vymření Přemyslovců vytvořilo situaci, jakou dosud Češi nikdy neřešili → odkud vzít krále? → král se musel přiženit (zůstaly dcery a vdova po Václavovi II.):
vdova Eliška Rejčka se provdala za Rudolfa Habsburského: českým králem 1306-1307, ale brzy zemřel
dcera Anna Přemyslovna měla za manžela Jindřicha Korutanského: byl slabý a nedokázal si trůn udržet (vládl 1307-1310)
dcera Eliška Přemyslovna a česká šlechta dojednali sňatek se synem římského krále, s 14-letým Janem Lucemburským
Na českém trůně se vystřídali 4 Lucemburkové:
Jan Lucemburský (1310-1346)
jeho syn Karel IV. (1346-1378)
a synové Karla IV. Václav IV. (1378-1419)
a Zikmund Lucemburský (1419/1436-1437), který v letech 1419-1434 válčil s husity
za českého krále zvolila Jana česká šlechta, která si však kladla podmínky: Jan se musel vzdát hodně královských práv → byl znechucen, navíc jeho manželka Eliška Přemyslovna byla ambiciózní a zasahovala mu do vlády → Jan postupně ztrácel o Čechy zájem a pobýval stále častěji za hranicemi ("král cizinec") → česká šlechta v nepřítomnosti krále získávala stále větší moc, především šlechtic Jindřich z Lipé, který se oženil s královskou vdovou Eliškou Rejčkou
Jan byl i obratný politik ("král diplomat") a udatný rytíř (padl 1346 v bitvě u Kresčaku, kdy již byl úplně slepý), vzdal se nároků na polskou korunu z dob Václava II. a III. a odplatou získal Slezsko, které se stalo součástí Českých zemí
roku 1344 spolu se synem Karlem dosáhli povýšení pražského biskupství na arcibiskupství a založili chrám Sv. Víta na Pražském hradě
velmi schopný a talentovaný panovník, bývá označován za největšího českého krále ("Otec vlasti"), doba jeho vlády je dobou rozvoje a prosperity, nejsou války...
jako dítě se jmenoval Václav, v 7 letech byl poslán na výchovu do Francie, kde přijal jméno Karel
ještě za vlády otce Jana byl poslán na Moravu, aby ji spravoval (markrabě moravský, od 1333)
pár měsíců před bitvou u Kresčaku (1346) byl zvolen římským králem; po smrti otce u Kresčaku, kde sám bojoval, se stal i českým králem; roku 1355 uskutečnil císařskou korunovaci v Římě
sňatkem připojil k české koruně Braniborsko a Horní Falc, kde budoval tzv. "Nové Čechy"
nechal vyrobit českou královskou korunu (tzv. Svatováclavská koruna), která byla uložena na hradě Karlštejně, který spolu s dalšími hrady rovněž založil
1348 založil v Praze univerzitu (dnes Karlova univerzita) a celé Nové Město pražské
na místě povodní zbořeného Juditina mostu postavil nový kamenný most (dnes Karlův most)
byl nejstarším synem Karla IV., ale jeho panovnické vlohy nezdědil, navíc špatnou výchovou si vypěstoval odpor k vládnutí, stály před ním obtížné problémy, které nedokázal vyřešit → utíkal do lesů na své hrady, kde se věnoval lovům a alkoholu ("líný král")
Václav během své extrémně dlouhé vlády (41 let) řešil tyto problémy:
papežské schizma: od roku 1378 byli dva papežové (Řím + Avignon) → Václav jako římský král nedokázal obnovit autoritu církve a dvojpapežství odstranit (problém vyřešil až jeho bratr Zikmund na kostnickém koncilu 1414-1418)
vztahy s církví: Václav soupeřil i s pražským arcibiskupem, nechal umučit jeho úředníka Jana z Pomuku (mnohem později známý jako sv. Jan Nepomucký)
morová rána: Evropu postihla těžká morová epidemie ("černá smrt") v letech 1347-1352, Čechám se tehdy sice vyhnula, ale přišla na počátku vlády Václava IV. → úbytek obyvatel → hospodářské problémy → nespokojenost
rodina: jeho mladší a ambiciózní bratr Zikmund toužil po vládě, s Václavem se nesnášeli, stejně jako se svými moravskými bratranci Joštem a Prokopem Lucemburskými
proto se z původně vzdělaného a kultivovaného mladíka stával frustrovaný alkoholik se sklony k agresivitě (nelze však říci, že by Václav IV. zpočátku neměl snahu vládnout dobře)
Václav ale stavěl přepychové hrady, pěstoval kulturu, na jeho dvoře se rozvíjela móda atd.
