Proč Čína vyhlásila válku Rakousko-Uhersku

(Upravený záznam přednášky pořádané 22.11.2018 Česko-čínskou společnosti u příležitosti stého výročí konce 1. světové války.

Přednášející: PhDr. Ivana Bakešová)

O tom, že v letech 1917-1918 byla Rakousko-Uherská monarchie ve válečném stavu s Čínskou republikou, se dočteme málokde. Rakousko-Uhersko se nestalo nepřítelem Číny z logiky vzájemného nepřátelství. Naopak. Na exploataci Číny se Rakousko-Uhersko podílelo méně než Anglie, Francie, Rusko nebo Japonsko. Přesto se spolu s Německem stalo v letech první světové války nepřítelem Číny, zatímco Anglie, Francie, Rusko a Japonsko jejími spojenci.

V červnu 1914, kdy vypukla válka v Evropě, bylo Čínské republice dva a půl roku. Byl to stát mladý, nekonsolidovaný, se spoustou vlastních problémů. Proto se nelze divit, že se čínská vláda pokusila zůstat ve válce neutrální. Po zkušenostech s Evropany vydala memorandum, ve kterém zdůraznila, že si nepřeje, aby se válečné operace rozšířily na čínské území.

Přesto se jedna z prvních bitev 1. světové války odehrála právě na čínském území. Postaralo se o to Japonsko.

Bitva o Jiaozhou

Na rozdíl od pasivní Číny využilo Japonsko angažovanosti mocností v Evropě a začalo neprodleně jednat. Jeho zájem se soustředil na poloostrov Shandong山东, jehož část si na konci 19. století pronajalo na 99 let od mandžuského dvora Německo. Ve strategicky významném zálivu Jiaozhou 胶州 si vybudovalo silnou vojenskou námořní základnu.

Dne 15.8.1914 předložilo německé vládě ultimátum, ve kterém požadovalo, aby Německo bez jakýchkoli podmínek a bez jakéhokoli nároku na kompenzace vyklidilo Shandong „aby mohl být vrácen Číně" Německo na japonské ultimátum neodpovědělo, a tak Japonsko 23. srpna 1914 vypovědělo Německu válku. Čtyři dny na to zahájilo japonské císařské námořnictvo, konkrétně pět bitevních lodí ukořistěných za rusko-japonské války 1904/05, blokádu německého přístavu.

Během 2.-5-září 1914 se na Shandongu vylodily japonské pozemní jednotky v síle 23.000 mužů. Obsadily nejen jižní Shandong se zálivem Jiaozhou a železnici Qingdao - Jinan济南, ale následně i několik ostrovů v Tichém oceánu, které rovněž patřily Německu. Británie, která se obávala, že by mohla v případě pasivity ztratit v této oblasti vliv, poslala japonskému spojenci posily v podobě 1 500 vojáků a bitevní loď HMS Triumph s jedním torpédoborcem.

Do konfliktu bylo zataženo i Rakousko-Uhersko, a to tím, že se v kritickém okamžiku v základně Jiaozhou nacházela i rakousko-uherská plavidla včetně křižníku Kaiserin Elisabeth. Rakousko-Uhersku válka Japonskem vyhlášena nebyla, proto se monarchie původně rozhodla do bojů nezasahovat. Lodě měly být staženy do některého z neutrálních čínských přístavů a vyčkat tam konce války, o které si všichni mysleli, že bude krátká. Ale na nátlak německého císaře Viléma byl rozkaz zrušen a část posádky se musela vrátit na lodě.

Rozhodnutí zapojit se do obrany Jiaozhou se stalo lodím i mnohým z jejich posádek osudným. Bitva přinesla zánik všem německým a rakousko-uherským plavidlům, které se v zálivu nacházely. Křižník Kaiserin Elisabeth bojoval až do vyčerpání munice a když se přiblížil pád základny, byl posádkou potopen.

21 japonských požadavků.

Přesto, že je poloostrov Shandong čínským výsostným územím, směřovalo Japonské ultimátum z 15. srpna pouze k Německu. S čínskou vládou Japonsko nejednalo. Když se v prosinci 1914 čínské ministerstvo zahraničí dotázalo, jak to bude se slíbeným navrácením Shandongu Číně, odpovědělo japonské ministerstvo zahraničí, že pokud by bylo bývalo Německo předalo Japonsku toto území dobrovolně, Japonsko by ho Číně vrátilo. Ale protože ho obsadilo až po vyhlášení války, je Shandong japonskou válečnou kořistí. A nejen to. O měsíc později předložilo Japonsko pekingské vládě požadavky, jaké by si nikdy nedovolilo předložit, kdyby nevědělo, že jsou jeho konkurenti zaneprázdněni válkou v Evropě. Požadavky byly takového rázu, že kdyby byly v plném rozsahu přijaty, znamenaly by japonský protektorát nad Čínou.

