace" se neshodují s evangeliem. Hodně se mluví o evangelizaci, jenže hlásá se ve skutečnosti deformovaná dogmatika. Dalo by se říci paskvil. Například, mluví se o pokání způsobem: „Budeme se modlit společně…“ apod. Jenže pokání je Metanoia  a každý to dělá podle potřeby sám a ne podle toho, co je nařízené. Můžeme se modlit společně, ale každý sám za sebe, za to, co nás trápí, co je aktuální a ne, co je institucionálně vybráno. Církev musí nejdříve sama udělat nápravu a pak chtít začít „hýbat“ s lidmi. A ne obráceně, začínat hýbat s lidmi a přitom sama není v pořádku. Říká se o obnově církve. Jenže je potřeba náprava a ne obnova. Po celou dobu křesťanství jsme nešli podle Ježíšova evangelia.

Skutečnost, že se mluví o evangelizaci svědčí o tom, že je nutné provést nápravu církve. Neprovede-li se náprava církve, bude mít nekvalitně chápanou dogmatiku a dále jako kompromis bude katechismus. Tyto aspekty zablokují evangelium, které se stane nepřístupnou věcí. Je nutné začít s totální rekonstrukcí, aby se situace ještě nezhoršovala. Dnes je situace podobná, jako když začal mluvit Ježíš: „Čas se naplnil, Království Boží se přiblížilo, čiňte pokání a věřte evangeliu“. S odvoláním na toto první  kázání bychom dnes mohli říct: „Čas  je dávno  naplněn a naopak  svět je ohrožen, sliby Proroků a Ježíše mohou  být zmařeny. Evangelium dlouhou dobu využité nebylo. Je nebezpečí, že bude ještě víc zapečetěnější. Proto je nutné provést Metanoia, abychom rozuměli evangeliu. Katechismus, který  byl nazvaný jako evangelizace, svět  nezachrání. Ještě je čas. Království Boží je na spadnutí, čiňte pokání. To, čemu říkáte ´pokání´ není skutečným  pokáním“. Náprava je nutná. Izajáš mluví, že bude odzbrojení. Rozjelo se to a zastavilo se to. Dále mluví, že Bůh podruhé shromáždí svůj lid. Rozjelo se to a zastavilo se to. Když církev pojede dosavadním způsobem, provede „evangelizaci“ a zabije tím evangelium. Proto je nutná náprava církve. Nevyřeší-li se to, vzniknou obrovské škody. O našem křesťanství  platí „nebude-li vaše spravedlnost lepší než zákoníků….“ (Mt 5,20). Je třeba znát a natrénovat si správnou techniku myšlení, natrénovat si  správnou kognici. Je nutné provést a hlásat rekonstruovanou Ježíšovu katechezi.

            V dogmatice  je traktát "De gratia", přitom tato koncepce v evangeliích není. Tam je Království Boží a Království nebeské. Katechizmus je nezná a neřeší. Katechizmus  nemůže  vyřešit  problémy  typu „Limbus", „Tomismus versus Molinismus“. Pozn. V současné době je už problém Limbu odstraněn (ale ne na bázi evangelia). V evangeliích je naopak dost materiálu k jejich vyřešení. Už  tyto diference by nás měly upozornit na to, že bychom  měli provádět skutečnou Evangelizaci,  tj. dát lidem poznat Ježíšovu nauku.  Svět  je  v  kritické  situaci. Pouze Ježíšova katecheze znamená  možnost dosažení klidu ve světě.

            Je-li člověk poctivý, je jeho povinností podrobit kritice Ježíšovu nauku (viz Jn 10,37-38 a přes to pozná koexistenci Ježíše s Otcem) a pak dojde k přesvědčení, že Ježíš má pravdu. Ježíš podával katechezi s doklady (skutky) a přesto povoluje kritičnost vůči své osobě i skutkům (Jn 10,37-38). Tato výzva vybízí posluchače Ježíše, aby požadovali důkazy (doklady) dle „nečiním-li skutky, nevěřte mi“. Ježíš navíc prohlašuje, že svědectví lidí nepřijímá. Tudíž, když někdo z lidí bude tvrdit, že viděl Ježíše dělat zázraky, je to svědectví lidí (i když takto učí Církev). Ježíš nechal nesamostatné lidi jít za Janem Křtitelem, aby byli spaseni. Toto se ale týká církve, i lidí dneška. Rovněž evangelium je zpráva o životě Ježíše a o jeho katechezi. Je to svědectví lidí. I když se někdo bude evangelia dovolávat, ale nebude mít skutky, není zaručeno, že evangelium správně vykládá. Je mnoho křesťanských církví, které se odvolávají na evangelia (zejména na sv. Pavla) a učí různě.

Požadovat oprávněnost nauky či výroku je nutné, zejména pokud nám někdo něco slibuje, nebo nám něco nabízí a za to od nás něco chce (Jn 10,37-38). Člověk by měl chtít doklady od Ježíše. Přitom ale musí být kritický sám vůči sobě a stejně vůči nauce „rabínů“. To jej ochrání od nekvalitního postoje vůči Ježíšovi (nebude jako Petr, který oponuje Ježíšovi tím „to se ti nestane"). To jej také ochrání od bezmyšlenkovitého přikyvování, jaké je běžné dnes, když čteme Ježíšovy sliby (viz konec Mk 16) a přitom nikoho nenapadne dosáhnout jejich splnění.

