Rozhovor s manželkou prof. Slupského paní Terezou Lechowskou. V únoru a prosinci 2008 se ptala Zlata Černá, zpracovala Ivana Bakešová
Tereza Lechowská byla žákyní prof. Průška, která řadu let působila v Orientálním ústavě v Praze. Z čínštiny a do čínštiny přeložila dohromady víc jak 40 knížek.
Tchaj-wan se u nás stal mediálně vděčným tématem především po návštěvě předsedy Vystrčila. Komentátoři, kteří se událostem kolem Tchaj-wanu věnují, občas tápou, neboť se příliš neorientují v tchajwanských dějinách a reáliích a kladou otázky. Na příklad: o co ČLR opírá tvrzení, že je Tchaj-wan jednou z čínských provincií? Pokusíme se odpovědět.
Ministr kultury Lubomír Zaorálek odhalil společně s dalšími aktéry pamětní desku předního českého sinologa Jaromíra Vochaly (1927-2020). U této příležitosti vznikl krátký rozhovor nejen o Vochalově odkazu, ale také o Konfuciovi, Marxovi či současné i budoucí české diplomacii.
V časopise Česko-čínské společnosti Fénix 2020/2 jsme na konci roku 2020 zveřejnili článek nazvaný Obraz s příběhem, ve kterém jsme se věnovali obrazu, který namaloval čínský malíř Xu Beihong, když se v roce 1949 účastnil pražského zasedání Světového kongresu míru.
Připomněli jsme, že čínská delegace na Světový kongres míru jela původně do Paříže, ale protože ji vyslala komunistická vláda v Yan´anu a francouzská vláda dosud formálně uznává vládu Kuomintangu, odmítli Francouzi čínské delegaci víza udělit. Čínská delegace se to dozvěděla v době, kdy se nacházela ve vlaku kdesi na Sibiři.
Pan Jan Hříbek, který neúnavně pátrá po stopách našich legionářů na území Mandžuska, nás upozornil na publikaci Jindřicha Skácela S generálem Syrovým v Sibiři (Praha 1923), kde se na straně 205-212 nachází barvitý popis návštěvy generála Jana Syrového u guvernéra provincie Chej-lung-ťiang generála Pao (zde Din-čao). Protože skutečnosti, že se československé vojsko pohybovalo v letech 1918-1921 nejen po ruském, ale i po čínském území, je v legionářské literatuře věnovaná poměrně malá pozornost, považujeme tuto pasáž za hodnotný příspěvek k dějinám česko-čínských vztahů a rozhodli jsme se na ni touto cestou upozornit....
Středověkou kulturní výměnu a misionářské výpravy popsal v řadě knih a článků, má zásluhu zejména na popularizaci „českého Marka Pola“ – bratra Odorika. Vladimíra Liščáka jsme se zeptali na fenomén vzájemného strachu mezi Západem a Východem.
Pan Ladislav Vlček, který žije v současné době ve městě Changchun, kde trénuje hráče ledního hokeje, nám poslal dopis, ve kterém líčí své osobní zkušenosti se způsobem, jakým se s pandemií koronaviru potýkají v Číně. Protože dopis považujeme za zajímavé svědectví přímého účastníka, požádali jsme pana Vlčka, aby nám dovolil zveřejnit ho na webových stránkách Česko-čínské společnosti, čemuž laskavě vyhověl.
............
Sborník sestavený z iniciativy bývalé velvyslankyně ČLR v České republice paní Ma Kche-čching 马克卿
I v dobře probádaných archívech se ještě může najít dokument, který překvapí. Jako na příklad toto hlášení policejního agenta z března 1937: ......
Studia Sinica et Tibetica
Rozhovor s profesorem PhDr Josefem Kolmašem, DrSc, emeritním ředitelem Orientálního ústavu AV ČR zaznamenaný dne 31. března 2005 a publikovaný v časopisu Česko-čínské společnosti Fénix 2005/2.
V rámci tématu „česko-čínské vztahy“ se m. j. snažíme shromáždit informace o osobnostech, které v minulosti působily na čs. zastupitelských úřadech v Číně. S překvapením shledáváme, že mnohé z těchto osobností zůstaly sice z hlediska česko-čínských vztahů poměrně nevýrazné, zato nám pátrání po jejich osudech přichystalo nejedno překvapení.
