Měli jsme obrovské štěstí v neštěstí, že nastala pandemie covid. Díky ní jsme se mohli v našich životech zastavit a vše promyslet.
Přichází to postupně a není to z ničeho nic. K tomu, aby jste procitli musíte obětovat značné množství času. Sice píšu obětování času, ale obětování času je vše, co se dané aktivity netýká. Všichni bychom se měli pokoušet o růst. Všichni bychom se měli zajímat o otázky, jež nás přesahují.
Měl jsem to štěstí, že v životě jsem zažil utrpení. Protože procitnout můžete právě jen díky utrpení. Ale rovněž je důležité zažívat období klidu a růstu, protože z neustálého trápení nelze bez pomoci uniknout, jelikož vám to začne připadat jako něco zcela běžného.
Již od mala jsem zvažoval cenu života při pomíjivosti. V dospívání jsem měl zase obrovské štěstí, že jsem mohl stát mimo vše dění, ačkoliv jsem byl v něm vždy ponořen. Ptal jsem se na otázky, na které jsem nenacházel odpovědi, a přitom jsem si myslel, že všemu rozumím a vše chápu.
To se nadále stupňovalo. Na vysoké škole jsem si myslel, že snad víc už zjistit nemůžu. Připadal jsem si tak inteligentně, ale to je právě to ošemetné. Logika a procitnutí není vůbec to samé. I ten nejinteligentnější člověk může žít neprocítěný život. A v tom je výhoda. Nemusíte být Šalamoun. Stačí chtít a něco pro to dělat. Což je ostatně recept na všechno.
Měl jsem zase to štěstí, že jsem se často sám procházel a přemýšlel jsem. To jsem se začal pomalinku probouzet.
A pak přišlo to nejdůležitější. Lockdown. Zpočátku byla doba, kdy jsem denně pil pivo, od bolesti si ulevoval jointem a doufal v rychlý návrat do normálu. Což je obvyklé, protože mozek má rád to, na co je naučený. Je pro něj hrozně náročné se učit něčemu novému.
Bloudil jsem životem a nevěděl jsem, co mám dělat. A pak to konečně přišlo. Jednoho večera, když jsem se procházel, jsem procitnul. Byl to nepopsatelný pocit blaženosti, ale hrozné úzkosti. Najednou jsem skutečně ucítil, jaké to je být v prostoru a čase. Myslel jsem si, že mi exploduje hlava. Oči se mi skutečně otevřely a já poprvé poznal, co je to život. Vše jsem si uvědomil. Tu obrovskou vnitřní prázdnotu.
Pak přišlo něco, co se dalo očekávat. Popření. Chtěl jsem zpátky do sladkého života nevědění. K čemu to všechno je? říkal jsem si. Připadalo mi to jako zlý sen. Jednoduše jsem se na to nedokázal adaptovat. Veškeré zápisky z těch dnů a z dnů předchozích jsem jako rozervaný básník zničil a pokoušel jsem se vrátit do matrixu.
Podařilo se. Ale jen na krátkou dobu. Při dynamické práci, u které jsem neměl čas na odstup a myšlenky, jsem splýval s okolím. Alkohol, cigarety, zábava, sex a jiné zábavy uklidňovaly nižší já. Čím víc pondětů, tím lépe. Hlavně už si nenacházet čas na přemýšlení.
Vnitřně jsem byl nejistý, rozpolcený. Klíčilo ve mně semínko. A nakonec jsem opět procitnul. Pomohl mi k tomu týdenní pobyt o samotě, kde jsem mohl rozjímat nad životem. A od té doby jsem začal žít uvědomělý život. Všemu jsem začal rozumět úplně na jiné úrovni než dřív. Láska dostala úplně nový rozměr. Nyní mi nešlo o naplnění sobeckých potřeb. Chtěl jsem tu lásku rozdávat. Dokázal jsem efektivně nakládat s časem. Den se stal tak dlouhým, jak jsem potřeboval, aby byl dlouhý. Vše mi trvalo chvíli. A byl bych tak dost možná spokojen, kdybych si neřekl, že mi něco chybí. Ano, další uvědomělé bytosti. Protože k čemu to všechno, když to nemůžete sdílet? Je krása si náhle uvědomit veškeré životní tajemství, ale je k ničemu, pakliže jste sami. A právě proto jsem si řekl, že bych i jiným s tím rád pomohl.
Na toto téma existuje spousta knih kvalitních i laciných. Je jen pár filozofů, které považuji za důležité zmínit. Prvně je to Lao-c' se svým tao. Druhým bych jmenoval Buddhu. A třetím Sókrata. Především oni vystihli pravou podstatu věci. Filozofií jsem se zabýval, ale důležité je sám sebe se ptát, proč se filozofií zabýváme. Na všechno se dá odpovědět, pakliže se sami sebe ptáme.
Pokud vám někdo nabízí vědomosti za velké peníze, odmítněte. Jedině ten, kdo má skutečné poznání, nevyhledává peníze. Sókratés učil žáky zdarma. Žil z jejich štědrosti. Buddha se zbavil veškerého svého komfortu a bohatství pro poznání. Stejně pokud vám někdo nutí znalost násilím. Vždyť přece vše přijde ve správný čas. Proč se nutilo náboženství? Už to vypovídá o tom, že není dokonalé. Stejně tak myšlenka. Kdo skutečně věcem rozumí, jde mu jen o jeden cíl. Šířit poznání. Protože díky poznání se může šířit vše, co z poznání vychází.
Rozhodně skrze touhu a činy. Důležitou činností je samotná meditace.
