Problematika slepoty Církve, část  II

Dle poznámek pražského kněze B. Bílého (22.9.1921 – 28.2.2002) zpracoval P. Mikula

Uveďme několik příkladů z Evangelia, kdy se více méně chováme, že je nevidíme, jako by neexistovaly:

·                    Např. přijímání pod „jednou“ a ne pod obojím. Říkalo se, že to není třeba, protože v těle je automaticky krev. Zapomíná se, že transfuze nenahradí transplantaci, ale, že oboje je v dané situaci potřeba. V Evangeliu jsou přitom zdůrazněné oba faktory, které jsou na sobě nezávislé. Přijímaní pod obojím  je Ježíšův příkaz.

·                    Další věcí je otázka posvěcující milosti. Na to se úplně zapomíná. A otázku: „Kdo přijde do nebe?“ je běžná představa: „Ten kdo nedělá hříchy“. Výsledkem je, že učitelé náboženství a ani kněží problematiku Posvěcující milosti, která vychází to z dogmatiky, neznají. Není to přesně podle Evangelia, Tam Ježíš posvěcující milost nepoužívá. Přitom platí „když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy“. Posvěcující milost je samo o sobě málo. Ve skutečnosti se jedná o koexistenci s Ježíšem. Je to jednak nové zrození (podobně jako když z housenky se stane motýl, nebo z pulce žába) plus vytváření koexistence. Nové zrození mi umožňuje tu koexistenci přijímat a rozvíjet. Nové zrození jsou nové základy života, které začnou fungovat v důsledku Eucharistie. To, že se ani o posvěcující milosti nemluví a mluví se pouze o hříchu, je velice nebezpečná věc. Role hříchu je v tom, aby nás vyburcoval ze spokojenosti se sebou, abychom stáli (dogmaticky řečeno) o posvěcující milost. Otázka posvěcující milosti by mohla být docela jasná, ale v semináři je přednášena abstraktně.

·                    Dále, Evangelium nám nabízí “uzdravujte nemocné, křiste mrtvé”, „a ty, co uvěří budou provázeni těmito znameními….“ (Mk 16. kap.). V Božím Království by to mělo být standardním vybavením. V Evangeliu se přece neříká, do kolika let věku lze uzdravovat. Izajáš říká, že “věk mého lidu bude jako věk stromů”. Zázraky v prvotní Církvi fungovaly, tu a tam se konání zázraků objevuje u některých lidí i nyní (ale ne standardně). To nás má vyprovokovat k tomu, abychom se tím zabývali.

·                    V Evangeliu je hodně jasných věcí, které si nevšímáme. Např. “nenazývejte nikoho Otcem…. , “věž v Siloe” (Luk 13, 1-5), v Starém Zákoně je zákaz zobrazování Boha a my toho máme plné kostely, nebo že jsou v křesťanství úrovně dle toho jak pochopíme a osvojíme si Evangelium (Smyrna, Filadelfie, Thyatíra aj., podobenství o hřivnách). Přitom v Mt 24, 35 stojí, že “nebe i země pominou, ale má slova nepominou…”. Také v Mt 5,18-19 je varování, že Evangelium je nutno brát jako celek a ne si vybírat, co se nám hodí.

·                    Další věc je, že Bible je zapečetěná (viz. Zj. Jana, 22, 10) a katolíci to nevidí a ostatní církve (denominace) to také nevidí. Přitom se vyloženě opírají o epištoly sv. Pavla, které nejsou zapečetěné. Vůbec si neuvědomují a ani si nepřipouští, že Evangeliím (která jsou právě zapečetěná) plně nerozumí a že používají pouze vytržené části z kontextu. Kogniční procesy pro čtení Bible mají deformované. Tím pádem jsou nesprávně interpretovány i takové klíčové věci, jako je smysl kříže, co je víra dle Ježíše, proč někteří křesťané musí trpět a jiní ne. Církve si neuvědomují kompetenci Boha a kompetenci člověka. Zpravidla nemají jasno v otázce Božího Království, neví jak se dělá Metanoia, neví jak důležitá jsou podobenství k pochopení Evangelia, nevidí, že překlady Bible jsou po 2000 létech křesťanství nekvalitní, nechápou důležitost zpětných vazeb v kvalitním křesťanství ap.

·                    Ježíš mluvil k lidem v podobenstvích. Proč? Právě proto, že byli slepí a hluší. V soukromí, všechno učedníkům vykládal rsp. prohovořil. Jak je to s námi? Některá podobenství máme vysvětlená, jiná ne. Čili, my jsme někde mezi. Podobenství jsou také zapečetěná.

            Měli bychom pátrat po příčinách, kde se stala chyba. A slepota v tom bude hrát důležitou roli. Izajáš předpovídal: ”Dělejte, že jste slepí a oslepnete”. Čili, velmi důležitou roli zde bude zřejmě hrát zavírání očí před nepříjemnou skutečností. Čteme Evangelium a vůbec se nad tím nepozastavíme. Problematika slepoty je také v tom, že čteme Evangelium slepě. Často nám to nic neříká a přesto nejsme tím vyburcovaní. Čteme ho, jako by bylo jasné. To je projev slepoty, která omezuje růst.

Když já budu počítat s psychickou slepotou, mohu mít daleko větší efekty a může u mne také dojít k rehabilitaci. Podmínka rehabilitace je počítat se svojí slepotou. My musíme poznat, že jsme psychicky slepí a role hříchu je ukázat, že jsme slepí, že něco nevidíme, něco nechápeme. Proto mluvit, že hřích je nepřítelem hloupost. Hřích je sice drastický, ale může být výhodným prostředkem, který nás upozorňuje na naší slepotu. Ale je možné se naučit se slepotou počítat, aniž bych dělal hříchy. Např. mohu popsat chování slepce a zjistím, že jsem se dříve choval jako slepec a uvidím, jak se moje slepota projevovala. Podmínka je, že musím počítat s možností slepoty a přitom nemusím dělat hříchy. Je to daleko snadnější a méně drastické a nedá to tolik problémů, jako otázka hříchu. Já uvidím na sobě slepotu a přitom nemusím dělat hříchy. Když si slepotu připustím a začnu s ní počítat, začnu dělat dodatečnou autoextrospekci. Pak musím začít trénovat. A možnost, že začnou fungovat charismata je daleko větší. Charismata mi dokáží, že jsem byl dříve slepý a mohu dále počítat s tím, že ta slepota stále ještě ve mně je. Podmínkou stálého růstu je uvědomění si slepoty.  Pohled na svoji minulost „slepce“ je nesmírně důležitá věc pro růst osobnosti. Počítám-li se slepotou a něco s tím dělám, mám také zdravé sebevědomí.  Je nutné počítat se slepotou a častěji si to připomínat, protože jinak člověk sklouzává. Podmínkou Metanoia je připustit a uznat svoji slepotu. Až pak ji mohu uvidět a také mohu mít důvod, motivaci k tréninku seberehabilitace. Očistec je, řekněme, rehabilitace, rehabilitátor po smrti. Je nutné si tyto věci často připomínat, protože je to nesmírně důležitá věc.

