Úvod

RUDOLF MERTLÍK

STAROVĚKÉ BÁJE A POVĚSTI

LECTURIS SALUTEM

ΧΑΙΡΕΤΙΣΜΟΣ ΠΡΟΣ ΤΟΥΣ ΑΝΑΓΝΩΣΤΕΣ

ČTENÁŘŮM POZDRAV

Vám všem, kteří jste vyznavači krásy, patří tyto stránky. Jejich náplň vytvořil před několika tisíci lety génius nepříliš početného národa v jihovýchodní Evropě, génius dávných Hellénů – Řeků. Tam, v staré Helladě, se zrodilo všechno, nad čím pozdější věky žasly a pro co plným právem nazvaly tuto zemi kolébkou evropské vzdělanosti. Olbřímí duch tohoto národa už tehdy svou velikostí zazvonil o hvězdy. Titáni jeho poezie a výtvarného i stavitelského umění zvěčnili tento národ a zjednali mu úctu všeho vzdělaného lidstva. Staří Řekové, nadáni krásným darem oblažující fantazie, si vyprávěli nevšedně krásné báje a odevzdali je jako odkaz budoucím pokolením. V zajetí této krásy žijí všichni, jimž bylo umožněno, aby ji poznali. Moje stránky chtějí jejich počet rozmnožit. Před dvěma tisíci lety skládal pod žhoucím italským nebem své půvabné verše král básníků-vypravěčů Říman Ovidius. Téměř všechny postavy řeckého bájesloví žijí dodnes v té podobě, jakou jim on vtiskl, a proslulá díla slavných malířů a sochařů všech dob jim zajišťují trvání navěky.

Starověké báje a pověsti je kniha, která patří mezi mé nejoblíbenější a stále si v ní často čítávám. Skoro bych se až přirovnal k lidem, kteří se takto neustále vracejí například k Bibli. Jenže Bible mě nebavila už při prvním čtení a už jsem se k ní nikdy nevrátil a její poselství, jemuž se tak přečasto dává mně zcela nepochopitelný přídomek „duchovní“, mě absolutně nejenže neoslovilo, nýbrž mě postavilo do řad jejích úhlavních nepřátel. Bible je opravdu velmi odporná a chorá kniha. Vezměme Bibli a vezměme Starověké báje a pověsti a máme zářný příklad, jaký je nebetyčný rozdíl mezi kulturou eremickou, tedy pouštní, a kulturou hyletickou, tedy lesní, zosobňovanou ponejvíce Řeckem a Římem, ale též polodivokými Kelty, Germány, Vikingy a pohanskými Slovany dávných věků. Oproti Bibli, která již jasně zapáchá chorobou, zdegenerovaným šílenstvím a schizofrenní náladou moderních rozměrů, jsou Starověké báje a pověsti nádhernou, kouzelnou knížkou, plnou chrabrosti všedního dne, prosté poetiky prostých lidí nezkažené mysli a studnicí zdravé moudrosti předešlých věků. Tato kniha, plus třeba Nietzscheho „Zarathustra“ nebo Antikrist, plus moje vlastní knihy, to je to nejlepší, co se dá číst pořád a pořád a nikdy to neomrzí.

(Misantrop: Zápisník mrtvého muže – 2.)

Ovládat klasické jazyky řečtinu a latinu a znát antickou mytologii by mělo patřit k základnímu vzdělání. Tomu prvnímu je těžší se naučit, avšak alespoň to druhé je lehce přístupné zde.

Nabízím tímto velectěnému čtenářstvu zbrusu nové, přehlédnuté, internetové vydání Mertlíkových Starověkých bájí a pověstí, doplněné interaktivními odkazy, obrázky, mapkami, poznámkami a vysvětlivkami. Opravil jsem též všechny obvyklé tiskové, pravopisné i gramatické chyby, jimiž se původní knižní text hemží. Ponechal jsem naopak původní autorovy české tvary řeckých jmen, třebaže se již dnes nemusejí shodovat s právě platnými pravopisnými pravidly. Ale těmi se neřídím vždycky ani Já, neboť tato pravidla určitě nejsou tím, čemu staří Latiníci říkali "trvalejší kovu", a podléhají až příliš častým změnám, vždy asi tak po dvaceti letech s každou změnou politické orientace. Beze změn nechávám i všechny chyby v logice, jimiž se mnohé báje vyznačují. Ale báje nemusejí být vždy úplně logické. Když vznikaly, slavná řecká filosofie ještě nebyla pěstována...

"Ve staré mythologii bylo vše oživeno a vše tu bylo skvělé. Zánik oněch geniálních časů, plných krásných alegorických představ, je příliš veliký na to, abychom jej v poesii někdy oželeli. Jak jsme suší a suchopární ve srovnání s nimi, my pomíchaní barbaři." (Voltaire, Panna)

Mertlíkovy Starověké báje a pověsti jsem ještě doplnil Dodatky s dalšími pěknými příběhy, jež by tu podle mého názoru vyloženě chyběly, jako je Héró a Léandros, Ákis a Galateia a Bitva u Marathónu.