Jednoznačně to platí o panu Antonínovi Haškovi, který v letech 1950-1951 sloužil jako generální konzul a velvyslanecký rada na československém velvyslanectví v Pekingu [1]. Z Číny byl předčasně odvolán. Po návratu do Prahy byl zatčen a odsouzen za trestný čin vlastizrady a vyzvědačství....
Vydal Filosofický ústav AV ČR v roce 2019 v nakladatelství FILOSOFIA v ediční řadě Filosofie a sociální vědy. Z anglického textu editovaného kanadským filosofem Danielem A. Bellem přeložili Milan Kreuzzieger, Sue Nguyen a Jan Rovenský.
Jsem ráda, že jste souhlasil s natočením tohoto rozhovoru. Jak jste jistě četl, už jsme na stránkách Fénixu zveřejnili rozhovory s většinou vašich spolužáků. Vaše jméno v tom seznamu nemůže chybět..
Rozhovory natáčíme a publikujeme především proto, aby mladí sinologové blíže poznali starší sinologickou generaci, abychom jim přiblížili osobnosti, které znají většinou jen jako autory publikací, které čtou a skript ze kterých se učí....
Legenda: červeně ohraničené území je Aksai Čin, jižní výběžek zahrnuje část jezera Pangong, zelená linie ve východní části území je strategicky významná silnice G219.
V dubnu a květnu letošního roku došlo na nejzápadnějším úseku čínsko-indické hranice k několika incidentům. Tím se čínsko indická hranice dostala opět po delší době do popředí zájmu světových médií.
Na těchto stránkách se snažíme dávat aktuální problémy Číny do historických souvislostí. Pokusíme se o to i v případě letitého čínsko-indického sporu o vysokohorskou solnou poušt Aksai Čin.
Aksai Čin je území o velikosti přes 37 000 km2. Nachází se ve výšce přes 4 000 m/m mezi pohořím Karakoram a Kunlun. Trvalý život tam není možný, oblast má ale značnou strategickou hodnotu. I přes všechny klimatické a přírodní překážky představovala a představuje nejsnadnější přístup z Tarimské pánve do centrálního Tibetu. Vede přes ní cesta z Kašgaru do Lhasy, kterou od starověku využívaly obchodní karavany stejně jako invazní armády. Od poloviny 18. století, kdy mandžuská dynastie Čching ovládla území, které je dnes provincií Sin-ťiang, spadá Aksai Čin podle čínské verze administrativně do okresu Chotan v provincii Sin-ťiang, zatímco Indie ji považuje za část Ladaku.
==============================
aktuální zpráva iDnes 16.6. 2020 o pohraničním incidentu v oblasti!!!
Oskarový film Schindlerův seznam vzbudil v celém světě zájem o osobnosti, které v předvečer 2. světové války zachraňovaly židovské spoluobčany. Mezi 24 355 jmény, které zatím organizace Yad Vashem shromáždila, jsou i dvě čínská jména.
Hektickému stavebnímu boomu, který zachvátil čínská města v nedávných desetiletích stále odolává několik budov, které v sobě uchovávají kus naší historie. Jednou z nich je budova někdejšího československého konzulátu v Charbinu. Před budovou stával poměrně výrazný panel, který kolemjdoucí informoval, že se jedná o architektonicky významnou budovu postavenou na začátku 20. století v klasicistním stylu a že zde ve třicátých letech sídlil československý konzulát.
V květnu 1925 vyvrcholilo dlouhotrvající napětí mezi šanghajskými odborovými svazy a majiteli místních továren, většinou Japonci a Brity. Dělníci se vzepřeli otrockým pracovním podmínkám a municipalita mezinárodních čtvrtí Šanghaje proti nim vyslala policii a armádu. Byla to jedna z události, které navázaly na tzv. Hnutí 4. května 1919 a v období mezi 1. světovou válkou a japonskou agresí formovaly nové třídní složení čínské společnosti i vztah Číny k okolnímu světu. ....