            Člověk může být slepý v některých oblastech a v jiných může růst. Ježíš říká: „Kdybyste byli slepí, hříchu byste neměli, ale říkáte vidíme, proto váš hřích trvá“ (Jn 9,41). Tohle je nesmírně důležité. Člověk může být slepý, ale také může mít v sobě dva psychické programy (tezaury). Když ty programy jsou výrazně odlišné, může se poměrně snadněji uchránit. Ale když v některých věcech mají stejné formulace, pak člověk lehce spadne do starého psychického programu a neví o tom. Je to podobné slepotě. Dalo by se říci, že ten člověk „zavírá oči“. V případě nedoslýchavého Libora (článek z novin), ten nechtěl určité věci slyšet a tak ohluchnul. To je to „zavírání očí“. Izajáš proto říká (varuje): „Dělejte, že jste slepí a oslepnete“. V jednom překladu (Jn 12.40) překladatel použil slovo „oslnil oči jejich“ a to není správné. Překladatel neznal problematiku oslnění a adaptace. A tak jsme se dostali k otázce odborného překladu. Překlady Evangelia jsou také dělány slepě. Lingvisticky správný překlad nemusí být ještě odborně správný překlad. Krásně je to vidět na překladu verše „udělejte si přátele z klamného mamonu, aby až dokonáte vás přijali do …..“ . Správně však je „…aby až dokoná (mamon, a skončí jeho vliv) vás přijali…“. A to je velký rozdíl. Když mamon "dojde", nebo když byl použit nekvalitně, nelze psychický program, eventuálně stereotyp, použít. Mamonů je omezený počet. Znehodnocení mamonu je nenahraditelné. Nebo v evangeliích se setkáváme se slovy přeloženými do češtiny  jako „moudrý – opatrný. To není totéž, co řecký ekvivalent fronimos (viz. příspěvek Fronimos a Pistis). Je nutné znát valor (význam) toho slova. Ukázka: Fronimos je had, defraudant a družičky. Tyto tři příklady nám umožní udělat si dobrý pohled na termín fronimos. A to, co je tím termínem označené, musí být naším cílem. Fronimos, pistis jsou parametry, které nejsou speciální, ale naopak na profánní činnosti je lze velmi úspěšně trénovat. Vadné překlady Písma Svatého jsou dokladem „spícího“ magisteria. Dochází k deformaci obsahu.

            Slepota může vznikat také tím, že člověk má určitou představu a na to naroubovává nové myšlenky, které potom nepochopí, ale myslí si, že tomu rozumí a že je chápe. Další možnost je, že nemá dostatečné vybavení, že nemá rozvinuté vytváření komplexního obrazu věci. Další možnost je, že člověk má určitou mylnou představu, podle ní jede (viz Petrovo „kdepak, to takhle není“) a neuvědomuje si, že míchá dva psychické programy. Další možnost je, že se člověk zachová, jako „nedoslýchavý Libor“. Jedná se o případ chlapce, kterém otec pořád něco domlouval, on to odmítal poslouchat až ohluchnul. Později, pomocí psychologa se to podařilo opravit. Viděl jsem otřesný případ toho „vidíme“. „Dej mi sklenici“. „Vždyť ji máš na stolku“. „Nemám“. „Máš“. „Nemám“. „Máš“ atd.

Nesprávné „vidění“ není hřích, ale člověka blokuje a ten člověk půjde psychicky dolu. Když chci jít dopředu, musím dát do pořádku sebe a také to „vidíme“ a seřadit informace podle určité struktury a tu strukturu trénovat. Souvisí to také s tím podobenstvím „nové víno do nových měchů“. Buď si ponechám „vidíme“ a nebudu přijímat nepříjemné informace, nebo se z toho chci dostat a musím řešit problematiku slepoty a problematiku víry, jako zrna hořčičného.

Běžně se říká, že víra je dar. Pak ale proč jiní nevěří? Závisí víra na tom, kde jsem se narodil, v jaké rodině apod.? A co „Setník z Kafarnaum“ (Mt 8, 5-10), „Krvotoká žena“ (Mt 9, 20-22), „Kananejská žena (Mt 15, 28)“, kteří jsou chváleni za víru. Apoštoly nebyli za víru chváleni. Na začátku je dar (viz. Petrovo vyznání „Ty jsi Mesiáš Syn Boha živého“ (Mt 16, 16-17), ale kvalita víry závisí na tom, jak s tím darem hospodařím. Setník z Kafarnaum kvalitně vyhodnotil to, co viděl a slyšel. Podobně „Krvotoká žena“ a „Kananejská žena“. V Mt 17,17  a podobně jako v Lk 9,41  („Učedníci nemohou uzdravit kluka..“) je Ježíšova reakce: "…Ó lide nevěřící a zvrácený, dokud vás mám ještě snášeti?…". Kdyby víra byla darem, pak jakým právem jim to Ježíš vyčítá. Projdeme-li Evangelia a najdeme místa, kde se mluví o víře, nenajdeme od Ježíše zmínku, že víra je dar.

Podobně v evangeliu sv. Jana Ježíš říká: “O cokoliv budete prosit ve jménu mém, dostanete… doposud jste za nic ve jménu mém neprosili”. Když se to Církvi přestalo dařit, začala nad tím zavírat oči až oslepla. Mluvíme o nutnosti evangelizace, ale místo Evangelia nabízíme katechismus, který je takovým “filtrem” evangelia. Velice často se stává, že během mše jsou čteny zajímavé texty (Starý Zákon, epištoly, Nový Zákon), ale kněz káže na zcela jiné, často obecné téma. Kněží si vůbec neuvědomují, že to není evangelizace. Jsou tudíž „slepí“. Na počátku je dar, ale jak s tím darem hospodařím je moje kompetence. A je to i v otázce víry. Viz Petrovo vyznání: „Ty jsi Mesiáš Syn Boha živého“. Ježíš mu na to říká, že mu to zjevil Otec a ne tělo (Mt 16,16-17). Ale hned nato, když Ježíš mluví o své smrti, Petr mu říká: „To se ti nestane“ (Mt 16,22). Když dar odmítám, přestávám ho vidět, oslepnu a přestanu mít zodpovědnost za něj. Tím se ale problémů nezbavím. Vývoj slepoty je krásně vidět u apoštolů v případě Ježíšových poznámek o tom, že zemře, nebo bude zabit (viz. Matoušovo evangelium, sled předpovědí a reakce apoštolů na ně).

            Církev je slepá a my jako členové církve s ní. A ta slepota v církvi je daleko větší, než by se zdálo. Všechny křesťanské církve jsou slepé. Letničáři také neznají pořádně evangelium a neučí pořádně dle evangelia. Letniční církev má sice dary v určitém rozsahu, ale její úspěchy nejsou výraznější, než u jiných. Dostávají víceméně polodary, jako prvotní církev tak, jak to líčí sv. Pavel v listu ke Korinským. Oni jsou s tímto "polodarem" plně spokojeni. Sv. Pavel říká, že když mluví cizí řečí a nerozumí tomu, mají se modlit, aby to mohli vykládat. Proč mají Korintští polodar? Je to důsledek Pavlovy polonauky. Pavlova reakce na polodar je, že dává jinou polonauku (1Kor 14,12-19). Pavlova reakce na svou polonauku vyvolává chybné myšlení (část epištoly 1 Kor 14,20-25). Že je to otázka slepoty, tam není zmínka. Mělo by tam být: „Jste slepí a proto si to neuvědomujete, že máte polodar“. My ovšem nemáme ani ten polodar a jsme spokojeni sami se sebou. Tam není uzdravování nemocných a kříšení mrtvých.  Tohle sice mnoho představitelů církví nerado slyší, ale je to skutečnost. Už samotný fakt, že je zde mnoho křesťanských církví s různými naukami je dokladem toho, že nauky jsou nekvalitní.

Musíme počítat se svoji slepotou. Je třeba začít něco dělat (na něčem zcela novém) a na tom pozorovat ty chyby. Udělám kus práce a pak se zamyslím zda li jsem nebyl nyní slepý. Musím si uvědomit, že jsem hodně pokažený a že musím bez ohledu na to, jestli  existuje Bůh nebo ne, dát do pořádku své základní myšlení, profánní, jako např. přátelské kontakty a také soužití s kolektivem dle „co chcete, aby druzí činili vám, čiňte vy jim“. Když se bude mluvit o slepotě, je nutné upozornit na různé ukázky, projevy slepoty. Člověk slepotu nevidí, ale může si ji „ohmatat“, že tady něco takového je. Na to, abych poznal, že jsem slepý, musí tady být někdo, u koho uvidím, že on něco v dané oblasti dovede, co já ne (a přitom na to mám, abych to také dovedl), že rozezná určité věci jiným způsobem. Tyto věci by si člověk měl často připomínat a oživovat způsobem „ano, já jsem slepý, já musím s tím počítat“. Mohu říci, že „jsem slepý vůči tam tomu člověku“. Tohle poznání slepoty výrazně umožní růst člověka. Důležité je mít pořád na paměti Ježíšův výrok: „Kdybyste byli slepí, hříchu byste neměli, ale tvrdíte, že vidíte, proto váš hřích trvá“. Je nutné upozorňovat lidi na problematiku slepoty a nutnost ji hledat na sobě. Tito lidé pak mohou růst. Když si člověk tu slepotu připustí, může ji uvidět sám na sobě při četbě evangelia. Ježíš o slepotě mluví. A že byla u učedníků je v evangeliu popsané. Když Ježíš mluví o své smrti a Petr na to: „Kdepak, to se Ti nestane…“, tak to je perfektní ukázka psychické slepoty. O tom se bohužel vůbec nemluví. V komentářích k evangeliu  žádná zmínka o slepotě není. Je to dokladem toho, že i ten, kdo to překládal a komentoval, je slepý. A když je někdo slepý, je daleko větší nebezpečí maléru („když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy…“).

