K napsání této poznámky jsem se rozhodl před několika měsíci, kdy 26. 3. 2016 na programu ČR2 jsem si vyslechl odpovědi Mudr. F. Koukolíka na otázky od paní redaktorky (R.), které byly věnovány otázce kritického myšlení. Upřímně přiznávám, že pořady, ve kterých vystupuje F. K. (který sebe deklaruje jako přesvědčeného ateistu) poslouchám velice rád, protože jeho vyjádření jsou velice kvalitně a srozumitelně podané. Zmíněný pořad mne natolik zaujal, že jsem si ho z archivu nahrál a pak přepsal do psané formy. Pokusím se okomentovat některé pasáže.
R.: "Jaké má kritické myšlení meze?"
F.K.: "Odmyslíme li si podprůměrnou inteligenci - hloupost prostou, jsou jimi nevědomost, omyl, ignorance a stupidita. O meze kritického myšlení se stará ta školní výuka, která je natolik zaměřená na šprtání fakt, že jejich nepotřebné množství zahubí vyhmátnutí smyslu, účelu a souvislostí. A také se o něj stará reklama a propaganda, indoktrinace a vymývaní mozků. Významnou mezí kritického myšlení je neotřesitelně pevná víra".
R.: "Náboženská, proč?"
P.M.: Zde uvedu několik ukázek z katecheze Ježíše Krista (J.K.). Je pravda, že v náboženství také převládá šprtání fakt aniž by tomu člověk rozuměl. V Mt 15,7 Ježíš cituje Izajáše: "Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne". Modlitby jsou často naučené "básničky", ap. Důležité věci katecheze Ježíš vykládá pomocí podobenství; dnes bychom řekli pomocí modelů. Proč? Jeden z důvodů je, aby se posluchači zamysleli nad věcí a případně se začali ptát. Ježíš propaguje víru jako zrno hořčičné, živou, rostoucí a ne neotřesitelně pevnou. Za víru jsou od Ježíše chváleni setník z Kafarnaum (Mt 8, 5-10), Syrofeničanka (Mt 9, 20-22) a Kananejka (Mt 15, 28). Ani v jednom případě se nejednalo o slepou neotřesitelnou víru, ale o víru domyšlenou. Známý je Ježíšův výrok vůči oponentům: "Počasí dovedete rozeznat (předpovědět). Jak to, že sami od sebe nerozeznáte, že mluvím pravdu?". A co výrok Jan 10,37-38: "Věřte skutkům, abyste poznali a uvěřili, že jsem v Otci a Otec je ve mně"? To znamená: "Uznejte, co vidíte, nevymýšlejte si a pak dojdete k poznání, že Otec je ve mně a já v Otci". Ale to se postupně dostaneme na začátek Ježíšovy katecheze, kde vyzývá k nutnosti dělání Metanoja, změny myšlení, protože bez Metanoja se člověk nehne z místa. Nemá li člověk myšlení v pořádku, tak nerozezná (a ani o tom neví), že jeho víra je velice vzdálená od toho, čemu Ježíš říká víra. Drtivá většina křesťanů byla v minulosti vychovávána (a stále to přetrvává) k slepé víře, osobní odpovědnost za spásu se vůbec nezdůrazňuje, spíše naopak, že spásu "zaručí" příslušnost k dané denominaci a dodržování jejich předpisů. Čtení a zamýšlení se nad texty Ježíšovy katecheze se teprve začíná v poslední době prosazovat. Pochybovat o něčem znamenalo mít hřích, kritická diskuse se ani dnes ještě nenosí a vyžaduje se nekritická poslušnost vůči církevní hierarchii. Bůh už prostřednictvím Izajáše (Iz 1,18) vyzývá: "Pojď a do sporu se dejme".
R.: "A proč je víra významnou mezí kritického myšlení?"
