Nepravý král / Lži-Smerdis

NEPRAVÝ KRÁL / LŽI-SMERDIS

KDYŽ DAL KRÁL KAMBÝSÉS II. usmrtit svého bratra Smerdia, netušil, co zla z tohoto činu vzejde. V sídelním městě žili dva bratři mágové (= kněží, kouzelníci). Jednoho z nich učinil Kambýsés po dobu své nepřítomnosti správcem královského domu. Jeho bratr se jmenoval Smerdis[1], stejně jako syn Kýrův, jejž Kambýsés dal zahubit. A nejen že měl stejné jméno. I tváří a postavou se mu nápadně podobal.

Tohoto svého bratra mág přemluvil, aby vsedl na královský stolec a ujal se vlády. Vše ostatní že on sám zařídí. Smerdis ho uposlechl. Nato rozeslal mág po všech krajích hlasatele, aby poddaní byli poslušni Kýrova syna Smerdia a Kambýsovi odepřeli poslušnost. Vypravil hlasatele i do Egypta, aby přemluvil vojsko k odpadnutí od Kambýsa.

Když hlasatel dostihl královo vojsko, vystoupil na vyvýšené místo uprostřed mužstva a oznamoval, co mu mág uložil. Jeho slova slyšel i Kambýsés. Zprvu se domníval, že hlasatel mluví pravdu. Že mě ten Prexaspés zradil, napadlo krále, a že nesplnil můj rozkaz, aby usmrtil Smerdia!

I obrátil se na Prexaspa a řekl:

„Takhle tys vykonal úkol, který jsem na tebe vložil? Slyšíš přece, že můj bratr Smerdis je naživu a bouří se proti mně. Jeho hlasatel ti to právě potvrdil. A já ti přece rozkázal, abys Smerdia usmrtil.“

Na to mu Prexaspés odpověděl:

„Pane, není pravda, že proti tobě povstal tvůj bratr Smerdis. A ani v budoucnu se nemůže proti tobě zvednout. Vždyť je mrtev. Já sám jsem ho vlastníma rukama pohřbil. A jestliže mrtví nemohou povstat z hrobu, nemusíš se ničeho bát. Já ti jen radím, abychom dali hlasatele stíhat a vyslýchali ho, kdo ho poslal a kdo káže, abychom poslouchali krále Smerdia.“

Kambýsés byl s Prexaspovou odpovědí spokojen. Hned vyslal své lidi, aby hlasatele chytili a přivedli k němu. Když se tak stalo, rozkřikl se Kambýsés na hlasatele:

„Člověče, mluv pravdu! Říkáš, že přicházíš s poselstvím od Smerdia, syna Kýrova. Povíš-li pravdu, odejdeš odtud zdráv. Ne-li, zle se ti povede. Nuže, pověz mi, zda ti to nařídil sám Smerdis nebo někdo z jeho služebníků.“

Hlasatel odpověděl:

„Já jsem na vlastní oči nespatřil Smerdia, syna Kýrova, od té doby, co Kambýsés táhl do Egypta. Kambýsés však učinil správcem svého domu jednoho mága, a tento mág mi to přikázal. Ten mě k vám poslal s poselstvím od Smerdia, syna Kýrova.“

Tak pověděl hlasatel vše podle pravdy a v ničem nelhal. Ale v králově nitru hlodal červ pochyb. I obrátil se znovu na svého rádce:

„Prexaspe, věřím, žes jako řádný muž splnil můj rozkaz a jsi bez viny. Řekni mi však, kdo je ten zbojník mezi Peršany, který si přivlastňuje Smerdiovo jméno?“

„Začínám chápat, králi, co se stalo,“ odpověděl Prexaspés. „Mágové jsou ti zbojníci. Jednoho z nich jsi učinil správcem svého domu, a ten se opovážil povýšit na krále svého bratra Smerdia. Ano, ten Smerdis, to je ten nepravý král.“

