S nástupem technologií se naše životy značně zjednodušily. Avšak za jakou cenu? Za cenu vytvoření nového prostoru, toho digitálního. A v čem je digitální prostor ošemetný?
Řekněme, že existují tři prostory. Prostor, prostor světský a prostor digitální. Čím více se vzdalujeme do digitálního prostoru, tím více nám uniká realita. Koneckonců svět ve hře se nám líbí víc než realita. Proč? Unikáme tak od skutečného života. Hrajeme hry, abychom si zkrátili dlouhou chvíli. Co bychom dělali bez her během dlouhé zimy?
Vždyť koneckonců celý život je hra. To tedy nutně znamená, že na něco celý život čekáme. Ale také to může být tak, že hru jsme si vytvořili, abychom přečkali to zlé, život. Neboť jak pravil Buddha, život je plný utrpení. A pakliže si člověk uvědomí, že hraje jenom hru, začne zažívat strašlivou bolest. Protože hra nás zbavuje toho reálna, utrpení. Ale jedině v utrpení člověk vidí věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. K nirváně si musel Buddha značně protrpět. Ale jakmile prozřel, vše vnímal s mnohem větší intencí.
Láska dostane úplně nový koncept. Již to není láska jen povrchová, chemická. Milovat můžeme všechno a všechny. Ale je to i o smíření. Smíření s údělem, smíření se s lidmi, nepřítelem. A koneckonců nepřítel vzniká jen za tím účelem, abychom v životě měli nějaký boj. Protože bez boje není hra. A bez hry je život prostě prázdné čekání na smrt. Ale není to jen boj. Je to i o dualitách.
Veškeré duality vznikly za tímto účelem. Krásné a dobré, co chceme chránit nebo získat, a ošklivé a špatné, čeho se chceme zbavit nebo se tomu vyvarovat. Bez jazyka byl život o poznání větší čekání na Godota. Život je absurdní. Je to totální chaos. Nerozumím tomu, jak veverka může najít cestu přes stromy. Nechápu, jak se ptáci vyznají v lese bez všech značek. A už vůbec nechápu, jak to zvládají mravenci. Život je totální chaos a člověk do něj vnáší řád svou hrou s pravidly. Ale nejsou to jen lidské hry. Je to i lidské přemýšlení. Je to lpění na pořádku a čistotě. Stromy v lesích jsou často sázeny ve stejné vzdálenosti a v jedné přímce. Květiny jsou sázeny v ohraničených prostorách. Vězně uzavíráme do stejných cel. Unifikace. I to je hra. Čím víc je společnost postavena na hře, tím více lidé zapomínají na pravou podstatu věci. Tím těžší je se dostat z chapadel. Tím těžší je si uvědomit sebe sama jakožto část světové duše. Uvědomění, že máme omezené množství času vede k tomu, že jsme schopni činit priority.
Nejde o to hru nadobro opustit. To by vedlo k nicotě, depresi. Jde o to pohlédnout za pomyslnou oponu a s osudem se smířit. Smíření vede k prožití života na úrovni uvědomění si. Bolest je sice intenzivnější, ale nevyrovná se to švitoření ptáků, jasnosti krajiny, všemožným chutím. Je to boj, který je dobrý boj. Záleží pak na penězích, které jsou jen nositelem hodnoty, nebo záleží na lidech, kteří dokážou pociťovat to samé jako vy? Záleží pak na slávě a úspěchu, nebo na samotných pocitech věčné spokojenosti a lásky?
Společenskou hrou jsme nevědomě nuceni do neustáláho nakupování předmětů, které by zaplnily naši prázdnotu. Pomocí propagandy, ať už vědomé či nevědomé, jsme nuceni vyhledávat lásku světskou, lásku pomíjivou. Celý život se nám říká jen to, co smíme, nesmíme a můžeme. Jsme nuceni se přizpůsobovat pravidlům hry. A po kolizi přichází krize.
Krize dokáže být i příležitost. Když vypadne proud, člověk může bědovat a nadávat a čekat, dokud proud někdo nezapne, nebo se může rozhodnout žít bez něj. Semínko, které spadne daleko od svých druhů může zaniknout, bědovat, že je daleko od bratrů, stejně jako z něj může vyrůst silný strom. Když přijde krize, je lidské bědovat a snažit se vrátit do stavu předkrizového. Je to něco, čemu jsme učeni od prarodičů, rodičů, okolí. Ale co se zeptat na zásadní otázku, proč. A v krizi nakonec můžu povstat na nových základech. To nás učí krize. Jinak je všechno to zoufání a doufání k ničemu, když nepřijdou činy.
Vystupte z digitální a světské hry a ukáže se vaše vnitřní nejistota, nicota. Protože bez těch světů, nejste ničím. Ale když si to uvědomíte, konečně můžete začít uvědoměle žít!
V dalších kapitolách napíšu, jak to učinit.