Pedosféra

Vznik půdy a její složky

Půdotvorní činitelé

Význam půdy a její ohrožení

Komunistická kolektivizace zemědělství a její dopad na půdu a krajinu

Pedosféra

V posledních letech se v médiích často mluví o vodě a problémech s ní spojených: o suchu v některých částech světa, o zadržování vody v krajině, o znečištění vody apod. Vodu vnímáme jako klíčovou pro zachování života na Zemi, již méně si však uvědomujeme, že stejně důležitá je také půda, na kterou často zapomínáme. Půda je snad ještě ohroženější a zranitelnější než voda, protože vzniká tisíce let, ale člověk ji může zničit během chvíle...

Malý slovníček pojmů:

pedosféra = půdní obal Země
pedologie = vědní obor zabývající se půdami
hovorově běžně užívaný pojem "hlína" není synonymem pro půdu — hlinité půdy jsou pouze jedním ze tří základních druhů půd, i když v našich podmínkách nejčastějším a hospodářsky nejdůležitějším

Vznik půdy a její složky

Půda sestává ze dvou základních složek:

ze složky neživé (anorganické),
ze složky živé (organické).

Na horniny působí celá řada vnějších vlivů, kterým v této souvislosti říkáme půdotvorní činitelé (voda, vítr, změny teplot, kořeny rostlin), které horniny rozrušují na menší kusy skal, poté dál na kameny, štěrk, písek a nakonec na nejmenší částečky — prach a jíl. Toto je ona už zmíněná anorganická (neživá) složka půdy.

Na tomto substrátu samozřejmě zakoření rostliny, spolu s nimi se zde zabydlí živočichové, od mikroorganismů přes hmyz po větší obratlovce, a tito pak tvoří organickou (živou) složku půdy. Jejich funkce je důležitá, protože půdu kypří a umožňují tak pronikání vody a vzduchu do půdy, které jsou rovněž její důležitou součástí. Z odumřelých částí rostlin a živočichů pak vzniká důležitá a úrodná součást půdy — tzv. humus.

Půdotvorní činitelé

voda: v teplejším podnebí převažuje výpar vody způsobující její zasolování, při přebytku vody naopak dochází k vymývání živin a tím nižší úrodnosti půd
vzduch a změny teplot: závisejí na charakteru podnebí, určují rychlost rozkladu zbytků rostlin a vegetace
matečná hornina (geologický podklad): určuje chemické složení na ní vznikající půdy
povrch (reliéf) a jeho sklon určují, jak silné vodní erozi bude půda vystavena
půdní organizmy (edafon) kypří půdu a kořeny rostlin (vegetace) rozrušují matečnou horninu
čas je nejpotřebnějším faktorem při tvorbě půd

Význam půdy a její ohrožení

Půda je zcela nezastupitelná součást přírody a ekosystému, bez které by život na Zemi nemohl existovat. Půda živí současných téměř 8 miliard lidí na planetě a všechny ostatní živočichy, její úrodnost je tedy vlastností, která člověka zajímá nejvíce a měl by proto půdy mimořádně ochraňovat, protože půdy vznikají ve velmi dlouhých časových horizontech a z hlediska délky lidského života je tedy můžeme označit za neobnovitelný přírodní zdroj, podobně jako třeba uhlí, ropu nebo jiné nerostné suroviny.

Člověk ohrožuje a ničí půdy různými způsoby, nejčastějšími jsou:

Znečištění (kontaminace) škodlivými látkami, ať už se jedná o průmyslové nebo dopravní havárie, nebo např. zanášení půd hnojivy či zemědělskými postřiky a pesticidy (přípravky užívané zemědělci k hubení škůdců). Takto kontaminované půdy se musí odklidit a nákladnými způsoby recyklovat, což je těžší než u kontaminace vody.
Eroze (odnášení) půd ve vlhčích oblastech vodou nebo v sušších větrem, kterou může člověk nevhodnými zásahy zesilovat. Těmi zásahy jsou nejčastěji nevhodná orba po svahu (řádky orby by měly vést po vrstevnicích, aby vniklými korýtky nevytékala voda, která půdu odnáší).
Špatné využití půd (land use), které spočívá např. ve výstavbě velkého množství rodinných domů, průmyslových hal či solárních elektráren na jinak úrodné půdě.