Meditace je nazírání sebe sama v prostoru. Meditujte jak chcete. Nevěřím, že existuje jediná správná poloha. Jde o to, abyste byli hlavně odhodláni. Hlavní zbraní meditace je dýchání. Nadechujte se rychle nosem a vydechujte pomalu ústy. Jelikož při vydechování se srdce zpomaluje a naopak. Při vydechování je možno vypouštět zvuk, který by vám měl po čase splynout s okolím. I to je smysl manter. Neustálé opakování si slov dokola, protože zvuk nakonec přestanete vnímat s významem.
Zvuky totiž nemají význam. Ten jim přikládáme my. A to je při meditaci důležité. Uvědomovat si zvuky a nepřikládat jim význam. Prostě je poslouchat a pozorovat vnitřním zrakem. Nakonec jde ve všem slyšet skladbu. Ať už jde o jedoucí auto, plačící dítě, psa, padání sklenic, hudbu, vše je jen zvuk. A přitom můžete přemýšlet o postavení. Odkud zvuk přichází. Kde jsem v prostoru já. Pomocí meditace si můžete uvědomit naprosto vše. Nechci podávat přesný návod, co kdy dělat, protože meditace není nějaký posvátný akt se striktními pravidly, jak si někdo myslí. Meditace je spontánní. Buddhu to jednoduše napadlo.
A proto spontánně meditujte. Zkoušejte různé principy. Kdysi dávno jsem zkoušel vedené meditace. Došel jsem však k závěru, že meditace není jako všechno ostatní. Je to naprosto něco jiného. Všechno je jistým způsobem hra. Hra má nějaká pravidla a odehrává se v prostoru. Ale meditace se tomu naprosto vymyká. Nemá pravidla!
Jde o to využívat veškeré smysly k pozorování. Normálně smysly používáme k porovnávání. Říkáme si, že je něco hlasité, tiché, hezké, ošklivé, tvrdé, měkké, mokré, suché. U meditace máte dojít k tomu, že dané jevy jsou nijaké. Jsou prostě takové. Vše je takové, jaké se to v té chvíli jeví. Ale pokud vám nevyhovuje spontánní meditace a nevíte, co máte činit, můžete se mě zeptat.
Jsou i jiné druhy meditací, které ovšem nejsou typu vipassana, uvědomění, ale jsou typu zklidnění mysli. Ať už čtete knihu, jdete si zasportovat, zahrát hru, to všechno jsou meditace na zklidnění mysli. Jsou také důležité, ale nevedou k procitnutí. Vedou ke zklidnění mysli.
Dalším důležitým aspektem je využívání smyslů. Naslouchejte více než mluvte. Nechte druhého vždy domluvit. Neskákejte nikomu do řeči. A nepřipravujte si odpověď již předem. Dělá to tolik z nás, že si jednoduše stojíme za svým, s již přichystanou odpovědí. Poslouchejme se skutečně.
Pozorujme, ale neporovnávejme, neodsuzujme. Uvědomělý člověk se musí stát nestranným člověkem. Věci se dějí podle řádu. Gravitace je zákon. Když shodíte jablko, víte, že spadne. Když pozorujete vše, zjistíte, že ve všem je jakýsi zákon. Svět je nutně deterministický. Vše se děje podle zákona. Ale pozor! Neznamená to, že jsme nesvobodní. Právě naopak. Kdo si uvědomuje deterministickou část světa, je schopen ji využít ku prospěchu. To je tajemství života. Jakmile se naučíte tento zákon, získáte cokoliv, co jste vždycky chtěli. Věci se musí stát, když si to přejete, ale zároveň, když pro to děláte, co nejvíc můžete.
Dalším smyslem je chuť a čich. Když jíte, jídlo si vychutnávejte. Když jíte, jenom jezte. Věnujte se pouze jídlu. Čím méně podnětů v jednu chvíli máme, tím víc se můžeme soustředit. A soustřeďte se na chuť jídla. Soustřeďte se na vůni jídla. Soustřeďte se na vůni květin, moči, všeho. Snažte se je opět neporovnávat. Jednoduše jsou.
Hmat. Velice opomíjený smysl, ačkoliv v dětství nejdůležitější. Díky hmatu jsme schopni poznávat tvary předmětů, ale dokážeme rozeznat i teplotu, vlhkost, napětí a jiné fyzikální stavy. Opět si vědomě užívejte všeho, co hmat skýtá.
A posledním nejdůležitějším smyslem je přemýšlení. Ačkoliv v naší společnosti není něco takového ještě akceptovatelné, v Indii se šestým smyslem počítají od vzniku hindské společnosti. Vždyť koneckonců jen pomocí myšlení jsme schopni věci mezi sebou porovnávat. Jen pomocí myšlení jim přisuzujeme vlastnosti. Myšlení spojuje podněty a přikládá jim účel. Jinak by všechny ostatní smysly byly k ničemu. Myšlení je most smyslů. A protože mozek není jen k myšlení, nemůžeme mluvit o mozku. Nakonec pomocí myšlení se můžete osvobodit.
Když si znovu uvědomíte, že všechno jsou jen hry, můžete si promyslet životní priority. Když si znovu uvědomíte, že život je boj a utprení, můžete začít dělat to, co vás baví. Když si uvědomíte, že život je nic, můžete začít skutečně žít.
Veškeré podněty o světě získáváte jen pomocí smyslů. A proto je důležité se zaměřit na smysly. Ale smysly ovlivnit nemůžete. Můžete sice zavírat oči, ucpávat si uši, necítit chuť a vůni, ponořit se do vody, ale nemůžete na povel nepřemýšlet. A proto je důležité zaměřit se jedině na myšlení. Myšlení ovlivňuje totiž to, kým jste. O smyslech v další kapitole.