Pozor na ekumenismus, kde se propaguje konsensus, tj. věci, na kterých se  shodujeme. Takový ekumenismus s konsensem je nutné odmítnout. Je nutné zavést ekumenismus s tvrdou diskusí u kulatého stolu s jedním volným místem pro Ježíše. Tudíž diskuse konfrontační (padni komu padni) s nalezením jediné rekonstruované Ježíšovy katecheze a Ježíšem potvrzené. A ne konsensus při různých interpretacích. Tohle je tvrdá výtka církevním představitelům. Je potřebná jasná  formulace defektů, každému vytknout chyby a trvat na odpovědi. Tak člověk i okolí bude vědět, kdo je nekvalitní, kdo není „označen“. Pak může být postih nepoznamenaných. Je proto nutné mít doklad pravosti katecheze, mít správnou nauku a katechezi a umět bez vadné motivace snést svoje postavení. Uzdravování nemocných by samo o sobě nepomohlo. Kdyby nebyl vyhlášen boj proti deformaci myšlení, tak by to dopadlo jako v Lystře (Sk 14,8-12), oslavování charismatika, ale nebylo by Metanoia.  Proto by mělo platit „Jste  deformováni,  neuzdravím  nemocné,  nemocní budou muset si uzdravení vyprosit sami. Já vám ukáži zázraky, které budou dokladem, ale nemocní zůstanou nemocní“. Mohou to být zázraky typu proměnění vody ve víno,  rozmnožení chlebů, chůze po vodě,  telekinese apod. Ježíš viděl u  jedinců víru,  proto je uzdravil. Lidé víru  nemají a proto uzdravení  pouze těch, kdo uvěří. Je nutné postupovat dle  Mt 10, ale předvést  „tanec slunce", znamení na slunci, na měsíci a pak ohlásit další rány, dát lidem recept  na rány. Někteří lidé uvěří během postihu. Paktito lidé budou uzdraveni. Nelze vyloučit kázání s novou tematikou.Ale stále třeba předkládat kázání. Ti, kteří uvěří po první ráně, budou postupovat dál. Z těch budou „učící učedníci“ (12.72). Sled kázání jako v rekonstruované Ježíšově katechezi. Postup by mohl být následující:

1.    První kázání na  začátku, pak další.

2. „Horská řeč“, zde ukázat vztah mezi Mojžíšovým Zákonem a Ježíšovou katechezí, že  „nepomine čárka ze Zákona“, naplnění Zákona.

3. Ukázat  deformace a degradaci Mojžíšova Zákona  na  rabínskou interpretaci a  varovat před  tím Církev.

4. Vypracovat  soupis prvků „farizejského dědictví",   tj. detekce farizeismu  v nás.  Vytknou defekty,  pak ukázat  jak provádět  nápravu přes (Neo)Laodiceu (viz. Zj.2-3).

5.  Mt  13 - podobenství, Mt 16 – „Varujte se kvasu farizejského“„ 

6. Jan 6 

7. Jan 5, Jan 14

8. Jan15, koexistence s Ježíšem

9. Struktura  Církve,  starší,  organizace.

10. Nutno  opustit klasické  formy bohopocty,  místo formy mše =>  agapé.

            Je nutné dořešit  problém „setřeste prach“ a tu výzvu kdy ho použít,  nutno dořešit problematiku „mdlých ve víře“. Originál  Ježíšovy katecheze nesouhlasí úplně se zapsaným evangeliem. Je zde nesouhlas  s katechezí epištol (porovnejme Ř 9 a Jan 5). Nesmíme míchat Ježíšovu katechezi  a katechezi epištol. Ježíšova katecheze nebyla pochopena a tak hned došlo k deformaci a pak k postupné  deformaci, takže úroveň církve  klesala. Ježíš říká: „Eliáš  přijde a napraví vše“. To znamená, že deformace církve je předpovězena.  Rovněž  Ježíš  hovoří  o jednom ovčinci a pastýři. To je také nepřímá předpověď rozdělení církví, nepřímé odsouzení tohoto stavu. Je nutné uznat, že došlo k deformacím v církvi. Je nutné uznat, že postoj  Církve byl v době  Husově nekvalitní a to bez ohledu na problém osobnosti Mistra J. Husa. Bude nutné uznat, že magistérium neexistuje a Církev bude muset uznat svoje chyby. Toto bude  první rozdělenína souhlasící, kteří přijmou výzvu  k  pokání a na oponenty. Zde hned použít zázrak typu „slunce, měsíc, sníh v létě (Samuel)...“.  Církev  bude muset   uznat  mnoho chyb. Bude soud nad Církví. Kdyby nezačal soud nad Církví,  Církev by  zasahovala do problému rekvalifikace věřících.

Evangelia nejsou originálem, ale to, co  máme, jsou opisy opisů. Navíc i absolutně první text je už překlad z aramejštiny. Problematika „nalezení“ textu  není jen problém  „apokryfů“, ale problém „prvního překladu“. Zde je nutné najít originální slovník,  protože např. víra dle Ježíšovy katecheze není totožná  z vírou dle katecheze epištol nebo katecheze římsko-katolické církve. Proto je nutné zpracovat postup provádění rekonstrukce Ježíšovy katecheze. Dále nutno zpracovat  problém „slabých vevíře“. S tím souvisí problematika „Smyrna“ „Filadelfie“ atd.,  a také problém imunizace.

Náprava

Prostředkem k tomu je Ježíšova výzva: „Udělejte si přátele z klamného mamonu...“ Napřed kogniční rehabilitace, profánní na mamonu. Pak je práce s podobenstvími, s analogii a vytváření si kombinovaných obrazů tj. vidění + domyšlení. Na tyto věci musí být tréninky a člověk se musí naučit dělat pokusy s neviditelnou realitou. Člověk musí vědět o tom, že existuje neviditelná realita. To je řada pokusů. Pak jsou na řadě pokusy, které ukáži na adaptaci např. adaptace oka na osvětlení (jedním okem se dívej, druhým ne a pak uvidíš ve tmě rozdíl). Na tohle musí být výrazné pokusy. Je nutné varovat před nekvalitním myšlením jak jsem se setkal na vikariátní schůzi: „Já mám lepší model Svaté Trojice a to voda, led a pára“. Ten kněz tomu nerozuměl a neuvědomoval si význam slov. Takže nastupuje tady také problematika valoru slova.

