Východní Evropa
Základní charakteristika regionu
K regionu východní Evropy bývá řazena evropská část Ruské federace (po pohoří Ural) a Bělorusko a Ukrajina, které bývaly od konce 1. světové války do roku 1991 součástí Sovětského svazu (Svaz sovětských socialistických republik, SSSR).
Bělorusko i Ukrajina stále stojí mimo evropská integrační uskupení (mimo EU), nejsou členy NATO, jsou to ve srovnání se zbytkem Evropy spíše méně rozvinuté státy, vlivem okolností stále orientované na Rusko. Všechny tři země vyznávají pravoslavné (ortodoxní) křesťanství.
k východní Evropě lze řadit např. i Moldavsko (také postsovětská země, ale hovoří se zde rumunsky) nebo pobaltské státy Litvu, Lotyšsko a Estonsko, avšak ty mají historické, kulturní i hospodářské vazby na střední, resp. severní Evropu... koneckonců i ČR bývá v západní Evropě nebo v USA řazena k východní Evropě.
Ukrajina
hlavní město: Kyjev
rozlohou i počtem obyvatel velký stát, ovšem se slabou ekonomikou
obrovský rozdíl je mezi západní částí (tzv. Pravobřežní Ukrajina) a východní částí (Levobřežní U.) státu, které dělí řeka Dněpr:
Pravobřežní Ukrajina bývala součástí Polska, je proevropská (ve volbách zde vítězí strany, které slibují připojení k EU atd.). Centrem západní Ukrajiny je město Lvov.
Levobřežní Ukrajina patřila v minulosti delší dobu k Rusku (už i mezi světovými válkami bývala součástí SSSR), je více proruská, mluví se zde více rusky, politicky směřují k Moskvě. Právě na východní Ukrajině se nachází Doněcká uhelná pánev (tzv. Donbas) i naleziště železné rudy.
Krymská krize a válka na východě Ukrajiny:
na podzim 2013 měla Ukrajina podepsat asociační dohodu s Evropskou unií, tehdejší premiér a taky prezident Ukrajiny však přípravu přidružení k EU pozastavili → to vedlo k masovým protestům v Kyjevě, které vyústily k sesazení prezidenta (únor 2014) a k sestavení nové vlády
následně Krym, podporovaný Rusy, vyhlásil samostatnost údajně kvůli zvolení "nové fašistické vlády Ukrajiny" a záhy byl připojen k Ruské federaci
Evropa kvůli anexi Krymu uvalila na Rusko ekonomické sankce
následovala eskalace dalšího konfliktu na východě Ukrajiny v okolí měst Charkov, Luhansk a Doněck: zdejší separatisté jsou rovněž podporováni Ruskou federací
krize na Krymu a na východě Ukrajiny silně oslabuje Ukrajinu; v současné době je konflikt v podstatě "zamrzlý" a probíhají jednání mezi Ukrajinou, Ruskem, EU a USA.
Ukrajina od nezávislosti k válce (1991–2022)
Pokud vás zajímá v kostce, jakými peripetiemi se Ukrajina ubírala v posledních zhruba 30 letech, sepsal jsem pro vás následující přehled, který berte jako rozšiřující učivo.
Ukrajina vznikla jako nástupnický stát po rozpadu SSSR na konci roku 1991. V 90. letech ji velmi tvrdě zasáhla transformace (proměna) hospodářství od komunistického centrálního plánování ke kapitalistické tržní ekonomice — mnohem tvrději, než třeba Českou republiku — a vedla k citelnému poklesu životní úrovně Ukrajinců a k chudobě. Ukrajina se též musela vzdát jaderných zbraní, které na jejím území po rozpadu SSSR zůstaly (možná, že kdyby je dnes měla, Rusové by své kroky zvážili).
Leonid Kučma, který byl ukrajinským prezidentem v letech 1995-2005, se snažil vyvažovat kurz své politiky mezi Ruskem a Západem. Na sklonku roku 2004 se chystaly prezidentské volby, ve kterých se utkal prozápadní kandidát Viktor Juščenko, který dosud vykonával funkci premiéra, s proruským Viktorem Janukovyčem, kterého podporoval dosavadní prezident Kučma. Oba kandidáti získali velmi vyrovnaný počet hlasů v obou kolech. Janukovyč měl vyhrát, což ale v lednu 2005 přivedlo do ulic demonstranty a vypukla tzv. oranžová revoluce. Soud rozhodl druhé kolo voleb opakovat, a vyhrál nakonec Juščenko, který se tak stal prezidentem. Měl však podporu voličů jen ze západu Ukrajiny a jeho popularita navíc postupně slábla, neboť nedokázal zatočit s korupcí.
