• Nejvyšší a nejváženější postavení v keltské společnosti měli druidové. Zastávali funkci soudců, kněží, učitelů i rádců keltských vladařů. Vysoké postavení měli i bojovníci. Obyčejní Keltové provozovali řemesla nebo se živili zemědělstvím.

• Vysokou úroveň dokládají také nálezy skleněných šperků (sklo bylo tehdy velmi luxusní materiál) či to, že Keltové jako první na našem území razili zlaté mince, kterým se říká duhovky (vzory na mincích okoukali od Římanů a Řeků).

Keltská oppida

• jednotné číslo: oppidum (název pochází z latiny od Caesara, keltský výraz pro jejich oppida neznáme... nevíme ani, co znamená, snad mohl vzniknout z latinských slov op pedes, což znamená "obejít" — jako Říman jste je museli buď dobýt, nebo obejít...)

• Keltové v závěru své existence na našem území počali zakládat velká opevněná, špatně přístupná hradiště na vrcholech kopců, kterým Římané říkali oppida. Na území dnešní ČR jich nebylo mnoho, vešli bychom se do desíti.

• Největší a nejvýznamnější oppidum bylo na vrchu Závist u Zbraslavi nedaleko dnešní Prahy, druhé největší bylo oppidum u vesnice Stradonice. Na Moravě to bylo Staré Hradisko u Prostějova (kde archeologové našli hustou síť dlážděných pravoúhlých cest, jako v dnešních městech) a Hostýn.

• Účel oppid není znám, ale jejich stavba musela být značně nákladná a náročná. Kdysi se archeologové klonili k hypotéze, že to byla "první města na našem území", dnes však objevují i značně menší oppida.

Germánské kmeny a stěhování národů

Stejně jako Keltové, ani Germáni nebyli jednotní. Tvořily je kmeny.

Už kolem přelomu letopočtu se v Čechách usadil kmen germánských Markomanů. Jejich králem byl Marobud, který kolem přelomu letopočtu vybudoval na našem území mocnou říši, která konkurovala starověkému Římu. Není divu: své protivníky znal, neboť je pravděpodobné, že byl vychováván v Římě jako rukojmí... Marobud je tedy (díky římským písemným pramenům) prvním historicky doloženým panovníkem našeho území.

Na Moravě žil germánský kmen Kvádů. Na sever od nás, ve Slezsku a v Polsku, žil obrovský kmenový svaz Vandalů. Mezi Vandaly patřil i kmen Silingů, přičemž od nich pochází název Slezsko (latinsky Silesia). Pojem "vandal" se vžil pro člověka, který ničí. Odkazuje to na vyplenění Říma Vandaly v roce 455.

Roku 375 vpadli z Asie do Evropy Hunové. Hunové nemají s Germány nic společného — byli národem ze střední Asie (přibližně z oblasti Mongolska), kde původně žili jako kočovníci. Změna klimatu a vysychání středoasijských stepí však Huny donutilo hledat nové pastviny pro svá stáda a obživu, a tak se vydali na západ, do Evropy.

Nápor Hunů na Germány byl tak silný, že se germánské kmeny daly do pohybu a začaly napadat římskou říši — tomuto procesu se říká stěhování národů. Velkou skupinu Germánů tvořili Gótové, kteří se rozdělili na dvě větve: východní Gótové (Ostrogóti) se usadili v severní Itálii, stejně jako Langobardi (jejichž jméno znamená "dlouhovousí" a Lombardie, kraj v severní Itálii, je pojmenován po nich), západní Gótové (Vizigóti) se usadili v dnešním Španělsku na Pyrenejském poloostrově. Ještě před nimi Vandalové odešli ze Slezska a přes Pyrenejský poloostrov se dostali až do severní Afriky, kde si za centrum svého Vandalského království zvolili starobylé Kartágo. Odtud právě v roce 455 napadli již zmíněný Řím. Anglové se dostali na britské ostrovy a jmenuje se po nich Anglie. Stejně tak Durynkové nebo Sasové dali pojmenování dnešním německým zemím Sasku a Durynsku.

Římská říše stále méně dokázala odolávat germánským vpádům. Ačkoli Římané a Germáni společnými silami porazili Huny a jejich náčelníka Attilu (přezdíván Bič boží) v bitvě na Katalaunských polích roku 451, už o čtvrt století později (476) západní část římské říše pod nápory Germánů zanikla. Rok 476 se tak považuje za konec pravěku ve střední Evropě a konec starověku v Evropě jižní a za počátek středověku.