Dřív než budu mít doklady o Boží existenci, musím najít na sobě svoji psychickou slepotu a mohu mít jasno v tom, že jí mám. Pak mohu právem žádat doklady. Pak daleko snadněji mohu dokladům věřit. „Ano, jsem slepý a musím trénovat a vytvářet si odolnost vůči sklouzávání“. Když budu dobře věřící člověk a budu počítat se svoji slepotou, tak porostu. Poznatek slepoty, umožní najít kontakt s Bohem. Pro Metanoia je důležitá věc, oživovat si tu myšlenku slepoty. Když si uvědomím svoji slepotu, pak mám touhu vidět lépe než dosud. Vzniká tady pozitivní motivace nutná k dělání Metanoia a poznání Boha. Když si člověk uvědomuje svoji psychickou slepotu, touží začít vidět a růst. Když člověk neví o té slepotě, nemá tak silnou tendenci růst. Je daleko lepší toužit lépe vidět, než mít jenom strach, že jsem slepý. Takový začátek vztahu a lásky k Bohu je daleko kvalitnější, než kdybych viděl u někoho zázraky. U malých dětí může být kvalitní začátek, když se mu řekne“ „Ty až dorosteš, budeš to umět taky resp. mohl bys to umět taky, když budeš dělat tyhle a tyhle věci“. U dětí se tak mohou natrénovat parametry pro udržování kontaktu s Bohem. Podobně i dospělý člověk, když je postaven před zázraky, nemusí to být pro něho na plné úrovni. On může po tom toužit, ale nemusí to být tak kvalitní, jako u člověka, který vidí a stále si uvědomuje svoji slepotu.

            Křesťanské církve (donedávna všechny) neměly doklady. Přitom mít doklady (skutky Otcovy) je nutnost. U nekřesťanských církví jsou jiné tradice. Ježíš jasně hovoří o nutnosti svědectví Otcova. Tyto schopnosti, které by umožnily konat skutky, které by byly dokladem, patří k standardnímu vybavení pořádného křesťana (Jn 14). Ježíš říká, že můžeme dělat skutky jako on a dokonce ještě větší …. k oslavě Otce a jako trenažér vývoje koexistence s ním. My tyto skutky nedokážeme, protože máme deformovaný informační tezaurus náboženství. Máme názory vytvořené dle katechismu, dogmatiky, ale ne dle Ježíšovy katecheze. Evangelium je zčásti zapečetěno. My žijeme v období čekání na Království Boží (Lk 17,20-37). Království Boží nepřijde hned. Napřed musí být provedena náprava křesťanství a teprve pak přijde období Království Božího.

            Jsme psychicky slepí, nedokážeme udělat a jednat dle rekonstruované Ježíšovy katecheze. Když chceme vyřešit tuto problematiku, je nutné provést Metanoia a věřit a jednat dle rekonstruované Ježíšovy katecheze. Na naší dogmatiku a katechismus Ježíš doklad nedá. Ostatním nekřesťanům musíme nabídnout cestu Abramovu. Není správné dělat „teologický guláš“. Je nutný soud nad bohy pro hinduistu a pod. Napřed je nutné Boží potvrzení pravosti náboženství monoteistického. Musíme volat Boha, aby dal najevo, které náboženství uznává za správné. Na to my nestačíme. Proto je nezbytné provést nápravu našeho křesťanství. To nebude cesta Abramova, ale cesta nápravy. Abramova cesta je podmíněná vlastnostmi, které Abram měl. My je nemáme a proto nemůžeme jít jeho cestou. Musíme napřed projít cestou nápravy. Za ní jde cesta nalezení Boha a pak cesta pochopení Božího vzkazu. Pak bude cesta nalezení spolupráce s Ježíšem a nakonec cesta budování koexistence s Ježíšem. Zde jsou hypoteticky dvě možnosti:

·      růst během života, který smrtí končí, pokud je v člověku brzdící faktor, eventuálně slabé sebevědomí,

·      hypoteticky růst stálý i po smrti, pokud je v člověku dostatečně silné zdravé sebevědomí.

                Slepota církve umožnila a umožňuje víru mnoha členům. Ti v něčem oslepli, ale protože nauka církve nebyla dořešena, slepí posluchači mohou věřit. Kdyby posluchači byli kritičtější, nepřijali by neúplnou nauku církve a nekvalitně učící církvi by nemohli věřit. Když je slepé vedení, jsou slepé i ovce. Slepí vedoucí církve nemohou vést vidící. Církev slepců nemá dary. „Když slepý vede slepého, oba do jamy spadnou“, ale kdyby slepý vedl neslepého, ten pak odmítne deformovanou Ježíšovou nauku. Pokud má nastartovat Boží Království, je nutné odslepení. Náprava Církve není možná, dokud nepřijde napravitel („Eliáš přijde a napraví všechno“ – Mk 9,12), který bude znát plnou Ježíšovu nauku. Výrok „Eliáš přijde a napraví vše“ implikuje nutnost nápravy. Vzpomeňme si na spor Tomismus versus Molinizmus, nebo na otázku Limbu. Eliáš napravitel bude znát také chyby, slepotu, aby mohl provést rehabilitaci a psychické "přeprogramování" (Metanoia). Potřebujeme rekonstrukci evangelia a na to, abychom věděli, že jsme na správné cestě potřebujeme doklady i během rekonstrukce.

                Magisterium zde je, ale nositelé „spali“ (viz. případ s Galileim) a „spí“. Pro praxi není rozhodující magisterium samo, ale jeho aplikace. Rozhodující je kázání k lidu. Rozhodující jsou faráři, kazatelé, zpovědníci. Deformováni jsou nejen faráři, ale i Lafebvre, papežové  (Kostnický koncil, tři papežové). Je to naprosto proti logice Ježíšovy katecheze. Galilei, Darwin, Pierre de Chardin byli na indexu, pak staženi z indexu. Hus je dnes reformátor. Dneska už je při bohoslužbě čeština a začíná přijímaní pod obojí. Hlasatel církve musí umět odpovědět na otázky světa, umožnit nauku typu "sami od sebe rozeznat". Křesťanství typu „Smyrna“ (Zj 2,7-11) nezachrání svět. Křesťané typu Smyrna musí trpět, proto nemůže být svobodná a stále jsou války. Pro mír ve světe je nutné křesťanství typu „Thyatira“ (Zj 2,18-29), nebo „Efez“ (Zj 2,1-6).

Důsledek slepoty prvotní Církve - příklady

·        Měli jít a nešli do misií. Misie ve skutečnosti nastali až po pronásledování křesťanů.

·        Měli odsoudit veleradu za vraždu  Mesiáše. Ananiáš a Zafira byli potrestání smrtí za daleko menší přestupek.

·        Petr mohl Štěpána vzkřísit, neudělal to. Proč? Mělo by to obrovský efekt.

·        Prvotní Církev neměla koncepci a Ježíšovu nauku nepodávala ucelenou. Petr se na sněmu omlouvá, že pokřtil pohana. Pak přišlo pronásledování. Jenže pohané pak dostali degradované křesťanství. Církev od začátku jela na nižší úrovni.

·        Sk 3,17 Petr říká: “Ale nyní bratři vím, že jste to z nevědomí učinili, jako i knížata vaše...” a přitom ukřižování Ježíše byla prakticky justiční vražda.