kněz a kazatel v pražské Betlémské kapli, z kazatelny kritizoval nešvary církve (schizma, prodej odpustků atd.) → získal velké publikum, podporovala ho část šlechty, ale papež dal Husa do klatby: Hus musel opustit Prahu a žil na venkově
Hus byl pozván na církevní koncil do Kostnice (Konstanz), kde se měl obhájit z nařčení z kacířství (císař Zikmund mu udělil glejt na bezpečnou cestu do Kostnice) → Hus odmítl odvolat své učení (byl o svých názorech přesvědčen) → 6. července 1415 byl v Kostnici na břehu Rýna upálen
stoupencům Husova učení se říkalo husité (říkali si také kališníci — podle přijímání těla i krve Páně z kalicha)
Jan Hus na hranici — iluminace z Jenského kodexu
v Čechách Husovo upálení zvedlo vlnu nepokojů, král Václav v Praze dosadil na radnici protihusitské konšely, kteří některé husity zatkli → radikální husité vedení knězem Janem Želivským na radnici vtrhli, konšely vyházeli z oken (první pražská defenestrace) → počátek husitských válek
Václav IV., když se o defenestraci dozvěděl, dostal záchvat mrtvice a po několika týdnech zemřel
v Čechách se v následujících měsících začala masivně šířit husitská revoluce, počaly vznikat ozbrojené houfy, Žižka poprvé užil vozovou hradbu a zvítězil v bitvě mezi rybníky u Sudoměře (březen 1420)
Zikmund Lucemburský vyslal proti Čechám křížovou výpravu → poražen husity na Vítkově u Prahy, ale stihl se nechat korunovat českým králem
husitský sněm v Čáslavi roku 1421 ale Zikmunda českým králem neuznal a domluvil se na společných bodech, které budou husité hájit — na tzv. čtyřech pražských artikulích
husité nebyli názorově jednotní (radikální × umírněné křídlo), avšak shodli se na společném programu o 4 bodech/článcích:
přijímat pod obojí (chléb i víno pro všechny věřící)
zabrat církvi majetek a odebrat církevním hodnostářům světskou moc
rovnoprávné trestání hříchů (ne podle postavení člověka)
svobodné kázání a výklad Bible
Bitva na Vítkově (dnes Žižkov v Praze)
husité nebyli názorově jednotní — od nejradikálnějších extrémistů po konzervativní a smířlivé:
extrémisté: tvořila je především úplná chudina (myšlenky o chiliasmu, adamité zvaní též pikarti...) — nakonec zlikvidováni samotným Žižkou
velmi radikální skupinou byli táborité (taky táboři, táborský svaz), kteří nad řekou Lužnicí založili město Tábor
tábority vedl zpočátku hejtman Jan Žižka z Trocnova, později kněz Prokop Holý či Jan Roháč z Dubé
o jeho mládí je málo známo (působil jako lupič, roku 1410 snad bojoval v bitvě u Grunwaldu na straně polského krále Vladislava Jagella proti Řádu německých rytířů)
v Praze se seznámil s učením Jana Husa, později se stal hejtmanem a vypracoval husitskou vojenskou taktiku (vozové hradby atd.)
