Při své letošní několikaměsíční návštěvě slečny Jany v Praze jsme se několikrát setkali a na základě osobních informací a díky laskavému zpřístupnění rodinných dokumentů a fotografií jsme společně sepsali opožděnou vzpomínku na její život a celoživotní práci na poli překládání čínské literatury.

Protože Marta Ryšavá žila hodně samotářsky, věnovala se především překladatelské práci a jako samoživitelka výchově jediného syna Martina, se se svými životními osudy příliš nesvěřovala ani nejbližším kolegům, budou některé informace i pro mnohé z nich možná překvapením.

Narodila se dne 3. dubna 1933 na Slovensku v obci Stredné Plachtince v české rodině Bohumila a Kamily Ryšavých. Otec tam pracoval jako redaktor, zajímal se též o literaturu a dokonce psal i poezii. Pro zajímavost uveďme, že v téže obci se o 11 let dříve narodil známý slovenský herec, režisér a pedagog Július Pántik (1922 - 2002). Rodina Ryšavých včetně malé sedmiměsíční Marty a o něco staršího bratra Kamila odešla ze Slovenska již v listopadu 1933 do Prahy.

V září 1939 začala Marta navštěvovat obecnou školu v Praze-Strašnicích, v letech 1943 – 1948 Hlavní školu dívčí s českým vyučovacím jazykem a 2. měšťanskou školu dívčí. Roku 1948 pokračovala ve studiu na Veřejné obchodní škole při obchodní akademii v Praze-Vinohradech a ukončila ji pod změněným názvem Hospodářská škola při vyšší hospodářské škole. Krátce pak pracovala na Ministerstvu národní obrany a v letech 1950 – 1953 v kanceláři Výstavního domu U Hybernů v Praze. Zároveň navštěvovala jazykové kursy v Ústavu moderních řečí a večerní gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze. Po absolvování jednoletého Státního kursu pro přípravu pracujících v Mariánských Lázních byla přijata na filologickou fakultu Karlovy univerzity, kde v letech 1953 – 1958 studovala obor čínština – dějiny Dálného východu. Již v roce 1953 se provdala za tehdejšího asistenta filologické fakulty a později významného vědce a překladatele dr. Oldřicha Krále (1930 - 2018), s nímž setrvala v manželském bezdětném svazku 10 let. Už během studií se orientovala na obor čínské literatury, zvláště poezie a sledování lidového proudu v čínské literatuře. První překlady spolu s O. Králem publikovala již r. 1955 v Novém Orientu. Šlo o básně významných básníků 8.- 9. století Wang Weje (699 – 759), Li Poa (701 – 762) a Jüan Čena (779 -831). Ještě během studií byla M. Ryšavá r. 1957 vyslána s československou kulturní delegací do Číny a o rok později spolu s O. Králem přeložili a vydali 2. díl románu „Bouře“ (Pao-feng cou-jü) od Čou Li-poa (1908 – 1979) o pozemkové reformě v Číně. Vysokoškolské studium ukončila úspěšnou obhajobou diplomové práce o životě a díle slavného starověkého básníka Tchao Jüan-minga (365 – 427) a přeložila a připravila k vydání výbor z jeho díla.

Od 1. srpna 1958 M. Ryšavá pracovala téměř po celý život v Orientálním ústavu ČSAV. Roku 1959 opět s O. Králem vydali román Pa Ťina (1904 – 2005) „Rodina“ (Ťia) a ve spolupráci s básníkem Ladislavem Fikarem (1920 – 1975) publikovali několikrát v průběhu roku v Novém Orientu básně z lidové poezie Velkého skoku. Pod názvem „Na zemi vyšlo plno lamp“ spolu vydali poezii Velkého skoku knižně roku 1960.