Nyní se i Kambýsovi v hlavě rozbřesklo. Vzpomněl si na sen, který se nyní splnil. Tehdy se mu zdálo, že Smerdis sedí na královském stolci a hlavou se dotýká nebes. Teď začal král želet, že zbytečně zahubil svého bratra. Dlouho plakal a dlouho se rmoutil z toho neštěstí. Potom si dal přivést koně a chtěl kvapně odjet do Sús[2], aby mága potrestal. Přitom, jak se chtěl rychle na koně vyšvihnout, uvolnil se příklop pochvy, jenž kryl hrot meče, a král se těžce poranil na stehně. Právě tam, kam dříve sám zasadil ránu egyptskému bohu Ápisovi.[3]

Rána se zhoršila a král Kambýsés se připravoval na smrt. I povolal k sobě nejvznešenější muže z přítomných Peršanů a řekl jim:

„Měl jsem zlý sen, že se Smerdis zmocnil vlády. Bál jsem se, aby mě nepřipravil o trůn můj bratr Smerdis. I učinil jsem věc příliš kvapnou, málo uváženou a moudrou. Napadá mě, že člověk asi nemůže odvrátit to, co je mu souzeno. Proto já hlupec jsem poslal Prexaspa do Sús, aby Smerdia usmrtil. Stal jsem se vrahem bratra, aniž toho bylo třeba. A nezabránil jsem tomu, aby mi jiný neodňal královský stolec. Stalo se, co se stát mělo. Nevěřte, že žije pravý Smerdis, syn Kýrův. Království vládnou mágové, ten, kterého jsem učinil správcem domu, a jeho bratr Smerdis. Nedovolte, aby vláda přešla na Médy.[4] Chopte se jí, nechcete-li se dožít tak smutného konce jako já.“

Brzy nato Kambýsés svému zranění podlehl. Nezanechal po sobě ani syna, ani dceru. Peršané však nevěřili umírajícímu králi, co jim pověděl o Smerdiovi. Nevěřili tomu, že se mágové zmocnili vlády. Domnívali se, že Smerdis, syn Kýrův, je naživu a nastoupil na trůn. Vždyť i sám Prexaspés tvrdošíjně popíral, že Smerdia usmrtil. Nepokládal za bezpečné přiznat se po Kambýsově smrti, že vlastní rukou zahubil Kýrova syna, i když mu to Kambýsés poručil.

Avšak Smerdis, bratr mágův, opravdu nastoupil na královský trůn a moudře vládl. Nevládl však ani osm měsíců a již se prozradilo, že není syn Kýrův. Jakýsi Otanés, rodem a bohatstvím mezi Peršany nejproslulejší, první ze všech pojal podezření, že Smerdis není syn Kýrův, nýbrž bratr mágův. Vždyť se uzavíral před lidmi, nevycházel z hradu a nikoho z náčelníků médských k sobě nepovolával. Onen šlechtic měl tedy podezření vůči Smerdiovi, ale podat důkaz pravdy nebylo snadné. Když se o to marně snažil, zavolal si k sobě svou dceru, jež byla jednou z mágových žen, a té řekl:

„Je tvou povinností, jakožto řádné dcery z dobré rodiny, abys mi pomohla splnit důležitý úkol. Poslyš, co ti pravím: Až Smerdis usne, ohmatej mu uši. Shledáš-li, že má obě uši, pak tvým pánem je Smerdis, syn Kýrův. Zjistíš-li však, že uši nemá, pak se za krále vydává mág stejného jména, a já ho podle zásluhy potrestám.“

Po těchto slovech se jeho dcera dala do pláče:

„Považ, otče, jak těžký úkol mi dáváš. Nemá-li můj pán uši a probudí se, až mu budu ohmatávat hlavu, jistě mě sprovodí ze světa. Ale musím jako dcera splnit tvé přání.“

Mág Smerdis neměl uši, neboť mu je dal Kýros uříznout za nějaké těžké provinění, jak bylo v Persii zvykem. Tohle Otanés věděl, a proto svěřil své dceři ten důležitý úkol.

