Křesťanské církve se snaží o ekumenismus a zpravidla jej vidí v tom, že budou vycházet z toho v čem se shodují. Jenže čím více se takový ekumenismus bude šířit, tím více bude různých názorů a méně toho společného. V současné době máme stovky křesťanských církví. Pokud budeme vycházet z toho, v čem se shodujeme, tím bude ale shoda zákonitě omezena a menší část Nové Smlouvy bude společně využitá. Cílem Božím je ale plné hlásání Ježíšovy nauky. Takže ekumenismus nemůže jít touto cestou. A také problém se nesmí odsouvat do vzdáleného budoucna a tím odsouvat i realizaci Ježíšova výroku o jednom ovčinci a pastýři.
Vidíme, že jsou různé denominace, které mají odlišné názory, a tudíž se v něčem mýlí a teoreticky vzato, maximálně jeden názor může být správný. Zde hrozí velké nebezpečí zavírání očí před realitou vlastního omylu. Nelze vyloučit, že v této oblasti bude hodně vědomého zavírání očí před rozdíly mezi Biblí a vlastními názory. Nenamlouvejme si, že jsme lepšími učedníky Ježíše, než byli Petr nebo Jan. I oni v něčem nevěřili Ježíšovi. Např. nevěřili, když Ježíš hovořil o své smrti, nevěřili dvojici učedníků, kteří se setkali s Ježíšem (Lk 24,13-37). A tohle je pouze zlomek. Můžeme najít více chyb tohoto druhu před Ježíšovou smrtí, ale také po ní. U prázdného hrobu Jan sám vyznává o sobě a Petrovi, že neznají Písma.
Víme tedy, že učedníci během pozemského života Ježíše nechápali plně jeho nauku. Když Petr šel po vodě a pak se topil, neanalyzovali výtku malověrnosti, dále neanalyzovali kvas farizejský a nezdar při uzdravení Mt 17-20) aj. Prvotní církev po smrti Ježíše neplnila jeho instrukce (např. misie mimo Jeruzalém, neplnila nové příkazy (Mt 15 a Mk 7), Petr opakovaně odmítal Boží připomínky (Sk 10,9-16) aj.). Prvotní církev neměla jasnou koncepci nauky (Sk 15,1dd). Podobně to bylo s Pavlovou katechezí. Např. text Ř 9-10 je vlastně transformace originální nauky Ježíše v otázce proč židé nevěří (porovnej s Jn 5,47-48). Sv. Pavel také nedodržoval některé Ježíšovy instrukce a vytvářel své (1Kor 1,22-25), což v důsledku také vedlo k poklesu úrovně a také docházelo k postupné ztrátě dokladů pravosti víry. Postupná degradace křesťanství byla tudíž zákonitá. A dějinný vývoj církve vyústil do ritualizace a institucionalizace. Tolik asi na úvod.
V současné době se „škrtají“ nepohodlné věci v Bibli a dělá se, dle mého názoru, nekvalitní ekumenismus. Ježíš přece říká: „Nečiním-li skutky svého Otce nevěřte mi“ (Jn 10, 37), „… za cokoliv budete prosit, dostanete“ (Jn 15,7) a nehledě na tyto sliby, Církev požaduje víru. Víra se neklasifikuje dle Ježíše, ale dle sv. Pavla, kde víra je dar a přesvědčení o tom, co nevidím (Žid 11,1). Církve nabízejí své interpretace Ježíšovy katecheze a katecheze epištol a k tomu se ještě přidává tradice apoštolská.
Evangelium jako celek je samo o sobě nesrozumitelné. Proto je nutná rekonstrukce Ježíšovy katecheze (RKJK). Žádná z církví ji nepodává, ale má svou vlastní interpretaci. Přitom žádná z církvi nenabízí možnost rozlišení kvality rozvoje jedince, jak o ní hovoří Ježíš (viz Lk 19,11-27 – podobenství o hřivnách, Listy církevním obcím - Zj 2-3). Pouze dává možnost rozšíření. Vyvolává to zastavení růstu jedinců a celé církve. Problémy doby a stagnace církve vedou tedy k poklesu úrovně.
Řešení situace je tudíž v totální nápravě. Ježíš předpověděl: „Eliáš přijde a napraví vše" (Mk 9,12; Mt 17,11). Je evidentní, že je co napravovat. Tudíž ne současný typ ekumenismu, ale návrat k původní RKJK, a pak kontrola své katecheze u každé denominace a její porovnání s RKJK. Proto bude nutné uznat jasné odchylky i Pavlovy katecheze od evangelia a za pomoci Ducha Svatého provést RKJK. Každá církev sama za sebe bude muset najít defekty ve své nauce a přijmout RKJK. Pak bude možný společný názor a tím přestane existovat problém růzností církví. Církve jsou sice schopny vydávat společné překlady evangelia (i když nejsou kvalitní), jenže praxe církví se liší od textů evangelia. Nicméně, je nutné se zamyslet nejen nad překlady Bible, ale také nad překladateli a interprety. Pokud je mi známo, o problematice zapečetění evangelia, které souvisí s RKJK se nemluví. Dříve a přežívá to dodnes, byla snaha dokázat z Bible pravost nauky své církve. Správně by ale měla být snaha upravit svou nauku dle Bible. Diskuse mezi denominacemi musí probíhat dle zásady „padni, komu padni“. Chtěl bych ještě poznamenat, že katechismus je už symptomem degradace a nelze ho v této oblasti použít.
