Tchaj-wan

Je Tchaj-wan jednou z čínských provincií?

Tchaj-wan se u nás stal mediálně vděčným tématem především po návštěvě předsedy Vystrčila. Komentátoři, kteří se událostem kolem Tchaj-wanu věnují, občas tápou, neboť se příliš neorientují v tchajwanských dějinách a reáliích a kladou otázky. Na příklad: o co ČLR opírá tvrzení, že je Tchaj-wan jednou z čínských provincií? Pokusíme se odpovědět.

Čínští rybáři, zemědělci a později i vzdělanci se na Tchaj-wan a přilehlé ostrovy stěhovali minimálně od 12. století. Rozšířili na ostrovy na tehdejší poměry vyspělou techniku rybolovu a pěstování rýže i čínský jazyk a kulturu.

Zákonnou formu dali vztahu ostrovů k pevnině Mandžuové, kteří v 17. století ovládli území do té doby náležející čínské dynastii Ming. Administrativně původně přičlenili Tchaj-wan a přilehlé ostrovy k provincii Fu-ťien ležící na protilehlém břehu Tchajwanské úžiny. V roce 1885 dostal Tchaj-wan a sousední Pescadorské ostrovy statut samostatné provincie.

O deset let později byla mandžuská armáda poražena ve válce s Japonskem a mandžuský dvůr byl donucen přistoupit na podmínky diktované agresorem, mimo jiné vzdát se Tchaj-wanu a přilehlých ostrovů. Od roku 1895 do roku 1945 byly Tchaj-wan Japonskou kolonií.

V roce 1945 převzala na základě rozhodnutí učiněného v roce 1943 na konferenci v Káhiře správu Tchaj-wanu a Pescadorských ostrovů vláda Čínské republiky, která vznikla na pevnině po kolapsu mandžuského impéria v roce 1912 a v době války v Tichomoří byla ne příliš spolehlivým spojencem USA. Tchaj-wan s vrátil „do lůna čínské vlasti“ opět v podobě jedné z čínských provincií.

Bohužel se tak stalo v době zcela nevhodné. Čínské republice vládla v té době formou „poručnictví“, což byla jen vyšší forma politické diktatury, strana Kuomintang, která v době čínsko-japonské války (1937-1945 ) ztratila důvěru většiny obyvatel čínské pevniny.

Guvernérem Tchaj-wanu se stal zkorumpovaný generál Chen Yi (Čchen I), později obviněný z defraudace státního majetku a odsouzený k trestu smrti. Jeho způsob „hospodaření“ na Tchaj-wanu způsobil první velkou kolizi mezi původními obyvateli a přistěhovalci.

Strana Kuomintang byla v občanské válce 1946-9 na pevnině poražena a část KMT elity se zachránila útěkem na Tchaj-wan. Největší město Tchaj-wanu, Tchaj-pej, prohlásila novým hlavním městem Čínské republiky.

I v době, kdy v Tchaj-peji sídlila vláda Čínské republiky a příslušné ústřední orgány, byl Tchaj-wan administrativně stále považován za jednu z provincií. Vedle ústředního státního aparátu nepřestala existovat provinční vláda ani provinční parlament. Instituce na úrovni provincie Tchaj-wan byly zrušeny až v průběhu politických reforem v 90 letech minulého století, kdy se vláda Čínské republiky vzdala hesla „určitě se vrátíme na pevninu“.

Ústřední vláda Čínské republiky dodnes oficiálně sídlí v Tchaj-peji, a politický útvar, který zde existuje, se stále ještě jmenuje Čínská republika a ne Tchaj-wan, jak se řada lidí u nás mylně domnívá.

To jsou fakta. Otázka je, do jaké míry je vědomí společné kultury, společného jazyka a společných dějin silnější než zkušenost sedmdesáti let separátního vývoje.