Ta si dodala odvahy a když domnělý král usnul, ulehla vedle něho a hmatala mu po uších. Snadno zjistila, že ten muž vskutku uši nemá. Jakmile se rozednilo, spěchala k otci, aby mu to zvěstovala. Šlechtic se zaradoval, že jeho tušení bylo správné, a vypátrané tajemství svěřil dvěma proslulým Peršanům. Ti to zas řekli svým nejdůvěrnějším druhům a tak se to dovědělo šest nejvýznamnějších perských občanů. Nakonec k nim ještě přibyl Dáreios. I spolčili se s ním a radili se, co mají dělat.

Dáreios řekl: „Já jsem se domníval, že jenom já vím, že syn Kýrův je mrtev a na trůně vládne mág Smerdis. Proto jsem spěchal, abych nepravého krále zahubil. A když i vy víte o tom a mně pomůžete, věc se nám podaří. Ale nesmíme otálet.“

Někteří z oněch šesti Peršanů zprvu ještě kolísali, nakonec však se dohodli, že svůj úmysl uskuteční ihned. „Vždyť nám, Peršanům,“ pronesl jeden z nich, „vládne médský mág, a dokonce mág bez uší. Teď máme nejkrásnější příležitost vydobýt opět vládu Peršanům anebo v tomto boji slavně zemřít. A proto vzhůru na mága.“

Mágové však tušili, že by jednou mohlo nějaké nebezpečí vzniknout. I radili se o tom a rozhodli se, že si získají za přítele a spojence Prexaspa. Vždyť Prexaspés zakusil od Kambýsa tolik příkoří. Nejbolestnější bylo zajisté to, že mu Kambýsés šípem usmrtil syna.[5] Věděli, že Prexaspés je u Peršanů ve veliké úctě a že jen on je zasvěcen do tajemství Kýrova syna Smerdia.

Zavolali si tedy Prexaspa k sobě a slibovali mu hory doly, když bude stát při nich. Musel jim přísahat, že nikdy nevyzradí Peršanům lest, s jakou se nepravý Smerdis ujal vlády. Za to vše mu slíbili bohatou odměnu.

Prexaspés se zavázal, že nic nepoví a že učiní vše, jak si oni přejí. Nakonec mu mágové svěřili první úkol:

„Zítra svoláme Peršany před královský hrad. Ty vystoupíš na věž a oznámíš všem přítomným, že jim vládne Smerdis, syn Kýrův, a nikdo jiný. A aby nevěřili těm, kdož roztrušují něco jiného.“

Prexaspés slíbil, že i to učiní. Mágové byli totiž přesvědčeni, že jemu Peršané nejspíše uvěří. Vždyť Prexaspés sám často tvrdil, že Kýrův syn Smerdis je naživu a že nebyl usmrcen.

Prexaspés vystoupil na věž. Oči všech přítomných Peršanů na něm utkvěly. I oči mágů ho pozorně sledovaly, ale s údivem, proč Prexaspés neříká to, co mu nařídili. Stále mluví jen o Kýrových předcích, potom i o Kýrovi, vypočítává, jaká dobrodiní prokázal Peršanům, a mágové toužebně čekají na spásná slova, jež jim mají získat náklonnost Peršanů.

Vtom se Prexaspés na okamžik odmlčel a nato promluvil hlasem co nejsilnějším:

„Moji drazí Peršané, nebylo dřív pro mne bezpečné, abych vám pověděl, co se stalo. (Mágové zbystřili sluch.) Proto jsem vám to tajil. Nyní však vidím, že je nutné, abych vám všechno po pravdě řekl. Poslouchejte dobře! (Mágové se napětím a rozčilením až chvěli.) Smerdis, syn Kýrův, nežije. Kambýsés mě donutil, abych ho usmrtil. Vládnou vám podvodní mágové. Zle se vám povede, nezbavíte-li se jejich vlády a nevykonáte-li nad nimi pomstu.“

Nato se vrhl po hlavě dolů a jako po celý svůj život slavně a statečně žil, tak i slavně skonal.

