Na věky věků

Myslím, tedy jsem.

Ale počkat!

Vždyť tu nejsem

věčně.

Moment!

Co kdybych však byl?

Tak člověk vyřezal sochu.

Tak člověk nakreslil malbu.

A člověk o sobě vyprávěl příběhy.

A člověk o sobě zpíval písně.

Ale pro člověka to bylo málo.

Chce to víc, řekl si.

"Ty hlavo skopová," řekla žena.

"Radši než sochu, dej mi jídla trochu."

A tak, aby člověk nezapomněl, zapsal si:

Musím se odstěhovat, aby mi dala pokoje trochu.

Muž však začal zapomínat, a navíc

kvůli psaní zůstaly spolu na věky věků

a my máme prvních pár svědků

o dobách dávnověku