            Budeme-li používat vlastní podobenství, je dobré je porovnat s Ježíšovými podobenstvími. Posluchač může říct: „Ano, v něčem se to podobá Mt 25, v jiném aspektu se to podobá Luk 19“. Už to porovnání různých podobenství mezi sebou upřesní jejich vyhodnocení a použití a umožní rozšíření Ježíšových podobenství na konkrétní situace v životě. Proč jsou podobenství tak důležitá? Podobenství má jednoduchou strukturu a snadněji se zapamatuje. Když se místo podobenství říkají abstraktní definice, hůř se to pamatuje a pořád to není tak bohaté, jako podobenství. Navíc podobenství mohu rozšířit na různé situace. Slovní definice jsou velice stěsnané. Čili takové podobenství o „Otci a synech, co dostanou kolo“ je poučné a umožní rozvoj. Důležitým prvkem také je, že podobenství umožňuje vytváření komplexního obrazu. Pohled na elektrický náboj, nebo na magnet umožní rozšiřování duševního obzoru. Komplexní obraz je nesmírně důležitý. Po experimentech se vzduchem, magnetem a elektrickým nábojem pak mohu položit dětem otázku: „A čemu se to podobá?“ Magnet – „je to lepidlo, nebo jsou neviditelné ruce?“ To umožní vytváření komplexního obrazu a to je nesmírně důležité při pochopení evangelia. Používání podobenství umožní také zapečetění (odpečetění) Evangelia, aby ti lidé, kteří jdou tou cestou, mohli Evangelium rozpečetit a ti, kteří nechtějí, budou Evangelium dál číst a žádné ovoce jim to nepřinese. Čili evangelizace bez pořádného Metanoia, techniky čtení Evangelia a zacházení s podobenstvími a bez rozšíření těch věcí je pouhá fráze.  Evangelizaci je nutné zpracovat z tohoto aspektu. Je to otázka nového typu myšlení (podobenství), otázka poznat slepotu (také otázka podobenství) a otázka zatvrzení, nezájmu atd., co je otázka pozorování sama sebe.

            Když se mluví o jednom podobenství, začne se objevovat řada napojených podobenství různými směry. Dá se ukázat, že evangelizace bez podobenství je nekvalitní. Evangelizace bez nalezení defektů myšlení, je také nekvalitní, protože snadno uvízne na nižší úrovni. Na těch podobenstvích lze ukázat více aspektů. Ukázkou může být rozdíl mezi úrovněmi církví (viz. Zj 2-3, Thyatírští by mohli být nazváni jako samostatní přemýšlivci). Pomocí podobenství se rozvíjí myšlení jako zrno hořčičné, které jednak roste a jednak se rozvíjí do stran. Dá se to  ukázat na poznání atomu. Je to kombinace a spojení více poznatků. Zpětně to může pomoci chápat lépe podobenství o zrnu hořčičném.

            Nutno zdůraznit, že se nejedná o obnovu Církve, ale nápravu (Ježíš to řekl Petrovi, Jakubovi a Janovi, když scházeli z hory). To je rozdíl. Kromě kogniční rehabilitace musí být také rehabilitace percepční, abych věci viděl a taká rehabilitace intelektuální. Je nutné pořádně vysvětlit problematiku slepoty a ukázat, že byla i u apoštolů. Nelze tedy začít s evangelizaci, dokonce ani s Metanoia. Je nutné začít s problematikou slepoty, vyřešit příčiny degradace církve atd. Je nutné provést rehabilitaci vnímání. Pak se bude mluvit o technice evangelizace a pak se začne s novým čtením evangelia.

            Nestačí znova začínat, ale je třeba vytvořit nový psychický program. Nesmím do něj dát staré prvky („nové víno do nových měchů“), protože ty mohou vyvolat překlopení do starého programu. Pozor také na deformované procesy nižších úrovní. Ty také mohou přivodit překlopení. To pak může z paměti vyvolat odmítnuté vadné stereotypy. Ty pak vyvstanou jako řešení problému, ale pak část nebo celek řešení je deformován. Toto nebezpečí nehrozí u hříchů zjevných (viz. „Sodomě bude na soudu snáze“). Při Metanoia  je napřed nutné uvážit v čem spočívá problém Metanoia, pak na mamonu natrénovat stereotypy a vlastnosti ovlivňující činnost a pak začít znova trénovat nový psychický program. Výhodou je, když nový soubor má jiný slovník.

            V člověku jsou uloženy programy. Když řešíme problém, nebo něco děláme, vybavují se programy a podle nich budeme v dané chvíli postupovat. Nové poznatky, které v dané chvíli získáme, uložíme do paměti. V případě potřeby dojde k jejich vybavení. Takto také se vybaví nový program v rozšířené formě.

            Pokud ovšem má člověk v sobě imitaci náboženství (viz farizeismus, rabínská katechese), nebo i když dělá Metanoia, ale jsou v něm staré programy s plným nebezpečím překlopení a možností deformace dalších programů (jak nově zavedených nebo i starých), tam se degenerace snadno může dostavit. Proto je nutné Metanoia předem připravit, natrénovat a návyky i poznatky zafixovat. Navíc je třeba si vytvořit z nich blok, který se bude spouštět jediným povelem. Tím dojde ke zmenšení rizika poškození. Samozřejmě činnost nutno omezit na doménu. Tu kontrolovat a postupně rozšiřovat.

            V paměti zůstávají zápisy nejen dobrých informací a programů, ale i vadných. Při řešení úkolů, pokud máme "slepou" rutinu, takže nevyhledáváme informace a programy z paměti, jedeme dle rutiny. Rutina je odolná (viz slovní hříčka "curastique"). Pakliže ovšem je rutina znehodnocena, pak je situace ještě horší.

            Zdá se, že naše představa o Bohu byla předkládaná příliš předčasně a dogmaticky. Učili jsme se modlit a jak mám mít sepjaté ruce, ale co to je modlitba, to ne. Že existuje Tvůrce je velice pravděpodobné na základě toho, co vidíme. Hmota plus energie nepřibývá a neubývá. Takže tady musí být nějaký zdroj energie. Když se apoštolové Ježíše ptají (Sk 1), „Pane už v tomto čase chceš obnovit království Izraele“, on jim odpověděl: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci“. Tady to může být také, že Otec stanovil podmínky, za kterých k tomu dojde a může ten vývoj těch podmínek odhadnout. Říkat, že Bůh je vševědoucí a všemohoucí, dalo by se říct, že není podložené. Když ale budu mít s Bohem kontakt, mohu si to odzkoušet např. „Bože, zde mám zalepenou obálku a ty mi řekni, co jsem do ní napsal“ ap. Na jedné straně máme řadu naivních názorů a přitom celá řada kvalitních nám uniká. Evangelium samotné není důkazem. Knížku může napsat kdokoliv. Ale ten, kdo to říkal dělal skutky, které nedokáže nikdo z lidí, tak ten už může o věci mluvit. Zrovna tak, když chci věřit Evangeliu, musí se mi Evangelium prokázat. Je tam přece „nečiním li skutky svého Otce, nevěřte mi“. To řekl Ježíš a konto své katecheze. Tím se dokazuje platnost Evangelia. Ten reálny vztah vůči fyzice a matematice musíme také zavést ve vztahu vůči Bohu. Musíme věci přesně domýšlet a dotáhnout. Vztah vůči Bohu musí být promyšlený na základě toho, co si můžeme domyslet.

