Evropa v roce 1648 po uzavření vestfálského míru, který ukončil třicetiletou válku (1618-1648)
1603: po smrti bezdětné Alžběty I. Tudorovny nástup skotské dynastie Stuartovců → Anglie a Skotsko v personální unii (2 země, ale společný panovník)
jeho vláda byla neoblíbená jak v Anglii (prosazoval absolutismus [neomezenou vládu panovníka] namísto anglického parlamentarismu), tak ve Skotsku (Skotové byli protestanti [konkrétně presbyteriáni], Jakub prosazoval anglikánskou víru)
Náboženské poměry na Britských ostrovech:
Anglie: oficiálně anglikánská církev (protestanti), ale i pronásledovaní puritáni (také protestanti)
Skotsko: presbyteriáni (protestanti)
Irsko: katolíci
syn Jakuba I., pokračoval v jeho politice
spory s parlamentem i náboženské rozepře vyvrcholily: Karlova náboženská politika vedla k válce se Skotskem → Karel potřeboval peníze na válku → svolal parlament, aby mu povolil výběr daní → parlament odmítl, Karel parlament rozpustil → 1642: začala občanská válka mezi Karlem a parlamentem
1649: Karel byl zajat a souzen, obviněn z vlastizrady a popraven. Anglie se stala republikou (nakrátko: od 1649 do 1660).
v občanské válce bojoval proti králi
1653: diktátorem ("lord protektor")
krutě potlačil opozici, vládl tvrdou rukou (represe proti irským katolíkům)
1658: Cromwell zemřel, jeho syn sesazen
1660: restaurace (obnova) monarchie, novým králem syn popraveného krále Karel II. Stuart (1660–1685)
nevládl absolutisticky, ale s parlamentem (2 politické strany: toryové, dnešní konzervativci + whigové, dnes liberálové)
mladší syn Karla I. a bratr Karla II.
posiloval znovu absolutismus → 1688: tzv. Slavná revoluce (Jakub vyhnán, Stuartovci sesazeni)
na anglický a skotský trůn dosedl Vilém III. Oranžský, manžel Jakubovy sestry Anny Stuartovny
1707: Anglie a Skotsko sjednoceny → vznik Království Velké Británie
(1800: připojeno Irsko → Království Velké Británie a Irska)
Anglii v zámoří konkurovaly Nizozemsko (anglo-nizozemské války → Nizozemsko poraženo) a Francie (války v Americe a Indii)
kolonie měly pro evropské země velký význam jako 1) zdroje surovin (drahé kovy), 2) zdroje potravy (plantáže, rybolov) a 3) jako odbytiště pro evropské výrobky (rozvoj obchodu)
1624: Holanďané založili Nový Amsterdam, dnešní New York
1636: založena Harvardova univerzita
1776: během války za nezávislost (1775–1783) vyhlášení Spojených států amerických
1789: zvolen první prezident George Washington
Výbor složený z "otců zakladatelů" předkládá návrh deklarace nezávislosti americkému Kongresu
(obraz Johna Trumbulla z roku 1819)
z rodu Bourbonů [burbonů], vládl 72 let (nejdéle vládnoucí panovník v dějinách), označovaný jako "král slunce" ("le roi soleil"), nejmocnější francouzský panovník v novověku, ztělesnění absolutismu ("Stát jsem já" — "L'état c'est moi" je jeho údajný výrok)
chtěl z Francie vytvořit velmoc:
merkantilismus: hospodářská politika této doby, cíl: posílení vývozu zboží → příliv drahých kovů + získávání kolonií → odbytiště pro výrobky (prosazoval ji Ludvíkův ministr Jean-Baptiste Colbert [kolbér])
získal kolonie v Severní Americe: Louisiana [Louis = Ludvík], dnes v USA
výstavba manufaktur (předchůdkyně továren)
války o španělské dědictví (1701–1714):
boje Francie (Bourbonů) s Rakouskem (Habsburky)