·        Při plnohodnotném křesťanství nemuselo dojít k rozbití Jeruzaléma. V evangeliu Lukáše Ježíš pláče nad Jeruzalémem. Kdyby nebylo možné ho zachránit, byla by to hysterická scéna a Ježíš není hysterik. Jeruzalém mohl zůstat stát. Jeruzalémský chrám mohl stát stejně, jako chrámy v Indii, či jinde ve světě. Mohl být zachráněn, kdyby obyvatelé Jeruzaléma byli křesťané např. typu Thyatírských (Zj 2,18-29). Thyatíra má slíbenou moc nad pohany.

·        Mt 23 – „pokrytci a slepci“. Za slepotu je běda, za pokrytectví je ještě více běda. Slepec má totiž menší zodpovědnost.

·        Slepota u farizeů a saduceů. Mysleli si, že dobře „vidí“. Při setkání s Ježíšem jeho nauka vyvolala v nich slepotu (Jn 12,40).

·        Slepota u apoštolů. Petr říká Ježíšovi " to se ti nestane" a nesprávné reakce na všechny připomínky Ježíše, že bude trpět. Sv. Pavel je to problematika proč židé nevěří (Ř 9) nebo problematika "duch proti tělu…".

·    Překlady: V Iz 6 je „oslnil“ nebo „oslepil“? Správně by mělo být „zalepil“. U Izaiáše jde o zalepení očí, tj. "dělejte, že jste slepí..". V Novém Zákoně by měl být termín "oslepil" valorizován jako "zalepil". Termín slepý v Novém Zákoně, hlavně v Ježíšově katechezi nutno revalorizovat. Nelze však vyloučit oslepnutí analogické k optickému oslepnutí? Sv. Pavel byl vyučen Ježíšem. Ježíš je dobrý učitel a přesto sv. Pavel špatně pochopil např. vysvětlení "proč židé nevěří". Vysvětlení v Ř 9 není totéž jako Jn 5. Přitom sv. Pavel má v mozku původní znění Ježíšovy výuky. Dokladem toho je text Ř 10. Sv. Pavel ví o Ježíšově výroku a text uvedený v Jn 5 v kapitole Ř 10 přibližně cituje. Podobně tam sv. Pavel cituje pasáž z 5M 30, ale pochopenou deformovaně.

       Slepota přináší utrpení, snižuje úroveň pochopení Boha. Snižuje přitom také zodpovědnost člověka. Slepota způsobuje degradaci člověka, nebo snižuje jeho úroveň. Příklady: Archa je mimo tábor („jinak bych tě musel vybít“). Zde jde o snížení zodpovědnosti spojené se snížením úrovně kontaktu. Slepý nemá hříchu, dostane ran méně. Podobně Ježíš ponechává psychické slepce. Při výuce „slepý“ dostane pouze základní nauku (Mt 15). Když učedníci nechápou pasáž o problematice čistý/nečistý, Ježíš jim vynadá, ale v Sk 10 už pouze vyzývá a nenadává. Jakoby se se slepotou smířil. Podobně postupuje Bůh vůči Mojžíšovi: "Co na mne křičíš, máš hůl!". Ale u sv. Pavla už ne, tomu říká: "Neboj se, mám zde hodné lidí…“ Tomu už neřekne: „Máš přece dar zázraků, tím se můžeš dostatečně obránit“.

Poznámky:

Sk 15,1 - Židokřesťané neodstraňují rabínské, farizejské a saducejské defekty. Proto jsou na nižší úrovní, než tak nezatížení pohané. Židokřesťané pohanokřesťanům vnucují svou formu zbožnosti a tak strhávají pohano-křesťany do nižší úrovně. Proto je nutné jejich rozptýlení, aby netvořili jasnou skupinu. Proto jsou z Jeruzaléma vyhnáni. V Jeruzalémě zůstávají jen židé, kteří odmítají křesťanství. Ti čekají Mesiáše, který „teď přijde“. Židům této skupiny nelze nechat Jeruzalém, utvrzovalo by to jejich předsudky a je také třeba dokázat křesťanům, že mají pravdu. Jeruzalém je obležen. Zbylí křesťané utíkají, politické špičky odmítající křesťanství se do Jeruzaléma stahují. Jeruzalém je rozbit a chrám je zničen. Prestiž oponentů křesťanství takto padá.

Zj. Sv. Jana 2-3 - Křesťané neznali celou Ježíšovou nauku. Neznalost příkazu jít hlásat Ježíšovou nauku, musela být nahrazena utrpením, které je přinutilo jít a hlásat ji. Chyb bylo více. Uvedená ukázka je dokladem nutnosti utrpení lidí a obcí typu Smyrna (Zj 2,8-11 „Smyrna musí trpět a tak vejít“). Židokřesťané při obkličování Jeruzaléma si vzpomněli na Ježíšův výrok a utekli. Zachovali Ježíšovo slovo, proto byli ochráněni. Zde je analogie s typem Filadelfským (Zj 3,7-13). 

Fyzická a psychická slepota (obecně)

1. Podobně jako slepota optická, existuje i slepota psychická. Existuje také barvoslepost. Psychická slepota odpovídá spíše barvoslepotě. Barvoslepota umožní vidět objekty s omezením.

2. Slepá skvrna je velmi dobrým modelem. Slepá skvrna není vidět, její efekt lze ale pozorovat. Poznání slepé skvrny je jasné, spolehlivé, přitom není přímo viditelná. Lze jí pozorovat nepřímo. Slepá skvrna je poznána nepřímo, je poznána kombinaci viděného obrazu, poznatků z paměti a logiky. Výsledkem je popis. Ten má svůj význam tehdy, když si člověk slepou skvrnu objeví sám pro sebe. Popis není zdroj poznatku, ale je to návod, jak poznatek získat. Je velmi dobré se naučit slepou skvrnu pozorovat, zamýšlet se nad poznatky, dělat závěry, ty zafixovat, nalézt pro ně aplikaci.

3. Příklady psychické slepoty v profánní oblasti:

a) zjevným případem je, když člověk tvrdí, že je Napoleon (pak končí na psychiatrii)

b) slepý byl každý, kdo nerozeznal Hitlera, že je gauner.

4. Příklady psychické slepoty v náboženské oblasti:

a) „..pokolení nevěřící a zvrhlé..“, apoštoly nerozumí Ježíšovi, nebo nesouhlasí s ním. Nesouhlas je jen někdy produktem slepoty. Proto nelze tedy nesouhlas apoštolů s výroky Ježíše rovnou označit jako slepotu. Krásný případ jasné psychické slepoty u sv. Pavla je interpretace toho, proč židé nevěří, viz. Ř 9 versus Jn 5, Ř 10, rozpor 1Kor 14. Církev se odvolává na Ježíše a jeho katechezi, ale nebere jeho vážně výroky: „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi“, „uzdravujte nemocné…“, atd.

5. Ten, kdo se špatně oženil, je slepý, nebo nezkušený. Pokud odmítne nezkušený radu, je slepý. Podobně, ten, kdo udělal chybu, je buď podvodník, nebo slepý. 

6. Člověk může mít pravdu, ale nemusí umět detekovat, zda má pravdu. Nebo jsem se mýlil a myslel si, že mám pravdu. Takto lze nepřímo slepotu detekovat. Slepota není detekovatelná přímo.

7. Barvoslepý může dělat některé práce, jiné ne. Barvoslepý od narození sám o tom neví. Je možné být barvoslepý intelektuálně? Ano! Intelektuální „barvoslepota“ je spíše podobná té skutečné barvosleposti. Slepota od narození není detekovatelná. Slepota získaná později není „vidět“ nepřímo. Zde nevidíme slepotu, ale můžeme si vzpomenout, že jsme kdysi viděli a teď nevidíme.

8. Intelektuálně slepý učitel (barvoslepý) bude ve sporu s Feynmannovskými typy žáků a poslušné žáky bude vychovávat k slepotě.