V té chvíli se oněch šest spiklenců s Dáreiem v čele blížilo k hradu. Nevěděli nic o tom, co se zatím s Prexaspem stalo. Cestou se to však dověděli. I radili se, mají-li se za takového rozjitření lidu vrhnout na mágy. Nakonec se k tomu přece odhodlali.

Bez obtíží prošli řetězem stráží do hradu. Teprve uvnitř se jim postavili na odpor služebníci nepravého krále. Spiklenci vytasili dýky, probodli své odpůrce a řítili se do mužské komnaty.

Oba mágové byli uvnitř. Rokovali právě o tom, co Prexaspés učinil. Lomcoval jimi hněv i strach. Zaslechli zvenčí vzrušený křik a uhodli, co se asi chystá. Jeden z nich přiskočil ke stěně, sňal luk a chtěl se bránit. Druhý uchopil oštěp. Jednomu ze spiklenců jím vyrazil oko, jiného bodl do boku. Luk mágovi v boji zblízka nebyl k potřebě. Chtěl proto utéci do jiné komnaty, zavřít za sebou dveře a tak se zachránit.

Dáreios ještě s jedním druhem se pustili za ním. Dostihli ho a zároveň s ním vpadli dovnitř. Mág s Peršanem začal zápasit. Dáreios chtěl svému druhovi pomoci a mága zasáhnout. Bylo tam však tma, a proto se bál, aby neudeřil přítele místo mága.

„Proč nečinně přihlížíš?“ vzkřikl Peršan na Dáreia.

„Bojím se, abych si vás nespletl.“

„Jen vytas dýku a probodni nás třeba oba dva, jen když zahyne mág.“

Nato Dáreios napřáhl dýku. Náhoda mu vedla ruku šťastně. Zasáhl mága.

Za chvíli zápas skončil. Spiklenci usmrtili oba mágy a uřízli jim hlavy. S těmi hlavami vyběhli ven, hlasitě křičeli, vyprávěli Peršanům, co se právě zběhlo, a volali je na pomoc. Přitom zabili každého mága, jenž jim přišel do cesty. Peršané je v tom následovali. Kohokoli z mágů zastihli, každého hned probodli dýkou. A kdyby byla nenastala náhle noc, nebyli by nechali naživu jediného mága. Památku tohoto vraždění slaví Peršané jako velký svátek. V ten den se žádný mág neodváží vyjít ven. Tak skončila vláda nepravého krále a na královský stolec nastoupil Dáreios, syn Hystaspův.

<<< Zlý král Kambýsés O králi Dáreiovi >>>

POZNÁMKY:

[1] Smerdis – ve skutečnosti se jmenoval Gaumáta; Smerdis si říkal kvůli větší věrohodnosti, když se vydával za pravého Smerdia. Tento podvod spletl i některé historiky. Srovnej s pozn. č. 6 v předchozí kapitole Zlý král Kambýsés. – Poznámka Misantropova.

[2] Súsy (Susa) – viz mapku říše Médské (Achajmenovské) pod pozn. č. 4 v kapitole O slavném králi Kýrovi nebo jinou mapku pod pozn. č. 1 v kapitole Vyprávění z řeckých dějin. – Pozn. Mis.

[3] ... zasadil ránu egyptskému bohu Ápisovi. – O tom se podrobněji píše v kapitole Zlý král Kambýsés. – Pozn. Mis.

[4] Nedovolte, aby vláda přešla na Médy. – Neboť staroíránští kněží (mágové) pocházeli z národa Médů, jejichž obrovská říše dříve ovládala i Persii (viz opět mapku pod pozn. č. 4 v kapitole O slavném králi Kýrovi nebo jinou mapku pod pozn. č. 1 v kapitole Vyprávění z řeckých dějin. – Pozn. Mis.

[5] ... že mu Kambýsés šípem usmrtil syna. – Jak bylo popsáno v předchozí kapitole Zlý král Kambýsés. – Pozn. Mis.