F.K.: "Přečtu několik řádků od našeho politicky, mocensky angažovaného teologa. Píše: ´Posláním víry není utěšit naší žízeň po jistotě a bezpečí, nýbrž naučit nás žít s tajemstvím. Víra je odvážný, riskantní krok naší svobody za úzký okruh toho, co je pojištěno a zajištěno důkazy. Věřit, dát šanci víře, neznamená zbavit se rozumu, nýbrž zpupnosti rozumu. Dát prostor víře znamená osvobodit se od iluze, že hloubku pravdy můžeme plně uchvátit svým věděním a převést ho do svého vlastnictví a režie.´"
P.M.: K tomu, co bylo výše řečeno lze jenom dodat, že Ježíš naopak vybízí k používání rozumu a co je možné si ověřit, tak to udělat. Na to, aby si člověk ověřil, že se židé odchýlili od Mojžíše a proroků stačí zdravý rozum, to znamená, vzít do ruky Písmo a porovnat s praxí nebo s tím, co říkal Ježíš. Jistě, byly věci, které nebylo možné si rozumem ověřit, jako v případě uzdravení ochrnutého připoutaného na lůžku (Mt 9,2-8). Ježíš mu řekl: "Buď dobré mysli, odpouštějí se ti hříchy". To, že Ježíš může odpouštět hříchy, si člověk nemůže rozumem ověřit, ale zde Ježíš na to dává doklad: "Abyste věděli, že Syn člověka má moc odpouštět hříchy, říkám ti: ´Vstaň a choď!´" Náš politicky a mocensky angažovaný teolog se bohužel opírá o teologické teze, které vznikly na bázi filosofie a bez zpětných vazeb a ne o Ježíšovou katechezi. S tím samozřejmě kvalitní přírodovědec nemůže souhlasit. Zapojení rozumu je vždy nutné, ale jak Ježíš varuje, je nutné počítat s problémem psychické slepoty a problémem "vidíme" (viz "běda vám slepci" - , "tvrdíte, že vidíte a proto váš hřích trvá" - Jan 9,41). Pro setníka z Kafarnaum víra nebyla žádným odvážným a riskantním krokem, ale uznáním toho, co viděl a slyšel a logickým domyšlením celé situace. Zavést kritické myšlení do škol, náboženství a vůbec je naprostá nutnost tak, jak to funguje v přírodních vědách. Vzpomeňme si jak teologové vymysleli limbus, jakési předpeklí pro zemřelé nepokřtěné děti, který byl před několika léty "stažen". Přitom stačí trochu zdravého rozumu k tomu, že to je nesmysl.
R.: "Co Vás na citátu tak upoutalo?"
F.K.: "Sv. Bernard, téměř před tisícovkou let údajně formuloval ono stručněji a jasněji. Pravil: ´Kdo by se rozumem chtěl plést do víry, potřebuje holí do zubů´. A také stereotypní způsob připomínající kafemlejnek používaný všemi šamany a kněžími všech náboženství, co svět světem stojí, při používání pojmů tajemství, svoboda a zpupnost rozumu. Martin Luther pronesl: ´Rozum, děvka ďáblova´. Kafemlejnek celá tisíciletí a všude na světě říká: ´Kdybychom nevěřili, je to proto, že je tvůj rozum zpupný. Tak mi raději koukej věřit. Stýkáš se totiž s tajemstvím, na které s rozumem nestačíš´. A lidem, které zpupnost rozumu ovládla natolik, že s pochybnostmi nepřestali, očišťovala duši tím, že ji dosti bolestivě zbavili těla. Což se masově vynořilo znovu."