9. Psychické defekty: a/ slepota, b/ otupělost, c/ ztrnulost. Defekt je odchylka od normálního jednání, viz. „pokolení nevěřící a zvrhlé“. Zde termín "nevěřící" nutno chápat dle Ježíšovy katecheze a ne dle katechese epištol (Jn 10,38 - „věřte skutkům, abyste poznali a uvěřili…“).

10. Další psychické defekty: člověk není  fronimos, pistos.

11. „Člověk slabý ve víře (mdlý)“. Co to je? Jsou to vnější projevy otupělosti, slepoty, ztrnulosti, projevují se konservativismem. Rada sv. Pavla o zacházení se slabými ve víře je hypoteticky také projevem jeho slepoty. Slabí ve víře jsou často diktátoři a brzdí rozvoj.

12. „Říkáte ´vidíme´, proto váš hřích trvá“ (Jn 9,41). V případě „vidíme“ se jedná o postoj vůči novým informacím. Je to faktor klíčový. S tím souvisí také výrok „jaké je tvé oko, takové je celé tělo“. Dobré vidění je podmínkou správné činnosti. Činnost, tj. využití dané hřivny je podmínkou udělení dalších hřiven.

14. Vidění je produktem: a/ přirozeného vybavení „hardware“, které je vrozené a vybavení získaného „software“, b/ nadpřirozeného vybavení (Ježíš je světlo světa). Je to vybavení dané Ježíšem Kristem, Otcem a informacemi danými v  Ježíšově katechezi. Ale pozor, na jedné straně máme „jak to, že sami od sebe nerozeznáte“ a pak zase Ježíš říká Petrovi „nezjevilo ti to tělo a krev, ale Otec“.

15. „Vidění“ je možné poškodit např. „zavíráním očí“ nad skutečností (viz. Izajáš: „dělejte, že jste slepí, oslepnete“).

16. Když je člověk slepý, klesá jeho zodpovědnost („kdybyste byli slepí, hříchu byste neměli“). Na druhé straně, dokud člověk správně vidí, vidí svoje viny a musí se rozhodnout. Buď uzná svoje špatné jednání a začne pak hledat nápravu. Ale také se může rozhodnout, že chyby neodstraní a oslepne. Člověk pak nevidí  svoje chyby a je spokojen sám se sebou.

17. Když se člověk chce zlepšit, musí „zlepšit svoje oko, ´pomazat´ si oči“. Chyby mi říkají, že mám špatný psychický program. Někdy mi to říkají jiní. Člověk se ale často tomu brání, že by mohl být slepý, nebo že špatně vidí. Zde je na rozcestí. Buď uzná možnost slepoty, detekuje ji a napraví, nebo si to nepřizná a oslepne.

18. Výtka „pokolení nevěřící a zvrhlé“ přichází od Ježíše jako důsledek nezdaru, nesplnění příkazu „uzdravujte nemocné...“ Jde o neschopnost splnit příkaz. Model: Zdravotnická brigáda má penicilin. Když u některých pacientů nezabere, znamená to: „Žádejte o jiná antibiotika“. Proč je zde výtka? Neschopnost je zaviněná jimi samými. Zde vývoj osobnosti apoštolů byl zbržděn, lidově řečeno „ujel jim vlak“. Řešení je zde uvedeno: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčičné, tak byste si to vyprosili…. Vy jste vzdali boj“. Zde "nevěřící" znamená nutnost uznat skutky, připustit slepotu, detekovat to „vidíme“.

19. Slepota není vidět. Napřed je nutné slepotu připustit jako možnou a pak ji začít hledat.  Slepotu lze snadno najít na druhých a tam ji definovat, popsat. Pak je třeba se dívat na svoje jednání – Heautoextrospekce. Člověk ji pak u sebe uvidí jako u slepé skvrny. Teprve, když je to hotové, tak lze najít místa výskytu a pak najít slepotu při jednání. Až když ji člověk v sobě najde, může jí odstranit. Zde jsme u podobného problému, jaký byl u nalezení slepé skvrny. Vznik slepoty můžeme najít (introspekce) při rozhodování. Tam se ukáže, že jde o zavírání oči a pak adaptací vzniká nevnímání. Teprve když člověk zná rozdíl mezi slepou oblastí a oblastí vidění, může začít v oblastech vadného vidění provádět rehabilitaci percepce a to je odstranění slepoty.

20.    Aby člověk toto mohl dělat, musí mít zdravé sebevědomí.

Jak vypadá proces odslepení? Postup při nápravě.

·        Člověk si nejdříve musí slepotu připustit

·        Slepotu je dobré pozorovat na druhých. Pak je nutné položit si otázku, zda-li to nemám také u sebe. Mohu např. porovnat, jak jsem určité věci viděl před rokem a jak je vidím nyní. Pak je nutné slepotu hledat a najít ji u sebe, najít postoj „vidím“, být kritický sám k sobě i jiným.

·        Důležité je vědět odkud se ta slepota bere.

·        Pak je nutné začít odslepovat. V listu Laodicejským Zj 3,14-22 je “…Mastí si pomaž oči…”. Při odslepování je nutné najít činnosti a vybavení, které člověku umožní dobře vidět. K tomu je nutná oprava techniky myšlení a vytvoření si nového souboru informací dle „udělejte si přátele z klamného mamonu, hmoty, světa, v němž žijeme”. Člověk nesmí mít učitele. Může mít naváděče, ale musí být kritický k němu i k sobě. Nemohu se spoléhat na jiné. Člověk sám musí vidět, kdo má pravdu. Ten, kdo půjde cestou nápravy, musí ji objevit sám. Hypoteticky nelze v této oblasti čekat doklady od Boha. Je nutné najít doklady v jednání s mamonem. Člověk se musí naučit pozorovat sebe samého, najít parametry v sobě, popsat je a začít trénovat.

Proto, když chci jít dopředu, musím dát do pořádku sebe a také to „vidíme“ a seřadit informace podle určité struktury a tu strukturu trénovat. Souvisí to také s tím „nové víno do nových měchů“. Buď si ponechám „vidíme“ a nebudu přijímat nepříjemné informace, nebo se z toho chci dostat a musím řešit problematiku slepoty a problematiku víry, jako zrna hořčičného.  Příklad: Petr jde po vodě a lidově řečeno to zbabre. Ježíš mu říká, že je  malověrný, ale neříká mu, aby to zkusil to znova. Nenapadne to nikoho ani z dalších učedníků. To je zřejmě kompetence člověka. Člověk musí zkoušet ty věci znova a znova, najít slepotu a najít to, jak „mám jít po vodě“ a neztrácet víru a víru si udržet. Učedníci si měli udělat trenažér pro „chození po vodě“. Ne jenom Petr, ale všichni. Přitom každé malé dítě, které není deformované špatnou výchovou, by to s chutí zkoušelo dokud by se mu to nedařilo („nebudete-li jako děti….“).