Je jasné, že církve nemají na své nauky doklady od Ježíše. Dříve byli boje s kacíři, dneska děláme v rámci ekumenismu společné bohoslužby. Ekumenismus by ale měl být kritický, kde by každý měl kritizovat jiného ne podle své nauky, ale podle odchylky od evangelia, resp. RKJK. Každý musí kritiku sebe snést, vyhodnotit ji a je-li správná, uznat to a začít se změnou sebe samým (s Metanoia). V současné době jsou vedle sebe stavěny nauky, neví se, která je správná a nikdo nehledá tu správnou.
Dovoluji si citovat z jedné promluvy B. Bílého: „Ekumenismus křesťanů nesmí hledat společné řešení, ale musí hledat správné pochopení evangelia. Třeba uskutečnit tvrdý dialog u kulatého stolu s jednou židlí volnou pro Ježíše a na řešení požadovat doklad od Ducha Svatého. Rozhovor s jinými náboženstvími nesmí být hledání společného řešení, ale hledání pravého náboženství. Mezi křesťany roste ekumenismus kompromisní, který vychází z toho, v čem se strany shodují a zavírají se oči nad těmi problémy, kde se obě strany liší. Obě strany si ale chtějí ponechat celou svou nauku včetně toho, v čem se liší, i když to nepoužijí. To vede jak k degradaci diskuse, tak ke vzniku polovičatého postoje a tím slepotě. Jsou opouštěny názory, které by mohly vést k lepšímu porozumění. Obě strany dialogu tudíž musí počítat s chybami na obou stranách, nesmí přijímat názory druhého bez kritiky. Proto prosí o pomoc Ducha Svatého a snaží se vycházet z evangelia a chtít doklady (skutky) ze strany Boží, tj. Ježíšovo svědectví, které nabízí (Jn 10,37). Pozor ale na to, že v některých oblastech, kde člověk má sám od sebe rozeznat, Ježíš odmítá dát znamení“.
Nauka církví staví na evangeliu, které není úplné. Evangelium není úplnou informací, ale heuristickým návodem. Člověk přijde sám na spoustu věcí, když bude dobře přemýšlet. A to, co mu říká evangelium, mu ukáže nové duševní obzory a půjde dál. Ten, kdo se dovolává Bible, je v lepším případě novátor. Dnes se řekne, že je fundamentalistou, který není schopen dělat ekumenismus a nejde s proudem. Takovému matematikovi nikdo neřekne, že je fundamentalista, protože má jednu matematiku.
Objevují se lidé, co dělají zázraky a mnohé církve nad tím zavírají oči místo toho, aby okamžitě vyhlásily poplach. Problém je, že změna křesťanství nízké úrovně na správné je daleko obtížnější než byl přechod od rabínské katecheze k Ježíšovi. Už tehdy to dělalo velký problém, a proto židé nemohli pochopit křesťanství. Dnes máme nízkou úroveň křesťanství a máme přejít na správné křesťanství dle Ježíšovy katecheze. Je předpovězeno, že bude jeden ovčinec a jeden pastýř. Bude to velice obtížná záležitost. V první řadě se musí odstranit farizeismus a řada psychických deformací. A musí se začínat úplně znova. „Eliáš přijde a napraví vše“ (Mk 2,11; Mt 17,11) znamená právě zásah v těchto oblastech.
Co se týče opravy křesťanství, jsou věci, které platí tak jako tak. Jsou jiné věci, které ale potřebují doklad a tam je třeba společně „začít tlouci" a chtít doklad. Před cca 100 léty se objevili letničtí s určitými dary a stejně většina křesťanů za doklady nejde. Přitom svět je už delší dobu ohrožen. Proto je v současné době akutní nutnost návratu ke správnému křesťanství, jinak hrozí další pokles na ještě nižší úroveň. Vypadá to tak, že nastává rozhodující doba. Připomínek od Hospodina jsme měli a máme poslední dobou dost. Všichni se musíme zamyslet nad tím, zdali nepotřebujeme opravit myšlení, projít procesem Metanoia. Křesťané musí jít za Bohem, aby se jim dal poznat a dal vědět, v čem se pletou. Bůh nebude dávat doklad jednoduše na to, že si člověk řekne, že věří. Je třeba si sednout ke kulatému stolu s jedním místem volným pro Ježíše a žádat na výsledek schválení od Ducha Svatého. A jedině tento ekumenismus osobně považuji za správný. Byl by to ekumenismus, který se bude nejdříve zabývat problemaikou Metanoia. A až budeme hodni kontaktu s Ježíšem, Ježíš přijde, obsadí poslední místo u kulatého stolu a všichni začneme znova. Jde o opravu myšlení, odstranění defektů (slepota, otupělost, strnulost) a získání nových návyků. Náprava (pozor, ne obnova) u všech denominací je naprosto nutná, jinak jim není možné pořádně věřit.
Závěrem bych chtěl připomenout, že každý čtenář Bible musí počítat s omyly nekvalitního čtení, které má velmi závažné důsledky.