Litosféra

Země má poloměr 6378 km.

Jádro je uprostřed Země, kde je největší gravitace (přitažlivá síla), proto je tvořeno těmi nejtěžšími kovy, hlavně železem a niklem. Je velmi žhavé (teplota kolem 5000 °C), a proto je vnější jádro tekuté (roztavené), avšak vnitřní jádro je navzdory vysoké teplotě pevné, protože je v něm nejvyšší tlak.

Plášť obaluje jádro a je rovněž tekutý (plastický). Je už tvořen lehčími roztavenými horninami, hlavně křemičitany.

Kůra je ve srovnání s jádrem a pláštěm velice tenká a dosahuje tloušťky od několika jednotek do několika desítek km. Je pevná a je dvojího druhu:

• Oceánská kůra je tenčí (okolo 6-10 km) a tvoří většinu dna oceánů. Tvoří ji hlavně usazené (sedimentární) horniny přinesené řekami a větrem z pevniny.

• Pevninská (kontinentální) kůra je mocnější (až ke 100 km) a tvoří pevninu. Na pevnině najdeme jak usazené, tak vyvřelé a přeměněné horniny, o kterých pojednává následující oddíl.

Vnější přírodní činitelé (mezi které patří voda, vítr, změny teplot, působení rostlin a činnost člověka, a o kterých bude řeč dále) narušují horniny. Tomu se říká zvětrávání (eroze).

Voda a vítr tento narušený (erodovaný) materiál unáší a potom někde ukládá (sedimentuje — např. v říční nivě nebo na dně oceánu). Nové a nové vrstvy usazenin stlačují vrstvy pod nimi a vznikají usazené (sedimentární) horniny. Patří mezi ně například pískovec nebo vápenec.

Pokud se usazená hornina dostane ještě do větších hloubek, kde je ještě vyšší tlak a tím pádem i teplota, "přepeče" se a vznikne přeměněná (metamorfovaná) hornina. To je například rula, mramor nebo svor.

Pokud se horninová tavenina (magma) dostane zlomy v zemské kůře na povrch (tomu se říká sopka), říká se jí na povrchu láva, která utuhne a vznikne tak vyvřelá (magmatická) hornina. To je například žula nebo čedič. No a taková hornina je znovu erodována a celý cyklus se opakuje...