Nestoudnost japonských požadavků vyvolala v Číně vlnu protestů a bojkot japonského zboží. Evropské země Číně na pomoc nepřišly, ale do věci se vložily USA, které se již delší dobu s diplomatickou obezřetností snažily udržovat japonské ambice v přijatelných mezích. Zaslaly Japonsku nótu, ve které upozornily, že USA neuznají žádnou dohodu mezi Japonskem a Čínou, která by narušila zásadu rovných práv a otevřených dveří. Na základě této intervence Japonsko od nejprovokativnějších požadavků ustoupilo. Upravený dokument byl čínský prezident donucen podepsat. Evropské mocnosti potvrdily souhlas s japonskými zvláštními právy v Číně dodatečně tajnými smlouvami, které se o rok později staly právním základem intervence proti sovětské moci na Sibiři. V září 1918 tajně potvrdila právo Japonska na Shandong i zkorumpovaná pekingská vláda, když Japonsku umožnila vybudovat na Shandongu dvě železnice a vycvičit policejní sbory k jejich ochraně.

Vládní krize a vyhlášení války

Po smrti prezidenta Yuan Shikaie 袁世凱v roce 1916 se stal nejsilnější osobností na pekingské politické scéně ministerský předseda Duan Qirui段棋瑞 . Do dějin čs. čínských vztahů se Duan Qirui zapsal jako signatář prvního bilaterálního dokumentu, v dějinách Číny však sehrál veskrze negativní roli politika zkorumpovaného Japonskem.

Poté, co počátkem roku 1917 vstoupily do války Spojené státy, bylo o výsledku války rozhodnuto. I když boje v Evropě ještě pokračovaly, dala se do pohybu diplomatická mašinérie zákulisních jednání připravující startovní pozice jednotlivých států v závodě o poválečné uspořádání světa. Japonsko mělo velké ambice a právem předpokládalo, že jeho vyjednávací pozice bude silnější podpoří-li ji Čína coby člen vítězné koalice, než Čína neutrální. Na popud Japonska předložil premiér Duan Qirui v květnu 1917 severočínskému parlamentu návrh na vyhlášení války centrálním mocnostem. Návrh se setkal s nesouhlasem jak tehdejšího prezidenta Li Yuanhonga黎元洪, tak parlamentu. Proti byla i pokroková pekingská veřejnost. Podle ní byly dohodové mocnosti Anglie a Francie největšími vykořisťovateli Číny, iniciátory systému nerovnoprávných smluv, které deptaly čínskou ekonomiku. Především proti těmto dvěma mocnostem bylo zaměřeno hnutí za zrušení nerovnoprávných smluv a za zrovnoprávnění Číny ve světě. Spojit se s nimi proti Německu a Rakousku-Uhersku, jejichž podíl na vykořisťování Číny byl podstatně nižší, nemělo logiku. Parlament i prezident Duan Qiruiův požadavek zamítli. Vyvolali tím vládní krizi, která Duan Qiruie donutila opustit Peking. Odejel do Tiencinu a s pomocí Japonců si začal verbovat a vyzbrojovat vlastní armádu.

Nastalých zmatků a vakua v Pekingu využil generál Zhang Xun张勋, jeden z těch, kteří se nesmířili s pádem císařství. (Jeho nostalgie po starých časech zacházela až tak daleko, že nutil vojáky své armády nosit copy). Zhang Xun vtrhl do Pekingu a jménem bývalého mandžuského císaře Pu Yiho 浦仪 obnovil mandžuskou monarchii. Ale ne nadlouho. Již 12. července vstoupila do Pekingu Duan Qiruiova armáda a Zhang Xunovy copaté vojáky z města vypudila. Ověnčen gloriolou zachránce republiky se Duan Qirui znovu prohlásil premiérem. Ze svých nohsledů, známých jako Klub An-fu安福俱乐部 sestavil parlament a prezidenta Li Yuanhonga donutil k abdikaci. Podle ústavy se stal prezidentem dosavadní viceprezident Feng Guozhang馮國璋, ale ani ten Duan Qiruiovým záměrům nevyhovoval. V srpnu 1917 ho vystřídal nevýrazný učenec ze staré školy Xu Shichang.徐世昌, který se Duan Qiruiovi podřídil. V této situaci už nic nestálo v cestě k cíli, kvůli kterému vládní krize vypukla. 14. srpna 1917 vyhlásila Čína válku Německu a Rakousko-Uhersku a zároveň zrušila platnost všech smluv, které mandžuský dvůr a vláda Čínské republiky s těmito dvěma zeměmi podepsaly.