Nesprávný land use: solární kolektory se dají umístit například na střechy, není nutné jimi zabírat plochy úrodné půdy..

Průmyslem kontaminovaná půda v Číně

Nesprávná orba po svahu: brázdy za deště působí jako koryta, kterými dešťová voda rychleji protéká a zesiluje erozi

Správná orba po vrstevnicích zmírňuje vodní erozi

Komunistická kolektivizace zemědělství a její dopad na půdu a krajinu

Na půdní erozi má samozřejmě vliv i velikost obhospodařovaných ploch polí. Na této mapě můžeš vidět státní hranici mezi Českem a Rakouskem na úrodné jižní Moravě. Zatímco na jih od státní hranice v Rakousku vidíš malá políčka lemovaná mezemi, jaká kdysi bývala i u nás, na sever od hranice na území České republiky vidíš obrovské scelené lány polí, které jsou výsledkem komunistické kolektivizace zemědělství v 50. letech.

Komunisté kvůli údajnému zefektivnění zemědělství násilně odebírali zemědělcům jejich pole, rozorávali meze a zakládali Jednotná zemědělská družstva (JZD), která potom tato obří pole obhospodařovávala. Nejenom, že kolektivizací zemědělství spáchali komunisté bezpočet zločinů (ukradli lidem půdu, násilím a terorem je přinutili vstoupit do JZD, odsoudili nebo nuceně vysídlili zemědělce, kteří se tomuto tlaku nechtěli podvolit...), ale napáchali mnoho ekologických škod, protože takto obrovské plochy odkryté půdy jsou jednak mnohem náchylnější na erozi, jednak se na velkých plochách osetých jednou plodinou lépe šíří škůdci, proti kterým je potřeba bojovat použitím pesticidů, které dále kontaminují půdu a pronikají do podzemních vod...

Na pestré mozaice rakouských polí, kde jsou pěstovány nejrůznější plodiny, se škůdci pochopitelně šíří pomaleji. Je to stejné jako s kůrovcem, který během chvíle zničí jednolitou uměle vysazenou smrkovou monokulturu, zatímco v lese, kde mezi dvěma smrky máte modřín, jedli a pár dalších listnatých stromů, se kůrovec tolik nešíří... Menší políčka s množstvím mezí, remízků a hájků jsou pochopitelně lepší i pro migraci zvířat. Na obrovském pooraném poli se zajíc nebo hraboš před predátorem moc neschová...

Typický žalostný pohled na českou krajinu: řepka kam jen dohlédneš

Pestrá mozaika rakouských políček s různými plodinami

Půdy můžeme dělit (klasifikovat) podle dvou různých faktorů:

na půdní druhy, což je dělení podle zrnitosti půdy (velikosti částeček v ní obsažených), a
na půdní typy, což je dělení podle půdních horizontů (vrstev v půdě různého složení).

Půdní druhy

Podle zrnitosti rozlišujeme 3 základní půdní druhy. Každý má nějaké výhody a nevýhody:

Písčité půdy jsou lehké, obsahují velké procento kamínků a písku, tedy poměrně velkých částeček, kterými rychle protéká voda, mají proto málo živin a k zemědělství se příliš nehodí.
Hlinité půdy jsou zlatá střední cesta: obsahují ideální poměr větších a menších částeček, proto dobře vážou vodu a mají největší poměr živin, hodí se tedy k zemědělství.
Jílovité půdy jsou těžké s velkým obsahem nejjemnějších jílovitých částic, které na sebe vážou vodu a jsou málo prostoupeny vzduchem, proto se k zemědělství rovněž příliš nehodí.

písčitá — hlinitá — jílovitá půda

suchá a neúrodná písčitá půda

pro zemědělství ideální hlinitá půda

těžká a podmáčená jílovitá půda

Půdní typy

Na základě chemického složení půdních horizontů pedologové rozlišují desítky půdních typů. V různých částech světa (zeměpisných šířkách) najdeme rozličné půdní typy, stejně jako najdeme rozdílné půdní typy v různých nadmořských výškách, na různých horninách, na místech s rozličnou vlhkostí apod.

