Naše výstupy pouze reflektují naši vnitřní energii, která je výsledkem vstupů a genetického rozpínání.
Pokud se stane nějaká skutečnost, že se cítíme špatně, máme několik možností, jak s nahromaděnou energií nakládat, ale jsou dvě hlavní tendence. Buď energii pošleme dál, nebo ji v sobě budeme dusit.
Negativní energie se nejlépe zbavuje pomocí pohybu. Ať už se jedná o tanec, běh, je třeba nějakého rychlého pohybu. Pokud se cítíte špatně, nejlepší je opravdu si jít zaběhat, projet se na kole, zabouchat si do pytle, zařvat si do polštáře. Jde o to, že energii nasměrujeme jinam.
Dalšími možnostmi je tvoření. Kolikrát se člověku uleví, když si událost, která ho naštvala, zapíše. Ale může to být i modelování, kreslení, hudba, kam přenášíme nahromaděnou energii. Akorát pak musíme počítat s tím, že energie tam zůstane. Proto se čtenář či pozorovatel může nahněvat, aniž by věděl, proč.
Špatné energie se dá zbavit pohybem, ústy, tvořením. Proto často lidé, když jsou naštvaní, křičí na druhé. Je to kvůli tomu, že neumí s energií nakládat. Neví, že nejlepší je se v danou chvíli pořádně nadechnout.
Pokud v sobě energii udusáme, musíme počítat s tím, že v nás zůstává. A čím víc ji v sobě máme, tím je větší pravděpodobnost, že někdy dojde k situaci, kdy se přestaneme ovládat. Nejde dusit věčně.
U pozitivní energie je uplatněn úplně stejný princip. Můžeme se jí zbavit pohybem, tvořením nebo mluvením.
Neberte to tak, že existují jen dva druhy energií. Tak to rozhodně není myšleno. Každá energie je unikátní, jen my je pojmenováváme, aby se nám snadněji žilo. Jakmile si tuto skutečnost uvědomíte, každý okamžik se pro vás stane jedinečný.
Jedna ze čtyř dohod praví - Neber si nic osobně. Nyní jistě chápete, že pokud bychom si brali všechno osobně, přijímáme energii, která nám je posílána. Pokud jed, který je nám posílán, nepřijmeme, nemusíme se ho pak ani zbavovat.
Ale pokud už se něco takového stane, nemusíme jed posílat dál. Můžeme se ho zbavit třeba během.
Skvělou aktivitou je rovněž meditace, při které zklidníme mysl, a energii tak přeměníme na činnost. Již jsem v jiné kapitole psal, že existuje celá řada meditací. Ať je to čtení knih, sport atp.
Evoluční rozdíl je patrný mezi ženami a muži ve způsobu nakládání s přebytkem energie. Není to samozřejmě u každé osoby, ale ve většinové populaci je rozdíl patrný.
Většina žen se stresu (negativní energie) zbavuje ústy. Většina žen se zbavuje radosti ústy. Kdyby neexistovaly ztráty energie, přijímali bychom stejnou energii, jaká byla vyslaná. Naštěstí ztráty existují, a tak nemusíme přijímat veškerou energii od odesílatele. To, že si lidé stěžují, je normální. Zbavují se tak energie. Pokud vás to však otravuje, což někdy musí, taktně a nepřímo můžete navrhnout odesílateli, aby si šel zaběhat.
Muži se spíše energie nezbavují ústy, ale činy nebo meditací. Muž unavený z práce potřebuje být chvíli sám se sebou, aby zmeditoval. Muži stačí dívat se do zdi a odpočívá tak, zbavuje se stresu. Není to tak, že něco skrývá. Odpočívá. Proto by muž při těchto činnostech neměl být rušen, jinak hrozí, že se bude stresu zbavovat jinak. Respektujte potřeby ostatních.
Člověk může lhát ústy, ale nejde lhát tělem. A to je fakt, který je v dnešní společnosti naprosto zanedbávaný. Věříme druhým, když nás ujišťují, ale už nepozorujeme jejich hru těla. Na toto téma by mohla vyjít samostatně kniha, ale já napíšu jen to, co si myslím, že je třeba vědět.
Pozorujte lidi, jaká dělají gesta, když mluví o různých věcech. Pozorujte lidi, jak sedí, stojí, jak mají položené nohy, ruce, pozorujte jejich oči, výrazy tváře. Většina smrtelníků nedokáže lhát grimasami. Poznáte hněv, smích z tváře člověka? Ano, pokud budete pozorovat sami sebe, jaká gesta děláte v různých situacích. A proto si všímejte nejen druhých, ale i sami sebe. Poznáte pak, jak reagujete.
Ale poslouchejte i svůj hlas a hlasy ostatních. Hlas je něco, co nám může opravdu mnoho říct o druhých. Hlasy zrcadlí vnitřní rozpoložení. Cesta k uvědomění vede přes pozorování bez posuzování. Zase přijdete na to, že svět je deterministický, a vy tak budete moc tuto skutečnost využít ke svému prospěchu. Nikdo nemá rád, když mu někdo skáče do řeči. Když si s někým podáváte ruku, má pevný stisk? Snaží se tím ukázat dominanci? Nemá ruku jako leklou rybu, neboť se stydí nebo jste mu lhostejní? Kouká se vám do očí nebo uhýbá očima, protože je stydlivý, nebo protože jste mu opět lhostejní? Zakládá si ruce do sebe, protože je mu to pohodlné, nebo protože s vámi nechce mluvit? Těchto a dalších úkazů si všímejte a hned poznáte, jaký člověk vpravdě je.
Nikdy nebylo lehčí lhát. Nikdy nebylo těžší odhadovat lidi. Jak můžete vědět, jestli to, co zde píši myslím upřímně? Poznáte člověka podle toho, jaké píše emoji? A když někdo nepíše žádné, je automaticky nepřátelský? To je problém digitality. Ztrácíme kamarády na základě domněnek a na jejich základě si tvoříme kamarády falešné.
Lidé okrádají jeden druhého po telefonu, protože se pak necítí tak provinile. Stáhnout si nelegálně film je tolik jednoduché. Psát příspěvky ve veřejné diskusi zvládne i rozklepaný neurotik. Ale bude to on, kdo podpoří vaši věc venku? Lidé se nescházejí v Prostoru, ale v tom digitálním. To je jeden ze současných problémů.
Nyní víte, že vše, co činíte, je výsledkem vstupů, které přijímáte, a nějakých genetických predispozic. Prosím, nevěřte, že jste introvert, extrovert, cholerik atd. To jsou pouze slova a slova nás vždy jen ohraničují. Pokud uvěříte slovu, snažíte se jej naplnit. Kdybych bouchnul tisíc lidí, každý řekne au. Ale jak skutečně víte, jak se každý cítí? To znamená, že na tisíc pocitů existuje jen jedno slovo. Nesnažte se škatulkovat. Jste neustále někdo jiný. Každý okamžik vašeho života je jedinečný, protože ničemu nepřisuzujete hodnoty. Věci se dějí, protože se mají dít. Nakonec v největší krizi můžete najít největší radost. A o tom to je. Všímejte si sami sebe. Všímejte si okolí. A vše pak pochopíte.