České země za Marie Terezie a Josefa II.

Marie Terezie (1740-1780):

• Války o rakouské dědictví (1740-1748):

  • Bavorsko, Prusko a Francie proti Rakousku a Velké Británii

  • Bavorsko a Prusko zpochybnili pragmatickou sankci, na jejich straně odvěký nepřítel Habsburků Francie; na straně Habsburků odvěký nepřítel Francouzů Velká Británie

  • Karel Albrecht: bavorský kurfiřt, chtěl získat českou korunu, českými stavy prohlášen českým králem → pozdější nepřátelství Marie Terezie k Čechům

  • Friedrich II. Veliký: pruský král, napadl Marii Terezii → ztráta Slezska (Rakousku zůstal jen zbytek Slezska, tedy Opavsko a Těšínsko)

• Sedmiletá válka (1756-1763):

  • Prusko a Velká Británie proti Rakousku, Rusku a Francii

  • po špatném výsledku předchozí války Marie Terezie (MT) započala rozsáhlé reformy a diplomatická jednání (získala spojenectví Francie — Ludvík XV.) → Friedrich Veliký se bál "obklíčení nepřáteli" → zahájil novou válku proti MT (Británie se kvůli přestupu Francie na stranu MT nyní postavila na pruskou stranu)

  • válka se vyvíjela ve Friedrichův neprospěch → ale změna na ruském trůnu (Petr III. přešel na stranu Pruska — ale sesazen manželkou Kateřinou Velikou) → válka skončila statem quo (potvrzena ztráta Slezska)

  • Francie ve válce přišla o hodně kolonií ve prospěch Británie (nyní světová velmoc)

• reformy Marie Terezie: MT prohrávala války → zastaralost Rakouska → viděla nutnost reforem (reformy se týkaly státní správy, obchodních opatření, školství...)

  • centralizace říše: rušeny úřady jednotlivých zemí (rakouské země, Čechy, Morava, Uhry...) a přemisťovány do Vídně → nutnost umět německy → germanizace

  • sčítání obyvatel: potřeba znát přesné počty poddaných kvůli efektivnímu výběru daní a odvodům do vojska → sčítání (+ zavádění příjmení, názvů ulic a popisných čísel domů)

  • zrušení útrpného práva (mučení při výslechu) a zavedení odvolacích soudů (poddaní se mohli odvolat proti vrchnosti)

  • zrušení vnitřních cel: clo = poplatek za zboží při přechodu hranice; MT zrušila cla mezi zeměmi své říše (např. mezi Čechami a Moravou — vnější cla ale zůstala) → oživení obchodu v habsburské říši

  • zavedeny jednotné míry a váhy pro celou habsburskou monarchii (do té doby různé míry a váhy → zmatek, brzda rozvoje obchodu)

  • povinná školní docházka: zavedena 1774, šestiletá, základy čtení, psaní, počítání a náboženství, vyučování v mateřském jazyce (ale: gymnázia německy, univerzity latinsky)

Josef II. (1765/1780-1790):

• syn Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského (první příslušník habsbursko-lotrinské dynastie), po smrti otce (1765) spoluvládcem své matky, samostatně vládl od 1780

• typický osvícenec: prováděl množství reforem (několik tisíc za 10 let vlády!), důraz na rozvoj a fungování státu → tzv. osvícenský absolutismus

  • osvícenství: myšlenkový směr 18. století (reakce na barokní zbožnost), typický je důraz na rozum, vědecké zkoumání, zpochybnění existence boha, rovnoprávnost lidí, stát je vnímám jako stroj nebo organismus (všechny jeho součástky musí fungovat)

• důležité reformy Josefa II.:

  • toleranční patent (1781, tolerance = snášenlivost):

    • povoleny 2 protestantské víry (luteránství + kalvinismus) a pravoslavná víra → ukončeno období pobělohorské rekatolizace (1620-1781)

    • důvod? čistě ekonomický: tajní nekatolíci odcházeli do protestantských zemí → habsburská říše přicházela o mozky a pracovní sílu

  • patent o zrušení nevolnictví (1781):

    • zrušeno nevolnictví (zákaz volného stěhování, studia, uzavírání sňatků), ale poddanství (= robota) zůstalo (až do 1848)

    • důsledek: volný pohyb obyvatel → stěhování do měst → později rozvoj průmyslové revoluce

  • další reformy:

    • rušení klášterů: přeměňovány na kasárna či manufaktury, ničení starých knih a uměleckých děl...

    • zrušení trestu smrti: ale později znovu obnoven

    • občanský zákoník: rovnost lidí před zákonem