Katecheze

1. Redukovat křesťanství na desatero je chyba. Chybou by bylo i sám Starý Zákon redukovat na desatero. Co je Zákon? Není to zákon, ani testament, ale je to Smlouva. Přesněji smlouvy dvě, Stará a Nová Smlouva. V obou případech jde o víc než pouze hřích a nehřešení.

2. Starý Zákon: a) trestá vadné jednání přiměřeně a spravedlivě, b) prevence, c) připravuje pro Nový Zákon.

3. Nový Zákon má přesně stanovený cíl a za tím cílem navádí. Postih je za nedodržení instrukce => postih zablokováním růstu.

4. Máme tedy Evangelium. Máme ale nejen nekvalitní překlady, ale nauka církve neodpovídá úplně Evangeliu. Navíc jsou rozpory v Bibli . Je třeba najít řešení.

5. Na jedné straně byla Ježíšova katecheze, pak máme zapsané Evangelium a také katechezi římskokatolickou. Proto je nutný návrat k Ježíšově katechezi. Nutno najít postup jak z Bible, eventuálně z Evangelia provést rekonstrukci Ježíšovy katecheze.

6. Evangelium je nesrozumitelné. Je zapečetěné. Církev (církve) katechismem, dogmatikou nahrazují Evangelium. Nauka Církve není totožná s Evangeliem. Evangelium nás vybízí k požadování dokladů a Církev je nemá. Ježíšova katecheze a tedy i rekonstrukce Ježíšovy katecheze jsou pochopitelné, srozumitelné, dle zásady „nebude učit bratr bratra“. Církev, nabízející rekonstrukci Ježíšovy katecheze, bude schopná vyřešit problematiku dneška. Ta musí být možná, jinak by evangelium bylo klam. Zapečetěné Evangelium nutno odpečetit provedením rekonstrukce Ježíšovy katecheze. Proč je zapečetěné? Přímý text by pravděpodobně vedl k imunizaci, nebo dokonce k zneužití. Zapečetěný text umožní vytvoření pochopení Ježíšovy nauky ("méně hřivnové"). Viz. postup ve vývoji fyziky od Galileiho, přes Newtona,  Faradaye k Einsteinovi.

Buďte svědky

1. Buďte svědky…- to znamená, že nestačí o Ježíšovi hovořit, vykládat, ale dělat Ježíšovy skutky (viz. Jn 5). „Svědčím-li sám o sobě mé svědectví není právoplatné“ znamená, že i my máme být svědky. Nebudeme-li dělat Ježíšovy skutky, pak hovoříme sice o Ježíši, ale my nemáme k tomu doklad. Proto je zde nutnost skutků.

2. Náboženská výuka musí být heuristická. Učitel je svědek, dělá skutky a skutky jsou svědkem.

3. Na této úrovni dostane posluchač na výběr: „Ty sám si vyber, co z tebe bude…“. Ježíš učedníkům také řekl: „Je nutné, abych odešel…“. Snadno vznikne ukvapený pocit jistoty. Je nutné jej rozbít.

a) Tím, že Ježíš odešel, snadno vznikne bezradnost. Dokud byl Ježíš živý a hovořil o Mesiášovi, dostalo se mu např. „to se ti nestane“. Když ale Ježíš zemřel, jsou Emauzští ochotni diskutovat s neznámým člověkem.

b) Po odchodu Ježíše apoaštolové čekají slíbeného Ducha Svatého.

c) Seslání Ducha Svatého také znamená vybavení vyššího typu.

d) Učedníci nechápali Metanoia a tudíž v některých oblastech  nerespektovali ani Ducha Svatého. Dochází k poklesu úrovně a „nastupuje“ katecheze římskokatolická.

e) Začínají se ztrácet dary (viz. Korinťané mají zájem o jazyky).

f)  Zjevení Ježíšovo svatého Pavla probudilo, ale Pavel jako Žid nezná Metanoia.

g) Došlo ke ztrátě darů. My také neznáme Metanoia, dokonce se objevuje tvrzení, že dary nejsou to třeba.

h) Zj. 17 – Jan vidí nevěstku. „Tehdy mi anděl řekl: „Co se divíš?“….“ Jan zřejmě viděl deformace Církve.

ch) Dneska, pod tlakem odpadu dochází k vystřízlivění Církve. Omluva Husovi, Galileimu, Darwinovi a příchází ekumenismus.

i) Pokud nebude dotažena rekonstrukce Ježíšovy katecheze, hrozí uvíznutí Církve na polovičatém postoji. Papež se dál bude modlit za mír a budou ekumenické bohoslužby. Toto je stav, který vznikl poklesem Církve hned na začátku křesťanství. To, co se děje dnes, je snaha o probuzení Církve. Tato snaha je jasná, je zde určitá činnost o zlepšení, ale realizace je nekvalitní, směřuje ke kosmetickým úpravám. Proto hrozí nebezpečí uvíznutí na nižší úrovni. Tedy částečné zlepšení tady je, ale ne dostatečně účinné.

j) Kdyby Církev uvízla, tak hypoteticky je zde nebezpečí, že ten pokles může trvat několik desetiletí nebo století jako v případě Egypta, Babylonu, Řecka, Říma.

k) Církev ani na začátku nechápala plně křesťanství (viz. první sněm). Od té doby byly chvíle probuzení (sv. Augustin, sv. Tomáš Akvinský), ale nauka se vzdalovala od Ježíšovy katecheze. Došlo také k morálnímu úpadku.