Dne 10. března 2020 uplynulo 61 let od povstání ve Lhase, které mělo za následek odchod dalajlamy do exilu a utužení do té doby poměrně benevolentní čínské správy centrálního Tibetu.
Na rozdíl od předcházejících let, kdy byla výročí této události věnována poměrně značná pozornost, letos si zájem médií vynutily jiné, aktuálnější informace.
Jedno z mála připomenutí povstání ve Lhase můžeme najít v portálu Sinoskop 10.3.2020. Nevěnuje se Tibetu ve vztahu k Číně, jak je zvykem, ale ve vztahu k ostatním světovým mocnostem. Protože se jedná o zásadní, ale poměrně přehlížené téma, rozhodli jsme se na tomto místě článek Sinoskopu doplnit textem, který má tu výhodu, že byl psán “ v přímém přenosu.” Jeho autorem je československý diplomat pan Karel Malinovský, který žil v letech 1922 až 1934 v Číně a od roku 1930 pracoval na čs. vyslanectví v Šanghaji.
............
Nejprve bych ráda vzpomněla odchodu dvou našich členek. Zemřela sinoložka Marta Ryšavá, která hojně překládala klasickou čínskou poezii. Dále nám mnoha známá přítelkyně řady z nás, dlouholetá členka naší Společnosti, zakladatelka a až do svého skonu předsedkyně Sdružení čínských krajanů žijících v ČR, paní Tchang Jün -ling Rusková. Vzpomeňme jejich památku.
Vážení přátelé,
rok 2019 byl pro ČR a ČLR mimořádné významný, protože jsme v něm slavili 70. výročí navázání česko-čínských diplomatických vztahů. V průběhu uplynulých 70 let mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou důležitou roli vždy hrála spolupráce v ekonomické a obchodní oblasti.
Obě strany aktivně a úspěšně využívají komparativní výhody svých ekonomik, což se zákonitě projevuje ve vzájemném obchodě a jejich investičních záměrech. Čína je v současné době druhým největším obchodním partnerem České republiky. Na druhé straně Česká republika je druhým největším obchodním partnerem Číny v rámci zemí střední a východní Evropy. Podle oficiálních statistik EU za posledních 20 let obrat vzájemné výměny zboží mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou dosáhl rychlého růstu, přičemž export rostl výrazně rychleji než import. Ve srovnání se situací v roce 1999 se český vývoz do Číny v roce 2018 zvýšil 42,3krát a dovoz z Číny se zvýšil 26,6krát. Přesto se nám nedaří vyrovnat hlubokou pasivní bilanci.
....
U příležitosti nadcházejícího kulatého výročí navázání diplomatických styků s ČLR budou média jako každý rok zdůrazňovat zásluhu Československa, které jako jedno z prvních uznalo vládu v Pekingu bezprostředně po oficiálním vyhlášení ČLR.
Opomenuté zůstanou zřejmě opět některé nestandardní okolnosti, které navázání diplomatických styků provázely...
Oficiální historiografie a legionářská literatura se o pobytu československého vojska na čínském území v letech 1918-1921 téměř nezmiňuje. Je to tím, že naše vojáky nezajímala Čína jako taková, ale pouze Východočínská železnice (VČŽ), trať postavená na konci 19. století jako prodloužení Transsibiřské magistrály.
Rozhovor s Ing. Jaroslavem Ruskem a jeho manželkou Tchang Jüng-Ling Ruskovou natočila 20.12.2005 PhDr. Ivana Bakešová. Zkrácenou verzi přinášíme jako vzpomínku na zesnulou paní Ruskovou. na obrázku je její podoba z let, kdy se seznámila s Ing. Jaroslavem Ruskem.
Ve skutečnosti byla čs. politická reprezentace v kontaktu s ministerstvem zahraničí Čínské republiky již od srpna 1918, kdy na čínskou půdu vstoupil první oddíl československých legií. Jednání o obchodní smlouvě zahájil"plnomocník" Republiky Československé v Charbinu pplk. JUDr. Miloš Hess v lednu 1919.