 Trénink na mamonu

1. Ukázka funkce smyslů: vidět, slyšet, hmatat => přemýšlet => hovořit => uvažovat.

2. Práce v temné komoře, hra na slepou bábu, pozorování slepé skvrny a efektů

3. Pokusy s neviditelnou realitou  (vzduch, magnetické pole, elektrické pole atd.) ukazují na nutnost mít lepší oči.

Další texty související se slepotou

            V matematice se stává, že použitá axiomata nejsou vpravdě Euklidovská axiomata. Základní pojmy nejsou definovány etalonem, ale výrokem. Základní pojmy, etalony lze vidět a nelze je vysvětlit tak, aby žák jim rozuměl. Tak se může vytvořit generace předávání poznatků, kde ten učitel vidí, ale začne psát knížku a chce definovat všechno. Přejde na definice a další generace má už nauku izoverbální, věcem nerozumí, jsou to pro ni prázdné pojmy. To se může rozšířit na celý obor. Tohle je běžné mezi matematiky. Ten, kdo myslí jinak, musí být začátečník a nebo je to nějaký génius, který se dovede z toho vymotat. Běžně, člověk, když se k tomu dostane, buď se naadaptuje, nebo to odloží, protože tomu nerozumí. Aby se člověk z toho začarovaného kruhu dostal, musí překonávat daleko větší obtíže, než ten začátečník. Řešení je vrátit se na začátek („nebudete-li jako děti, nevejdete“) a vyjít z toho jak se věc vyvíjela. Současná literatura vyžaduje jiný způsob myšlení. Tentýž problém může vznikat v teologii. Teologie může bez viditelného rozporu vytvořit soustavu, kterou nelze obvinit, že je špatná a přitom špatná je. Má např. vadné valory určitých termínů atd. Křesťanství vytvořilo celou řadu teologických systémů, které jsou v rozporu s Biblí. Tady už je to detekovatelné. Jeden pohled reformátorů byl konzervativismus (spíše nebibličnost) versus inovace. Druhý pohled (ortodoxní) v dějinách byl ortodoxie versus blud. Ortodoxní pohled má argumentaci na bázi autority. Ani Luther a ani jeho oponenti nevycházeli z celé Bible, ale jen z její části. Luther, husité se považovali za novátori, s návratem k Bibli. Proti nim stojí Církev, která vystupuje z pozice autority, instituce a ne z pozice dialogu. Skutečné dilema nelze nazvat konzervativci versus novátoři, ale dilema submisivního myšlení (vůči Církvi) a samostatného názoru, koncepce atd. Dnes je to problém submisivního myšlení versus nesubmisivní, kdy člověk trvá na tom, aby měl doklad a aby to bylo v souladu s Biblí. Problém institucionalizace Církve versus novátoři nemůže vést k řešení, protože na institucionalizaci Církve kus pravdy je a novátoři zase neoperují celou Biblí. Ovečky té nebo oné církve jsou submisívními typy tak či onak. Nonkonformní typy vytvořili nové církve, které už jsou nějak institucionalizované, dogmatizované. Katolická církev nebyla schopna usvědčit novátora a novátor nebyl schopen vytvořit monopolní církev. Další faktor tady je, že novátoři operují s Biblí a katolíci proti nim s Biblí neoperují. Luther např. pro predestinaci mohl najít několik „důkazů“ v Bibli a Církev neuměla (nebyla schopna) na bázi Bible odpovědět. A tak středověk bylo období, kdy zákonitě vznikaly nové církve. Katolická církev je nemohla oslovit na bázi Bible. Novátoři vycházeli z Bible, ale ovšem že ne z úplné. Obě strany se nemohly dohodnout. Novátoři nemohli oslovit všechny poctivé lidi z katolické církve a katolická církev nemohla oslovit všechny poctivé věřící v oblasti protestantské. Bez ohledu na to, jaký úmysl ten nebo onen novátor měl, vytvořili se nové církve. Na obou stranách jsou poctiví lidé, které nelze oslovit řečí té druhé strany. Protestant, pokud je poctivý, nemůže přijmout stanovisko antibiblické. Pokud není poctivý, může se nechat strhnout okolím, manželstvím apod. Problém je v tom, že katecheze epištol tvoří samostatný tezaurus, který není plně konformní s Ježíšovým tezaurem. Problém také je, že církve (obě strany) se vzdaly Ježíšova svědectví. Tváří se, že ho nepotřebují. Další problém je neintegrovatelnost (v současné době) celého Nového Zákona jako celku. Musí tady být rekonstrukce jednoho, nebo druhého tesauru přes rekonstrukci Ježíšovy katecheze, které musí být doprovázeno charismaty. Dokud není rekonstrukce Ježíšovy katecheze provedena, nelze s tímto problémem nic dělat. Ekumenismus by měl být poctivý a u kulatého stolu, bez skrytého „my jsme ti praví“ a bez kompromisů, nebo kruhové sebeobrany.

Stručné shrnutí

1.      Slepota, viz. „zaslepil je…“, „jaké je tvé oko…“

2.      „Což jste slepí…? je jedna z nejčastějších Ježíšových výtek učedníkům.

3.      Slepý nemá hřích, ale služebník, který neplnil Boží vůli a přitom neznal ji, dostane také rány (byť méně). Tudíž nevědomost hříchu nečiní, ale neznalost zákona neomlouvá.

4.      Elizeus - 2Kr 6,8-23 - „raň je slepotou“. Lokální narkosa je podobný efekt. Podobně máme „jejich oči byli drženy“ (Lk 24,16) a tak Emauzští nepoznali Ježíše. Jedná se o speciální útlum kogničního procesu. V obou případech jde o nevnímání reálného aspektu, objektu i když oči vidí (viz barvoslepost, slepá skvrna). Tyto procesy vznikly na zásah Boha. Jde zde o psychickou slepotu, která je modelována optickou slepotou. Tento proces není totožný z hlediska biologického nebo psychologického, ale je příbuzný a má naprosto stejný efekt. proto se zde uvádí.

5.      Ježíš hovoří o vidících a slyšících a nazývá je slepými.

6.      Ježíš hovoří o nerozumějících jako o slepcích. Na první pohled bychom mohli říct: „Jak to, že by zde šlo o hluché?“. Ale uvážíme-li, že při dobré komunikaci jde o to, aby člověk viděl, měl představu o tom, co mi druhý říká. Pak nepochopení je věcí nedostačujícího obrazu v mysli příjemce informace. Pokud se tento obraz nemůže vytvořit, nechápe to. Ale pak jde o psychickou slepotu, ne hluchotu. Jiná věc je, proč tato neschopnost vytvoření si obrazu reality se nazývá psychická slepota, nebo pouze slepota. Ten proces neschopnosti se nazývá slepotou. Jde ve skutečnosti o neschopnost pochopit oč jde, neschopnost vytvořit si představu reality. Není to tedy slepota optická, ale psychická. Přesněji řečeno jde o proces, který způsobuje neschopnost pochopit informaci, vytvořit si správnou představu.

7.      Slepota je součást problému „nestáli o správné poznání…“ (Ř 1), „nesoudí náležitě o Tělu Páně…“ (1Kor 11), „nepojali lásku k pravdě…“ (2Tes 2). Tudíž v tom je také zahrnuto to, že nepečovali o to, aby dobře viděli a proto jejich hřích trvá (souvisí to s Ježíšovým „říkáte vidíme, proto váš hřích trvá“).

8.      Jde tedy o poruchu v chápání, analogickou s poruchou receptoru, představivosti. Tudíž je to pojmenováno termínem "slepota".

9.      Ježíš vytýká slepotu i když si jí člověk nezavinil. Ale jeho chybou je, že se nestará o prohlédnutí. Ježíš hovoří jednak o slepých, jednak určité jednání charakterizuje slovy: „I vy jste slepí? Copak jste slepí?“ Je proto dobré znát tyto texty. Slepotu je také dobře možné najít u apoštolů (viz. předpovědi Ježíšova utrpení a smrti, problematika ´čistý a nečistý´, oblast mesiánské teologie.

10.  Přesněji bude možné ten proces (stav) oslepnutí pochopit, když si uvedeme popsané události v Evangeliu, kde Ježíš hovoří o slepotě.

·        „Jdeme do Jeruzaléma, Syn člověka bude vydán…“- Mt 26.  Apoštolové nevnímají = hluší = slepí („Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte“).

·        „Nepovážili, co se stalo s chleby, jejich srdce bylo zaslepeno…“ – Mk 6.

11.  Je proto nutné poznání tohoto jevu, vzniku a podstaty.

12.  Je nutné provést soupis případů (hlavně snadno analyzovatelných) slepoty, udělat analýzu těchto případů, nalézt analogické případy v profánním světě (profesionální slepota), nalezení základních bloků (funkcí) psychických procesů a jejich blokové schéma, nalezení terapie. Termín „slepý“ je modelující termín. Proto je dobré znát slepotu, barvoslepotu, slepou skvrnu, hluchotu a ostatní modely. Dále se vyskytují analogie i v profánním světě (podniková slepota). Rovněž lze najít v historii (např. životopis Pasteura a lidí kolem něho) případy, které lze označit za psychologickou slepotu.

13.  Také provést soupis následků („běda slepcům, pokrytcům…“ - Mt 23, když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy…“, „nechejte je, jsou slepí vůdcové slepých..“, „kdybyste byli slepí, hříchu byste neměli, ale říkáte vidíme a proto váš hřích trvá“, „Bůh odejme roušku (slepota padla, epištoly, Izajáš)“).

