minulost = vše před přítomností
dějiny = pouze minulost lidstva (např. dinosauři nejsou dějiny)
dějepis = školní předmět, který se zabývá dějinami
historie = cizí název pro dějiny i pro dějepis; vědní obor, který studuje dějiny
historik = vědec, který studuje dějiny
z dějin se můžeme poučit do budoucna
učí nás hledat příčiny, chápat následky a dávat věci do souvislostí
učí nás kritickému myšlení
učí nás chápat svou kulturu a uvědomit si společné kořeny
naučí nás vážit si svých předků pro to, co dokázali, vymysleli či objevili...
historik získává informace o minulosti z pramenů
Prameny dělíme na tři skupiny:
hmotné prameny
písemné prameny
obrazové prameny
kosterní pozůstatky a výtvory lidské práce (např. zbraně, keramika, stavby, nástroje, šperky...)
hmotné prameny studuje vědecký obor archeologie
všechny napsané památky oficiálního/úředního rázu (účty, smlouvy, listiny, zákoníky...) i osobního rázu (dopisy, deníky, kroniky, letopisy, romány...)
speciálním typem pramenů jsou tzv. tradiční prameny (lidová slovesnost: báje, pověsti, mytologie...)
většinou umělecká díla (obrazy, sochy, reliéfy atd.) nebo i mapy
v poslední době přibývají také fotografie, pak audio a videonahrávky (tzv. audiovizuální prameny)
Hmotné (a zčásti obrazové) prameny se uchovávají v muzeích
Obrazové prameny se uchovávají v galeriích
Písemné prameny tištěné uchovávají knihovny
Písemné prameny netištěné (listiny, smlouvy, účty, matriky...) jsou uchovávány v archivech
Specializované obory, které pomáhají historikům (a archeologům) v jejich práci. Jsou jich desítky, nejznámější jsou:
Numismatika zkoumá mince a platidla. Je důležitá pro archeology (datování nálezů).
Heraldika zkoumá a popisuje erby a znaky.
Genealogie zkoumá příbuzenské vazby a sestavuje rodokmeny.
Paleografie zkoumá a dokáže číst stará písma, znaky a číslice, textové zkratky, psací látky atd.
jde o starší (středověký) způsob vnímání času
lidé tehdy vnímali opakující se události: střídání dne a noci, ročních období, životní cyklus (narození, mládí, dospělost, stáří, smrt) — vše se opakuje pořád dokola...
dnešní způsob vnímání času
čas plyne na přímce — od minulosti přes přítomnost do budoucnosti...
Letopočet je číslování roků od určitého počátku. Nejrozšířenějším letopočtem současného světa je křesťanský letopočet. Svůj letopočet mají rovněž další náboženství — judaismus (židé) a islám (muslimové).
náš letopočet
od (údajného) narození křesťanského proroka Ježíše Krista
kdysi byly roky doplňovány zkratkou LP (Léta Páně), latinsky AD (Anno Domini)
od údajného stvoření světa
jejich rok 1 odpovídá našemu roku 3761 př. n. l. (před naším letopočtem)
od okamžiku, kterému muslimové říkají hidžra: od útěku proroka Mohameda z města Mekka do města Medína
je to rok 622 našeho letopočtu
V minulosti existovaly i jiné letopočty, které se dnes již neužívají.