Embedded Files
Šíření křesťanství a konec starověkého Říma (313-476):
Šíření křesťanství a konec starověkého Říma (313-476):
313: křesťanství v Římě císařem Konstantinem Velikým zrovnoprávněno s ostatními náboženstvími
380: křesťanství se stalo už jediným povoleným náboženstvím
395: rozdělení římské říše na Západořímskou a Východořímskou říši:
Západořímská říše zanikla roku 476 během tzv. stěhování národů pod náporem Germánů (počátek středověku)
Východořímská říše přetrvala a ve středověku je nazývána byzantskou říší (nebo jen Byzanc — zničena až roku 1453 osmanskými Turky)
Stěhování národů (375-895):
Stěhování národů (375-895):
začíná 375 vpádem Hunů z Asie do Evropy
Hunové uvedli germánské kmeny do pohybu (např. Východní a Západní Gótové neboli Ostrogóti a Vizigóti, dále Vandalové, Frankové, Langobardi, Sasové, Burgundové...)
451: Římané a Germáni společnými silami porazili Huny v bitvě na Katalaunských [katalonských] polích → konec říše Hunů (jejich náčelník: Attila, přezdívaný "Bič boží")
zhruba po roce 500 přichází do Evropy (a na naše území) Slované (naši předkové)
stěhování národů končí příchodem Maďarů (895) do Panonské nížiny (do dnešního Maďarsko)
Evropa během období stěhování národů (asi 375-895). Červeně jsou území starověké římské říše. Barevnými kolečky jsou zaznačeny původní pravlasti germánských kmenů mimo římskou říši. Barevnými šipkami pak směry jejich postupů po napadení Huny z Asie roku 375.
Nejvýznamnějšími státy v raném středověku byly Francká říše, Byzantská říše, říše Arabů, Kyjevská Rus a Velká Morava
Francká říše:
Francká říše:
jediný z barbarských germánských států, který přetrval
dynastie Merovejců (Meroveovců):
Chlodvík: zakladatel říše, současník pádu Říma (vládl 481-511), přijal křesťanství
Dagobert I. (629-639): vedl války se Slovany (první zmínka o našem území, tzv. Sámova říše)
Sámova říše:
Sámova říše:
kmenový svaz Slovanů, první známý stát na našem území
účel: obrana proti Avarům (bojovný kmen z Asie, žili v dnešním Maďarsku — v bývalé římské Panonii)
Sámo:
franský kupec, stal se vládcem Slovanů
napaden Dagobertem (bál se Sámovy moci) → 631: bitva u Wogastisburgu (nevíme, kde to je) → Frankové poraženi
Franská říše (a její okrajová závislá území, tzv. marky) v době největšího rozmachu za Karla Velikého.
franský král neměl stálé sídlo, objížděl svou říši s družinou
Merovejci postupně slábli, moc získávali majordomové (= správci hradů a přilehlých panství)
dynastie Karlovců:
největší moc získal majordomus Karel Martel
732: porazil Araby v bitvě u Poitiers [poatijé] — zastavení muslimských výbojů
jeho syn Pipin III. Krátký pomohl papeži v boji s Langobardy → Pipin od papeže získal královský titul (nastupuje nová dynastie Karlovců — Merovejci byli sesazeni)
Karel Veliký (768-814)
syn Pipina Krátkého a nejmocnější panovník raného středověku
800: na Vánoce ho papež korunoval císařem: Karel Veliký obnovil tradici římské říše
za jeho vlády rozvoj kultury a vzdělanosti (tzv. karolinská renesance — renesance = znovuzrození)
843: vnukové Karla Velikého si jeho obrovskou říši rozdělili (tzv. verdunská smlouva):
Karel II. Holý: získal západní část (pozdější Francie)
Lothar: získal střední část říše i císařský titul, ale brzy zemřel a bratři si jeho díl rozdělili
Ludvík II. Němec: získal východní část (pozdější Svatá říše římská čili dnešní Německo)
Rozdělení Franské říše mezi vnuky Karla Velikého tzv. verdunskou smlouvou roku 843:
Karel II. Holý získal západní část, pozdější Francii.
Ludvík II. Němec získal východní část, pozdější Německo (neboli Svatou říši římskou).
Lothar získal centrální část a císařský titul, ale brzy zemřel a Karel s Ludvíkem si jeho díl rozdělili. Císařský titul zdědili panovníci Svaté říše římské.
Report abuse