Bývalý čs. konzulát v Charbinu a Jednotka 731

Formulaci použitou na informační tabulce považujeme za dost nešťastnou. Jednak obsahuje dvě faktické chyby: nejednalo se o český, ale československý konzulát a nebyl generální. Navíc tabulka bez bližšího vysvětlení zařadila "český" konzulát do velmi problematické společnosti. I když to magistrát města Charbinu určitě neměl v úmyslu, u běžných Číňanů, kteří toho o evropské historii většinou příliš nevědí, může zvolená formulace vzbudit dojem, že Česká republika(?) měla s Jednotkou 731 něco společného.

Formulaci na pamětní desce změnit nemůžeme. Ale můžeme si při této příležitosti přiznat, že zase my toho naopak příliš nevíme o čínské historii. A když už jsme se s Jednotkou 731 ocitli na jednom panelu, bude užitečné doplnit si znalosti a zjistit

co byla Jednotka 731?

Jednotka 731 vznikla v roce 1936 (podle čínských zdrojů 1933) jako součást japonské Kuantungské armády rozmístěné v době čínsko-japonské války na území loutkového státu Mandžukuo. Oficiálně se jmenovala Oddělení pro prevenci epidemií a čištění vody, ve skutečnosti se věnovala výzkumu a využití bakteriologických zbraní. Za tím účelem prováděla pokusy mimo jiné na lidech.

Oběti "vědeckých" výzkumů prováděných odborníky soustředěnými v Jednotce 731 byli nejen čínští, ruští, mongolští či korejští, ale i britští a američtí zajatci a internovaní obyvatelé státu Mandžukuo podezřelí z protijaponských aktivit. Specialitou jednotky byly pokusy s nakažlivými nemocemi, zejména s různými formami moru a sněti slezinné. V době, kdy se japonská armáda připravovala pro boj na Sibiři, zkoumali japonští "vědci" mimo jiné i vliv extrémního mrazu na funkci lidského organismu tím, že postupně zmrazovali končetiny vytipovaných živých obětí.

V roce 1938 se Jednotka 731 přestěhovala z jihu Mandžukua do komplexu Pching-fang 平房 na severozápad od Charbinu.

Areál výzkumného komplexu v Pching-fangu zabíral rozlohu 6 kilometrů čtverečních. Jeho součástí byla věznice, laboratoře, kasárna, pitevny a krematoria. Areál byl kamuflován jako dřevozpracující závod a lidem obětovaným pro pokusy se cynicky říkalo "špalky". Přesné údaje nejsou, protože se podařilo většinu usvědčujícího materiálu včas zničit, ale odhaduje se, že za dobu působení Jednotky 731 v Pching-fangu byly v zájmu "vědeckých" pokusů usmrceny tisíce osob.

Kromě teoretických výzkumů se Jednotka 731 zabývala praktickým využitím biologických zbraní. Výsledky výzkumů si v praxi ověřovala mimo jiné tím, že infikované organismy vypouštěla hromadně mezi nic netušící obyvatele vytipovaných oblastí okupované Číny. Měla k dispozici zvláštní leteckou jednotku speciálně vycvičenou ke shozu hliněných pum naplněných infikovaným hmyzem. Do zasažené oblasti pak vyjely speciální týmy, které sledovaly, jak se nemoc šíří mezi nic netušícím obyvatelstvem. Počet lidí, kteří v důsledku těchto "vědeckých" experimentů zahynuli, nebyl nikdy vyčíslen, ale jako pravděpodobné se uvádí číslo pět set tisíc.

Protože většina písemných záznamů byla zničená, podařilo se identifikovat pouze některé z těchto akcí. Na příklad 4. září roku 1940 shodila japonská letadla hliněné bomby naplněné infikovaným hmyzem na město Čchü-čou忂州 v provincii Č´-ťiang. Vypukla morová epidemie, během které zahynulo v Čchu-čou a okolí nejméně 3 000 osob.