P.M.: Stručně řečeno, bylo nám mnoho století vtloukáno do hlavy: "Nepřemýšlej a věř!". Výsledkem byla inkvizice, odsouzení Galilea Galileiho, Giordana Bruna, Jana Husa, atd. Lidé, kteří neumí, nebo nechtějí přemýšlet a tím pádem nedovedou dát uspokojivé odpovědi na složitější otázky, se pak uchylují k tomu, že věci, zejména náboženského charakteru, nazývají tajemstvím. To sice slepě věřícího člověka uspokojí, ale ne člověka zdravě myslícího. Dnes už si málokdo dovolí nazvat to zpupností rozumu. Ale jak bylo řečeno, tohle není Ježíšův styl. Ježíš používal podobenství, t.j. modely a tak v oblasti metody katecheze "pohanská věda" vlastně rehabilitovala Ježíšův postup. Lidé používající modely jsou stále otevření k prohlubování poznání. Křesťané věří, že Bůh stvořil svět. Z toho ale plyne, že stvořený svět je nám nabídnut jako první zjevení. Na něm se můžeme a máme učit chápat, jak Bůh pracuje a také chápat některé jeho vlastnosti a zákony a tím pádem i pěstovat správné myšlení. Na čem jiném se může člověk učit přesnému myšlení? Vztah člověka k Bohu je podobný jako vztah neživé přírody k člověku. Ta se nenechá podmanit, ochočit, atd. Neživá příroda se řídí zákony naprosto neústupně a tvrdě. Když člověk tyto zákony zná, tak je může využívat ve svůj prospěch. Když je nezná, tak z nich může mít také škodu (oheň-požár). Podobně je to i s Bohem. Do jaké míry znám Boží plány, Boží vůli, zákony a chápu je, do takové míry mohu mít podíl na jejich využití. Bůh nám to nabízí. S tím souvisí touha po rozvoji člověka a touha po správném poznání. Hmota se drží svých zákonů a Bůh se drží svých zákonů. Je ale nutné poznamenat, že i teologie a úroveň náboženství se od doby sv. Bernarda a Martina Luthera dost posunuly dopředu.
R.: "Která tvrzení a pojmy z citátů nutí k reakci?"
F.K.: "Začnu pojmem tajemství. Nejprostší definice tajemství říká, že jde o skrytou informaci. Představte si své uvažování, jako ideální poctivé, soudné řízení. Poctivé soudné řízení je rozhodnutí o tom, co je, nebo není pravda. Alespoň dosažení nějakého stupně pravděpodobnosti, že se můj soud přiblížil ke skutečnosti. A to prosím bez ohledu na to, čemu soudci, advokáti, žalobci, znalci, obvinění i svědci věří, nebo nevěří. Jinak řečeno, jde o užití kritického myšlení. Kritické myšlení je pečlivé a uvážené rozhodnutí o tom, zda nějaké tvrzení přijmeme, odmítneme, nebo se o něm zřekneme úsudku. Kritické myšlení rovněž zahrnuje stupeň jistoty, neboli míru pravděpodobnosti, se kterou nějaké tvrzení přijmeme, nebo odmítneme. Pojem tajemství v průběhu soudních řízení proto obvykle nestačí. Kritické myšlení praví, že si tvrzení ověřuji. Výhodné je proto o teologickém tajemství pokud možno netvrdit nic kromě toho, že jde o tajemství. A přitom věřit, nebo se tak tvářit, že jste to právě vy, kdo dané tajemství nějak zná a skutečně prožívá a to ve víře, kterou si vy právě proto, že jste nositel pýchy rozumu, neumíte představit. Těžko vás potom někdo může chytit za slovo".
P.M.: Všimneme si, že Ježíš pojem tajemství prakticky nepoužívá. Místo toho používá podobenství. Použitím a promýšlením podobenství je člověk stále otevřen k možnosti hlubšího pochopení a není blokován. Proto si myslím, že např. vytváření dogmat není tou správnou cestou vedoucí k tvůrčímu a kritickému myšlení věřících lidí. Právě naopak. Ježíš dogmata nepoužíval. V Jan 8,31-32 máme: "Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: ´Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými´“. Zde je nutné znát, čemu Ježíš říká pravda, nebo spravedlivý. To není slepé přijímání informace. Víme, že slovo Amen se také překládá jako "to je pravda", "to je skutečnost". Připustíme li, že teologie je proti přírodním vědám hodně, hodně let pozadu, nemůžeme se divit, že kriticky smýšlející přírodovědci zaostalé koncepce bez zpětných vazeb nemohou akceptovat. Nejsme bezbranní proti ateizmu, abychom se museli uchylovat k "tajemstvíčkářství". Evangelium nám bohatě stačí. Ježíš se nevyhýbal diskusi. Prohrál snad nějakou diskusi s oponenty? Přitom nám všechno nezbytné, co potřebujeme, odevzdal. Problém je, že my jsme v pochopení a v žití podle evangelia velmi zaostalí. Čtenář by mohl ještě položit otázku: "A co problematika zázraků? Myslíš si, že by je F. K. přijal?" Jsem přesvědčen, že kdyby F. K. viděl (byl přítomen) Ježíšovy zázraky, uznal by to, co vidí a pokud by chtěl je také "umět" dělat, stal by se Ježíšovým učedníkem. Ti, co viděli Ježíšovy zázraky a odmítali je uznat, byli pokrytci. A co v dnešní době? Nezávisle na F. K. naším úkolem je svědčit, ale dle Ježíšova vkusu, t.j.: "Jděte do celého světa a hlásejte..., uzdravujte nemocné a křiste mrtvé ..., kde vás nepřijmou, setřeste prach na svědectví proti nim, atd." Ježíš jasně řekl (a s nikým to nehne): "Nečiním li skutky svého Otce, nevěřte mi" (Jan 10,37). Z toho plyne, že poctivě smýšlející člověk má právo požadovat doklad na učení, které se mu předkládá. Platí to zejména dnes, kdy máme několik monopolních náboženství a stovky křesťanských denominací. Jak se má člověk rozhodnout bez poskytnutí dokladu?
