Příčiny revoluce:
Francie byla silně zadlužená (nákladné války, pomoc Američanům v boji za nezávislost) → přetěžování poddaných (jako jediní platili daně — šlechta a duchovní ne) → růst nespokojenosti
1783: výbuch sopky na Islandu → neúroda → hlad → další stupňování nespokojenosti
1789 — počátek revoluce:
květen 1789: Ludvík XVI. svolal tzv. generální stavy (sněm šlechty, duchovních a poddaných), aby projednali finanční otázky (zdanění šlechty a duchovních), ale třetí stav chtěl jednat i o zrušení absolutismu a zavedení ústavy → třetí stav se oddělil a prohlásil se za Ústavodárné národní shromáždění (dále jen "ÚNS") s cílem vypracovat ústavu → v srpnu vydána Deklarace práv člověka a občana: rušila poddanství, zaváděla občanství (rovnost všech lidí před zákonem)
v červenci dav lidí napadl a dobyl vězení Bastila (jako symbol královského absolutismu) — tím začala revoluce
1790:
ÚNS připravovalo zákony a ústavu, ale finanční situace Francie se dál zhoršovala → nepokoje, hladové bouře
1791:
v červnu se král s rodinou pokusil o útěk do Rakous → ve Varennes [varen] dopaden, zadržen a vrácen do Paříže
v září ÚNS vydalo ústavu: Francie se stala konstituční monarchií: králi zůstala výkonná moc, ale Konvent (shromáždění, sněmovna) dostal moc zákonodárnou
1792:
v dubnu Francie vyhlásila válku Rakousku (ale rozložená armáda) — vznikla revoluční píseň Marseilleisa [marsejéza], dnes francouzská hymna
v srpnu proběhl převrat → král byl uvězněn, začal s ním soudní proces
v září první vítězství francouzské armády nad Prusy (bitva u Valmy) → vyhlášení republiky
1793:
v lednu král Ludvík XVI. odsouzen k smrti a popraven gilotinou (v říjnu popravena i královna Marie Antoinetta)
v červnu se k moci dostává radikální politický klub jakobínů → začíná tzv. jakobínská hrůzovláda, teror: vůdce jakobínů Maximillien Robespierre [robspijér] v čele Výboru pro veřejné blaho, který se stal orgánem výkonné moci (rozhodoval o žalobách, soudech a popravách) → během roční vlády popraveno cca 35 tisíc osob!
1794:
v červenci proběhl tzv. thermidorský převrat: jakobíni byli sesazeni, Robespierre a členové Výboru popraveni gilotinou
1795-1799:
vydána nová ústava: v čele Francie pětičlenné direktorium → snaha o uklidnění situace, ale další pokusy o převraty → v listopadu 1799 provádí generál Napoleon Bonaparte převrat a přebírá ve Francii moc
Důsledky a přínosy VFR:
velmi důležitá událost, přinesla velké změny společnosti (i když v následujících obdobích uměle brzděné):
končí společnost stavovská (privilegovaní × neprivilegovaní) a rodí se společnost občanská (občané jsou si rovni před zákonem)
s tím se rodí moderní nacionalismus (představy o národní sounáležitosti, společné kultuře a historii určitého národa): VFR přinesla představu o společném boji všech Francouzů proti starému bourbonskému režimu (tzv. ancien régime = "starý režim")... myšlenky nacionalismu později Napoleonovi vojáci začínají šířit celou Evropou → u mnoha evropských národů v 19. stol. nastává národní obrození...
ačkoli revoluce začala ctnostnými myšlenkami o svobodě a rovnosti, zvrhla se (podobně jako jiné události, např. husitství) v první moderní typ diktatury (jakobíni), jaké známe např. ve 20. století
Allons enfants de la Patrie,
Le jour de gloire est arrivé!
Contre nous de la tyrannie,
L'étendard sanglant est levé,
L'étendard sanglant est levé,
Entendez-vous dans les campagnes
Mugir ces féroces soldats?
Ils viennent jusque dans vos bras
Egorger vos fils, vos compagnes!
Aux armes, citoyens,
Formez vos bataillons,
Marchons, marchons!
Qu'un sang impur
Abreuve nos sillons!
Povstaňte děti vlasti,
den slávy nadešel!
Proti nám z tyranie
zvedají svou krvavou vlajku,
zvedají svou krvavou vlajku.
Slyšíte v našem kraji
hrozný řev vojáků?
Přicházejí přímo k nám
podřezat vaše syny a vaše ženy!
Do zbraně, občané!
Zformujte bataliony!
Vpřed, vpřed!
Nechť nečistá krev,
napojí brázdy našich polí.
