Naše myšlení je nutně vázáno na slova. Jsme tím, kým jsme díky slovům. O všem přemýšlíme pomocí slov. I o sobě samých. A právě proto bychom měli dávat pozor, jak o sobě přemýšlíme. Ale měli bychom dávat pozor, jak o všem přemýšlíme.
Jak by asi vypadal svět, kdybychom mu nepřisuzovali žádné pojmy? Byl by přesně takový, jaký je. Ale my jej pomocí řeči popisujeme a utváříme jej tak. Vytváříme si svět na základě dohod, které máme. Lidé dávají až příliš velký důraz na slova. Musíme si pamatovat, že to jsme my, kdo slovům dává význam. Naučili jsme se mluvit, aby se nám lehko žilo. Ale pořád zapomínáme na to, že slova svět jen popisují. Slova nevyjadřují to, jaký svět je.
Pokud skupině lidí řeknu, aby se navzájem štípli, a vyjádřili slovně bolest, každý řekne au. To máme jedno slovo. Ale v té skupině je třeba padesát lidí. Jak můžeme vědět, jak se cítí ostatní? Sice řekli au, víme, že to bolelo, ale to je tak všechno. A to platí o všem. A proto je naprosto důležité vážit slova.
Pokud máte zapotřebí o sobě mluvit, neplýtvejte slovy. Jen konstatujte fakta. Od dětství jsem si říkal, že jsem špatný plavec. Když chtěl jít někdo se mnou plavat, raději jsem nešel, protože jsem věřil tomu, že bych se ztrapnil nebo utopil. Tolik jsem tomu věřil, takže jsem plavat nechodil. Po dlouhé době jsem se odhodlal. Akorát jsem si potvrdil svou domněnku, o které bude řeč později.
Jednou jsem se sám sebe zeptal: ,,Co když jsem prostě špatný kvůli tomu, že jsem vůbec neplaval?" Začal jsem chodit plavat častěji a všímal jsem si toho, jak se zlepšuji. A já si uvědomil, že všechno jde, když se chce. Tolikrát jsem přišel o příležitost jít s kamarády někam k jezeru kvůli tomu, že jsem věřil slovu, nikoliv realitě.
Slova mají tu schopnost, že jsou stálá. Řeč se samozřejmě vyvíjí, ale slova mají statický charakter. Nedějí se. Je to jako by měla být nekonečná. Slova se dají připodobnit k penězům. Můžete dřít celý život, na něco šetřit, protože peníze se zdají být statické. Ale pak přijde hyperinflace a všechno, co jste kdy vydělali, ztratí ze dne na den veškerou hodnotu. Slova jsou jako nebe. Jsou to pouze naše fantazie o něčem stálém a jasném v neustále se měnícím, chaotickém světě. Slova se potom nestávají pomocníkem, ale spíše nepřítelem. Měli by nám pomáhat popisovat realitu, ale naopak ji zkreslují. A proto byste se měli naučit vážit slova.
Nelžete sami sobě. Vše berte takové, jaké to je. Radši si řekněte - V tuto chvíli umím špatně anglicky, ale pokud se budu dostatečně učit, budu umět anglicky dobře.
Slova mají ještě tu funkci, že můžou mít nějakou energii. Sami posuďte tyto dvě věty.
Moc si tě vážím, jsi můj nejlepší kamarád. x Jsi neuvěřitelný blbec. Nikdy bych tě nejraději nepotkal.
V této kapitole a v kapitolách dalších se můžete dočíst, že negativní energie se můžeme zbavit různými způsoby. Jedním ze způsobů je slovně. Pokud použijeme správná, negativně zabarvená slova, uleví se nám. Ale co ten druhý, komu jsme energii předali? Ten se nám ji pokusí vrátit nebo ji může dát zase někomu jinému. A tak si můžeme předávat jed nekonečně dlouho.
A proto nezneužívejte slova. Vše se dá vyřešit v klidu, bez použití špatných slov. A pokud ne, tak si myslím, že s dotyčným nemá cenu se vůbec bavit.
Stejně tak nepomlouvejte. Pokud někoho pomlouváme, často o lidech mluvíme v tom nejhorším světle. Nehledejme rozdíly, hledejme shody. Pokud vám na druhém něco vadí, můžete mu to taktně říct. Druhý má dvě možnosti. Buď se vám svěří, že s tím má obtíže, poprosí vás o radu, nebo se nezmění. Vy se pak můžete s danou skutečností sžít, nebo pokud je to velký problém, s daným člověkem přestat být v kontaktu.
Měnit bychom se měli, pokud nám to samotným vadí.
Pokud by se tímto způsobem řešily všechny problémy, svět by byl daleko přátelštější místo.
Prvně druhému řekněte, jak se cítíte. Pak, co máte za problém, definujte jej. Posléze uveďte, proč vám daná skutečnost vadí. A na úplném konci navrhněte nějaké řešení výhodné pro obě strany, kosenzus. Pakliže tímto způsobem s někým budete mluvit o problému, druhý se nad problémem zamyslí.
Většina lidí se nad problémy nezamýšlí. Něco jim vadí, tak to druhému oznámí. A ještě často s negativní energií. Příklad: ,,Umyj si to nádobí. Už mě to fakt štve." Ten, kdo skutečnost oznamuje se dostává do pozice MATKA a něco přikazuje osobě DÍTĚ.
Ale pokud to učiníte jinak, vyvarujete se potížím. Příklad: ,,Mohl by sis dnes umýt nádobí? Zabírá tam místo/Přitahuje to hmyz/Vadí mi na to koukat." To je celkem jednoduchý problém. Co nějaký složitější?
Příklad 1: Mrzí mě (co cítím), že mi někdy skáčeš do řeči (co děláš), protože já se snažím ti do ní nikdy neskákat (proč). Mohl by ses pokusit to eliminovat (jak)?
Příklad 2: Prosím, mohl byste zde přestat kouřit(problém)? Nerada bych, abych já nebo děti byly nějak nemocné (proč). Nevadilo by vám jít tamhle, kde se kouřit smí (řešení)? A věřte, že lidé si tímto způsobem svou chybu uvědomí, když s nimi mluvíte tímto způsobem.
Zamyslete se nad tím, jaké máte vytvořené dohody nezaložené vámi. Pozorujte sami sebe. Ptejte se, proč a jak různé činnosti děláte. Objevte omyly a pokuste se je odstranit. Nelžete sami sobě. Berte v potaz fakta. Myslete na to, že slova jsou stálá, zatímco vy se neustále měníte. Myslete o sobě ve skutečném světle. Važte slova při komunikaci s ostatními. Problémy řešte tak, že popíšete, jak se cítíte, definujete problém, uvedete proč je to pro vás problém a pokusíte se o jeho vyřešení tak, aby žádná strana nic neztratila. Nepomlouvejte ostatní. Pokud vám něco vadí, řešte to přímo.
Jakmile se naučíte nezneužívat slova, začnete si více vážit sebe, ale i druhých. Druzí si vás rovněž budou více vážit.