Vyprávění z řeckých dějin

VYPRÁVĚNÍ Z ŘECKÝCH DĚJIN

Dějiny nadaného řeckého národa jsou v 5. stol. př. n. l. naplněny hrdinským bojem za svobodu. Starověkou Helladu, tuto nevelkou zem, i její osady na pobřeží Malé Asie ohrožovala rostoucí moc Peršanů. Zakladatelem jejich mohutné říše byl Kýros Starší. Vládl v letech 550 – 529 př. n. l. Zbavil Peršany médské[1] nadvlády a šířil své panství nad okolními národy. Porazil lýdského krále Kroisa a zmocnil se jeho říše. Rozvrátil i moc babylónskou a rozšířil perskou moc od Středozemního moře až k řece Indu. Zahynul na výpravě proti Skýthům.

Po něm nastoupil Kambýsés II., potom Lži-Smerdis, pak Dáreios I, a po něm zpupný král Xerxés I. Ten si chtěl ve své nadutosti podrobit nejen Řecko, ale i celou Evropu. Nejdříve si perští králové podmanili řecká města na pobřeží Malé Asie a potom podnikali výpravy proti evropskému Řecku.

První útok vedl Dáreios r. 490. Řekové vytáhli neohroženě do boje hájit svobodu své země. V slavné bitvě u Marathónu porazili početná vojska perská a zahnali je na útěk. Peršané se vrátili s nepořízenou do Asie.

Nepatrná zemička zvítězila nad největší velmocí tehdejšího světa. Bojovníci od Marathonu byli oslavováni se svým vojevůdcem Miltiadem jako zachránci celého Řecka. Dáreios se chystal k nové válečné výpravě, ale mezitím zemřel. Jeho úmysl uskutečnil jeho syn a nástupce Xerxés.

Došlo k ještě slavnějším bitvám v Thermopylách a u Salamíny (480)[2], kde Řekové zvítězili zásluhou Themistokleovou, a konečně u Platají (479). Tuhé boje s Peršany skončily vítězstvím evropských Řeků (448) a osvobozením Řeků maloasijských. Zasloužil se o to athénský státník Periklés, za něhož vyvrcholila starověká vzdělanost. Té době říkáme doba Perikleova. Její umělecké výtvory budí úctu všeho lidstva.

<<< Odysseova dobrodružství O slavném králi Kýrovi >>>

POZNÁMKY:

[1] Médská říše se v 6. st. př. n. l. rozprostírala od Černého moře až do střední Asie (až do dnešního Pákistánu) a ovládala mnoho států a národů (viz mapku níže). Nejsilnějším z nich byli právě Peršané, kteří Médy později porazili a jejich říši ovládli. – Podle Hérodota je původ jména Médů spojen s kolchidskou princeznou Médeiou (kterou známe z báje o Argonautech): „Médům se odjakživa říkalo Árjové; ale když Kolchiďanka Médeia přišla do Athén, změnili jméno. Takový počet o sobě sami vydali.“ – Pravděpodobnější bude nicméně vidět původ jména Médů až ve starém sanskrtském slově madhja (= „střed“). – Poznámka Misantropova.

[2] Když oslavovali posvátnými zpěvy a tanci vítězství u Salamíny, jež právě zachránilo vlast, byl mladý Sofoklés pro svou krásu vybrán za náčelníka jinochů, kteří s lyrou v ruce, nazí a natření vonnými mastmi zpívali hymnus vítězství a tančili kolem trofejí odňatých nepříteli (viz: Stendhal, Energické múzy). – Eurípidés žil prý většinou na otcovském statku – či snad statečku – na ostrově Salamíně, odděleném úzkým průlivem od Attiky a vzdáleném asi 20 km na jihozápad od Athén. Zřídil si tam prý jeskyňku, vzdušnou a s výhledem na moře, kam se uchyloval před davem, chtěl-li tvořit – a proto je prý v jeho dílech tolik obrazů vzatých z moře – či chtěl-li se oddávat filosofickému rozjímání. Ještě za císařské doby, ve 2. stol. n. l., ukazovali tu jeskyňku římským turistům, byla však už zpustlá, temná, hrozivá. – Pozn. Mis.