Další volby v roce 2010 už vyhrál jeho někdejší protivník Viktor Janukovyč. Následně nechal zatknout svou prozápadní prezidentskou protikandidátku Juliji Tymošenkovou, údajně za to, že v době, kdy byla premiérkou Ukrajiny, vyjednala s Ruskem nevýhodnou smlouvu o dodávkách plynu. Janukovyč byl sice proruský, ale neustále přesvědčoval prozápadní občany Ukrajiny, že chce Ukrajinu směřovat na Západ, a takto lavíroval. Když ale v prosinci 2013 odmítl podepsat asociační dohodu s Evropskou unií, vypukly v Kyjevě na Náměstí Nezávislosti (Majdan Nezalehnosti) další protesty — tzv. Euromajdan — který skončil v únoru 2014 Janukovyčovým útěkem do Ruska, kde žije dodnes. V návaznosti na to vyhlásil především Rusy osídlený Krym nezávislost na Ukrajině, což podpořila ruská vojska. Rusové rovněž podněcovali vznik občanské války na východě Ukrajiny (tzv. Doněcká pánev neboli Donbas), kde se utvořily dvě separatistické oblasti Luhanská a Doněcká lidová republika. Ukrajinská krize, která započala na konci roku 2013, vyvrcholila v únoru 2022 vpádem ruských vojsk na Ukrajinu.
Leonid Kučma, prezident v letech 1994-2005
Viktor Juščenko, prezident v letech 2005-2010
Viktor Janukovyč, prezident v letech 2010-2014
Julija Tymošenko, protikandidátka V. Janukovyče
Území pod ruskou kontrolou 2. týden války (4. března 2022)
Území pod ruskou kontrolou po 8 měsících války (19. října 2022)
Putinovy názory na Ukrajinu a Ukrajince
Ruský prezident Vladimir Putin dlouhodobě kritizuje Ukrajinu, že není demokratickým státem, a že je řízena skupinou bohatých oligarchů — ovšem jaké je Rusko samotné? Ano, Ukrajina je sice demokratický stát s problémy, ale není totalitním státem jako Rusko.
Putin rovněž zpochybňuje Ukrajince jako národ a ukrajinskou státnost. Už sedmáci vědí, že tradice ukrajinské státnosti je stará jako ta naše: počátky Kyjevské Rusi sahají do 9. století. V pozdější době se ukrajinská státnost formovala v rámci Litevského velkoknížectví, které bylo součástí Polsko-litevské unie, která zanikla trojím dělením Polska (1772, 1793 a 1795). Litevské velkoknížectví, i když název tomu nenasvědčuje, bylo státem především dnešních Bělorusů a Ukrajinců.
Naopak sovětské Rusko po 1. světové válce násilně ukončilo snahy Ukrajinců o založení vlastního státu (Ukrajinská lidová republika, existující krátce 1918-1919). Stalin ve 30. letech na Ukrajině rozpoutal hladomor, jemuž podlehlo několik milionů Ukrajinců. Ukrajina tedy rozhodně není státem, jehož kořeny by nesahaly před rok 1991.
Bělorusko
hlavní město: Minsk
nížinatý stát pokrytý z velké části bažinami a lesy, jižní část země byla zasažena jaderným spadem po havárii v Černobylu (1986)
známý je Bělověžský prales na hranicích s Polskem, kde žije významná populace evropských zubrů
jedná se o poslední diktaturu v Evropě, kde od roku 1994 vládne prezident Aleksandr Lukašenko
jediný evropský stát, který vykonává trest smrti
od roku 2020 probíhají v Bělorusku protesty proti Lukašenkovu režimu, uvalení sankcí EU → Lukašenko (na Putinův popud) posílá na hranice Polska a Litvy migranty
Lukašenkovo Bělorusko je zcela navázáno na Rusko v rovině vojenské, ekonomické, celní, soudní či politické...
oficiálními jazyky jsou běloruština a ruština, ale situace je taková, že ve městech se hovoří prakticky jen rusky, běloruština byla vytlačena na venkov a je upozaďována...
