v raném středověku (asi do roku 1200) byly nejvyspělejší oblasti bývalé starověké římské říše (tedy jižní a západní Evropa)
v té době vznikly 3 kulturní oblasti:
oblast západní: katolické křesťanství, románský a později gotický sloh, kultura se šířila z Franské říše, která za Karla Velikého navázala na tradici starověkého Říma
oblast východní: pravoslavné křesťanství, kultura se šířila z Byzance (rovněž pokračovatelka starého Říma) na Balkán (Srbsko, Bulharsko...) a do Ruska
oblast arabská: ovlivněna islámem (v Evropě hlavně jižní Španělsko)
(v učebnici strany 63-68)
od slova Roma = Řím (protože navazuje na antické umění)
u nás se projevilo asi v letech 900/1000–1230
románské stavitelství a jeho znaky:
typické jsou tlusté zdi s malými okny, v případě potřeby tzv. sdružená okna, v oknech a portálech nelomený oblouk:
nelomený oblouk:
sdružené okno:
románské zdivo se sdruženými okny a nelomenými oblouky:
zachovaly se hlavně církevní stavby:
tedy kostely
buď okrouhlé rotundy (např. sv. Kříž v Praze, sv. Kateřina ve Znojmě, sv. Jiří na Řípu...)
nebo baziliky s "hranatým" půdorysem (např. sv. Jiří na Pražském hradě)
a kláštery (základy kláštera Ostrov u Davle, základy Břevnova v Praze)
nebo hrady (u nás např. Přimda — nejstarší kamenný hrad, Cheb, Landštejn...)
rotunda sv. Jiří na Řípu
rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě
rotunda sv. Václava v Cieszyně (Polský Těšín)
hrad Přimda
hrad v Chebu
za vrcholný (či rozvinutý) středověk považujeme období asi 1200 až 1400 (tedy v českých zemích vláda posledních Přemyslovců a Lucemburků) a v tomto období se uplatňoval gotický sloh
(v učebnici strany 115-120)
pojmenování gotika vymysleli až renesanční vzdělanci: název odvodili od germánského kmene Gótů (Vizigóti, Ostrogóti) z období stěhování národů → chtěli tím vyjádřit, že gotika byla něco barbarského, i když to vůbec není pravda
do Čech gotika začala pronikat zhruba za vlády krále Václava I. (1230-1253) a poněkud se zpožděním (kvůli husitství) vrcholí (končí) vládou Jagellonců (1471-1526)
gotické stavitelství a jeho znaky:
stavby jsou vedeny do výšky (převažuje vertikální rozměr), jako by se upínaly k nebi a Bohu: protože stavby byly vysoké, využíval se systém opěrných prvků, které ukončovaly ozdobné fiály (některé stavby dokonce i spadly — architekti špatně propočítali a přehnali jejich výšku)
uplatňuje se lomený oblouk
okna s lomeným obloukem:
Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře: opěrný systém s tzv. fiálami
okna chrámů byla vyplněna pestrobarevnými sklíčky, které tvořily obrazce (tzv. vitráže); hojně se využívaly chrliče v podobě bájných nestvůr a zvířat; využívala se kruhová okna (tzv. rozety):
gotická rozeta s vitráží:
gotický chrlič v podobě kozla:
opět vznikají hlavně církevní stavby (kostely, kláštery) a hrady, objevují se i měšťanské domy:
příklady významných královských gotických hradů: Bezděz, Křivoklát, Zvíkov, šlechtické hrady: např. Pernštejn (s pozdějšími přestavbami), Rabí, Kašperk, vodní hrad Švihov
chrám Sv. Barbory a kašna v Kutné Hoře, která byla významným horním městem (= těžilo se tam stříbro)
měšťanský dům na Staroměstském náměstí v Praze: dům U Kamenného zvonu
hrad Bezděz:
hrad Křivoklát:
hrad Zvíkov:
vodní hrad Švihov:
hrad Pernštejn:
hrad Rabí:
hradní kaple na Zvíkově s žebrovou klenbou a gotickými freskami (nástěnné malby):
interiér chrámu Sv. Barbory v Kutné Hoře:
Vladislavský sál na Pražském hradě, příklad pozdní gotiky:
gotická kašna v Kutné Hoře:
dům U Kamenného zvonu v Praze na Staroměstském náměstí:
v raném středověku nízká gramotnost (číst a psát uměli jen příslušníci vyššího duchovenstva) → v klášterech se opisovaly knihy (knihtisk ještě neexistoval, byl vynalezen Němcem Johannem Guttenbergem až kolem roku 1440), zdobily se iluminacemi (knižními malbami), psalo se na pergamen (bělená a hlazená zvířecí kůže), papír se objevuje až od vrcholného středověku...
školy byly zřizovány církví: vznikaly při klášterech a při biskupstvích → výchova budoucích kněží (vyučovalo se latinsky — latina byla jazykem středověkých vzdělanců)
opět především latinsky
hlavní žánry:
legendy = životy svatých (legendy o sv. Václavovi, sv. Ludmile, sv. Vojtěchu atd.), v legendách má světec sloužit za vzor → legenda nevykresluje světce, jaký opravdu byl, ale jaký by měl být (idealizuje ho)
letopisy = krátké záznamy o významných událostech, často jen heslovité
kroniky = vyprávění o dobách mýtických a minulých
Kosmas: Kronika česká (latinsky, od mýtických počátků do roku 1125)
Dalimilova kronika: autorství nejasné (napsal ji snad některý vzdělaný šlechtic — tehdy výjimka), z počátku 14. století, je česky, a protože je veršovaná, byla ve středověku velice oblíbená (pochází z doby vlády Jana Lucemburského, vznikla někdy kolem 1310-1320)
zachovalo se více poznatků o církevní hudbě než o světské
z duchovních známe chorály (jednohlasé sborové duchovní písně, zpívané při bohoslužbách); ale vznikaly i polyfonní (vícehlasé) skladby
ze světských např. milostné písně (které rytíři zpívali dámám svého srdce)
vynalezeny noty a notová osnova (ale jiné než dnes)
z nástrojů se užívaly drnkací nástroje (harfy, psaltéria, loutny), dechové (píšťaly, flétny, rohy, trubky, dudy) a perkusivní (bubínky, rolničky atd.)
mezi významné české středověké písně patří nejstarší duchovní píseň "Hospodine, pomiluj ny" (= Hospodine, smiluj se nad námi), chorál "Svatý Václave" (už z 12. stol.), z doby husitství pak chorál "Ktož jsú boží bojovníci" nebo "Povstaň, povstaň veliké město pražské" (1419) či vánoční píseň "Narodil se Kristus pán"