Bitva u Marathónu

BITVA U MARATHÓNU

KDYŽ SI CHTĚL PERSKÝ KRÁL DÁREIOS roku 490 před naším letopočtem poprvé podrobit Řecko, střetla se jeho vojska s řeckými v rozhodující bitvě u Marathónu.

Peršané měli sice velkou početní převahu, ale Řekové byli zato srdnatější a lépe vyzbrojeni.

Bitvu zahájili prudkým útokem stateční Řekové. Vzdálenost mezi oběma vojsky překonali během, aby dali co nejméně času perským lučištníkům a aby tím zároveň zvýšili svou údernou sílu. V souladu s plánem přitom posílili svůj útvar na obou křídlech šiku. Výsledek byl pro Peršany tragický. Jejich lučištníci a jednotky „Nesmrtelných“[1] sice zastavili a posléze zatlačili střed řeckého seskupení, avšak křídla se pod řeckým náporem zhroutila. Když si Peršané uvědomili, že jsou obkličováni, dali se na útěk, ale ti nejlepší z Dáreiových „Nesmrtelných“, kteří dál bojovali ve středu bojiště, už uniknout nemohli a byli do posledního pobiti. Peršané uprchli k lodím a pokusili se ještě obsadit nechráněné Athény, ale athénská armáda se stihla domů vrátit včas.

V bitvě u Marathónu padlo jen 192 Řeků, ale Peršanů na 6400.

Šťastný výsledek střetnutí běžel oznámit z Marathónu do Athén řecký voják jménem Feidippídés, který v cíli své cesty se slovy „Zvítězili jsme“ vyčerpáním zemřel. Na památku toho slavného běhu se od roku 1896 při každých novodobých Olympijských hrách koná 42 kilometrů dlouhý marathónský běh.

<<< Ákis a Galateia - Zlatá studně >>>

POZNÁMKA:

[1] „Nesmrtelní“ – vybrané (elitní) perské oddíly. Bylo jich deset tisíc. Kdykoli někdo z jejich počtu padl nebo zemřel na nemoc, vystřídal ho hned jiný voják, už dříve zvolený do počtu „Nesmrtelných“, takže jejich řady byly stále stejně početné... – viz kapitolu Zpupný Xerxés/Thermopyly. – Poznámka Misantropova.