14.  Mohu mít slepotu vrozenou - nezaviněnou mnou, nebo zaviněnou mnou (např. u svářeče). Není-li vznik slepoty zaviněn, je zaviněno její setrvání, člověk nežádá o „mast na oči“, tudíž je to jeho zodpovědnost.

15.  Zde je nejvhodnější začít problémem "chlebů", protože zde jde o situaci, která je v Písmu charakterizovaná jako slepota. Zde lze jasně ukázat, co je to slepota. Na případě "jdeme do Jeruzaléma…" lze ukázat vývoj, fáze, příčiny jevu. Na případě "Čistý - nečistý" lze dobře ukázat zákeřnost, následky a obtížnost řešení.

Slepota – „čistý, nečistý“

1.      Mt 15 – „Neposkvrňuje to, co vchází, ale to, co vychází“.

2.      Apoštolové (učedníci) odmítají možnost jíst vepřové… (Mt 15, Sk 10). Zdá se jim to absurdní. Proto nemohou najít vysvětlení výroku v Mt 15. Neptají se, když se Ježíš zlobí. „Ptáci sezobou“ = zapomenou. I kdyby si pamatovali, informace zůstane bez asociací a proto nedochází k vybavení.

3.      Když jim Ježíš vytkne, že nerozumí, oni neuváží, že jsou ve stavu podobném slepotě, tudíž se neptají, jsou zaraženi. Jde zde o vnitřní konflikt. Mají Ježíše rádi, chtějí mu rozumět, jsou však postaveni před pro ně nesrozumitelný výrok a Ježíš se zlobí, když odmítají. Nezaujímají stanovisko slepých, nechápajících. Neptají se, mají postoj "vidíme".

4.      Nabízejí se možná vysvětlení:

·        Petr považuje za absurdní možnost jíst vepřové.

·        Petr hledá jiné vysvětlení výroku Ježíše, ale nenachází.

·        Petr nerozumí výzvě a neptá se.

·        Přichází výtka a on ji neřeší.

·        Útlum a nevnímání.

5.      Jíst vepřové se apoštolům zdá absurdní. Proč? Je tady „Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně“. V Mojžíšovým Zákoně je jiná motivace a koncepce toho „čistý, nečistý“. Došlo asi k zabsolutizování příkazů. Velkou roli hrálo rozšíření souboru "nečistých" realit. Navíc motivace  typu “co kdyby vás lidé viděli“. Výsledkem je naprostá neschopnost představit si, že bych jedl vepřové. Nehledá se vyšší smysl (viz. Davidův čin s předkladnými chleby), ale závažnost je lokalizována v realitě samé. Jasné je, že hlavním faktorem je vadná komunikace s Ježíšem. Rabín něco řekl a to má tady přednost před tím, co říká Ježíš.

6.      Zdá se divné říci, že apoštolové odmítli nauku Ježíše, ale Sk 10 („ani za nic Pane, dosud nic nečistého jsem nejedl“) ukazují, že v některých oblastech nauky tomu tak je. Tohle se odehrálo dlouho po seslání Duch Svatého. Takových případů je více a proto dochází k retardaci apoštolské Církve. Je zde zjevné odmítání. Tím spíše dochází k filtrací, kterou si člověk ani neuvědomuje. V tomto případě je rabínská katecheze jasně nadřazená nad Ježíšovou. To „dosud nic nečistého jsem nejedl“ také znamená, že nejedl ani v době Ježíšovy výuky. Navíc je zde vidět, že odmítnutí, nebo přijetí Ježíšova výroku je nezávislé na Duchu Svatém, či na milosti. Petr odmítá, protože se řídí v první řadě rabínskou naukou, které dává prioritu i před Ježíšovými výroky. S tím souvisí závislost na rabínském výkladu i v jiných oblastech (např. měli vyzvat k pokání a na Velekněžský souboj a setřást prach před Kaifášem (minimálně) za to, že odsoudil Ježíše a také za to, že nechce uznat Petra).

Slepota – „rozmnožení chlebů“

1.      Viz odpovídající texty v Jn 6, Mt, Mk, Luk, Elizeus

2.      „Dejte vy jim jíst“ - je to příkaz. Ježíš není hloupý, ví co říká. Ví, že zde je málo chlebů (viz proměnění vody na víno). „Dělej jak chceš, příkaz splň, máš přece plnou moc, využij ji.“ Zde by se mohlo hodit porovnání s Mojžíšem: „Máš hůl, co na mne křičíš?“ Elizeus přece rozmnožil jídlo.

3.      Mt, Mk – „200 denárů…“, Mk 8 – „Varujte se kvasu farizejského…“ Je zde snaha Ježíše vyprovokovat učedníky k přemýšlení, nebo, když se něco nevydaří, tak ke snaze detekovat defekt.

4.      „Kolik bylo chlebů?“ Učedníci si pamatují čísla, ale nevzpomenou si na to a místo toho naskočí otázka „kde tu nakoupíme chleby?“. V paměti to je, ale nevzpomenou si na to, jakoby to nevěděli.

5.      Jde zde o jev, který bychom mohli nazvat jako zablokování paměti. V paměti údaje jsou, ale nedojde k jejich vybavení. Už to samo by mohlo stačit k vyvolání jevu blokády paměti. Starší engramy jsou propojeny mají více asociací, jsou naasociovány na starý program, který má rovněž více asociací na konkrétní situace, takže v tom by byl dostatek důvodů, aby ta „blokáda“ vznikla. Jde nakonec o proces, který je sám o sobě prospěšný. Podobný jev je případ školních dětí. Já: „Kdo přijde do nebe?“ Napřed kvůli „blokádě“ odpovídají: „Ten, kdo nedělá hříchy“. Až v reakci na překlápěcí stimul, kdy dojde odblokování, došlo k vybavení nové informace: „Ten, kdo má posvěcující milost.

6.      Ježíš říká v Jn 6: „Hledáte mne ne proto, že jste viděli zázraky, ale že jste se najedli chlebů“. Zázrak nevzbudil u lidí adekvátní dojem. Co je vzrušilo, bylo to, že se najedli chlebů, eventuálně vidina blahobytu, který se dostaví, když Ježíš bude králem a oni se budou mít dobře. Nenaskočila zde tenze (touha) vidět zázrak, nenaskočila tense přijít do styku s divotvůrcem. Zde jde o psychický proces jiného druhu, než v případě těch chlebů. Zde nenaskočil zájem o Boží poselství, zázraky. Nevidí Ježíšovou velikost. Lze hovořit o slepotě motivační, slepotě zájmů. Mohlo by se to také nazvat otupělostí srdce, ztrátou zájmu, ale i ztrátou schopnosti vidět, co je důležité. Asi jde o oba procesy, které u nich vznikly.

7.      Mk 6 – „jejich srdce bylo zaslepeno. Nepovážili, co se stalo s chleby“. Učedníci oceňují utišení bouře, ale rozmnožení chlebů je nechává chladnými. „Srdce zaslepeno“ - ztráta zájmu či schopnosti posoudit, co je víc, nebo obojí.

8.      Jak to vzniklo? Od rabínů vědí, že Mesiáš bude dávat chléb. Ježíš je Mesiáš, tudíž samozřejmě dává chléb. Není to třeba registrovat, jako něco nového („to už jsme slyšeli, rabín to také říkal“). Rabínská výchova tlumí schopnost divit se, tlumí excitaci tense. Proto i v případě chlebů neregistrují zázrak jako něco nového. Je to přece rabínem předpovězeno, vysvětleno. Na to jsou naasociovány představy dalších darů, blahobytu, vyžene Římany apod. Proto nenaskočí zájem o zázraky (Jn 6), nenaskočí údiv (Mk 6). Mesiánská teologie je vypracována jako celek, všechny představy jsou jasné, otázky vysvětleny, potřeby uspokojeny. Tudíž žádný zájem nevzniká.

