Do regionu lze zařadit:
Japonsko, Čínu (Čínská lidová republika), Hong Kong se speciálním statutem, spornou Čínskou republiku na Taiwanu, Mongolsko, Severní Koreu (Korejská lidově demokratická republika, KLDR) a Jižní Koreu (Korejská republika)
Města do slepé mapy:
Peking, Šanghaj, Hong Kong, Kanton, Ulánbátar, Pchjongjang, Soul, Tokio, Ósaka, Nagoja, Hirošima
čtvrtý největší (těsně za USA, zhruba rozloha celé Evropy!), ale nejlidnatější stát: dnes asi 1,4 miliardy obyvatel (tzn. asi 20 % obyvatel světa)
kvůli snížení porodnosti zavedla čínská vláda roku 1979 tzv. politiku jednoho dítěte: rodiny s 1 dítětem byly zvýhodňovány, přírůstek obyvatel se sice snížil, ale pojila se s tím kriminalita (zabíjení holčiček, nárůst mužů v čínské populaci) → dnes opuštěno
většina obyvatel (pojmem "Číňané" se myslí etnikum, které se však nazývá "Chanové") žije na východě země (Velká čínská nížina); západ obývají Tibeťané a Ujguři, je hornatý, aridní (suchý) a málo zalidněný
Chanové hovoří čínsky (několik rozdílných nářečí), píší znakovým písmem a tvoří 92 % obyvatel Číny
Ujguři žijí na severozápadě Číny v provincii Sin-Ťiang, jsou muslimové
Tibeťané žijí na jihozápadě Číny (Tibet), vyznávají odnož buddhismu, tzv. lamaismus (jejich hlavou je dnes 14. dalajlama), usilují o samostatnost (roku 1951 byli anektováni Čínou)
Mapa ukazuje prostorové rozložení populace v Číně: na východě (od Mandžuska přes Velkou čínskou nížinu po Jihočínské moře a Hong Kong) žije drtivá většina obyvatel — 94 %!
Čína rozhodně není jednolitý stát, což u tak obrovské země ani nepřekvapí. Nejvýznamnějšími "nečínskými"/"nechanskými" oblastmi Čínské lidové republiky jsou buddhistický Tibet, dále provincie Sin-Ťiang (na této anglickojazyčné mapě Xinjiang) osídlená muslimskými Ujgury a provincie Vnitřní Mongolsko, kde žijí především Mongolové — více, než v samotném státě Mongolsko.
v 19. století se kdysi mocná Čína pomalu stávala polokolonií evropských mocností a přechodně slábla, roku 1912 byla vyhlášena republika (do té doby zde vládla dynastie Čching)
po druhé světové válce proběhla občanská válka mezi čínskými komunisty (vůdce Mao Ce-Tung) a pravicovými silami (generál Čankajšek):
komunisté obsadili pevninskou Čínu a vyhlásili Čínskou lidovou republiku
Čankajšek uprchl na Taiwan, kde založil kapitalistickou Čínskou republiku
Taiwan (možno psát i Tchaj-wan) a Čína se vzájemně neuznávají
Mao Ce-Tung: se rozešel se Sovětským svazem (1961), snažil se drastickými reformami proměnit Čínu (tzv. Velký skok vpřed, kulturní revoluce aj.) — za oběť jeho politiky padly statisíce lidí, hlavně intelektuálů
Velká proletářská kulturní revoluce (1966-69): Maův program odstranění všeho starého (zvyků, kultury, myšlení, památek...)
po Maově smrti došlo k reformám a Čína, ačkoli je stále formálně komunistická, podporuje příliv zahraničních investic, povolila soukromé podnikání atd. → strmý růst čínské ekonomiky
Čína se postupně dere na přední příčky světového hospodářství
mezi v Evropě nejznámější čínské firmy patří telekomunikační gigant Huawei, Xiaomi [šaomi], Lenovo vyrábějící hlavně počítače, Alibaba Group provozující např. nákupní platformu AliExpress, či telekomunikační společnost ZTE
v 18. století s Čínou začala obchodovat britská Východoindická společnost, neboť v Evropě byla poptávka po čínském zboží, Číňané však vyžadovali platby v drahých kovech, proto Britové přistoupili k pašování opia do Číny, aby zde vytvořili drogově závislé → první opiová válka (1839-42) → Čína prohrála a musela Britům pronajmout Hong Kong, v následujících letech i další přiléhající území
Britové drželi Hong Kong do roku 1997, kdy se navrátil Číně pod zvláštní správou (Hong Kong si má zachovat kapitalistický tržní systém do roku 2047), avšak návrat Číně způsobil emigraci asi půl milionu hongkongských občanů a odliv firem
Čína se postupně snaží autonomii Hong Kongu po krůčcích omezovat, což vedlo v letech 2014 a 2019 k masovým protestům
stále je však Hong Kong ekonomickým centrem světového významu v oblasti bankovnictví a obchodu, má velmi liberální hospodářství (nízké daně, málo omezení), jeho přístav patří k nejvýznamnějším překladištím kontejnerové dopravy, hongkongské letiště má rovněž světový význam
podobný vývoj prodělala kolonie Macao, která však patřila Portugalcům
Macao přešlo pod správu Číny v roce 1999 a rovněž zde je Čínou dodržována politika, které se říká "jedna země, dva systémy"
Hong Kong
Macao
druhý největší vnitrozemský stát světa se suchým stepním až pouštním podnebím (poušť Gobi, pohoří Altaj)
nejřidčeji zalidněná země světa
pouze 2 obyvatelé na km²
celkem 3 miliony obyvatel, z čehož polovina žije v hlavním městě Ulánbátaru
Mongolové jsou buddhisté, žijí dosud často kočovným způsobem života (obydlí jurty), ovšem většina Mongolů nežije v Mongolsku (3 miliony), nýbrž v Číně (asi 6 milionů)
Mongolsko se po Sovětském svazu stalo druhou komunistickou zemí na světě, nyní je demokratickou zemí, ale stále spíše rozvojovou.
