Nadir

Teď mám hlavu,

tělo,

za normálního stavu

duši,

uši,

při chůzi ruce,

co mě ruší.

Mám nos,

a když je noc,

tak vidím tmu.

Chutná jako pasta

na chlupy.

Nejsem ochlasta a

nemám lupy.

Cítím tu

tu vůni

a všemu tomu

mozek trůní.

Když uříznu si jazyk,

uslyšíte vzlyk.

Jak vypíchnu si oči,

oheň ke mně vkročí.

Ten uškvaří mi kůži,

co propíchnu si uši.

Už jen vyleptám si sliznici,

abych žil v té věznici,

kde myšlení řídí jen jazyk.

Jaký pak svět bude,

když budu pořád všude?

Když nic neucítím,

neuslyším,

neuvidím,

bude jenom slovo a nic víc?

,,Pravda vítězí, ale dá to fušku.'',

když u sebe máš zrovna pušku.

Summa summarum:

Všechno to jsou jenom slova.

Aneb jedem zas a jedem znova.