Kromě Pching-fangu měla Jednotka 731 základnu v Mukdenu (Šen-jangu) a zřejmě nejednu z dalších laboratoří na samotných japonských ostrovech. Zatímco v Pching-fangu byli pokusnými objekty převážně Číňané a Rusové, v Mukdenu a na Japonských ostrovech to byli kromě Číňanů američtí a britští zajatci.

Když se v srpnu 1945 přiblížila k Charbinu sovětská armáda, podařilo se vyhodit základnu v Pching-fangu do povětří. Než Japonci areál opustili, stačili vypustit do terénu krysy infikované morem. Několik následujících let se severní Mandžusko sužované občanskou válkou potýkalo navíc ještě s uměle vyvolanou morovou epidemii.

Velitelem Jednotky 731 byl generálporučík Širó Išii 石井四郎,

doktor medicíny a bezpochyby vynikající vědec – epidemiolog. Narodil se v roce 1892 a po studiu medicíny na univerzitě v Kjótu odjel do Evropy aby zde studoval následky použití plynů během 1. světové války. Po návratu do Japonska vstoupil do armády a začal se věnovat výzkumu a využití biologických zbraní. Pracoval v laboratořích na Japonských ostrovech a po roce 1931 na území Mandžuska. Od roku 1936 velel Jednotce 731, původně nazývané Jednotka Togo.

V roce 1938 se Širó Išii přestěhoval do Charbinu. Jak se dozvídáme z informačních desek na obou budovách, žil od té doby v domě sousedícím s budovou bývalého čs. konzulátu, zatímco v hlavní budově areálu bývalého čs. konzulátu se nacházely reprezentativní prostory jeho štábu.

Když se k Charbinu v srpnu 1945 přiblížila Rudá armáda, podařilo se Išiimu a několika z jeho nejbližších spolupracovníků včas zmizet do Japonska. Asi po roce ho Američané vypátrali v jeho rodné vesnici. Přesto, že Širó Išii splňoval všechny podmínky, na základě kterých měl být postaven před Tokijský vojenský tribunál, nic takového se nestalo. Išiiho nevyslýchal mezinárodní vojenský tribunál, ale zvláštní komise složená z amerických odborníků mikrobiologů.

Protože Išii a jeho spolupracovníci byli ochotni poskytnout americké armádě výsledky svých vědeckých výzkumů, byla jim z rozhodnutí generála MacArthura zaručena beztrestnost. Žalobcům při tokijských procesech s japonskými válečnými zločinci se dostalo varování, aby nepátrali příliš do hloubky. Sovětští vyšetřovatelé nebyli k výslechu Iššiho připuštěni a spojenečtí zajatci, kteří přežili pobyt v lágrech spravovaných Jednotkou 731 museli odpřísáhnout mlčenlivost. Rozběhla se zastírací akce, která vydržela čtyři desetiletí. Širo Išii pokračoval v bakteriologickém výzkumu v zájmu armády USA podle některých zdrojů na území Japonska, podle jiných v laboratořích vojenské základny Camp Detrick v Marylandu.

V každém případě je jisté, že se Širó Išii, jeden z nejbrutálnějších válečných zločinců 20. století, na seznamu japonských válečných zločinců neobjevil. Zemřel přirozenou smrtí v Japonsku v roce 1959.

Po válce

Ti ze členů Jednotky 731, kterým se nepodařilo včas z Charbinu zmizet, padli do ruského zajetí. 12 z nich bylo v prosinci 1949 postaveno před válečný tribunál v Chabarovsku.

I když byla během chabarovského procesu předložena otřesná svědectví o pokusech konaných Jednotkou 731 na lidech a o použití bakteriologických zbraní proti civilnímu obyvatelstvu na území okupované Číny, svět neměl o tyto informace zájem. V atmosféře začínající studené války nebylo žádoucí medializovat ukrutnosti, kterých se japonská armáda dopouštěla na čínských a sovětských občanech. Informace o použití bakteriologických zbraní ve válce s Čínou a o pokusech na lidech japonská vláda popřela a světová média je zpochybnila jako lživou komunistickou propagandu.

