Eliáš

Dle poznámek pražského kněze B. Bílého (22.9.1921 – 28.2.2002) zpracoval P. Mikula

Ježíš říká: „Eliáš přijde a napraví všechno“ (Mt 17,11). Je to člověk typu Henocha a Jana Křtitele. Jan Křtitel je největší ze všech. Přitom nedokázal varovat žáky před určitými defekty. Petr, Filip, Jan a jiní byli původně žáci Jana Křtitele a Petr řekl Ježíšovi „ …kdepak, to se ti nestane“. Jan Křtitel zřejmě ty defekty neviděl. Proč? Protože sám chyby tohoto typu nedělal. Podobně Eliáš a Henoch. Ti naslouchali Bohu bez výhrad. Samozřejmě na bázi té úrovně, na které žili. Podobně jako Abrahamovi, Henochovi se Bůh zjevil. Henoch byl pružnější. Abraham měl nějaké bariéry, jinak mohl skončit jako oni. Jan Křtitel musel umřít, protože je to předchůdce Ježíšův. Jenže neviděl určité chyby u jiných, protože je sám nedělal. Zřejmě jde o to, že se jedná o kompetenci někoho z lidí. Někdo z lidí to musí vyřešit. Bůh nepřichází se sdělením, co je to Metanoia. K tomu vyzývá Jan Křtitel a Ježíš může klidně citovat Jana Křtitele. Když Ježíš říká: „Varujte se kvasu farizejského“, tak apoštolové si myslí: „Kde tady nakoupíme chleba?“ Ježíš jim pak vytýká: „Copak to nechápete….“. Tady je upozorňuje na chybu, ale oni to nedotáhli. Ježíš (potom, co Petr chodil po vodě) říká Petrovi: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Petr a ostatní měli říct: „Tady byla někde chyba, musíme ji najít“. Toto jim Ježíš říct nemůže, protože to je v kompetenci člověka. Je to také problematika fronimos, která se získá při práci s mamonem např. fyzikou. Na tom mamonu (truhlář, kolář, řezbář, zedník, tesař ap.) jsou zpětné vazby, když se zpětně člověk podívá na výsledek práce. Ježíš nemohl říct: „Buďte jako tesař“, protože by řekli by, že se vytahuje. A tak si vzal jako příklad toho defraudanta, který si práci pořádně promyslel. Ježíš citoval Jana Křtitele, ale neříkal, jak dál. Přitom se jednalo vyloženě o chyby apoštolů, kteří setrvali v nich (viz vývoj odmítání předpovědi Ježíšova utrpení a smrti). Když přijdou ženy, že Ježíš vstal z mrtvých, tak pouze Petr a Jan Evangelista se jdou podívat a pouze Jan si uvědomuje, že neznají Písma. Ale také jedině Jan umírá přirozenou smrtí a ne jako mučedník. Proč? Protože nepotřeboval být mučedníkem. Eliášovský typ, který by stále rostl, by nepotřeboval rehabilitaci, která se děje po smrti. Očistec není trest za hříchy, ale rehabilitace. Také máme v rozporu s Biblí nesmyslné představy o pekle. Očistec je otázka rehabilitace toho, co měli lidé udělat zde na zemi a neudělali. Když lidé budou znát problematiku psychické. rehabilitace, tak ji mohou dělat tady na zemi. Když člověk zemře, je oslněný luxusem nebešťana. Ta hostina se mu líbí a nepotřebuje už růst. Ale když člověk se psychicky „naprogramuje“ způsobem: „Otec ukazuje Synovi skutky a ukáže mu ještě větší… a Syn napodobuje Otce“, tak může přejít bez smrti do života. To je nutná podmínka. Už tady musí mít zážitky, aby sám dělal skutky, aby sám toužil ještě růst („kdo věří ve mne, bude dělat skutky jako já a ještě větší....