Pronásledování oponentů režimu

• v říjnu 1948 komunisté vydali zákon na ochranu lidově-demokratického zřízení, který byl velmi "pružný" a na základě tohoto zákona mohl být obžalován téměř kdokoli
• "strážcem" režimu se stala tajná policie StB, která sbírala udání, zatýkala "podezřelé", které násilnými a velmi brutálními metodami nutila k přiznání většinou zcela smyšlených zločinů
• komunistický režim pronásledoval především:
  • členy ostatních politických stran,
  • účastníky nekomunistického odboje — tedy lidi, kteří za 2. světové války nasazovali svůj život za porážku fašismu — ale nebyli členy komunistického odboje, tudíž byli "nebezpeční"...
  • tzv. třídní nepřátele — hlavně příslušníky elity — šlechtice, bohaté továrníky apod.
  • a rovněž církevní představitele (např. kauza s tzv. číhošťským zázrakem)
    • o číhošťském zázraku v rozhlasovém pořadu Zaostřeno na moderní dějiny

Politické procesy 50. let

• speciální záležitostí se staly politické procesy, které režim využíval jednak k zlikvidování svých nepřátel, jednak k zastrašení ostatních
• spadají zhruba do let 1949-1956, kdy bylo na základě smyšlených a vykonstruovaných obvinění odsouzeno asi 250 tisíc lidí, z nichž více než 200 bylo popraveno
• nejznámější jsou procesy s generálem Heliodorem Píkou, s doktorkou Miladou Horákovou a s generálním tajemníkem ÚV KSČ Rudolfem Slánským

Proces s dr. Miladou Horákovou (1950)

• doktorka Milada Horáková byla právnička a před únorem 1948 poslankyně za národní socialisty, bojovnice za práva žen, za války byla nacisty vězněna a mučena
• po Únoru se ji komunisté snažili získat na svou stranu, ona však dál hájila demokratické a masarykovské principy
• Horáková byla nakonec zatčena, vyslýchána, mučena a v roce 1950 byl zinscenován velký soudní proces s tzv. "vedením záškodnického spiknutí proti republice", kde hlavní obžalovanou byla Horáková a dalších 12 lidí (mezi nimi např. historik a novinář Záviš Kalandra)
• Horáková a další 3 odsouzení dostali trest smrti, který byl na odsouzených i přes protesty světové veřejnosti vykonán (bývalý britský premiér Winston Churchill i fyzik Albert Einstein poslali Gottwaldovi dopisy požadující zmírnění trestu pro Horákovou...)
• video na Stream.cz

Proces s Rudolfem Slánským (1951-1952)

• proces s tzv. "protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského" už mířil do vlastních řad komunistické strany a měl široké mezinárodně-politické souvislosti
• Rudolf Slánský byl po Gottwaldovi 2. nejmocnější muž v KSČ, byl generálním tajemníkem Ústředního výboru (ÚV) KSČ
• Stalin ve všech satelitních zemích inicioval zatčení a odsouzení vlivných komunistů, aby ostatní měli strach a zachovávali Stalinovi loajalitu. Nejčastějšími motivy bylo obvinění z titoismu (čili ze zastávání myšlenek jugoslávského maršála Josipa Broze Tita — jsme už v době po roztržce mezi Jugoslávií a SSSR), z trockismu (Lev Davidovič Trockij — dávný Stalinův konkurent z 20. let) a z nepravdivých snah svrhnout komunistický režim a nastolit zpátky kapitalismus:
  • vše začalo roku 1949 v Maďarsku, kde byl odsouzen komunista László Rajk k trestu smrti
  • následně (taky 1949) v Bulharsku komunista Trajčo Kostov, rovněž popraven
  • v Polsku byl odsouzen (ale nepopraven) komunista Władysław Gomułka,
  • a v Československu byl spolu s dalšími odsouzen a popraven Rudolf Slánský
• v pozadí však byla jiná důležitá věc: v roce 1948 vznikl stát Izrael, který se přidal na stranu USA a Stalin tak začal pronásledovat Židy a podporovat Araby (nepřátele Židů). Slánský byl Žid a v procesu s ním byla obviněna a odsouzena celá řada dalších komunistů židovského původu: tehdy padl "rekordní" počet rozsudků smrti — ze 14 obviněných dostalo 11 trest smrti (!) — video na Stream.cz
• jeden ze tří, kteří nedostali trest smrti, byl původem ostravský komunista židovského původu Artur London, který byl po několika letech propuštěn z vězení a emigroval do Francie, kde sepsal o tomto procesu velmi zajímavý román Doznání (byl i zfilmován — film L'Aveu z roku 1970)

V březnu 1953 zemřel Stalin a zhruba o 2 týdny později i Gottwald. V SSSR se do čela dostal Chruščov (1954-1964) a začala doba postupného uvolňování. Ve 2. pol. 50. let již politické procesy odeznívaly, poslední poprava z politických důvodů v ČSR byla vykonána roku 1960.

Ačkoli komunisté před volbami 1946 naslibovali, že nikdy nepřistoupí ke kolektivizaci zemědělství po vzoru Sovětského svazu a k úplnému znárodnění soukromého majetku, po únoru 1948 se ukázalo, že šlo o lži. Kolektivizací okradli zemědělce o jejich půdu, znárodňováním okradli malé podnikatele o jejich firmy a prodejny. Poslední ranou byla měnová reforma, kterou okradli lidi o jejich celoživotní úspory. Sen o "budování socialismu" a o spravedlivé "beztřídní společnosti" dostával vážné trhliny...

Kolektivizace zemědělství

Příprava kolektivizace začala již v průběhu roku 1948 štvavou kampaní komunistů proti údajným "kulakům" a "vesnickým boháčům". Pomocí nových zákonů, zastrašování a nátlaku se režim snažil sedláky donutit ke vstupu do nových Jednotných zemědělských družstev (JZD), které byly obdobou sovětských kolchozů. Režim k teroru využíval také soudní procesy: jen od srpna 1950 do března 1951 bylo odsouzeno 50 tisíc soukromých zemědělců, což představovalo skoro polovinu všech odsouzených v tomto období! V listopadu 1951 komunisté spustili Akci K (kulak), jejímž cílem bylo vystěhovávání rodin odsouzených sedláků z oblasti původního bydliště. Do konce ledna 1954, kdy byla Akce K ukončena, bylo takto nuceně přesídleno 3-4 tisíce rodin.

Znárodňování a likvidace soukromého vlastnictví

Měnová reforma (1953)