Víza pro život 生命签证

Druhé jméno na seznamu spravedlivých mezi národy patří konzulovi Čínské republiky ve Vídni He Fengshanovi.

He Fengshan 何凤 se narodil v roce 1901 v provincii Hunan. Po studiích na univerzitě v Changsha a v San Franciscu vstoupil do diplomatických služeb kuomintangské vlády. V roce 1934 odejel pracovat na čínské vyslanectví ve Vídni. (V březnu 1938 po obsazení Rakouska fašistickým Německem, byl úřad změněn na konzulát.) Jak uvádí nadace Raul Wallenberg , přes nesouhlas čínského vyslance v Berlíně Chen Jie陈介 vystavoval He Fengshan rakouským Židům čínská víza, která umožňovala odejet z Evropy přes Šanghaj dál do žádaných destinací. Údaje o počtu víz,

která vystavil, se různí. V každém případě jich byly tisíce. Když nacisté konfiskovali budovu, ve které se konzulát nacházel (majitelem byl Žid), otevřel si He Fengshan za vlastní peníze kancelář, ve které pokračoval ve vydávání víz až do září 1939. Po oficiálním vyhlášení války fašistickému Německu se He Fengshan vrátil do Číny. V roce 1949 odešel na Taiwan a až do odchodu do důchodu sloužil v diplomatických službách Čínské republiky. Pod záminkou, že nedostatečně vyúčtoval výdaje vyslanectví mu vláda v Taipei odmítla vyplácet penzi. Důvody ale mohly být politické, bylo to v roce 1973, krátce po přijetí ČLR do OSN a po návštěvě prezidenta Nixona v Pekingu. Podobné problémy jako He Fengshan měli i jiní taiwanští diplomaté. He Fengshan dožil v USA u syna, který je známým odborníkem v oboru mikrobiologie. Zemřel v San Franciscu v roce 1997 ve věku 96 let.

Na seznam spravedlivých mezi národy uvedla organizace Yad Vashem He Fengshana v roce 2001, stejně jako Pan Junshuna pod vlajkou Čínské republiky, ale k jeho odkazu se hlásí i ČLR. V roce 1986 byl He pozván do Changsha na oslavu 80.výročí existence univerzity, kde v mládí studoval a v synagoze šanghajské čtvrti Hongkou, která v době války sloužila jako centrum židovského gheta, je He Fengshanovi věnován celý panel.

He Fengshanovy ostatky byly deset let po smrti převezeny do rodiště v Hunanu. Na budově bývalého čínského konzulátu ve Vídni, dnes hotel Ritz Carlton, je od roku 2005 umístěna pamětní deska. Na Taiwanu je He Fengshan připomínán teprve poté, co mu prezident Ma Yunjiu udělil zvláštní plaketu.

Wang Tifu王替夫se narodil v roce 1911 v provincii Jilin. Vystudoval polytechniku a práva v Charbinu a ještě během studia prokázal mimořádné nadání na jazyky. Jako studenta právnické fakulty ho zastihl kritický den 18.9.1931, kdy japonská Kuantungská armáda vypochodovala z pásma Jihomandžuské železnice a začala obsazovat Mandžusko. Stal se předsedou Společnosti pro boj proti Japonsku na právnické fakultě a organizoval pomoc partyzánům. Byl Japonci zajat a uvězněn. Během vyšetřování Japonci zjistili, že jejich vězeň ovládá několik cizích jazyků a nabídli mu spolupráci. Na radu otce přijal. Byl propuštěn a krátce na to poslán do Čity jako konzul a v srpnu 1938 jako attaché do Berlína.

Styky Německa s Mandžukuem byly v té době velmi intenzivní. Německo potřebovalo sóju a další přírodní i nerostné bohatství severovýchodní Číny a Mandžukuo si předcházelo. V únoru 1939 dokonce Hitler vyslanectví státu Mandžukuo v Berlíně osobně navštívil.

