Láska hory přenáší

V dávných dobách, ještě když byl nám známý vesmír docela batole, byl život na Zemi naprosto strohý a nuzný. Nikde nebyly školy, zámky, hrady, ba ani domovy. A víte vy proč? Inu, nikde nebyli ani lidé, co by je stavěli. A když nejsou lidé, není potřeba budov. To ví každý. Tak byste čekali alespoň nory, hnízda či prosté brlohy? Ani těch byste se však nedočkali. Nikde nebyla k dostání ani ta nejmenší zvířata. Ba dokonce nebylo ani rostlin, včetně stromů. Jen si představte takovou pustou zemi. Tam by se vám asi vůbec nelíbilo. Jediné, co tam bylo k dostání, byl obrovský jednolitý oceán. Po pevnině ani vidu. Jenže nebylo to na pořád. Věci se zkrátka vyvíjejí tak či onak, ať už chcete, nebo nechcete. Sem tam se tedy začaly tvořit pevniny, až jich bylo docela dost.

A teď si představte, že ty pevniny byly živé. Tedy, ne tak docela jako vy, ale přesto živé byly. Neměly jména, ba ani spolu nemluvily. Neměly oči, ale viděly jinak. Co dělaly? Ty pevniny stály celé dny na místě jako solné sloupy. Ale ne vždy. Sem tam se zvětšily, sem tam se zmenšily. Hrály si. Hrály si, aby si zkrátily dlouhou chvíli. Však věděly, že na světě budou dlouho a hra jim to čekání zkrátí a něčím obohatí. Nelišily se tolik od nás, lidí.

Jednou se stalo něco nečekaného. Jedna pevnina si usmyslela, že se chce podívat, co je za obzorem. Určitě jste viděli běhat vašeho psa, kočku, koně, ale viděli jste někdy chodit zem? Je to něco jako slon, akorát je tak milionkrát větší. Při tom putování byla velmi nemotorná. Všude to skučelo, praskalo a třaskalo. Když urazila docela velkou vzdálenost, ucítila jinou pevninu. Začaly si spolu hrát, různě se navzájem škádlily. Oběma to přišla jako náramná zábava, ale zároveň si uvědomily, že to není jen zábava. Cítily něco jako nikdy předtím. Lásku. Lásku k tomu druhému. Cítily, že chtějí být navždy spolu. Ale kdo by chtěl být spolu věčně v nehybném stavu? To víte, že nechtěly jen nečinně být ve vzájemném objetí. A tak spolu začaly něco budovat. Jako rodina staví dům, tak pevniny stavěly ten svůj. Nevěděly, co to bude, ale cítily, že něco velkého. A tak stavěly a stavěly.

Budete se divit, ale budují to stále. My to vidíme jen jako nejvyšší horu světa, Mount Everest, o které se učíme ve školách. Sem tam se hora nepatrně pohne. Skoro jako zamilovaný pár, který prochází peripetiemi života. Ne nadarmo se říká, že láska hory přenáší.