l) Církev dodnes nevidí odchylky své katecheze od Ježíšovy katecheze. Je to výrazná slepota, která má za následek ohrožení světa.

m) Je zřejmé, že dosavadní úsilí Církve nestačí.

n) Na záchranu světa nestačí modlitba. Je nutné mít ujasněnou otázku Království Božího versus Království nebeské. Odzbrojení a návrat lidu do Izraele začaly, ale zastavilo se to. Pokud Církev nebude uvažovat o existenci Království Božího, tak nebude.

o) Ježíš slibuje: „Začkoliv budete prosit ve jménu mém, dostanete“

p) Je nutné mít doklady a ty nejsou. Lidé, kteří se vracejí do minulých životů mají doklad o jakési existenci. Ježíš nařizuje vydávat svědectví, doklady. My to ale nemáme a tudíž neděláme.

q) Aby církev mohla dořešit problémy dnešního světa, musí více rozvinout schopnosti. Ty dnešní nestačí, nemá 10 hřiven.

r) Dary nebudou, dokud nebude propracovaná celá Ježíšova katecheze. Dokud nebude dořešena otázka Metanoia, nelze čekat nápravu. Je nutné dořešit Metanoia, ale také ´pistotypy´ (viz. fronimos a pistos).

s) Výrok Ježíše: „Eliáš přijde a napraví vše“ svědčí o nutnosti nápravy Církve. Napřed je nutné dotáhnout plnost života dle Ježíšovy katecheze a pak také dotáhnout co největší odolnost vůči deformaci.

t) Svatý Pavel dle 1Kor 15,50 tvrdí, že Boží Království není věcí těla („…pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném“), proto podle toho Boží Království je rovno Království nebeskému. Dále sv. Pavel očekává Boží Království v dohledné době, že on sám bude živ, viz. 1Kor 15,51-53, 1Sol 4,17 („ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni“).

n) Je nutný příchod Eliáše - trenéra.

Svědectví o Ježíšově katechezi

1. Jn 10,37. Každý může žádat doklad. Církev i kniha Evangelia jsou svědectví lidí. Ježíš říká, že svědectví lidí je na nižší úrovni. Ježíš má skutky, svědectví Otcovo, svědectví dvou, Otcovy skutky a JK. Každý by měl žádat Církev o svědectví Otcovo. Ježíš dovoluje neschopným vlastní úvahy jít za Janem Křtitelem, „aby byli spaseni“.

1. Ježíš nám dá svědectví jen tehdy, když budeme hlásat rekonstruovanou Ježíšovou katechezi. Na katechismus, nebo deformovanou katechezi římskokatolickou doklady nedá. Křesťanské církve nehlásají originální nebo rekonstruovanou Ježíšovou katechezi, často hlásají nauku Pavlovu. Neznáme originální Ježíšovou katechezi, nemáme zápis originálu.

Evangelium není zaručený zdroj:

a) Různé texty synoptiků. Království nebeské je jiná věc, než Království Boží.

b) Ježíšovy rodokmeny se různí. Teorie levirátního manželství neobstojí.

c) Evangelium jako úplný zdroj neobstojí, je neúplné. Mk 4,1-34, Mk 12,1-12 nemají všechna podobenství vysvětlena. JK vysvětloval všechna podobenství Mk 4,34.

K poznání originální Ježíšovy katecheze zapsané Evangelium nestačí. Je nutná rekonstrukce Ježíšovy katecheze, která podá nauku, ekvivalentní s tou originální. Ta bude dosvědčena skutky stejnými, jako dělal Ježíš.

            Evangelium je neúplné a zapečetěné slovo Boží. Epištoly nejsou slovo Boží, ale slovo apoštolů. Víra dle Evangelia (dle Ježíše) není totéž, co víra dle sv. Pavla ( Žid 11,1, Řím 9). Podobně problém ´proč židé nevěří´ je řešen jinak u sv. Pavla (Ř 11,7 - „Bůh jim dal ducha zaslepenosti“) a jinak dle Ježíše (Jn 5,46 - „kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně“). Líčí Boží zásah, jako vadný zásah Tvůrce (jako je např. homosexualita), která nezávisí na postoji člověka. Za to prý může Bůh.

2. Zaslepení

Interpretace textu Bible je v naší katechezi nesprávná. Nesprávný výběr valorů, vázaných na termín textu:

a) krisis - soud/usvědčení/trestný čin/delikt, pro který člověk bude později souzen/vlastní soud, trest(?).

b) Aman, emet, aletheia, dykaiosyné, pistis. Dle originální Ježíšovy nauky (ne dle Žid 11), amen, fakt.

c) Slepota může být optická a také kogniční (logická). Dle Ř 11,8 Bůh židy zaslepil a tudíž jim nedal patřičné vybavení. Jenže ve skutečnosti posluchač s Ježíšem nesouhlasil a proto psychicky ohluchl. Je to obranné opatření, místo „zaslepil“, je třeba přeložit, že došlo k zaslepení logickému, (Izaiáš: „Dělejte, že jste slepí, oslepnete“). Došlo k zaslepení logickému pro nesouhlas s Ježíšovými výroky, (viz. případ „nedoslýchavý Libor“, kdy došlo k akustickému ohluchnutí pro nesouhlas s otcovým káráním). Souvisí s tím adaptace na nepříjemnou situaci, která může být pozitivní (např. adaptace na dopravní hluk, aby člověk mohl v noci spát).

Nabídky Evangelia

1. Je mnoho různých církví. Každá něco nabízí, má různé požadavky. Požadavky i sliby jsou často protichůdné. Nelze je všechny splnit. Je nutno najít tu správnou. Často je nemožné souhlasit s naukou jiných církví, pokud ta naše je správná. Pohled na Ježíše:

a) Dle křesťanů Bůh - Syn – Mesiáš.  

b) Dle muslimů je Ježíš jedním z proroků.

c) Židé Mesiáše čekají. Ježíš byl obyčejný člověk, bludař.

d) Budhisté mají jiné bohy. Ježíš pro ně nemá význam.

Proto je nutné najít tu pravou nauku.

