Hercules

HERCULES

ZA NÁRODNÍHO REKA Italové pokládali Hercula. Spatřovali v něm ideál mužné statečnosti a pevné vůle jako Řekové ve svém Hérákleovi. Hercules byl uctíván po celé Itálii už od nejstarších dob a měl všude oltáře, sochy a chrámy.

Tento Hercules kdysi přišel do domu Euandrova, kde ho uvítali jako hosta. Svá stáda nechal na lukách venku, aby se volně popásala. Když se pak Hercules chtěl ubírat dál, zpozoroval, že mu nejlepší kusy ze stáda chybějí. Dlouho je hledal, ale marně. A snad by je byl ani nenašel, ale bučení odvlečených krav prozradilo zloděje.

Tím zlodějem byl hrozný obr Kákos,[1] strašlivý lupič, postrach a zhouba všech hvozdů na Aventínu.[2] Jeho otcem byl Vulcanus, bůh ohně a kovářství.[3] Proto Kákos chrlil ze sebe oheň a sotva nesl tíhu svého obrovského těla. Bydlil v hluboké, ohromné sluji ukryté v lesích. Nad vchodem visely vyschlé lebky a hnáty a před jeskyní se na zkrvavěné půdě bělaly hromady kostí.

Hercules šel po hlase bučícího dobytka, až přišel ke Kákově jeskyni. Vchod do ní byl zavalen kusem skály. Hrdina si povšiml, jak ten lstivý netvor vtáhl krávy do sluje pozpátku, aby zahladil stopy svého zločinu. Hercula se zmocnil bezmezný hněv. Běhal kolem jeskyně, skřípal zuby, svíral v ruce svůj obrovský kyj a hledal, kudy by do jeskyně vnikl.

Nebyl tam však jiný vchod kromě toho, který byl zatarasen skálou. Na temeni té sluje byl ostrý skalní útes, nesmírně vysoký, takže ho bylo odevšad vidět. Nepatrně se nakláněl na levou stranu k řece. Hercules se do něho z pravé strany opřel, vyviklal ho v základech, pak ho vyvrátil a srazil na opačnou stranu. Jak se ta obrovská skála řítila, zachvěla se zem i obloha a ozval se strašlivý rachot. Ale tím Hercules odkryl celou tu nesmírnou Kákovu jeskyni.

Vypadalo to, jako by se rozestoupila země a otevřela svůj bezedný jícen, jímž bylo vidět bezmála do podsvětí. Tam tedy bylo Kákovo sídlo. Tam v těch skalách se uzavíral a schystával strašlivý konec svým obětem. Teď tam pobíhal pln hrůzy, co se bude dít. Vždyť nikdo z lidí nemohl odvalit tu obrovskou skálu nad jeho jeskyní. Kdo se toho mohl odvážit?

Než se vzpamatoval, Hercules naň ze všech sil zaútočil. Kákos viděl, že je zle. Aby se zachránil, vypouštěl z jícnu kotouče hustého dýmu. Dým zahalil celou jeskyni tmou. Do toho pak na zastrašení chrlil z prsou mohutné plameny jako běsnící sopka.

Hercules se už déle nezdržel. Vrhl se seshora do jeskyně a v záplavě kouře hledal obra. Přiřítil se tam, odkud šlehal oheň. Uchopil obra, stiskl mu hrdlo, tiskl vší silou a rdousil, až obrovi vylezly oči z důlků a po chvilce přestal dýchat.

Potom Hercules odvalil kámen od vchodu, vyhnal ven své krávy a býky a za nimi vyvlekl za nohy mrtvolu toho hnusného netvora. Byl děsný pohled na jeho strašné oči, na jeho huňatá prsa a na chřtán, z něhož ještě před chvílí šlehaly plameny. Celé okolí si oddychlo, že je konec Kákovu řádění.

Euander s okolními pastýři postavil Herculovi oltář (ara maxima) a ustanovil, aby byl Hercules od té doby uctíván božským způsobem. Věřilo se, že ochraňuje přírodu, přináší požehnání a bohatství a že ochraňuje pocestné.

<<< Euander Aeneovo bloudění >>>

POZNÁMKY:

[1] Kákos (latinsky Cacus) – už jeho jméno naznačuje, že je zlý, špatný (řecky κακός). Ve vyprávění o řeckém Hérákleovi se obr Kákos vyskytuje také a je to prakticky tentýž příběh. – Poznámka Misantropova.

[2] Aventinum (Collis Aventinus) – jeden ze sedmi pahorků, na nichž byl vystavěn Řím (níže viz mapku – klikni pro zvětšení). – Pozn. Mis.

[3] Vulcanus – v řeckém bájesloví se jmenuje Héfaistos. – Pozn. Mis.