Evropa mezi Vídeňským kongresem a revolucemi (1815-1848)

Nacionalismus

• velká francouzská revoluce a napoleonské války přinesly myšlenky o svobodě a rovnosti → vzniká moderní nacionalismus (národní uvědomění založené hlavně na jazykové příslušnosti), který nahrazuje starší stavovské vnímání společnosti (urození × neurození)

• v tehdejší Evropě 19. století existovaly:

  • národní státy: stát obýval převážně jeden národ (např. Francii Francouzi, Portugalsko Portugalci atd.)

  • mnohonárodní státy: státy obývané několika národy (Rakousko Němci, Maďaři, Češi, Slováci atd., Rusko Rusové, Finové, Poláci Ukrajinci, kavkazské národy, Osmanskou říši Turci, Řekové, Albánci, Arabové, Arméni, Bulhaři atd.)

  • existovaly i národy, jež žily na území několika států, např. Němci, Italové, také Poláci (v Rakousku, Rusku a Prusku) atd. — tito usilovali o zřízení vlastního státu (viz sjednocení Itálie a Německa později)

Vídeňský kongres (1814-1815)

• celoevropská konference hlav států, která měla znovu uspořádat Evropu po 25 letech válek (francouzské revoluční a napoleonské války), kongres ve Vídni hostil rakouský kancléř Klemens Metternich a rakouský císař František I.

• hlavní jednající mocnosti: Rakousko, Británie, Rusko, Prusko, ovšem brzy byla mezi jednající přijata i poražená Francie

• výsledek:

  • dobře a spravedlivě stanovený mír (poražená Francie nebyla ponížena), byla nastolena rovnováha sil v Evropě (tzv. koncert velmocí: nikdo příliš neposílen, ale ani neoslaben)

  • založení Svaté aliance: spolek Rakouska, Ruska a Pruska s cílem zamezit dalším revolucím

Situace v Německu a Itálii a snahy o sjednocení

• po zániku Svaté říše římské (1806) a porážce Napoleona (1815) byl na území německých státečků vytvořen tzv. Německý spolek (1815-1867/1871), který sdružoval desítky německých států (nejsilnější z nich: Prusko), ale i rakouskou část habsburských držav (Rakousko + České země, nikoli však Uhry)

• na území Itálie také existovala řada státečků pod cizí nadvládou, jediným státem s "domácí" italskou dynastií bylo Království Sardinie a Piemontu (tzv. Sardinské království)

• od roku 1815 sílily snahy o sjednocení, vznikaly spolky (na území Německa studentské "buršácké" spolky, tzv. Burschenschafty; na území Itálie hnutí karbonářů), ovšem Itálie a Německo se dočkaly sjednocení až v letech 1860-1871

• jediným dílčím úspěchem tohoto období bylo uzavření celního spolku na území Německa (1834)

Francie po napoleonských válkách (1815-1848)

• vídeňský kongres vrátil na francouzský trůn Bourbony: králem se stal mladší bratr popraveného Ludvíka XVI. Ludvík XVIII. Po jeho smrti (1824) nastoupil třetí a nejmladší z bratrů Karel X., který se snažil obnovit ve Francii absolutismus → jeho politika vedla k nespokojenosti a vyvrcholila roku 1830 červencovou revolucí: Bourboni byli sesazeni a králem byl zvolen Ludvík Filip Orleánský

• Ludvík Filip byl zpočátku oblíben, později však také začal sahat k omezování svobody → jeho popularita klesala a roku 1848 došlo k další revoluci, Ludvík Filip byl sesazen, Francie se krátce stala republikou (1848-1852) a prezidentem byl zvolen synovec císaře Napoleona I. Ludvík Napoleon Bonaparte

• Ludvík Napoleon roku 1852 provedl převrat a prohlásil se císařem jako Napoleon III. (1852-1870)

Situace v Osmanské říši

• Osmanská říše se nacházela v hluboké krizi (zaostalý, absolutistický, nemoderní a nereformovaný stát)

• Rusko se snažilo na úkor Turků rozšířit své území a vliv, především mělo zájem o volnou plavbu přes úžiny Bospor a Dardanely

  • jako záminku k vměšování Rusové využívali své pravoslavné souvěrce v Osmanské říše (Řeky, Bulhary, Srby)

• i Rakousko se snažilo Turky oslabovat a pronikat na Balkán

• Turky naopak podporovaly Francie a Británie, právě aby udržely onu mocenskou rovnováhu ve východní Evropě

• v Osmanské říši došlo v tomto období k několika povstáním, které vedly k pozdějšímu osamostatnění Řecka a Srbska:

Řecký boj za nezávislost (1821-1830)

• Řekové byli nejbohatším (obchodní loďstvo) a privilegovaným národem v Osmanské říši

• právě bohatí řečtí obchodníci (tzv. fanarioté), kteří měli kontakty po celé Evropě, začali povstání proti turecké nadvládě a dočkali se mohutné podpory nadšenců z celé Evropy (tzv. filheléni = milovníci antické řecké kultury a vzdělanosti, mezi nimi např. i známý anglický spisovatel Lord Byron, který v Řecku zahynul)

• povstání skončilo pro Řeky úspěšně: roku 1830 vzniklo samostatné Řecko a Rusové získali právo svobodné plavby přes Úžiny

Srbský boj za nezávislost (1804-1813, 1815-1817)

• první povstání Srbů (1804-13) započal srbský hrdina Jiří Petrović (známý jako Karadžordže: "Černý Jiří")

• následovalo druhé povstání (1815-17), které však vedl jiný srbský vůdce Miloš Obrenović

• povstání skončila udělením autonomie Srbsku, mnohem později (1878) byla stvrzena úplná nezávislost Srbska

• rodiny Karadžordževičů a Obrenovičů však v Srbsku zápasily o moc, spory skončily až 1904, kdy Karadžordževičové vyvraždili rodinu Obrenovičů a stali se srbskou královskou dynastií, která později vládla i v Jugoslávii (1918-1941)

Rusko

Povstání děkabristů v Rusku (1825)

• Rusko i přes dřívější reformy Petra Velikého a Kateřiny Veliké zůstávalo absolutistickou monarchií (car vládl samoděržavně, tedy absolutisticky) se zaostalým hospodářstvím a středověkým fungováním společnosti (nevolnictví)

• důstojníci ruské armády, kteří po neúspěšném Napoleonově tažení došli až do Paříže (1814), viděli propastný rozdíl mezi vyspělou Evropou a zaostalým Ruskem → v Rusku později utvořili tajné spolky s cílem svrhnout cara a zrušit samoděržaví

• povstání vypuklo v prosinci (rusky děkabr) 1825, když nečekaně zemřel car Alexandr I., avšak jeho zbrklé provedení a nejednotnost povstalců vedla k jeho porážce novým carem Mikulášem I., který s povstalci tvrdě zúčtoval (popravy, deportace na Sibiř...) a v Rusku zůstalo vše při starém...

Listopadové povstání v Polsku (1830-31)

• po vídeňském kongresu bylo v ruském záboru ustaveno Polské království, jehož králem byl ruský car, který však v Polsku měl vládnout podle ústavy

• car Alexandr I. však polskou ústavu porušoval a snažil se i v Polsku postupně zavést samoděržaví (absolutismus)

• po zprávách o červencové revoluci ve Francii došlo k povstání i v Polsku, které trvalo mnoho měsíců

• Rusové však povstání porazili, omezili polskou autonomii, zavírali polské školy a začali s tvrdou rusifikací (porušťování), samozřejmě se popravovalo a zatýkalo