Účast Číny ve válce

Čínská republika sice vstoupila v srpnu 1917 oficiálně do války, ale vojenských operací v Evropě se neúčastnila. Čínští vojáci by byli na evropském bojišti nepoužitelní. Čína pouze vyslala do některých evropských zemí, především do Francie a do Ruska několik tisíc námezních dělníků. I když je dnes práce čínských dělníků v Evropě chápána jednoznačně jako čínská účast ve válce na straně Dohody, odjezd na práci do Evropy neměl původně s ideologií nic společného. Do tzv. čínských pracovních sborů se dobrovolně hlásili především chlapci z chudých rolnických rodin, kteří doma nenacházeli způsob obživy. V Evropě hloubili zákopy, překládali munici a stavěli dopravní cesty. Výjimku tvořili mladí intelektuálové, kteří naopak využili příležitosti podívat se do světa a naučit se jazyky. Ani oni nejeli vědomě pomáhat jedné či druhé z bojujících stran.

K čínským dělníkům nebyla válka o nic milosrdnější, než k evropským vojákům. První Číňané zahynuli již při cestě do Evropy, když jednu z lodí potopila německá ponorka. V Evropě potom tisíce Číňanů, umíraly v důsledku vyčerpání, na následky pracovních úrazů, nezvyklých klimatických podmínek a stravy

Kromě Francie pomáhali najatí čínští dělníci i ve válkou vyčerpaném Rusku. Připojili se k čínským občanům, dlouhodobě v Rusku žijícím, jejichž počet se v roce 1917 odhadoval na 300 000. Mnozí z nich se nechali ovlivnit myšlenkami proletářské revoluce a zapojili se do práce Svazu čínských dělníků, který vznikl v roce 1918 v Petrohradě. Pod heslem: na vítězství revoluce v Rusku závisí vítězství revoluce v Číně vydávali časopis Čínský dělník a stali se později důležitou spojnicí mezi sovětskou vládou a Sunjatsenovou vládou v Kantonu.

V květnu 1918 uzavřel Duan Qirui s Japonskem tajnou dohodu O společném odporu proti nepříteli 共同防敌, která dovolovala japonské armádě vstupovat na čínské území, najímat čínské vojáky a podřídit je japonskému velení. Tato armáda, kde velící důstojníci byli Japonci, ale podstatnou část mužstva tvořili naverbovaní Číňané, se účastnila intervence proti bolševickému Rusku. To znamená, že se s nimi setkávali i naši legionáři, kteří měli s japonskou armádou vlastní zkušenosti.

Důsledky

Nepředpokládaným, ale významným důsledkem vstupu Číny do války bylo vlastenecké vzepětí čínské pokrokové inteligence - tzv. Májové hnutí 1919. I když čínská pokroková veřejnost původně vstup Číny do války po boku Velké Británie a Francie odmítala, po událostech z léta 1917 podlehla Duan Qiruiově propagandě a naivně uvěřila, že dohodové mocnosti účast Číny ve válce proti Německu a Rakousko-Uhersku ocení a dobrovolně se vzdají systému kapitulačních privilegií, jehož prostřednictvím Čínu hospodářsky znevýhodňují.

Zklamání, kterého se čínská veřejnost dožila poté, co Pařížská mírová konference nejen, že její požadavky ignorovala, ale dokonce upřednostnila na úkor Číny zájmy Japonska, vybudilo vlastenecké akce dosud nebývalého rozsahu. Májové hnutí 1919 odstartovalo tzv. Novodemokratickou revoluci, proces, který po všech peripetiích a se všemi důsledky vyvrcholil na konci XX. století vstupem ČLR do klubu světových velmocí.

Dalším nezamýšleným a pro naši republiku limitujícím důsledkem vstupu Číny do války bylo rozhodnutí čínské vlády anulovat všechny smlouvy, které obě znepřátelené vlády, německá a rakousko-uherská, vnutily mandžuskému dvoru v předcházejících desetiletích. V červnu 1919 zahájené jednání o podpisu československo-čínské obchodní a přátelské smlouvy nemělo na co navázat. Trvalo jedenáct let a ukončeno bylo až v době, kdy se vztahy s Čínou podařilo postavit na novou legislativní základnu většině zemí Evropy. Československo-čínská obchodní a přátelská smlouva byla podepsaná a styky navázány až v únoru 1930. V důsledku toho se po roce 1918 českoslovenští občané žijící v Číně ocitli v právním vakuu a československé zboží dovážené do Číny podléhalo vysokým nesmluvním clům.

I když se názory na vstup Číny do světové války různí, shodují se v jednom: motivem čínského vstupu do války nebyl bezprostřední zájem Číny ale zájem v Číně zainteresovaných cizích mocností a jimi ovládaných zkorumpovaných pekingských politiků.

-ib-