V letech 1959 – 1961 absolvovala M. Ryšavá studijní pobyt v Číně. Po návratu vydala roku 1962 brožuru o životě a díle básníka Tu Fua (712 – 770) v souvislosti se zařazením jeho výročí do oslav světových kulturních výročí, napsala řadu článků o něm do denního i odborného tisku a připravila obsáhlý výbor překladů z jeho díla. Tu Fuovy básně publikovala ve spolupráci s Janem Vladislavem (1923 – 2009) r. 1963 v Novém Orientu. Spolu s Josefem Hiršalem (1920 – 2003) vydali roku 1966 knižně básně Tchao Juan-minga pod názvem „Návraty“. Autorsky zpracovala řadu hesel o čínských básnících v dvoudílné encyklopedické publikaci „Slovník spisovatelů Asie a Afriky“ (Praha 1967), vydané kolektivem autorů vedených akademikem Jaroslavem Průškem (1905 – 1980).

Také v 70. letech publikovala Marta Ryšavá v Novém Orientu, nejčastěji s Josefem Hiršalem, překlady básní Wang Cchana (177 – 217) a Pchu Sung-linga (1640 – 1715), roku 1974 vyšla knižně Pchu Sung-lingova poezie pod názvem „Vyznání“ a o tři roky později poezie Li Poova „Měsíc nad průsmykem“. Roku 1980 přeložila čínské verše v publikaci Valentina S. Tublina (1933) „Hispánský triumf“ a v témže roce za její jazykové spolupráce vydal Jan Vladislav „Šest set dvacet šest veršů“ Tu Fua. Roku 1987 vydala M. Ry&scaro n;avá knižně poezii samotářského básníka Chan Šana (kolem 840) pod názvem „Nad Nefritovou tůní nový svit“ a překlady básní Wang Weje, Paj Siang-šana (772 – 846) a Meng Chao-žana (689 – 740) pod názvem „Trojzvuk“. V dubnu téhož roku navštívila Vietnam, jak svědčí dedikace vietnamských autorů a přátel v její knižní pozůstalosti. Roku 1990 vydal výtvarník Vladimír Kozlík (1953) „Hovory“ s Chan Šanem. V literární pozůstalosti M. Ryšavé je dochována i zajímavá korespondence s básníkem a překladatelem Františkem Hrubínem (1910 – 1971), avšak nějaké konkrétní společné překlady jsme zatím nenašli. Odborné studie a další stati a překlady M. Ryšavé je možno najít rovněž v Archívu orientálním, ve Světové literatuře a jinde.

Poslední léta svého plodného života pokračovala Marta Ryšavá i po vynuceném odchodu z Orientálního ústavu, s kterým se nikdy nesmířila, v překladatelské a tlumočnické práci doma. Roku 2003 vydali spolu s Janem Vladislavem knižně poezii Tu Fua pod názvem „Kam spěchají ty květy“. V reedici vyšel knižně překlad Tchao Jüan-minga „Návraty“ (2003). Do brožury „Nejkrásnější díla čínské literatury“ vydané Velvyslanectvím ČLR roku 2004 byly zařazeny i překlady M. Ryšavé.

Největší životní ranou pro paní Martu bylo úmrtí jejího jediného syna Martina (18. září 1963 Praha – 7. ledna 2010 Dumfries, Skotsko). Byl to vzdělaný talentovaný lékař-chirurg v pražské Vinohradské nemocnici, který posléze působil dlouhodobě v zahraničí: od roku 1994 v Libyi, kde se oženil s Filipínkou, s níž měl syna Martina a dceru Janu, v letech 1997 – 2004 v Kataru a od roku 2006 ve Skotsku. Paní Marta se synovou rodinou v zahraničí také dlouhodobě pobývala, avšak poslední léta vzhledem k vážnému onemocnění trávila v Praze, kde žila sama ve strašnickém bytě. Zůstali jí jen věrní přátelé z domu, zejména paní Anežka Oherová (1941), která se o ni starala a které rovněž děkujeme za její vzpomínky. Roku 2011 vyšlo opět „Vyznání“ s verši Pchu Sung-linga s doslovem Lucie Šikklové. Doslova posledním příjemným darem a balzámem pro paní Martu bylo v roce jejího úmrtí nové knižní vydání jejích překladů Li Poa „Měsíc nad průsmykem“.

Jméno Marty Ryšavé a její dílo má své pevné místo v dějinách české sinologie. Zesnulá má velké zásluhy na poznávání a zpřístupnění klasické i moderní čínské literatury českému čtenáři. Za to jí patří i naše uznání a dík.

Jiří Šíma – Jana Ryšavá (vnučka), srpen 2019.