“). V Korintu (viz. List Korintským) křesťané mají polodary a sv. Pavel neříká, že jsou vedle. Oni mluvili, prorokovali a nerozuměli tomu. Měli bychom si uvědomit, že musíme něco dělat, aby to nebylo podvědomí, ale plné vědomí a přitom znali perfektní řeč. Tak by vypadal plný dar jazyků, že by mi rozuměli. Sv. Pavel nedotáhl tu věc. Máme mnohé věci úplně zabité, jako např. cíl nedělat hříchy, víra je dar apod. My bychom měli umět dělat skutky jako Ježíš a ještě větší. A musíme být ochotni růst. Jinak, když je tady ta spokojenost s tím, co jsem udělal, tak po smrti se už člověk nepotřebuje rozvíjet. Tady člověk musí vidět to: „Ano, to je prima, to se povedlo, musím zkusit další… a musím zkusit ještě další…“. V Jan 5. kap. je: „Otec je stále činný a Syn napodobuje Otce“. A Otec dělá stále větší skutky (Bůh není přece flašinet). Tohle člověk potřebuje, aby nemusel zemřít a mohl přejít do nebe, jako Eliáš a Henoch. A i ti, co zemřeli a neměli hříchy, potřebují reaktivaci a případně rehabilitaci, protože jsme hrozně deformovaní. Aby člověk mohl být jako Eliáš, musí odstranit všechny deformace a vyřešit ty věci a vyhodit z hlavy falešné psychické programy. Nestačí pouze přečíst si to v knížce, ale přemýšlet o tom, jak by to mohlo být a pak si to ověřit. Křesťané nemají žádné světce tohoto typu. Na to, aby byl člověk jako Eliáš, nestačí dělat zázraky. Ty Ezechiel dělal také. Ale musí odstranit všechny vadné psychické programy, rsp. nesmí mít vadné programy, musí být kompletní (viz. „Eliáš přijde a napraví všechno“). Když má Eliáš (Eliášovský typ) tyhle psychické programy napravit, musí na ně přijít sám na základě toho, že sám udělal chyby a nějaké kopance. A když najde správný program, ten vadný musí nechat vymřít. Tady může fungovat Krev Kristova. Duše pod oltářem jsou poctiví křesťané, ale nejsou to Eliášovské typy. Oni také musí čekat na Eliáše napravitele (protože to musí být někdo z lidí), aby prodělali nápravu. Pak se účastní Božího Království. Ožijí a dojde k vytváření toho Eliášovského typu, což je podmínka přímého přechodu do nebe. Budou tady také oponenti. To jsou ty různé národy, které budou bojovat proti Božímu Království. Jenže Boží Království bude vybaveno mocí a ostatní si na něj netroufnou. Když ale po „1000 létech“ dojde k poklesu, satan bude propuštěn. Vznikne totiž řada deformací v té nejhlubší sféře, takže bude nutné Boží Království ukončit. Tak jako po Eliášovi přišel Elizeus, tak tady to budou ti dva proroci, kteří zemřeli (byli zabiti) a pak byli vzati do nebe. Ale předtím museli zemřít. Kdežto ostatní předtím přímo přecházeli do nebe. Dojde k poklesu rozlišovací schopnosti, Boží Království už nebude „produkovat“ další Eliášovské typy, ale budou tady „Elizeové“. Víme, že Římané rozbili Jeruzalém a nemuselo k tomu dojít. Židokřesťané nešli k pohanům a postupně ztráceli vybavení. Už to, co dělal sv. Pavel, byl úpadek a nedotažení. Nicméně, i tak to jistě mělo svoji cenu, ale bylo to nedotažené. Kdyby tam byl někdo, kdo by měl plně zvládnuté Evangelium a koexistenci s Ježíšem, tak by jednoduše Římany vyhnal („….řekl by hoře…“).  Lidé v Božím Království tohle budou znát a nikdo si na ně netroufne. Ve sto letech člověk bude jako mladík, nebude smrt atd. To všechno říkají proroci. To není pouze Janova Apokalypsa. Je to předpovězeno. Dnešní doba je tomu nazrálá (viz. „podruhé shromáždím svůj lid, dojde k odzbrojení atd.“) Jenže to uvízlo, protože nejsme schopni nabídnout pořádné křesťanství. A měli bychom to dotáhnout. Jinak se to může odložit, posunout na kdovíkolik dalších desítek, nebo stovek let. Ti dva proroci v Božím Království budou umět prorokovat a nakonec musí být zabiti. Satan bude propuštěn na krátkou dobu. Proč? Se světem se už nedá nic dělat, defekty jsou příliš hluboké a těžko je lze odstranit a proto je tady ta možnost, že když přijde pseudomesiáš, aby  křesťané v Božím Království, kteří nedorostli Eliášovského typu buď odešli (ti