Napoleon Bonaparte (dále jen "NB") se narodil 1769 na Korsice do zchudlé šlechtické rodiny, měl mnoho sourozenců, otec zemřel záhy → NB se stal velmi mladý hlavou rodiny
ještě před revolucí se přihlásil do francouzské armády a rychle postupoval v hodnostech → generálem
Napoleon generálem:
v letech 1796-97 vyslán na výpravu do Itálie: ačkoli měl špatně vycvičenou armádu, dokázal dosáhnout mnoha vítězství
1798-99 vyslán do Egypta (s cílem ohrozit obchodní postavení Britů) → porážka, ale přivezeno mnoho egyptských artefaktů → později (1822) díky nim rozluštěny hieroglyfy
Napoleon konzulem (1799-1804):
direktorium se potácelo ve stále větších problémech, čehož Napoleon využil → v listopadu 1799 provedl tzv. brumairový převrat (brumair [brymér] = název listopadu ve francouzském revolučním kalendáři)
po převratu se NB stal prvním ze tří konzulů (měl největší moc, jelikož ovládal armádu) → nová ústava dávala NB velké pravomoci (nejdřív zvolen konzulem na 10 let, pak na doživotí), postupně odstranil oba další konzuly
NB ukončil války s okolními státy a uzavřel konkordát s papežem (církev podřídil státu)
ve Francii zavedl tajnou policii a cenzuru
1804 vydal Občanský zákoník (Code civil): kompromisní, vzorem pro Evropu
Napoleon císařem (1804-1814/1815):
roku 1804 sebe a manželku Josefínu Bauharnais [boarné] korunoval na císaře a císařovnu → římskoněmecký císař František II. se obával, že by NB mohl zničit Svatou říši římskou (tzn. Německo), a proto vyhlásil Rakouské císařství (rakouským císařem jako František I.) → Napoleon byl v říjnu 1805 poražen od Britů (admirál lord Nelson) v námořní bitvě u Trafalgaru, ale v prosinci 1805 porazil v "bitvě tří císařů" u Slavkova na Moravě rakouského císaře Františka a ruského cara Alexandra I. → roku 1806 byla Svatá říše římská rozpuštěna a NB v Německu ustanovil tzv. Rýnský spolek
Kontinentální blokáda Británie a válka ve Španělsku (1806-1809):
NB ovládal skoro celou Evropu, a proto se Británii snažil oslabit hospodářskou cestou: vyhlásil kontinentální blokádu na britské zboží → k blokádě se nepřipojilo Portugalsko, a proto byla neúčinná → 1808: NB táhl přes Španělsko, aby Portugalce přinutil k blokádě, ale ve Španělsku byl porážen (guerillová / partyzánská válka) → španělské porážky využil rakouský císař František a zaútočil na NB → bitva u Wagramu (1809), kde NB vyhrál a vynutil si za ženu Františkovu dceru Marii Louisu (syn Napoleon II. "Orlík")
Tažení do Ruska (1812):
kontinentální blokádu krom Portugalců porušovalo i Rusko → 1812 NB vyrazil do Ruska
ruský maršál Michail Kutuzov zvolil taktiku "spálené země": vlákal NB do nitra Ruska, zanechával za sebou spáleniště, aby Francouzi nemohli rekvírovat úrodu
září 1812: nerozhodná bitva u Borodina → NB došel do vypálené a vylidněné Moskvy, kde čekal na uzavření míru, ale marně → Rusové nutili Francouze k ústupu stejnou cestou, jakou přišli → mrazy, zima, bez zásob → listopad 1812: bitva na řece Berezině = porážka NB
z 500 tisíc Francouzů se vrátilo pouhých 40 tisíc!
Napoleonův pád (1813-1814):
po ruské porážce se zvedla vlna povstání v Napoleonem podmaněných územích, hlavně ve Španělsku
Rusko, Prusko a Rakousko (pozdější Svatá Aliance) nedaly Francii čas obnovit zdecimovanou armádu → říjen 1813: třídenní "bitva národů" u Lipska (Leipzig) → NB byl na hlavu poražen
březen 1814: dobyta Paříž, NB donucen vzdát se trůnu (abdikace) a odjet na ostrov Elba
ve Vídni začal mírový Vídeňský kongres (1814-1815), kteří řídil rakouský kancléř Klemens Metternich
"Stodenní císařství" (1815):
Vídeňský kongres dojednal, že na francouzský trůn se vrátí Bourboni (Ludvík XVIII., bratr popraveného Ludvíka XVI.) → nespokojenost Francouzů
NB na Elbě sledoval situaci ve Francii a rozhodl se jednat → opustil s pouhými 2000 vojáky Elbu, vylodil se ve Francii → podpora lidu, pochod na Paříž → NB dobyl Paříž a vládl 100 dní → červen 1815: bitva u Waterloo → poslední a definitivní porážka NB, odeslán na ostrov Sv. Helena v jižním Atlantiku, kde 1821 zemřel.
Důsledky Napoleonovy vlády:
po téměř celé 19. století byla vojenská teorie i praxe posuzována podle jeho pravidel a přizpůsobována jeho pojetí válečnictví
za jeho vlády a předchozí revoluční éry se Francie změnila ze stavovského státu v novou občanskou společnost a určovala politický trend ve značné části Evropy.
Napoleon mimo jiné uskutečnil i obsáhlou reformu vnitřní správy Francie a jeho občanský zákoník (1804) se stal vzorem pro další evropské země