Nejen Širó Išii nebyl za činnost vykonávanou v Jednotce 731 potrestán. Mnozí z jeho spolupracovníků pokračovali v prominentních kariérách v politice, v akademické sféře i v obchodě. Někteří členové Jednotky 731 se stali částí japonského zdravotnického establishmentu. Na příklad blízký spolupracovník Išiiho Masadži Kitano vedl největší japonskou farmaceutickou společnost Green Cross. Další získali lukrativní posty – od prezidenta japonské lékařské asociace po viceprezidenta renomovaného Zeleného kříže. Jeden z členů “zmrazovacího” týmu se ironií osudu stal významnou postavu v oboru mražených potravin.

Odhalení

Spekulace o tom, že japonská armáda vyvíjela bakteriologické zbraně a prováděla pokusy nejen na zvířatech, ale i na lidech se potvrdily zcela náhodou až v roce 1984, kdy jeden z japonských studentů medicíny našel v antikvariátě na předměstí Tokia v krabici starých vyřazených spisů patřících jistému bývalému důstojníkovi japonské armády dokumenty obsahující podrobné lékařské zprávy o smrtelných chorobách. Podivné bylo, že se zprávy týkaly nejen konce, ale i počátku chorob. Jeden z dokumentů obsahoval obrázek, na kterém bylo 21 osob připoutaných ke kůlům rozestavěných do kruhu. V poznámce se popisovalo, že uprostřed kruhu byla odpálena biologická nálož. Cílem bylo zkoumat, jakou rychlostí a jakým směrem se nemoc rozšíří.

Informace o nálezu se chopil tisk a Japonci i Američané se začali dožadovat pravdivých informací. Nakonec o svém utrpení promluvili i bývalí vojáci spojeneckých armád, kteří věznění v táborech, ve kterých si Išiiovi lékaři vybírali oběti pro své experimenty přežili.

Promluvili i Japonci, kteří byli v kritických letech v Pching-fangu.

V roce 1988 byl Hongkongu natočen třídílný dokumentární film "Černé slunce 731"(黑太阳 731), který poprvé a to velmi důvěryhodným způsobem odhalil před veřejností praktiky Jednotky 731. Mimo jiné byly v tomto filmu použity autentické materiály z procesu v Chabarovsku 1949.

I když japonská vláda nadále popírala, že k pokusům s bakteriologickými zbraněmi a k pokusům na lidech docházelo, objevily se dokumenty, jejichž pravdivost nebylo možné zpochybnit. Na příklad dokument z hlavního stanu generála Douglase MacArthura, ve kterém se potvrzuje, že vyšetřování činnosti Jednotky 731 se dělo na přímý rozkaz nejvyšších míst a za účelem ochrany zájmů Spojených států je nezbytné dodržet nejvyšší stupeň utajení.

Mlčenlivost oficiálních míst definitivně prolomil až americký ministr obrany William Perry, když v roce 1993 pod silným tlakem veřejnosti slíbil, že odtajní záznamy o biologických experimentech během druhé světové války.

Jménem 2 100 obětí zkoušek biologických zbraní bylo v roce 1997 podáno k tokijskému městskému soudu celkem 180 žalob žádajících omluvu a odškodnění. Proces se táhl pět let. Až 27. srpna 2002 Městský soud v Tokiu konečně potvrdil, že se japonská armádní Jednotka 731 zabývala zkoušením biologických zbraní jejichž smrtící účinky ověřovala na čínských vězních. Poprvé od roku 1945 tak oficiální místa v Japonsku přiznala, že Jednotka 731 vůbec existovala. Soud prohlásil za prokázané, že její příslušníci v době mezi 1940 a 1942 ověřovali možnosti šíření moru, tyfu a dalších infekcí, že při vojenských operacích s biologickými zbraněmi v té době zahynulo několik tisíc čínských civilistů a že japonská armáda prováděla pokusy s biologickými zbraněmi na lidech. Požadavky na odškodnění soud odmítl s poukazem na to, že všechny válečné kompenzace již byly v minulých letech projednány mezi vládami a provedeny. Přesto jsou výroky soudu přelomové.