Krátce na to učinil návštěvu na vyslanectví Mandžukua šéf německé diplomacie Ribbentrop. Požádal vyslance Lü Yiwena吕宜文, aby vydával vstupní víza do Mandžukua všem německým Židům, kteří o to požádají. Je to informace pro nás poněkud překvapivá, ale i z našich archivů máme potvrzeno, že na žádost říšské vlády umožňovaly protektorátní úřady v roce 1939 vycestování Židů do Číny. Bylo to v době, kdy nacistické Německo dosud nepřijalo politiku tzv. konečného řešení. V zájmu nacistů bylo očistit životní prostor střední Evropy od Židů všemi způsoby, mimo jiné i vystěhovalectvím. Problém, se kterým zápasil na příklad i Nicolas Winton nebyl před 1. září 1939 v tom, že Němci vystěhovalectví Židů nepovolovali, ale v tom, že většina západních zemí odmítala Židy přijímat.

1. září 1939 přepadlo Německo Polsko a cesta na východ se zkomplikovala. Změnila se i německá politika ve vztahu k Židům i situace v Šanghaji. Šanghaj byla přeplněná a přestávala být k Židům vstřícná. Vyslanectví Mandžukua bylo požádáno, aby přestalo víza vydávat. Wang Tifu a Lü Yiwen, kteří si uvědomovali složitou situaci Židů a soucítili s nimi, se rozhodli neuposlechnout a dokud to bude možné, vydávat víza tajně. Od září 1939 do května 1940, kdy mu to bylo vládou Mandžukua kategoricky zakázáno, vystavil Wang Tifu dalších 5 000 viz.

S iniciativou Wang Tifua nekoresponduje příběh Japonce Čiune Sugihary, který působil v Litvě. Sugihara vydával víza Židům z Pobaltí přesto, že mu to vláda zakázala. Na rozdíl od Mandžukua si japonská vláda na ostrovy Židy nepouštěla. Sugihara měl pro neuposlechnutí příkazu problémy nejen za války, ale i po válce. Teprve v roce 1986, rok po té, co byl zařazen na seznam spravedlivých mezi národy, se Sugihara dočkal od japonské vlády uznání a omluvy. Zemřel krátce poté.

Když bylo vyslanectví Mandžukua v Berlíně v roce 1944 zrušeno, vrátil se Wang Tifu do Mandžukua a pracoval ve službách loutkové vlády v Xinjingu až do kapitulace Japonska. Stejně jako císař Pu Yi a další oficiální činitelé státu Mandžukuo byl Wang Tifu v srpnu 1945 zajat sovětskou armádou a odvezen do zajateckého tábora v SSSR. Strávil tam 12 let. Po propuštění se vrátil do Číny a stejně jako mnoho další osobností s podobným osudem byl „xiafang”下放, to znamená, že nemohl žít ve velkém městě a nemohl se věnovat své původní profesi. Živil se jako dělník a zároveň vyučoval cizí jazyky. Zemřel v roce 2001 v Charbinu ve věku 90 let.

V roce 2 000 se v OSN konala vzpomínková akce pod názvem Víza pro život 生命签证, během které byl zveřejněn seznam 150 diplomatů, kteří se zasloužili o záchranu židů. Wang Tifu na seznamu uveden nebyl. Ale možná se to změní. V Izraeli bylo nalezeno několik víz, pod kterými je Wang Tifu podepsán. I v Číně byly zveřejněny fotky těchto víz. Důkazy jsou nezvratné a vyvolávají řadu otázek: byl Wang Tifu zachránce nebo zrádce? - Byli diplomaté, kteří v roce 1938-9 vystavovali Židům víza hrdinové? - Kdo kromě nacistů je za osudy milionů Židů zodpovědný?

(Článek byl napsán pro časopis Česko-čínské společnosti Fénix).

Fotografie synagogy Ohel Moše v Šanghaji poskytl PhDr. Vladimír Liščák, CSc.