R.: "A pojem svoboda?"
F.K.: "Jsme žádáni, abychom vykročili za úzký okruh, co je pojištěno a zajištěno důkazy. Soudný člověk nemá dojem, že by okruh toho, co je zajištěno důkazy, počínaje matematikou, přes fyziku, chemii, biologii, medicínu, psychologii i dalších vědeckých oborů, byl úzký. Jestliže však z tohoto okruhu vykročíme, pak můžeme buď:
1. Ověřovat, zda vše, s čím se tam setkáme jsou skutečně nové neznámé jevy, pokusit se je popsat nějakou teorií a následně zjišťovat, zda domněnka platí, nebo neplatí. Nebo
2. Dostat se do nekonečného prostoru fantazírování, osobních pocitů, blátivého myšlení charakteristického myšlenkovými mlhovinami, případě kazatelskými výtrysky jejichž smyslem bývá manipulace. Tohle není projev svobody, ale jejího opaku."
P.M.: Je nutné souhlasit s bodem 1. I v případě náboženských otázek je nutné dokázat, co dokázat lze a používat zdravé a logické myšlení. Ale jak bylo řečeno výše, pakliže je nám předkládáno něco, co si nemohu ověřit, je nutné žádat doklad. Pokud doklad nedostanu, mohu to brát jako jednu z možných hypotéz.
R.: "Co říkáte zpupnosti rozumu?"
F.K.: "Rozum, neboli kritické myšlení, není cesta k nekonečné pravdě a světlu. Cesta rozumu je přesně opačná. Rozum je jediný nástroj, který zabraňuje cestám do nekonečných omylů a tmy. Ale jen tehdy, naučíme li se ho správně užívat, pokud se ho z nějakých důvodů, dobrovolně nebo nedobrovolně, nezřekneme. Jestliže se v této souvislosti rozumu zřekneme, platí Voltaireův výrok: ´Náboženství vzniklo ve chvíli, kdy se první hlupák setkal s prvním podvodníkem. Neboť co jiného jsme, nemáme li rozum, nebo ze sebe necháme hlupáky udělat, jestliže se ho zřekneme´. Rozum totiž ví, že jakákoli dosažená a ověřená pravda je nejnižší dosažená míra nepravdy. Takže jakákoli dosažená pravda, bude dříve nebo později překonána. Skutečný rozum arogantní a pyšný nebyl a není. Nevím o něčem pokornějším. Půl století lékařské praxe mne k tomu učilo a učí den za dnem, znovu a znovu, že jsme si něčím jisti a ejhle, můžeme-li věc ověřit, může být všechno docela jinak. Nemůžeme-li, nebo nesmíme-li ověřovat, nebo se ověřování zřekneme, může si povídat kdo chce, co chce. A skutečnost uniká. O to víc, když se nejedná o žádnou jinou skutečnost, než je buď osobní víra, nebo manipulace, nebo obojí. Existuje li skutečná zpupnost, je to zpupnost jakékoli organizované víry, která něčemu věří, nebo víru předstírá a současně tvrdí, že jak její víra, tak předmět její víry jsou všemu nadřazené, nedotknutelné, posvátné, mimo rozum. Což je pro něj důvod, aby brala majetek a životy lidem, kteří ji nevěří, třeba proto, že užívají rozum. Téhle víře nejde o nic jiného, než je moc a majetek".