Běloruský diktátor Aleksandr Lukašenko s ruským prezidentem Vladimirem Putinem
Ruská federace
Základní charakteristika
největší stát světa: 17 miliónů km2 (čili asi 216× větší než ČR... Evropa: 10 miliónů km2)
s počtem obyvatel 145 miliónů je ale až na 9. místě (po Číně, Indii, USA, Indonésii, Brazílii, Pákistánu, Nigérii a Bangladéši)
rozkládá se na 2 světadílech (dělí je pohoří Ural):
v evropské části žije asi 2/3 obyvatel, ale zabírá jen 1/3 rozlohy Ruska
v asijské části (Sibiř) žije jen 1/3 obyvatel, ale zabírá 2/3 plochy státu — slouží hlavně jako surovinová základna
hlavním městem je Moskva (v 18. a 19. stol. to byl Petrohrad / Sankt Petersburg)
Přírodní podmínky
pobřeží Ruska je značně členité, tvořené mnoha zálivy a poloostrovy (Kola, Jamal, Gydský, Tajmyr, Čukotka, Kamčatka) a ostrovy, hlavně v Severním ledovém oceánu (Země Františka Josefa, Nová Země, Severní Země, Novosibiřské ostrovy)
díky své rozlehlosti sahá Rusko od polárního pásu po subtropický, převažuje zde kontinentální podnebí
povrch Ruska je převážně nížinatý: evropskou část tvoří rozlehlá Východoevropská rovina, za pohořím Ural v povodí Obu se rozkládá Západosibiřská rovina bohatá na ropu a zemní plyn; dále na východě leží Středosibiřská vysočina
kromě Uralu jsou významná pohoří na hranicích Ruska, především Kavkaz a Altaj
na severu jeho břehy leží u Severního ledového oceánu, na východě u Tichého oceánu, pobřeží Černého moře patří k Atlantiku
největší řekou evropské části Ruska a zároveň celé Evropy je Volha, která ústí do Kaspického moře, největšího jezera světa
do Severního ledového oceánu ústí sibiřské veletoky Ob (s významným přítokem Irtyšem), Jenisej a Lena
do Tichého oceánu ústí řeka Amur
největšími jezery v evropské části jsou Ladožské a Oněžské jezero, zajímavé je jezero Bajkal na Sibiři (nejhlubší jezero světa, nejobjemnější sladké jezero, mnoho endemitů atd.); rovněž Kaspické moře zčásti leží při ruském pobřeží
Dějiny
významnou říší raného středověku byla Kyjevská Rus, později však došlo k jejímu dělení a poslední ránu zasadil na poč. 13. stol. vpád Mongolů (Tatarů)
Tataři vládli ruským zemím asi 250 let, nepřinesli pokrok, jen drancování
roku 1480 se zpod nadvlády Tatarů vymanilo Moskevské knížectví, jehož panovníci z dynastie Rurikovců (Ivan III., Ivan IV. Hrozný) eliminovali zbytky tatarského nebezpečí
Rozšiřování území:
v 16. a 17. stol. Moskevská Rus výrazně rozšiřovala své území — každý den průměrně připojili okolo 100 km2 nového území! (hlavně na Sibiři)
roku 1648 ruský cestoval Semjon Děžňov stanul na nejvýchodnějším bodě eurasijské pevniny, přeplul Beringovu úžinu a navštívil Aljašku
Aljaška patřila Rusku až do roku 1867, kdy byla za nízkou částku 7,2 miliónu $ prodána USA (v přepočtu na dnešní hodnotu dolaru asi 100 miliónů $)
Rusové však kolonizovali i jižnější části Ameriky, nejjižnější ruská pevnost Fort Ross se nacházela několik km severně od San Francisca v Kalifornii; Rusové kolonizovali také Havajské ostrovy
v 18. stol. Kateřina Veliká zabrala části Polska (trojí dělení Polska) a Krym
v 19. stol. carské Rusko expandovalo na Kavkaz a do střední Asie
Rusové rozšiřovali svůj vliv i za sovětské éry, kdy po 2. světové válce Josif Stalin rozšířil sféru vlivu na střední a jihovýchodní Evropu a SSSR se stal supervelmocí.
15 postsovětských republik
Obyvatelstvo
v posledních 20 letech počet obyvatel klesl o několik milionů (vlivem emigrace, alkoholismu a nízké porodnosti)
77 % obyvatel Ruska, čili více než 3/4, žije v jeho evropské části
na velmi řídce osídlené Sibiři žijí především neruská etnika
největší národnostní menšinu představují muslimští Tataři (asi 5 milionů), kteří žijí v Povolží v okolí Kazaně
jak už bylo uvedeno, Rusové vyznávají pravoslavné (ortodoxní) křesťanství
píší azbukou
Ekonomika
Rusko je průmyslově-zemědělským státem, kde velkou roli hraje těžba surovin — spíše je tedy možné ho stále řadit k rozvojovým zemím
většina hospodářských aktivit Ruska se odehrává v hustě osídlené evropské části
svým hospodářským výkonem a životní úrovní ruský průměr zcela převyšuje několikamilionová Moskva
významný je automobilový průmysl: značky Lada, GAZ, Kamaz
naopak asijská část (Sibiř) slouží především jen jako surovinová základna (těžba ropy, zemního plynu, železné rudy, uhlí, drahých kovů a minerálů)
Rusko má největší zásoby zemního plynu, 2. největší zásoby černého uhlí a 8. největší ložiska ropy (firmy Gazprom a Lukoil) na světě
rovněž zemědělství je koncentrováno do úrodných černozemních oblastí evropské části Ruska: pěstují se především obilniny (pšenice a ječmen)