1700: vymřela španělská větev Habsburků: nároky rakouských Habsburků (Leopold I., Josef I., Karel VI.) × nároky Ludvíka XIV. (údajný podvrh závěti posledního španělského Habsburka) → válka skončila kompromisem: Španělsko získali Bourboni, rakouští Habsburkové získali španělské Nizozemí (dnešní Belgie)
Ludvík XIV. vedl nákladný život, postavil skvostný zámek ve Versailles [versaj] u Paříže
vyhnal hugenoty [igenoty] z Francie (pracovití a podnikaví kalvinisté → poškození hospodářství Francie)
za jeho vlády hospodářský propad Francie → obrovské dluhy, ztráty kolonií → zvyšování daní (šlechta + duchovní = neplatili daně) → nespokojenost obyvatel (tzv. třetí stav) → za vlády jeho syna Ludvíka XVI. vedla k Velké francouzské revoluci (1789–1794)
Vláda krále Slunce. Nenechte se zmást bulvárním titulkem videa ;-)
Zrcadlový sál na zámku Versailles. Místo, kde se psaly dějiny: roku 1871 zde Prusové vyhlásili vznik Německého císařství a pošlapali tím hrdost Francie, v roce 1919 zde naopak v první světové válce poražení Němci museli podepsat ponižující mírovou smlouvu (které se říká právě Versailleská), kterou jim nadiktovali Francouzi...
dynastie Rurikovců: vládli do 1598 (posledním carem Fjodor, syn Ivana IV. Hrozného)
smuta (1598-1613): období zmatků a chaosu v Rusku
dynastie Romanovců: nastoupili na trůn 1613, vládli až do 1. světové války (1917 sesazeni)
Pojmy z ruských dějin, kterým je dobré rozumět:
kozáci: původně svobodní válečníci z ukrajinských stepí, bojovali v polských službách proti osmanským Turkům, ale v 17. stol. ovládnuti Ruskem
car/carevna: ruský panovník/panovnice (car = caesar = císař)
samoděržaví: ruský absolutismus (neomezená vláda cara)
bojaři: ruská šlechta
mužici: ruští nevolníci (poddaní)
začal ze zaostalého Ruska budovat velmoc
v tzv. severní válce porazil Švédsko (ukončil švédskou velmocenskou pozici z třicetileté války)
1703: začal budovat nové moderní hlavní město Sankt Petersburg (Petrohrad)
provedl řadu reforem:
zakládal vojenské školy → vyškolení důstojníci → modernizace armády
vzdělávání bojarů → využil je ve státní správě jako úředníky
zavedl tajnou policii
zavedl nový kalendář (juliánský) — ale ne v Evropě užívaný modernější gregoriánský
reformoval písmo: zavedl novou azbuku — ale ne v Evropě používanou latinku
zavedl novou měnu: rubl
založil v Petrohradě akademii věd
původně německá šlechtična
sesadila svého manžela, neschopného cara Petra III.
pokračovala v reformách Petra I. Velikého: zestátnila kláštery, dala plat úředníkům, reformovala školství
obsadila Krym (strategický přístup k Černému moři) a zasadila se o zničení Polska (tzv. trojí dělení Polska: 1772, 1793 a 1795)
Petr I. Veliký
Expanze Ruska v 16. až 18. století
16. století: Polsko-litevský stát byl velmocí
1596: hlavním městem se namísto Krakova stala Varšava
1683: polský král Jan III. Sobieski odrazil Turky od Vídně, kterou obléhali
17. a 18. století: slábnutí Polska (vnitřní spory, neomezená moc šlechty a nulová moc krále) → trojí dělení Polska (1795: Polsko zaniklo, obnoveno až po 1. světové válce roku 1918)
Tzv. trojí dělení Polska (1772, 1793 a 1795). Polsko se díky své vnitřní slabosti stalo soustem pro své agresivní sousedy, hlavně pro Rusko a Prusko. Rakousko rovněž rádo přiložilo ruku k dílu při prvním a posledním dělení. Po třetím dělení Polsko přestalo existovat a obnoveno bylo až po první světové válce (1918).