Vraťme se k budově bývalého československého konzulátu.

Podle dokumentů uchovávaných v archivu MZV v Praze měla naše vláda od září 1931 do dubna 1939 pronajaté pouze 1. patro a podkroví hlavní budovy, a to od jistého pana Rozjena, majitele pivovaru. Přízemí budovy bylo v té době údajně prázdné. V dubnu 1939 předal konzul Hejný úřad německému konzulátu a odejel do Protektorátu. V Charbinu ještě zůstal zaměstnanec pan Vybíral, který po vypořádání majetku odejel do Šanghaje. Po válce nebyl československý konzulát v Charbinu obnoven.

Podle čínských zdrojů sídlil štáb Jednotky 731 na adrese Girinskaja 38, což je tehdejší adresa budovy našeho konzulátu. Ve sklepeních této budovy bylo podle čínských zdrojů vězení, ve kterém probíhala selekce osob vhodných pro epidemiologické experimenty. Bohužel není uváděno od kdy konkrétně japonská armáda budovu používala. Všude se pouze uvádí, že Jednotka 731 v Charbinu sídlila od roku 1938. Musíme tedy doufat, že se do budovy nastěhovala až poté, co ji náš konzul opustil a ne již v době, kdy podle údajů pražského MZV bylo přízemí budovy prázdné.

Vedlejší budovu, která tvoří součást areálu a ve které bydlel generálporučík Išii se svou početnou rodinou (měl sedm dětí), naše vláda nikdy pronajatou neměla. Ani zde nejsou přesná data uvedena.

Nový pohled na historii

Odstranění původního panelu a instalace nových informačních tabulek na budově bývalého čs. konzulátu se časově shoduje se širší iniciativou čínských úřadů. V květnu 2006 dala Státní rada ČLR areál Pching-fangu na seznam objektů, které si zaslouží památkovou ochranu. Byly zahájeny práce, které umožnily vyhlásit objekt kulturním dědictvím pod názvem Sídlo Jednotky 731 japonské invazní armády 侵华日军第七三一部队的遗址, neboť "stará základna je celosvětově největší opuštěnou základnou jednotek pro bakteriální válku. Má mimořádnou historickou hodnotu a reálný výchovný význam."

Na okraji areálu byla postavena moderní budova - v dubnu 2018 otevřený Památník dokumentů zločinů, kterých se dopouštěla Jednotka 731 japonské invazní armády 侵华日军第七三一部队罪证陈列馆. V památníku jsou soustředěny dokumenty, které se během let podařilo dohledat a které dokazující autenticitu obvinění ze zločinů proti lidskosti, který se dopouštěla japonská armáda nejen na čínských zajatcích a nejen na čínských civilistech. Mimo jiné tam nalezneme seznam více než tisíce pěti set jmen členů Jednotky 731, tabulky obsahující konkrétní údaje o jednotlivých experimentech a mimo jiné několik fotografií budovy, ve které sídlil štáb Jednotky 731. Z fotografií je zřejmé, že se jedná o budovu, ve které sídlil československý konzulát.

Nabízí se otázka proč čínské úřady objevily „mimořádnou historickou hodnotu a reálný výchovný význam“ základny v Ping-fangu až půl století po konci čínsko-japonské války?

Odpovědět na tuto otázku by si zasloužila solidní rozbor, jaký není v možnostech tohoto článku. Ale asi nebudeme daleko od pravdy pochopíme-li prohlášení základny v Ping-fangu za objekt s mimořádnou historickou hodnotou jako upozornění, že zatímco zvěrstva, kterých se dopouštěli němečtí nacisté jsou především díky iniciativám různých židovských organizací světu stále připomínána, na zvěrstva, kterých se ve stejně době se stejným pocitem vlastní nadřazenosti dopouštěla japonská armáda, svět nebezpečně rychle zapomněl.