2. Nabídky Evangelia: „Začkoliv poprosíte, dostanete (odolnost vůči infekcím, uzdravení nemocných, nové schopnosti, jako znalost cizích jazyků,  schopnost prorokovat)“ atd. Toto slibuje Ježíš. Některé z těchto slibů dle Skutků Apoštolů a některých epištol (1Kor) byly ze začátku splněny. Prvotní Církev s nimi správně nezacházela, proto se poměrně brzo přestaly vyskytovat. Roli také hrála deformace nauky Církve. Kdyby je Církve dnes měly, bylo by to velmi výhodné. Bylo by jasné, která nauka je pravá.

3. Jenže dnes církve nemají ani ty dary, které popisuje 1 Kor. Omezené dary jsou u letničářů a už také u některých modlitebních skupin. Mělo by to stimulovat křesťanské církve, aby měly všechny Ježíšem slíbené schopnosti. Ale zatím u nich není o ně zájem. Udělení darů však je podmíněno správnosti nauky a jinými podmínkami.

4. První Ježíšovo kázání mělo tyto prvky: „Čas se naplnil, Království Boží se přiblížilo, čiňte pokání a věřte Evangeliu“. Ježíš uzdravoval nemocné, křísil mrtvé. Potom Ježíš posílal šest dvojic učedníků a pak třicet šest dvojic se stejnou výzvou. Je jasné, že hlásání pokání je velmi důležité. Uzdravování nemocných je nutné. Ježíš jasně řekl: „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi" (Jn 10,37-38). Skutky (např. uzdravování nemocných) jsou Božím svědectvím, dokladem toho, že to, co říká Ježíš (a pak dvojice) je Božím vzkazem. Podobný sled by také měla mít i dnešní náboženská výuka a to jak výuka náboženství ve škole, tak i výuka dospělých zájemců o křesťanství. Že výuka jde jinou cestou, je zřejmé. Už apoštolská církev nedodržovala Ježíšovy instrukce (viz případ misií). Začátek misií u pohanů nebyl dle Ježíšových instrukcí. Prvotní církev neměla také ujasněnou koncepci (viz. první sněm, kde je nakonec podán stručný přehled velmi omezené nauky). Ani slovo o změně myšlení, Metanoja. Proto postupný pokles darů. Prvotní církev měla volat na soud veleradu, ale neudělala to. Dle Sk 3,17 Petr vyzývá k pokání a obráceni se, ale jednání Židů při soudu s Ježíšem, které bylo jasným jednáním psychicky osleplých, nazývá nedorozuměním. Podobně, jednání velerady, která jednala naprosto proti pravidlům a dopustila se nejtěžšího hříchu, také nazývá nedorozuměním. Slova "čiňte pokání" jsou tak jen výzvou. Nedochází k analýze chyb a tréninku nových návyků. Navíc sv. Pavel nehlásá skutečné pokání. Má sice moc dělat zázraky, ale nevyužívá je (viz. „Židé chtějí zázraky …. ale my hlásáme Krista ukřižovaného“). K nedodržení Ježíšových instrukcí, nevhodnému využití zázraků se přidává nesprávná nauka (Ř 9, Ř 11,7, „dal jim ducha zaslepenosti“).

5. Je proto nutné plně pochopit Evangelium a hlásat jej.

6. Když Církev nemá dary, měla by vyhlásit pokání sama pro sebe, uznat svou slepotu a nedělat smiřování se s jinými církvemi. Buď dary nejsou, tak začít hledat příčinu a ne jít do misií s neúplnou naukou.

7. Pakliže je Evangelium pravé, je nutné dát všem lidem příležitost poznat Evangelium i s doklady. Pakliže Evangelium neplatí, je zbytečné jej hlásat.

8. Nutno vědět, které náboženství je správné a za ním jít. Současný stav vyžaduje soud nad náboženstvími podobně jako byl soud Bohů za Eliáše. Žádné kompromisní náboženství. To blokuje člověka. Navíc imunizuje vůči správnému pochopení. Toto také bude důvod skončení Království Božího. Satan bude puštěn a bude konec světa.

9. Za daného stavu, každé křesťanské náboženství se odvolává na Bibli, ale přitom učí něco jiného než rekonstruovaná Ježíšova katecheze a nemá proto svědectví. Církev rozhoduje o pravosti Bible, ale nereaguje na Ježíšovu instrukci „nečiním li skutky svého Otce,  nevěřte mi“. I když Evangelium je pravda, je to svědectví lidí a ne svědectví Ježíšovo. Poctivý čtenář Bible by církve odmítl. To, že Ježíš dělal zázraky, není svědectví pro dnešního člověka. Zde svědčí lidé. Podobně nelze se odvolávat na Bibli. Kdekdo může si vymyslet knihu. Kniha Bible je svědectví tiskařů, lidí. Stará náboženství měli také zázraky „světců“, bohů. Církev je svědectví lidí, proto nezavazuje. Navíc je nutné si uvědomit, že nejsme schopni Bibli pořádně přeložit. Toto je velká chyba, kterou je nutné dořešit.

10. I když by byla Bible přesně přeložena, není to doklad. Jsou zde rozpory (viz výše). Už toto by přemýšlivému člověku mohlo být dokladem o nespolehlivosti Bible.

11. I když by tyto rozpory v textech Bible nebyly, nebyla by použitelná, protože je „zapečetěná“. Je to soubor informací, který je nedostačující. Jen některá podobenství máme v Bibli vysvětlená. My si musíme najít jejich vysvětlení. Např. kvas Božího Království není vysvětlen, je nutné hledat vysvětlení. Nutno jít přes kvas farizejský. Ten třeba plně pochopit. To není nauka farizeů, jak si mysleli učedníci, ale pokrytectví. Slepota je důsledek pokrytectví. Porovnáním problému kvasu farizejského a požadavkům růstu Božího Království lze formulovat podmínku růstu Božího Království, tj. kvas Božího Království. I když Bible je správná, fakt, že Církev nemá skutky a nedává lidstvu to, co Evangelium slibuje, je vážným obviněním. Už z toho důvodu lze říci Církvi, že ji může člověk odmítnout. Pakliže Evangelium je pravé, je nutné lidem vydat svědectví skutky, že jsou od Boha a ukázat to, co Evangelium slibuje a plní.

