Přírodní podmínky Afriky

09 Afrika: přírodní podmínky

Nerostné suroviny

Chrom

  • jen v Africe se údajně nachází 98 % světových zásob chromu, z čehož polovina se nalézá v JAR.
  • používá se při výrobě korozivzdorné (nerezivějící) oceli.

Kobalt

  • je velmi vzácný kov (jehož cena se rovná přibližně ceně stříbra a někdy ji i převyšuje), který je v současné době důležitý hlavně ve výrobě lithium-iontových akumulátorů (Li-Ion baterie), užívaných hlavně v elektronice (mobily, tablety) a v elektromobilech
  • v Africe se především nalézá 90 % světových zásob kobaltu
  • kromě Zambie se nachází především v DR Kongu (30 % světových zásob!) a tamní těžba je organizována válčícími gangy, které proti sobě bojují v občanské válce, o které ještě bude řeč... na toto téma existuje známý dokument "Krev v mobilech", který možná znáš...

Platina

  • používá se ve šperkařství nebo sklářství a dalších oborech
  • platina je také velmi vzácný kov (za 1 gram platiny zaplatíte v současné době 600-700 Kč)
  • v Africe se taktéž nalézá asi 90 % světových zásob platiny
  • největší zásoby platiny má opět JAR a Zimbabwe.
Nerostné bohatství Konga.mp3

Podle zprávy vytvořené na základě šetření konžského senátu je přírodní bohatství Demokratické republiky Kongo bezostyšně rabováno těžebními společnostmi, a státní aparát ani neví, kolik jich zde působí. (zdroj: Rozhlas.cz)

Tantal

  • používá se pro výrobu slitin a v elektronice
  • v Africe se nalézá asi 70 % světových zásob
  • naleziště tantalu najdeme opět v JAR, DR Kongo nebo v Egyptě.

Mangan

  • používá se pro výrobu oceli
  • v Africe se nalézá asi 65 % jeho světových zásob
  • naleziště najdeme opět v JAR, Gabonu, Ghaně a Pobřeží slonoviny.

Měď

  • pro své skvělé vodivé vlastnosti se užívá jako elektrický a tepelný vodič (kabely, kotle atd.) a také jako střešní krytina
  • velké zásoby mědi nalezneme v tzv. měděném pásu (copperbelt) na hranicích Zambie a DR Kongo, kde se nalézá 10 % světových zásob tohoto kovu.

Uran

  • pro výrobu jaderného paliva pro jaderné elektrárny, pro výrobu jaderných zbraní
  • v Africe se nalézá asi třetina jeho světových zásob
  • největší zásoby uranu nalezneme v Nigeru, Namibii a v DR Kongo

Zlato

  • používá se hlavně ve šperkařství a jako platidlo
  • v Africe se nalézá asi 50 % světových zásob
  • naleziště v JAR, v západní (Mali, Ghana, Burkina Faso) a východní Africe (Tanzanie)

Diamant

  • pro svou tvrdost se používá hlavně v průmyslu jako brusný nebo vrtný materiál a ve šperkařství
  • naleziště najdeme opět hlavně v jižní Africe (známé naleziště Kimberley v JAR, Botswana, Namibie a Angola).

Ropa

  • pro výrobu paliva pro spalovací motory, v dnešní době zcela nezastupitelná
  • v Africe se nalézá "pouze" asi 10 % jeho světových zásob
  • největší zásoby ropy nalezneme v Guinejském zálivu (hlavně Nigérie) a severní Africe (Alžírsko, Libye, Egypt) a také na hranicích Súdánu a Jižního Súdánu.

Sahel a problém dezertifikace

Sahel je pás území táhnoucí se celou severní Afrikou od západu na východ. Zabírá především území států Mauretánie, Mali, Burkina Faso, Niger, Čad a Súdán. Pojmenování pochází z arabštiny, kde slovo sáhil znamená pobřeží — arabští beduíni tím mysleli, že právě zde začíná nekonečné "moře písku" — Sahara.