Poznámky ukazující na kompetence člověka         

           Rabínská katechese o Mesiášovi byla jistě barvitá. Když už jednou došlo k překroucení proroků podle vkusu rabínů, proč by to nebylo přizpůsobené vkusu lidu, jehož  přízeň si rabíni i velekněží „kupovali“ (viz „...bojíme se lidu“). Mesiánská teologie a Mesiánská katechese vytvářely o Ježíšovi ucelený obraz. Během zrání představ došlo k „zacelení“ všech škvír, trhlin, takže vznikl uzavřený celek. Nebyly problémy, které vznikly později v souvislosti s Novým Zákonem, kde rozdíly mezi Evangeliem a katechesí jsou někdy příliš zřetelné. Stačilo pouze vybrat z proroků příslušná místa, jiná místa vyloučit ze souboru Mesiánských textů poukazem na historii (to se týkalo proroka Izajáše, Jeremiáše). Došlo k selekci textů. Rabínská Mesiánská teologie a katechese se nespokojila s pouhou selekcí a tak vzniklo mnoho doplňků, které se samy sebou nabízely, když už selekce byla provedena. „Kdy přijde Mesiáš?“ Odpověď je nasnadě: „O velikonocích, promluví z chrámového  cimbuří ….. Andělé jej budou dle proroků chránit“. Tudíž i rabínovo tvrzení, že seskočí z cimbuří je "doloženo". Texty proroků jsou potom doplňovány bájemi („dva dlužníci jdou k soudu k Mesiášovi“). Vidíme zde jednak "rozšíření" textů, které obstály v selekci, jednak zainteresování hmotařských zájmů, nakonec i nekritičnost („…zdvihne kámen, oba se obrátí a půjdou zpět. Ani jeden další kámen si nevezme…“). Proč? Toto už rabín nepotřeboval rozvádět, po tom se posluchači neptali. Mesiánská teologie a katechese měly dost času, aby „vyzrály“, t.j. všechny problémy byly zodpovězeny „přesvědčivě“, byly vytvořeny představy, jak to bude vypadat, když všechny potřeby a choutky byly zapojeny. Posluchači se v dobách před Mesiášovým příchodem oddávali snům, jaké to jednou bude. Všechny choutky byly uplatněny, takže to byla iluse. Ale protože byla často opakována, byla zafixována jako fakt, který nutně nastane. Když Ježíš rozmnožil chleby (Jn 6), pak došlo k excitací všech těchto připravených konkretizačních asociací, které dosud byly zafixovávány pouze ve snu (teď je zde fakt rozmnožení chlebů). A tak naskočí velice silná tenze a ostatní zájmy se nemohou uplatnit. Tenze je z paměti vybavena a nemusí se vyhledávat. Pokud Ježíš káže odlišně, toho si lidé nevšímají. Provádějí selekci informací od začátku styku s ním. Ostatně jsou na to zvyklí i z čtení nevybraných míst proroků („toho si nevšímej, tomu nerozumíš“ viz. např. Malachiáš). Rabín: „Je to jasné, co jsem kázal?“ To "jasné" a "pravdivé", "doložené". Posluchač přijal výzvu k odmítnutí textu, který svou povahou byl nepříjemný, narušoval idylu Mesiášova království, které se člověk v době před Mesiášem a tím spíše v době Mesiášově, nechtěl vzdát. Proto i z vlastního zájmu odložil "spekulování" nad nejasnými místy, když je tolik jasných míst, které říkají opak. Podobně je to dnes s komentářem k Mk 16 – např. „dnes nejsou charismata tohoto typu třeba, dnes jsou v jiné formě“. Podobně i tehdy se Židé „vypořádali“, teoreticky nebo psychologicky, nebo byť pouhým mlčením, s nepříjemnými texty.

            Apoštolové (učedníci) mají sice zájem o Věčný život, jsou taženi Otcem, ale když dochází k zázraku (Mk 6), pak naskočí vědomí – „to je jasné, že to Mesiáš dovede“. Tím jim uniká příkaz daný jim – „udělejte to vy“. To přece může jen Mesiáš, nikdo jiný. Zde se projevuje vliv bájí. Je také možné, že Mesiáš byl líčen jako superman, jemuž se nikdo nemůže rovnat. Rovněž činy Mesiášovy jsou líčeny jako samozřejmost („na stromech porostou látky, v trávě chleby…“). Když se tomu žáček podivil, rabín mu ukázal houby –„když toto může Bůh, proč by v Mesiášově době neudělal více“. Toto tvrzení se opírá o skutečnost Boží všemohoucnosti, ale že je neoprávněné Bohu předepisovat, co má udělat, nikoho nenapadlo. Rovněž asociace slibů Izajáše, faktu Boží všemohoucnosti, rabínovy spekulace a choutky posluchače vytvořily asociaci jednoznačně zaměřenou, takže nemohl vzniknout kvalitní zájem. Když Ježíš udělal zázrak, potom naskočilo to „samozřejmě, tomu se nelze divit“. Navíc je zde i „předepsaná“ a „natrénovaná“ motivace, takže lid se diví, apoštolové ne, těm to je jasné, protože Ježíš je Mesiáš. Není třeba se divit a pamatovat si to jako zvláštnost. Apoštolové nemohou řešit úkol svými silami. Dosud chleby nerozmnožovali a napodobit Ježíše je nenapadne. Ani je nenapadlo říct: „Udělej, co jsi udělal minule. Nemohl bys znova rozmnožit chleby?“. To vylučuje bariéru typu „superman“. Je zde bariéra typu „to je jasné“.

            Závažnou potíž dělá „diodový efekt“. Rabín: „Slepě mi veř“. Ježíš: „Nevěříš-li mně, dejme se do diskuse a ověřuj“. Toto je jedna stránka věci. Druhou stránkou je, že učedníky nenapadlo vypracovat samostatné normy pro styk s Ježíšem na základě zkušeností. Ale to je jev, který je i v novozákonní církvi (pasivita lidí nucených slepě věřit, nekriticky poslouchat, dostávají vše hotové a už ten, kdo se pouze ptá, je podezřelý, kdo kritizuje je bludař, nebo alespoň pochybuje ve víře a musí se z toho zpovídat). Člověk dostává odpovědi jako „nelze všechno změřit, zvážit, nutno věřit“, „vidíme Boha očima víry“, „zakouším odpověď“, „víra je dar“ a jiné. Toto vede k pasivitě posluchačů. „Neověřuj, slepě věř“, vede k tomu, že Ježíš je po ukřižování degradován učedníky na proroka, že se děsí, když vidí zmrtvýchvstalého Ježíše. Ježíš  jim vyčítal nevěru, že nevěřili těm, kdo ho viděli.

          Proč nedochází k „memory recall“?  Hypoteticky nejde v očích apoštolů o stimulující podnět. „Dejte jim vy jíst“ není stimulem, protože rozmnožení chlebů je jednak samozřejmé a jednak věcí Mesiášovou. Dalším činitelem je, že nejen o Mesiášových zázracích často slyšeli jako o samozřejmé věci, ale také byla zafixována u nich i reakce na tyto zázraky („nesmíte se tomu divit, nikdo z lidí to nedokáže“). V prvním případě Ježíš činí výzvu a oni na to: „Kde tady nekoupíme chleby?“. Jde o stejnou chybu, jako při nezdařeném pokusu o uzdravení chlapce, nebo u Petra, když chodil po vodě a pak se začal topit. V druhém a třetím případě (na loďce) mohli alespoň říci: „Ježíši, nemohl bys rozmnožit chleby, jako před týdnem?“ A přitom si pamatují fakt zázraku. Proč nedochází k „memory recall“? Protože to „dejte vy jim jíst“ není pro ně stimulem. To přece s tím, co Ježíš řekl v jejich očích nesouvisí. Oni si pamatují zázrak jako fakt, ale není u nich  spojení s příkazem „dejte vy jim jíst“. Čili „to znám“(„vidíme“), „to nemůže udělat nikdo z lidí“. Rutinní řešení nestačí (Petr jde po vodě), zmatkaření. Každý z těchto jevů stačí na vyvolání jevu „non-memory recall“ a každý z těchto jevů je doložen na různých místech Písma jako fakt, který je závažný. Nesplnění Božího příkazu je stíháno, byť jde o nedodržení z nevědomosti.