středověká pokračovatelka starověké Východořímské říše, avšak jazykem (na rozdíl od Říma) nebyla latina, ale řečtina
hlavní město: Konstatinopol (česky Cařihrad): největší město středověké Evropy, po dobytí Turky (1453) přejmenováno na Istanbul
byzantský panovník měl titul císař, měl neomezenou moc, byl i hlavou byzantské pravoslavné církve
nejmocnější byzantský císař, snažil se znovu dobýt ztracená území zaniklé Západořímské říše (částečný úspěch)
vydal přelomový zákoník Corpus Iuris Civilis: vzor pro pozdější zákoníky
nechal postavit obrovský chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia) v Konstantinopoli
Červeně rozsah byzantské říše před nástupem Justiniána I., oranžově jeho územní zisky na západě. Po jeho smrti (565) však Byzanc o tato území opět rychle přišla...
od 7. stol. útoky Slovanů z Balkánu a Arabů z východu → velké územní ztráty (původně nejmocnější evropská říše postupně slábla)
Byzanc ale i působila na Slovany: příchod byzantských kněží Cyrila a Metoděje na Moravu (863), christianizace (pokřtění) Kyjevské Rusi (988)
1054: tzv. velký církevní rozkol (velké schizma): rozdělení dosud jednotné křesťanské církve na dvě:
katolická církev na západě Evropy — hlavou papež v Římě
pravoslavná (ortodoxní) církev na východě Evropy — hlavou patriarcha v Konstantinopoli
pravoslaví se později z Byzance rozšířilo na Balkán (Bulharsko, Rumunsko, Srbsko) a do východní Evropy (Rusko, Bělorusko a Ukrajina) — viz mapa
Byzanc nejdříve 1204 zničili křižáci (4. křížová výprava), potom 1261 obnovena, ale slábla dál a roku 1453 definitivně dobyta Konstantinopol osmanskými Turky → Osmanská říše
Mapa ukazuje současné rozšíření náboženství v Evropě. Modrá představuje katolické křesťanství. Červená ukazuje rozšíření pravoslavného křesťanství. Fialová značí křesťanské evangelické (protestantské) církve, o kterých se budeme učit na konci 7. ročníku. Zelený je islám, který v Evropě najdeme jen na Balkáně, kam se rozšířil díky osmanským Turkům, hlavně mezi Bosňáky a Albánce.
622: prorok Mohamed byl vyhnán z města Mekka, počátek islámu
Islám: bůh Alláh, posvátná kniha Korán
během několika desetiletí obsadili rozsáhlá území v severní Africe a na Blízkém Východě
711: přes Gibraltar se dostávají do Španělska
732: překročili Pyreneje, ale jsou franským majordomem Karlem Martelem poraženi u Poitiers [poatijé]
výborní vzdělanci, v opisech nám zachovali mnohá antická řecká díla, vynikali v matematice, fyzice, medicíně, zeměpisu, byli obchodníci = tzv. zlatý věk islámu:
obchodník Ibrahím ibn Jákúb zanechal první zmínku o Praze
matematik al-Chorezmí napsal spisy o rovnicích, počítání (algebra = z arabského al-džabr = počítat)
učenec íbn Síná (latinsky Avicenna) položil základy moderní medicíně
arabští panovníci měli titul chalífové (= vládce všech muslimů) či emírové
výpravy křesťanských rytířů do Svaté země (Palestina, Jeruzalém), kterou ovládali muslimové
důvod: byzantský císař si s postupem (Seldžuckých) Turků nedokázal poradit → požádal o pomoc papeže → papež viděl příležitost rozšířit svůj vliv na Byzanc a získat nová území ve Svaté zemi
1095: vyhlášena první křížová výprava (1096-1099, jediná opravdu úspěšná: byl dobyt Jeruzalém, založeny křižácké státy ve Svaté zemi)
vznikly nové rytířské řády: johanité (maltézští rytíři), templáři, němečtí rytíři...
další výpravy byly už méně úspěšné:
2. křížové výpravy se zúčastnil i český král Vladislav
na 3. křížové výpravě zemřel římskoněmecký císař Friedrich Barbarossa
4. křížová výprava došla jen do Konstantinopole, kterou dobyla a Byzanc na půl století přestala existovat...
nakonec byly křižácké státy dobyty muslimy postupně nazpět (1291 padla poslední křižácká bašta ve Svaté zemi)
důsledky výprav jsou rozporuplné: znamenaly určitý kulturní přínos, ale prohloubily i rozpory jednak mezi křesťany a muslimy, jednak i mezi křesťanskými národy navzájem...
Křížové výpravy: Svatá země je zobrazena žlutě
původně kočovníci ze střední Asie, od Arabů přejali islám
Osmané byli dynastie (rod), který Turkům vládl, proto se jejich říše začala nazývat osmanská
turečtí panovníci užívali titul sultán
postupně ve 14. a 15. století pronikali na Balkán (ovládli Bulharsko, Srbsko, Bosnu...), 1453 dobyli Konstantinopol
měli výbornou armádu a elitní pluky původně křesťanských odvedenců: janičáři
1526: proti Turkům v bitvě u Moháče padl český a uherský král Ludvík Jagellonský
1529 a 1683: 2× neúspěšně obléhali Vídeň
Územní vývoj Osmanské říše