mongolské obydlí, tzv. jurta
před rokem 1945 Koreu okupovali Japonci, po porážce Japonska ve 2. světové válce byla Korea rozdělena pod správu USA a SSSR → 1950-53 tzv. korejská válka → 1953 uzavřeno příměří (nikoliv mír) → vznikla komunistická Severní Korea (Korejská lidově demokratická republika) a demokratická a kapitalistická Jižní Korea (Korejská republika)
Severní Korea: tvrdá komunistická diktatura rodiny Kimů (Kim Ir-sen, Kim Čong-il, Kim Čong-un), potlačování lidských práv, vývoj jaderných zbraní, v 90. letech velký hladomor
Jižní Korea: po korejské válce jedna z nejchudších zemí světa, ale v 80. letech následovala japonský hospodářský boom (patří mezi asijské tygry) → dnes vyspělý stát s moderním a výkonným hospodářstvím
např. automobilový průmysl (Hyundai, Kia, Daewoo, Ssang-Yong) či elektrotechnický průmysl (Samsung, LG)
Kim Ir-sen (Kim Il-song)
(1949-1994)
Kim Čong-il
(1994-2011)
Kim Čong-un
(od 2011)
země s tisíciletou historií, "země vycházejícího slunce"
tvořeno asi 3000 ostrovy, ovšem největší jsou Honšú, Hokkaidó, Kjúšú a Šikoku
ostrovy jsou hornaté, zalesněné a sopečné (Japonsko leží na "pacifickém ohnivém kruhu") → nejznámější je sopka Fudži-san, častá jsou zemětřesení atp.
z toho důvodu se většina obyvatel tísní v pobřežních částech
Japonsko se svými 130 miliony obyvatel má proto málo zemědělské půdy a je potravinově nesoběstačné
Japonci se báli evropské kolonizační expanze, proto se Japonsko od středověku až do roku 1868 zcela izolovalo od zahraničních vlivů → od té doby se však Japonsko otevřelo světu a stalo se velmocí v tichomořském prostoru
za 2. světové války bojovalo Japonsko na straně nacistického Německa a fašistické Itálie (japonský útok na americký přístav Pearl Harbour) → Japonsko poraženo (Američané svrhli atomové bomby na města Nagasaki a Hirošimu)
Japonsko je císařství
většina Japonců žije ve velkých městech na pobřeží, která srůstají do souvisle osídlených oblastí, do tzv. megalopolí
Japonci jsou známí svou dlouhověkostí, Japonsko je stát s nejdelší průměrnou délkou života na světě (83 let), dávají důraz na vzdělání a smysl pro skromnost a pracovitost
Japonsko však má nejvíce stárnoucí populaci na světě (rodí se málo dětí × staří se dožívají vysokého věku) → problémy do budoucna
Japonsko bylo první asijskou zemí, která prodělala raketový hospodářský vzestup (značně podpořený americkými dotacemi) po 2. světové válce a kterou v příštích desetiletích následovali další asijští tygři (Jižní Korea, Hong Kong, Taiwan ad.)
dnes je Japonsko 3. největší světovou ekonomikou
světový trh ovládá množství japonských firem:
automobilový průmysl: Mitsubishi, Suzuki, Yamaha, Toyota, Kawasaki
elektrotechnický průmysl: optika (Nikon, Olympus), Sony, Panasonic, Toshiba, Casio, Hitachi, Technics, Fujitsu, Fujifilm, Minolta, Nintendo, Shimano
typickým japonským pokrmem je suši (na obrázku), vývar zvaný ramen, rýžové víno saké atd.
sopka Fudžisan, národní symbol Japonska