Odchod z lesa

Příběh by nebyl podle mého vůbec příběhem, kdyby neměl pořádný konec. Stejně tak by cesta nebyla cestou, kdyby nebrala konce. I můj lesní pobyt se blížil pomalu, ale jistě ke konci, neboť mě volali městské povinnosti.

Vyrazil jsem od jezírka se zestárlou želvou k nádraží, odkud jsem měl v plánu odjet. Hlavu jsem měl plnou příběhů, divím se, že se v ní vůbec udržely. Slunce pomalu zapadalo nad korunami stromů, které se snažily, aby ani paprsek slunce nepřišel nazmar. Mezi stromy, keři a rostliny se rozléhaly rozličné zvuky. Na chvilku jsem dokonce zapomněl, že to jsou hlasy živočichů, kteří si spolu napříč lesem povídají. Zapomnění to nebylo vůbec špatné, protože i moje mysl si někdy ráda odpočine od všech slov a významů a pouze splývá s okolím. Ale i tak jsem byl různými podněty vytrhován z nazírání.

Vůbec nejlepší konce jsou pro mě ty, kdy máte ještě příležitost ohlédnout se za vším, co jste zažili. Je to symbolické rozloučení, tečka za příběhem, čára, která odděluje jednu kapitolu od druhé. Tak i mě bylo umožněno, abych ukončil jeden malebný příběh a začal jiný. Protože o tom naše životy přesně jsou. O neustálé změně. A čím víc jich máme, tím víc nám přijde, že žijeme.

Nebudu tady však povídat o tom, jak někdy až nesmysluplně se vrháme do neustálých dobrodružství, aniž bychom si vůbec odpočali a zamysleli se nad tím dřívějším. Mým záměrem bude něco naprosto jiného. Pokusím se pomalu ukončit můj jeden příběh, čímž započnu příběh jiný. Po konci si budeme moci odpočinout, čímž načerpáme nové síly na nové zážitky. A proto, až dočtete tuto knihu, snažně vás prosím, abyste se ihned nepouštěli do další, nýbrž si odpočali, nad obsahem a smyslem se zamysleli, protože jedině pak můžete odkrýt tajemství, která se všude skrývají. A čím víc se k něčemu vracíme, tím víc zjišťujeme, kolik jsme toho jednak opomněli, jednak získali.

Než jsem definitivně opustil les, slyšel jsem ještě hrozitánský řev nějakého jistě velikého tvora. Mohl to být klidně ten medvěd, který se snažil najít cestu zpátky do svého kraje. Na chvilku jsem se zamyslel, nemám-li se vrátit mu pomoct. Ale pak jsem si řekl, že vše není takové, jakým se to zdá být. Byl jsem si jistý, že si poradí i bez mé pomoci. A tak jsem učinil opravdu důležitý krok, kterým jsem les nadobro opustil.