P.M.: Tento text, až na výrok Voltaira, bych podepsal. Co se týče možnosti a povinnosti ověřování jsem se už zmiňoval výše. Teologie nepoužívá zpětné vazby a to přináší své plody, spoustu omylů a pak neochotu je přiznat. Úkolem člověka v křesťanství je růst, rozmnožovat hřivny a co nejvíce se podílet na budování Věčného života. Jistě, na začátku by si měl člověk udělat jasno (a to je také vývojová záležitost), zda-li je pravděpodobné a nakolik, že Bůh existuje nebo ne. Lze žádat Boha o doklad např. formou: „Bože, prosím, pakliže existuješ, dej se mi poznat“. Taková prosba bývá vždy vyslyšena. Jinak by byl Bůh sám proti sobě. Přistoupí li člověk k této otázce slepě, bude to mít své důsledky. No a kam vede zpupnost organizované víry bez dokladů je nám všem známé a není to nutné komentovat.
R.: "Takže podle Františka Koukolíka je víra tím, co velmi omezuje kritické myšlení a brání nám používat rozum".
P.M.: Rozhodně se nejedná o víru dle Ježíšova vkusu. Spíše se jedná o tradovanou, se kterou se běžně setkáváme.
R.: "Samozřejmě ne vždy a pro každého. Existuje spousta věřících vědců, kteří dokáží velmi racionálně uvažovat".
"Ve víře by člověk neměl být zaslepený. To je důležité."
P.M.: Zaslepenost je škodlivá nejen v náboženství, ale ve všech oblastech života.
Ježíšův odkaz a podmínky stále platí:
1. "Čas se naplnil, nabídka stále trvá, já jsem trpělivý a věrný, ale mám své podmínky, bez kterých by to všechno krachlo".
2. "Království Boží se přiblížilo, máte jej na dosah" (u Izajáše máme o tom dost materiálu a Ježíš mu věnuje několik podobenství a předpovídá ho). Stačí porovnat texty Bible s tím, co se běžně vykládá o Božím Království, abychom si představili, jak jsme nábožensky na výši. Zde platí tvrdě Ježíšovo: "Jak to, že sami od sebe nerozeznáte?"
3. "Udělejte Metanoja!" A to je klíčová věc, kterou potřebujeme vyřešit a dělat. Bez změny myšlení se pořádně nehneme z místa. Křesťanství jde dopředu velice pomalu a to pod silným tlakem zvnějšku. Připomeňme si vyjádření kardinála Martiniho, že církev je 200 let pozadu. Obávám se, že je to ten nejnižší odhad.
4. "Věřte evangeliu! Věřte ale dle mého vkusu!" Evangelium je radostná zpráva. Není to zpráva o tom, že bychom nutně měli trpět. Ježíš zemřel na kříži mimo jiné také pro to, abychom my nemuseli trpět. Dokladem toho jsou Ježíšovy nabídky a sliby (viz např. Mt 17,20, Mk 16, 14-20, Jan 14, 12-14, Jan 15,7).
Závěrem bych chtěl dodat, že poctivý a spravedlivý člověk, který je otevřený (nemám důvod pochybovat, že F. Koukolík to s kritikou náboženství nedělá pouze kvůli popularitě), nám věřícím nastavuje zrcadlo a nepřímo nás nutí, abychom se zamýšleli nad tím čemu a jak věříme a zdali to máme zdůvodněné. Vlastně bychom měli být lidem tohoto typu vděčni. Co má Bůh dělat, aby lidi "probudil" a aby prozřeli? Od Boha je to nejméně bolestivý způsob. Kdyby lidé typu F.K. nebyli, teologie a náboženství bez zpětných vazeb by totálně zdegenerovaly. Nezapomeňme na to, že ateizmus je produktem špatného náboženství.
Pozn.: MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA, je český neuropatolog, spisovatel a publicista věnující se zejména popularizaci svého oboru, se značným přesahem do společenských otázek a propagace kritického myšlení a vědeckého přístupu. Od roku 1983 je primářem patologie Thomayerovy nemocnice v Praze a zároveň přednáší na 3. lékařské fakultě UK. Napsal desítky knih a v roce 1992 získal cenu Akademie věd za popularizaci vědy.
Pavol Mikula, Praha