Barbarské státy, Franská a Sámova říše

03 Na prahu středověku, Francká a Sámova říše

Šíření křesťanství a konec starověkého Říma (313-476):

  • 313: křesťanství v Římě císařem Konstantinem Velikým zrovnoprávněno s ostatními náboženstvími

  • 380: křesťanství se stalo už jediným povoleným náboženstvím

  • 395: rozdělení římské říše na Západořímskou a Východořímskou říši:

    • Západořímská říše zanikla roku 476 během tzv. stěhování národů pod náporem Germánů (počátek středověku)

    • Východořímská říše přetrvala a ve středověku je nazývána byzantskou říší (nebo jen Byzanc — zničena až roku 1453 osmanskými Turky)

Stěhování národů (375-895):

  • začíná 375 vpádem Hunů z Asie do Evropy

  • Hunové uvedli germánské kmeny do pohybu (např. Východní a Západní Gótové neboli Ostrogóti a Vizigóti, dále Vandalové, Frankové, Langobardi, Sasové, Burgundové...)

  • 451: Římané a Germáni společnými silami porazili Huny v bitvě na Katalaunských [katalonských] polích → konec říše Hunů (jejich náčelník: Attila, přezdívaný "Bič boží")

  • zhruba po roce 500 přichází do Evropy (a na naše území) Slované (naši předkové)

  • stěhování národů končí příchodem Maďarů (895) do Panonské nížiny (do dnešního Maďarsko)

Evropa během období stěhování národů (asi 375-895). Červeně jsou území starověké římské říše. Barevnými kolečky jsou zaznačeny původní pravlasti germánských kmenů mimo římskou říši. Barevnými šipkami pak směry jejich postupů po napadení Huny z Asie roku 375.

Nejvýznamnějšími státy v raném středověku byly Francká říše, Byzantská říše, říše Arabů, Kyjevská Rus a Velká Morava

Francká říše:

  • jediný z barbarských germánských států, který přetrval

dynastie Merovejců (Meroveovců):

  • Chlodvík: zakladatel říše, současník pádu Říma (vládl 481-511), přijal křesťanství

  • Dagobert I. (629-639): vedl války se Slovany (první zmínka o našem území, tzv. Sámova říše)

Sámova říše:

  • kmenový svaz Slovanů, první známý stát na našem území

  • účel: obrana proti Avarům (bojovný kmen z Asie, žili v dnešním Maďarsku — v bývalé římské Panonii)

Sámo:

    • franský kupec, stal se vládcem Slovanů

    • napaden Dagobertem (bál se Sámovy moci) → 631: bitva u Wogastisburgu (nevíme, kde to je) → Frankové poraženi

Franská říše (a její okrajová závislá území, tzv. marky) v době největšího rozmachu za Karla Velikého.

  • franský král neměl stálé sídlo, objížděl svou říši s družinou

  • Merovejci postupně slábli, moc získávali majordomové (= správci hradů a přilehlých panství)

dynastie Karlovců:

  • největší moc získal majordomus Karel Martel

    • 732: porazil Araby v bitvě u Poitiers [poatijé] — zastavení muslimských výbojů

  • jeho syn Pipin III. Krátký pomohl papeži v boji s Langobardy → Pipin od papeže získal královský titul (nastupuje nová dynastie Karlovců — Merovejci byli sesazeni)

Karel Veliký (768-814)

    • syn Pipina Krátkého a nejmocnější panovník raného středověku

    • 800: na Vánoce ho papež korunoval císařem: Karel Veliký obnovil tradici římské říše

    • za jeho vlády rozvoj kultury a vzdělanosti (tzv. karolinská renesance — renesance = znovuzrození)

  • 843: vnukové Karla Velikého si jeho obrovskou říši rozdělili (tzv. verdunská smlouva):

    • Karel II. Holý: získal západní část (pozdější Francie)

    • Lothar: získal střední část říše i císařský titul, ale brzy zemřel a bratři si jeho díl rozdělili

    • Ludvík II. Němec: získal východní část (pozdější Svatá říše římská čili dnešní Německo)

Rozdělení Franské říše mezi vnuky Karla Velikého tzv. verdunskou smlouvou roku 843:

  • Karel II. Holý získal západní část, pozdější Francii.

  • Ludvík II. Němec získal východní část, pozdější Německo (neboli Svatou říši římskou).

  • Lothar získal centrální část a císařský titul, ale brzy zemřel a Karel s Ludvíkem si jeho díl rozdělili. Císařský titul zdědili panovníci Svaté říše římské.