co pochopili z Evangelia víc), nebo půjdou za pseudomesiášem, protože mají naivní názory. Pak se ukáže, že je to léčka. Někteří budou odmítat a budou mít dobu očisty. Ale ti prozíraví, ti utečou pryč a nepůjdou do města. Konec Božího Krílovství je nutné promyslet. Zdá se že konec izraelského státu je spojen se selháním apoštolů rsp. jejich žáků, kteří přešli na nižší úroveň a ztratili vybavení. Nejdříve je vyhnali ortodoxní židé a pak na ty přišli Římané. Tohle je také obraz toho, jak bude vypadat konec Božího Království. Tak, jako Eliáš nedokázal vychovat dalšího „Eliáše (Eliášovský typ)“, ale Elizea a Elizeus nedokázal vychovat dalšího „Elizea“, ale toho služebníka… Jan Křtitel vychoval typy „Elizee“ a ne „Eliáše“. Kdyby byl Jan Křtitel Ježíšův žák, tak by pořádně poslouchal a plně porozuměl. Nepostihl však sám všechny defekty, protože je nezažil. Podmínka je, že vyřešit to musí někdo z lidí a ne, že to bude Božím zásahem. Prvotní Církev je také předobraz konce Božího Království. Sv. Pavel řekl: „Židé chtějí zázraky, pohané chtějí moudrost, my však hlásáme Krista ukřižovaného“. On měl se zázraky naprosto špatnou strategii. A proto musel zemřít. Nelze vyloučit také to, že Boží Království bude mít ke konci špatnou výuku. Podobně je to v našem případě. Prvotní Církev jela jakž takž podle Evangelia, ale později se začala vytvářet dogmatika.

1Kr 19,4-8 Eliáš chce zemřít(„….jsem stejný jako ostatní lidé…“).

Je to deprese? Naopak. Eliáš řeší náboženský úpadek Židů. Židé jdou za Baalem, dokonce ani Eliášovy zázraky nepomáhají. Eliáš hledá příčinu, nachází ji na Židech a pak, když jí popíše, pak jí může najít u sebe. Teprve potom jí může odstranit. Modelem může být slepota od narození, kdy člověk o ní neví. Aby s ní něco mohl dělat, musí o ní vědět. Proto je to nutné slepci dokázat zvenčí. Až pak lze začít s rehabilitaci. U slepoty (zdravotní) by člověk mohl jít za Ježíšem. Ale u psychické slepoty, dle Písma, nelze prosit Ježíše, protože tato je zaviněná člověkem samým, např. opilec myslí nekvalitně a neví o tom. Musí přestat pít a pak může řešit nedorozumění vzniklé v opilosti. Biblická slepota je neschopnost pochopit Ježíšovu nauku. Když Ježíš upozorňoval na odchylky v nauce, které způsobily nechápavost, tak obvinění byla jasná a velmi závažná. Židé proto měli na vybranou. Uznat nepříjemnou skutečnost a pak by museli uznat, že jsou velmi vedle. To ale prestiž, pokud je vadně konkretizovaná, nedovolí. Model: sex je nutný, ale dle konkretizace je buď zdrojem posílení manželského vztahu, nebo jindy při jiné konkretizaci je z toho nevěra a při konkretizaci jiného druhu homosexualita. Při vadné konkretizaci vzniká "neprůstřelnost", jindy zase ztráta rozhodnosti. Slova pýcha nebo pokora nic nepomáhají. Když se člověk dostane do sporu, např. s Ježíšem, musí počítat s "neprůstřelností" a ověřit si, kdo má pravdu a potom dle toho jet. U Ježíše byly argumenty jasné. Oponenti viděli svoje chyby, nechtěli je uznat a začali se bránit. Tím došlo u nich k adaptaci a intelektuální argumenty přestali vnímat. Modelem nám může být ohluchnutí z rámusu (např. zvonaři). Jan 12,39-40 - zde vzniká odmítnutí nepříjemné informace. Doslova platí, že Ježíš vyvolal slepotu. Ne úmyslně. Byl to proces, který má svůj význam. Zde však při setkání s Ježíšem člověk ztrácí schopnost rozumět. Ba dokonce přestane vnímat. Když člověk z tohoto důvodu Ježíšovi nerozumí, Ježíš mu nemůže pomoci. Eliáš tyto věci chápal také, našel je u sebe. Proto "chuť umřít".