12. Nelze se odvolávat na Nový Zákon, ale lze najít defekty u sv. Pavla. Nelze se jednoduše odvolávat na Evangelium, protože je zapečetěné. Nutno podat lidem to, co říkal a dělal Ježíš a to původní - originální katechezi. Ta není zachována. Proto je nutno provést odpečetění a ostatní procesy k nalezení originální katechezi, tudíž provést rekonstrukci Ježíšovy katecheze. I v tomto případě je nutné prosit, hledat řešení a odzkoušet. K tomu „zaslepil“ je nutné hledat doplnění v Mt 13, „zahmuřovali oči“. To také doplnit realitou psychické slepoty (viz oponenti Pasteura, Faradaye). Připomenutím si realit umožní pochopeni textů Evangelia.

13. Církev místo rekonstruované Ježíšovy katecheze má katechismus. Navíc zde není postupné pochopení reality Evangelia pomocí modelů, podobenství a nalezení slepoty v sobě, ale předkládá se dogma místo dokladu jako příkaz autority Církve („když neposlechneš, máš hřích a hrozí ti peklo“).

14. Církev musí znát rekonstruovanou Ježíšovou katechezi plus evoluční postup a ne předkládat dogma. Vidíme, že náprava Církve je nutná. Ne obnova, ale náprava je nutná, jinak by došlo k chybám jako u prvotní církve. Církev musí začít s Metanoia a obrácení se po chybě.

15. Toto Církev neudělá, protože je deformovaná. Nejdříve „Petr se musí obrátit a pak utvrzovat bratry“. Toto neudělá Bůh za nikoho, ale musí to udělat někdo z lidí, tudíž Eliáš napravitel. Napravitel - někdo z lidí, který musí sám najít návod na Metanoia. Ježíš Metanoia požaduje, ale nedává návod. Je nutno znát Metanoia. Toto najít na chováni lidi. Na tomto materiálu vypracovat návod na Metanoia a obrácení se. Je to věcí někoho z lidí. Po znalosti Metanoia, správného myšlení bude nutnost provádět odslepení, psychickou rehabilitaci. Na začátku je nutné dělat povinnosti, které platí tak jako tak. Dokud je nebudeme znát a plnit, doklady nedostaneme (viz. „chtěli znamení, dáno jim nebude, leč znamení Jonášovo“, kde právě hříchem se lidem otevřou oči). To znamená, že je nutné se dívat jinak na hřích. Do nebe nejde ten, kdo nedělá hříchy, ale kdo má věčný život. Hřích je zdroj poznání dobrého a zlého. Zavržení je po hříchu proti Duchu Svatému.

16. Napřed najít zásady správného myšlení, detekce chyb, rekvalifikace, spojení teologie a přírodních věd, fyziky, biologie a ne filosofie postavené na laické fyzice. Pak teprve přijdou doklady („zacházej s Bibli jako s přírodou, přírodními vědami“). Když Evangelium hovoří o slepotě, musím zjistit, že  existuje, pak ji najdu u sebe, odstraním, pak provedu Metanoia. Pak teprve další kroky. Nejdříve je pochopení Evangelia, pak teprve doklady.

17. Až po nápravě bude Církev hlásat pořádné Evangelium.

18. Dnešní doba je důležitá, viz. začalo odzbrojení, podruhé návrat Židů…. Je to zastavené a nedotažené. Je zde hrozba teroristů, se kterou si nevíme rady. Náprava Církve je nutná, je potřeba kvalitního křesťanství a pak misie nového typu. Proto napřed obrácení Církve a získání dokladů.

19. Je nutné dořešit ty věci, které by svět ohrozily a proto je třeba vytěsnit farizeizmus. Ale také i nekvalitní sebevědomí. Ne být první, ale co nejlepší. Toto platí tak jako tak. Ty věci třeba najít, formulovat a natrénovat. Je nutné mít dořešený stav k Bohu. Nutné mít zdravé sebevědomí dost silné, protože bez něj bych to nenalezl.

20. Dále platí fakt, že žijeme ve světe. Platí zákon o zachování energie, hmoty. Tvůrce je a je nesmysl říkat, že Bůh není. Nelze však z toho dokázat, pravost mojí církve. Je nutné hledat boží vzkaz. Tvrdit, že není, je nesmysl. Je (hypoteticky) nutné počítat s tím, že musíme jít s Bohem do sporu (viz. Abraham a jeho rozhovor s Bohem před zkázou Sodomy, Izajáš: „Pojď a do sporu se dejme“, Lk 18 - „proste, hledejte a tlučte“).

21. Nutno tlouci. „Bože, pakliže jsi nás udělal, je Tvojí povinností dát nám možnost najít Tvůj vzkaz. To, co zde je, nemůže být všechno Tvým vzkazem. Pakliže jsi zanechal vzkaz, je Tvojí povinností nám dát možnost ho najít. Pakliže jsi nezanechal vzkaz, je to nedodělaná práce. Pak když trpí nevinní lidé, je to Tvoje chyba“. Je nutné toto dotáhnout. Tlučení je nutnou povinností. „Pokud se chce, abychom hráli poctivou hru, tak i Ty, jako Tvůrce musíš toto dotáhnout“.

Proč Bůh neopravuje Církev? Je to kompetence lidí! Nepůjdu-li vytčenou cestou za Ježíšem, nebudu uzdraven a musím  k doktorovi. Ale také nebudu hlásat katechezi dle Ježíšových instrukcí.

Tři základní postupy:

a)      Dříve byl katechismus sestavený z tradičních prvků a dogmatika od apoštolské doby dodnes. V dnešní době máme komplexní zpracování katechismu po II. vatikánském koncilu. Vznik: tradice + neomylnost. Různé křesťanské denominace vycházejí z apoštolské tradice + konstrukce reformátorů. Dnešní stav lze charakterizovat jako ekumenický základ vyjít z toho, co je společné. To ale nikam nevede.

b)      Historická argumentace typu Marguerat ap. vede k rozmělnění historického pohledu na Ježíšovu nauku.

c) Nalezení rekonstrukce Ježíšovy katecheze z Evangelia (podobně jako když čtu starou učebnici matematiky. Pravdivost formulí, závěrů ověřuji vlastním výpočtem. Podobně rekonstrukce katecheze dle Evangelia).

d) Evangelium je jasně nezaručený zdroj informací, ale umožňuje rekonstrukci informací a eventuálně jejich ověření.

e) V Evangeliu jsou prvky, které platí obecně (např. Mt 16,1-3, Lk 16,1-13 + Mt 15,1-20).

f) V Evangeliu jsou výroky, které obsahují fakta, které lze dokázat. Ježíš nabízí doklad, že má moc odpouštět hříchy (Lk 5,20-25), že „nečiním li skutky svého Otce nevěřte mi“ (Jn 10,37). Ježíš dokonce vybízí posluchače k vlastnímu ověření  (Jn 10,38).