My si zde představíme pouze nejdůležitější z nich, se kterými se setkáme u nás v Česku:

Černozem

Černozem je z hlediska zemědělství nejcennější půdní typ, protože je nejúrodnější. Název mu dalo tmavé (černé) zbarvení svrchního humusového horizontu, který je bohatý na živiny a díky němu je černozem tak úrodná.

V Česku černozemě najdeme pouze v nížinách kolem velkých řek, které s sebou unáší spoustu živin. V Čechách je to tedy kolem Labe a Ohře (Polabí, Poohří) a na Moravě kolem řeky Moravy v Hornomoravském, Dolnomoravském a Dyjskosvrateckém úvalu.

Černozemě vznikají na sprašovém podloží. Spraše jsou jemné sedimenty (usazené horniny), které byly unášeny větrem a ukládaly se v těchto nížinách v době ledové. Jelikož na severní polokouli převládá západní proudění větru, mocnost spraší narůstá, čím jdeme dál na východ. Proto v Česku má humusový horizont černozemí sílu jen několik centimetrů, na nížinaté Ukrajině najdeme černozemě s humusovým horizontem i více než metr silným...

Rozšíření černozemí v ČR:

Půdní profil černozemě: nahoře tmavý humusový horizont, dole světlá sprašová matečná hornina.

Hnědozem

Méně humusu obsahují hnědozemě, přesto jsou však relativně úrodné a jsou mnohem rozšířenější — zatímco černozemě najdeme jen v nížinách velkých řek do 400 m n. m., hnědozemě na ně navazují v trochu vyšších nadmořských výškách (roviny a pahorkatiny). Hnědozem nemá tak výrazně odlišné horizonty jako černozem.

Vlivem vlhčího podnebí je pro ni typické, že pod tenkým humusovým horizontem se nachází vyluhovaný horizont, ze kterého jsou jemné jílové částečky vyplavovány hlouběji do tzv. obohaceného horizontu.

Hnědozemě navazují na černozemě:

Půdní profil hnědozemě nevykazuje tak odlišné horizonty jako černozem:

Kambizem

Ještě ve vyšších nadmořských výškách (vysočiny a hory) bychom v Česku našli neúrodné hnědé lesní půdy, kterým se říká kambizemě. Ve vyšších nadmořských výškách je více srážek, které z kambizemí vymývají živiny. Rostou na nich obvykle lesy. Je to nejrozšířenější půdní typ v ČR.

Rozšíření kambizemí v Česku je opravdu značné:

Půdní profil kambizemě:

Podzol

Rovněž ve vyšších nadmořských výškách (vysočiny a hory) především pod jehličnatými lesy se nacházejí tzv. podzolové půdy (z ruštiny: zola = popel). Žádný popel je však netvoří: název vznikl podle svrchního horizontu, který má šedou, jakoby popelavou barvu. Je to způsobeno silným výplachem živin díky dešťům, které jsou okyselené kvůli opadanému jehličí. Podzoly jsou tedy neúrodné půdy.

Podzoly najdeme v horách s jehličnatými lesy: Krkonoše, Krušné hory, Šumava, Orlické hory, Jeseníky, Beskydy...

Podzol s vyběleným horizontem bez živin:

Glej

V zamokřených pásech kolem řek a potoků je půda prosycena vodou. V takové půdě díky nedostatku kyslíku nedochází k oxidačním procesům — jinými slovy: organické (živé) látky se rozkládají velmi pomalu a hromadí se. Glejové půdy mají šedozelenou až zelenomodrou barvu.

Glejové půdy v okolí řek a potoků:

Šedozelený profil gleje:

Report abuse