Více o tom říká článek sinoložky PhDr. Ivany Bakešové
Před cestou prezidenta Zemana do Číny v dubnu t.r. upozornila Česko-čínská společnost prezidentskou kancelář, že se v Charbinu až do poloviny 50. let nacházel pomník postavený na hrobě čs. legionářů a vznesla dotaz, zda by nebylo možné využít příležitosti a projednat s čínskou stranou obnovení pomníku nebo jinou vhodnou formou vrátit legionářskou kapitolu česko-čínských vztahů do historického povědomí. Zároveň jsme upozornili na žalostný stav budovy bývalého čs. konzulátu v Charbinu. Prezidentnská kancelář nám odpověděla přiloženým dopisem.
Vydala Národní galerie Praha 2019
Předkládaná publikace představuje jednak unikátní sbírku moderního čínského malířství, která se nachází v Národní galerii v Praze, jednak sběratele a malíře Vojtěcha Chytila, který se o vznik této sbírky zasloužil.
Vojtěch Chytil byl jedním z Čechů, kteří se v důsledku paradoxů 1. světové války ocitli v Číně. Země ho zaujala, našel zde uplatnění a svou prací přispěl k vzájemnému poznání a k první kulturní výměně mezi našimi dvěma zeměmi.
Vojtěch Chytil se narodil v roce 1896 v obci Kandia u Litovle. V šestnácti letech odešel do Prahy na Akademii výtvarných umění, ale záhy jeho studia přerušila válka. Narukoval na ruskou frontu, padl do zajetí, krátce bojoval v řadách armády, která se z rozhodnutí České národní rady stala součástí armády ruské, ale opustil armádu a vydal se na vlastní pěst na východ. Podařilo se mu dostat do Japonska a posléze do Číny. Jako malíř se velmi dobře uvedl v cizineckých koncesích. Do Československa se nakrátko vrátil aby dokončil studia, ale další roky trávil střídavě v Praze a v Pekingu. V Pekingu vstoupil do konzulárních služeb, ale více než úřadu se věnoval malbě a kontaktům v uměleckých kruzích. Pořádal výstavy a vyučoval západním malířským technikám.
Na rozdíl od většiny Evropanů, kteří se zajímali především o staré čínské umění, se Chytil soustředil na tvorbu moderních čínských malířů. Přivážel jejich díla do Evropy a prezentoval je nejen v Československu. Autorka podrobně popisuje jednotlivé výstavy, které Chytil organizoval a zdůrazňuje, že díky Chytilovi se Československo stalo v období mezi světovými válkami jednou z prvních zemí, kde vznikaly sbírky moderního čínského malířství a kde byla dobová čínská malba systematicky představována na výstavách a ve specializovaných publikacích. Chytilova sbírka, která se dnes nachází v Národní galerii v Praze je se svými téměř třemi sty inventárními čísly jednou z největších evropských sbírek tohoto druhu.
Vojtěch Chytil zemřel v roce 1936 ve věku 40 let. Poslední výstava z jeho sbírek na území Československa se konala ve Slaném v listopadu 1935. Nemocného Chytila na vernisáži zastoupil Ludvík Kuba, jeden z těch významných českých malířů, kteří se díky Vojtěchu Chytilovi seznámili s moderním čínským malířstvím a nechali se jím inspirovat.
Kniha je mimořádná nejen svým obsahem, ale i formou. Jsou to vlastně dvě knihy v jedné. Když rozevřeme pevnou plátěnou vazbu, která navozuje dojem tradiční čínské vazby, objeví se nám na pravé straně svazek 302 stran textu a na levé straně svazek barevných reprodukcí dvou set třiceti asijských uměleckých děl z někdejší Chytilovy sbírky. Zároveň zde nacházíme nečíslovanou přílohu tenkých žlutých listů obsahující fotokopie Chytilových dopisů přátelům a rodině a kopie dalších dokumentů vztahujících se k Chytilovu osobnímu životu.
Kromě jiných se dozvídáme zajímavé informace o malíři Wang Mengovi a malířce Sun Kche-wu, kterým Chytil umožnil studium na Akademii výtvarných umění v Praze.
Autorce Mgr. Michaele Pejčochové Ph.D. i všem, kdož se na vydání této mimořádné publikace podíleli, patří velký dík za zajímavé čtení i za estetický zážitek.
Autor článku: PhDr. Ivana Bakešová