Sahel je tedy pás suchých travnatých stepí až polopouští. Největším problémem této oblasti je dezertifikace, přičemž z hodin angličtiny jistě víš, že desert je poušť. Dezertifikace je proces vysychání původně vlhčích krajin a jejich proměna v poušť a zdaleka nepostihuje pouze Afriku.

Hrozby sucha a dezertifikace ve světě

Šedé plochy na mapě označují pouště. Těm už dezertifikace asi moc neublíží... Nás však zajímají červené a oranžové pásy, které se většinou nalézají okolo pouští. To jsou právě místa, která jsou vysycháním a dezertifikací postižena nejakutněji. Kromě rozsáhlých oblastí na západě USA to je především Austrálie, kde si jistě vybavíš zničující požáry v nedávné době. Červený pás Sahelu na jižním okraji Sahary je opravdu nepřehlédnutelný. Nejvíce červené a oranžové však vidíme v oblasti Blízkého Východu, Středního Východu a střední Asie. Kdyby ses však na mapu podíval hodně zblízka, viděl bys, že v Evropě je dezertifikací nejvíce postižen Pyrenejský poloostrov, hlavně Španělsko. Tam roční úhrn srážek dosahuje pouhých asi 400 mm, což je téměř úhrn srážek rovný polopoušti. Vysycháním je také ohroženo stepní Maďarsko a v Česku například Lounsko a Žatecko (které je v tzv. srážkovém stínu Krušných hor) nebo jižní Morava, které patří k oblastem nejnižšího úhrnu srážek u nás. Vraťme se však zpátky do Afriky.

Uvedená mapa ukazuje státy Afriky podle výše hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele (data za rok 2014). Z mapy je patrné, že státy Sahelu (spolu s několika dalšími) patří mezi nejchudší země nejen Africe, ale na celém světě. Bývají označovány za LDC = least developped countries = nejméně rozvinuté země světa.


Úkol: Zkus se zamyslet, jaké mají obyvatelé této oblasti možnosti obživy. Jaká je tam situace s pitnou vodou? Souvisí tyto skutečnosti nějak s migrací obyvatel těchto států do bohatších částí světa, např. do Evropy?

Na obrázcích vidíš africký zemědělský postup zaï [zaj], který spočívá ve hloubení jam pro zachycení a uchování vody a organických látek, které se mění na kompost.

Tuto techniku v osmdesátých letech 20. století vyvinul zemědělec Yacouba Sawadogo a využil ji v boji s dezertifikací Sahelu. Příprava půdy se provádí již v období sucha, jámy se plní kompostem a kromě zemědělských plodin se do nich sází i stromy, které poskytují stín a udržují hladinu podzemních vod.

Sawadogova technika, která byla zpočátku považována za pošetilost, se později rozšířila do praxe mnoha dalších zemědělců v této oblasti. Díky této jednoduché metodě bylo možné díky vrátit produktivitu desítkám tisíc hektarů zcela neúrodné půdy. Krátký příspěvek o Y. Sawadogovi z Českého Rozhlasu si můžeš pustit zde:

Tse-tse a spavá nemoc

Velkým problémem subsaharské Afriky (sub = latinsky pod, čili Afrika na jih od Sahary) je rozšíření bodavé mouchy tse-tse [cece], která saje krev velkým savcům, dobytku i lidem. Moucha bodnutím přenáší bakterii tripanosomu spavičnou, která způsobuje tzv. spavou nemoc. I když je nemoc léčitelná, ročně kvůli nedostatečné lékařské péči na ni v Africe zemře několik tisíc lidí. Nemoc má však velký dopad na hospodářství, protože v postižených oblastech znemožňuje intenzivní chov dobytka. Spolu s problematickými podmínkami pro rostlinnou výrobu v Sahelu i dalších zemích střední Afriky je faktorem, který velmi negativně ovlivňuje potravinovou soběstačnost těchto zemí.