byl na oko slepý, o druhé přišel při obléhání hradu Rabí roku 1421, zemřel u Přibyslavi 1424
rovněž poměrně radikální byl východočeský husitský svaz, tzv. orebité (podle hory Oreb), ke kterým se Žižka nakonec přidal a po jeho smrti (1424) si začali říkat sirotci
spíše umírněné a váhající křídlo husitů představovali bohatší společenské vrstvy — měšťané a šlechta (např. měšťané Nového Města pražského, tzv. pražané) — jim šlo hlavně o majetek, který mohli díky husitství zabrat církvi...
korouhev táborského svazu s nápisem VERITAS VINCIT = PRAVDA VÍTĚZÍ
korouhev sirotčího vychodočeského svazu
korouhev pražského svazu s nápisem PÁN BŮH POMOC NAŠE
husité vyhrávali nad Zikmundovými vojsky z několika důvodů:
užívali sečné a bodné zbraně, které byly již dříve často vyvinuty ze zemědělského nářadí, např. cepy, kůsy, halapartny, řemdihy, sudlice...
začali masově využívat palné zbraně, tzv. píšťaly (později slovo pistole), tarasnice, houfnice, bombardy atd.
užívali tzv. vozové hradby
(někdy se mylně uvádí, že husité tyto zbraně vymysleli — to není pravda, jen je masově využili a dovedli jejich užívání k dokonalosti...)
naopak Zikmundovi "železní páni" bojovali ještě starým "rytířským" způsobem
bitva u Sudoměře (březen 1420): první větší bitva, kde se projevil vojenský génius Jan Žižka; rozestavil vozovou hradbu na hrázi mezi 2 rybníky, katolická jízda na husity zaútočila z boku, zapadli do bahna a byli ubiti husity
bitva na Vítkově (červen 1420): malá bitva, leč velká porážka Zikmunda Lucemburského před Prahou (kopec Vítkov = dnes Žižkov v Praze)
bitva "na Běhání" u Ústí (1426): první velké vítězství nového hejtmana Prokopa Holého; katolická vojska od nynějška začala taky zavádět vozové hradby, ale neuměli tuto taktiku používat...
bitva u Domažlic (1431): katolické vojsko chtělo drancovat západní Čechy, přiblížila se ale husitská vojska vedená Prokopem Holým, která pouhým sborovým zpěvem chorálu "Ktož jsú boží bojovníci" dohnala katolická vojska k útěku
husité z vozové hradby útočí na Zikmundovy rytíře
král Zikmund Lucemburský
husité postupně začali podnikat i loupeživé nájezdy do zahraničí, tzv. spanilé jízdy neboli rejsy
někteří husité chtěli bojovat stále dál (radikálové), jiní si uvědomovali, že války zemi ničí a začali uvažovat o míru (umírnění)
křídlo umírněných začalo jednat s císařem Zikmundem a podmínkách míru, nakonec se spojili a porazili radikální husity v bitvě u Lipan (1434)
v Basileji (Švýcarsko) se jednalo o podmínkách přijetí Zikmunda za českého krále, nakonec (1436) byla ujednána tzv. basilejská kompaktáta: Zikmund se stal českým králem za příslib dodržování čtyř pražských artikulů, kališnictví se stalo vedle katolictví druhým povoleným vyznáním v Čechách
Zikmund se stal českým králem, ale po porážce a popravě posledního husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé došlo k další vlně odporu proti Zikmundovi, který chtěl uprchnout do Uher, ale po cestě zemřel ve Znojmě (1437)
jeho smrtí vymřeli Lucemburkové
skupina vůdců táborského a sirotčího svazu očekává u Lipan útok spojeného katolicko-kališnického vojska (obraz Luďka Marolda)
vyhlášení basilejských kompaktát v Jihlavě roku 1436 za účasti krále Zikmunda Lucemburského