            Pouze rekonstruovaná Ježíšova katecheze umožní nalezení pravdivého souboru informací, se stejným obsahem jako originál. Katechismus není řešení. Evangelium připouští více typů interpretací Ježíšovy katecheze, ale dle toho existence Smyrny, Filadelfie, Thyatiry atd.

            Marguerat má postup nekvalitní. Ježíš je prý učedník Jana Křtitele. To by mohly být oprávněné závěry z nějakého výchozího historického materiálu. Marguerat rozmazává osobnost Ježíše a  přitom si nevšímá jasných textů Evangelia: Jn 8,28 - Ježíšův učitel není Jan Křtitel, ale Otec, Jn 8,58 - Ježíš existuje už před svým lidským narozením a tudíž je Bohočlověk, Jn 10,29 - Ježíš je Boží Syn a Bůh je jeho Otec, Jn 10,30 - Koexistence Otce a Syna. I kdyby byla nauka Církve správná, není zde povinnost věřit nauce Církve, dokud má pouze svědectví lidí. Texty Evangelia jsou také svědectví lidí. Snaha typu Marguerat je vadná a vede k deformaci Ježíše a jeho nauky a také kvality myšlení posluchačů.

a) Je proto nutné se naučit číst Evangelium (pozor na vadné překlady)

b) Evangelium je jasně neúplný text, zapečetěný,

c) Nedokazovat texty, ale nutno provést rekonstrukci události, tuto rekonstrukci pak experimentálně ověřit. V textu Jn 10,38 (správný překlad) je v oblasti kognice jasný sled: napřed poznat, potom si uvědomovat. Překlad Collův je nejasný. Latinský text také („poznat a uvěrit“) odpovídá valoru termínu věřit z Ježíšovy katecheze (viz. setník s Kafarnaa). Přesto katechismy uvádějí, že věřit je přesvědčení jiného typu. Překlad Skrabalův – „abyste věděli a poznali“ je jasně obrácený sled. Platí napřed poznat, potom si poznatek (ne vždy) uvědomit. Zásady kvalitního překladu Evangelia patří do rekonstrukce Ježíšovy nauky.

Pakliže jsem tvor Boží, hypoteticky mám nárok na nalezení dokladu.

Ekumenismus

            Je jasné, že nauka církve nemá doklady. Dříve byli boje s kacíři, dneska děláme společné bohoslužby. Přitom jsou vedle sebe stavěny nauky a neví se, která je správná a nikdo nehledá tu správnou. B. Bílý: „Ekumenismus křesťanů nesmí hledat společné řešení, ale musí hledat správné pochopení Evangelia. Třeba uskutečnit tvrdý dialog u kulatého stolu s jednou židlí volnou pro Ježíše a na řešení požadovat doklad“. Rozhovor s jinými náboženstvími nesmí být hledání společného řešení, ale hledání pravého náboženství. Mezi křesťany roste ekumenismus kompromisní, který vychází z toho, v čem se strany shodují a zavírají se oči nad těmi problémy, kde se obě strany liší. Obě strany chtějí si ponechat celou svou nauku včetně toho, v čem se liší, ale nepoužijí to. To vede jak k degradaci diskuse, tak ke vzniku polovičatého postoje a slepotě. Jsou opouštěny názory, které mohly vést k lepšímu porozumění. Správný je ekumenismus kritický, kde obě strany jsou kritické k nauce druhého i k jeho kritice nauky vlastní. Obě strany musí počítat s chybami na obou stranách a nesmí přijímat názory druhého bez kritiky. Proto prosí o pomoc Ducha Svatého, snaží se vycházet z Evangelia a chtějí doklady ze strany Boží, tj. o svědectví skutky, které Ježíš nabízí (Jn 10,37). Nutné je si přitom uvědomit že v některých oblastech Ježíš odmítá dát znamení. Je však nutné být kritický a s Ježíšem spolupracovat.

            Ekumenismus křesťanů a nekřesťanů – musí to být hledání pravého náboženství, boj mezi bohy, u muslimů boj mezi Ježíšem a Mohamedem, u Židů prosba o záchranu Židů a tudíž Mojžíš a JK.

            Není správné se obracet pouze k bohu či božstvům toho náboženství, ve kterém jsem vyrostl. Musím mít doklad pravosti náboženství. Nestačí subjektivní zážitky lidí, kteří se např. vracejí do minulých životů. Je nutné mít objektivní, které mají hmotné projevy, v našem případě Ježíšovy zázraky.

            Proč je tolik církví, když zatím nepřišel "někdo z lidí", aby napravil situaci („Eliáš přijde a napraví vše“)? Skoro každá z církví nabízí lidem nějaký ideál. Poctiví za věcí jdou a nacházejí cestu k Bohu nepřímo. Lidé v jiných církvích, ale i nekvalitně chápající svou církev, ale poctiví v myšlení, jsou vyprovokováni nepřímo, ale nelze vyloučit škodlivé faktory. Jsou HT nahnáni, ale dle skutků se jim mnoho odpouští, ergo nelze vyloučit mezi nahnanými hierarchické stupně?

            Nelze vyloučit, že ti, kteří byli členy jiných církví, ale byli poctiví, by mohli mít podobnou šanci jako ti, kdo byli "duše pod oltářem". Nelze vyloučit po smrti výuku, podobně jako ti, kteří neučinili pokání a přisel k nim Ježíš. Tak po smrti by mohli zaujmout správný vztah k Ježíši a pak dostat pozvání k soudu na začátku Božího Království.