Na hradě

Na hradě byli všichni u vytržení, neboť viděli po dlouhé době krále plného nadšení a energie. Ze své komnaty jako šipka letěl do velkého sálu, kde měl postavený trůn. „Pro lásku boží, ukažte nám ji," volal na ně z druhé strany sálu, když je spatřil.

A tak ji Jindra něžně spustil ze své náruče na huňaté kožešiny na zemi a odkryl jí její krásný obličej. Král spěchal o sto šest. Když už jí viděl do obličeje, zastavil se a jen ji pozoroval jako svatý obrázek. Pak ho cosi vytrhlo ze snění, přistoupil k ležící princezně. Poklekl k ní na kolena a začal jí hladit vlasy. „Liduško, ty ses mi vrátila," šeptal si pro sebe. Trvalo chvíli, než se pořádně král a otec vynadíval. Když už byl spokojený a v očích měl radost a naději, zvedl se a ostrým hlasem začal kralovat.

„Ty tam," oslovil vrchního sluhu, „vezměte princeznu umýt, převlečte ji, nachystejte lóže a uložte ji. Střežte ji dnem i nocí. Až se probudí, hned mi to povězte. Ať ji dále stráže hlídají dnem i nocí. Nikdo se nesmí dozvědět, že se vrátila."

Sluhové začali radostně po sále poletovat, protože byli rádi, že král je rád. Byli rovněž rádi, že můžou opět sloužit. Dlouho teď nic nedělali. A i když si někdy na práci stěžovali, tuze jim chyběla.

Král pak potřásl hrdinům rukou a u toho pravil: „Ani nevíte, jakou radost máme. Všechno nám povězte a zůstaňte našimi hosty. Nebo zůstaňte napořád, jak si přejete." A rovnou zavelel sluhům: „Až budete hotovi s princeznou, dejte poslat ke krejčímu, ať ušije těmto hrdinům znamenitý oblek. Švec, ať jim udělá krásné botky. Připravte jim rovněž koupel a pokoje. Jsou od teď mými hosty," mrknul po zachráncích. „Tak a teď zaběhneme za ženou a dáme se do práce."

Jindra, Matěj a Ignác tam zůstali stát jako tvrdé Y. Neodvažovali se pohnout, neboť kolem nich pobíhali sluhové plni práce. Jen netrpělivě vyčkávali návrat krále, který se poměrně rychle vrátil i se svou chotí.

„Povězte nám, kde jste ji našli," vyzvídal král, jakmile se vrátil s královnou, která ihned po poděkování odběhla za svou dcerou.

Matěj se ujal slova. „Králi, raději někde v soukromí."

Král pochopil, která bije, a posunky jim naznačil, ať jdou za ním do pracovny, kde budou sami.

Když tam došli, Matěj se bez vyzvání ujal slova. „Veličenstvo, chtěli jsme s vámi mluvit v soukromí, protože nevíme, kdo všechno může poslouchat. Vypadá to tak, že se proti vám někdo spiknul. Mám za to, že tak učinil biskup s vaším zástupcem."

Král nevypadal vůbec ohromeně, jak druzi očekávali. Namísto toho se zamyslel. „To je vážné obvinění. Máte nějaké důkazy?" optal se jich s přísnou tváří.

Matěj se podíval na Ignáce, čímž mu naznačil, aby se ujal slova. „Králi, nevíme, jak moc nevíte. Město se zmítá v bídě, byl nařízen zákaz shromažďování, čímž kupci a jiní živnostníci přišli o živobytí. Za poslední měsíc sem jistě nepřišla jediná obchodní karavana se zbožím. A když upadá obchod, upadá město. Navíc teď ve městě vzkvétá zločin. Dvakrát jsme za krátkou dobu potkali zloděje. Ale nejvíc zvláštní na tom je, že nejlépe se mají ti, kterým pohřeb princezny prospěje. Dokonce jsme slyšeli, že obchodníky na tržišti nahradili jacísi církevní kupci se svým vlastním zbožím. A jak je známo, biskup se dobře zná s vaším zástupcem. Ale teď k tomu hlavnímu. Princeznu jsme nalezli v domě banditů a hrdlořezů. Byla tam zamčená nejspíš celý měsíc v malém pokojíku. Máme za to, že tak banditi jednali na základě žádosti biskupa. Protože kdybyste zemřel bez potomka, spravování země by mohlo přejít právě na biskupa se zástupcem. To jsou naše důkazy. Slova."

Král Ignáce vyslechl a dlouho pak rozmýšlel, až z toho chlapci byli celí nesví. Ptali se sami sebe, jestli nemají odejít. Dlouhou pauzu přerušilo zaklepání na dveře.

„Vstupte," ozvalo se z králových úst.

Ve dveřích se objevil sluha. „Vaše Milosti, biskup vás chtěl potěšit svou návštěvou. Smím ho za Vámi poslat?" zeptal se sluha.

„Ano, ale počkej, až tu budeme sami."

Sluha se uklonil, zavřel dveře a odcupital pryč.

„Víte, nařknout z něčeho církev není jen tak. A biskup si to dost možná uvědomuje. Něco vymyslím. Nyní už běžte."

A tak se uklonili králi a odešli. Při odchodu ještě uslyšeli hlasité zasténání.