Sun Fo

Z dějin česko-čínských vztahů: O čem jednal Sun Fo na Klínovci?

I v dobře probádaných archívech se ještě může najít dokument, který překvapí. Jako na příklad toto hlášení policejního agenta z března 1937:

„Upozorňujeme ministerstvo zahraničí, že do republiky přicestovalo šest Číňanů. … odebrali se v doprovodu čínského vyslance do Karlových Varů, ubytovali se v hotelu Lloyd a odejeli z důvodu nějakého jednání na Klínovec, kde se setkali s hosty z druhé strany hranice. Číňané jsou nenápadně sledováni. … Jeden z nich je předseda Legislativního dvora Sun Fo. A MZV Praha, fond sekce II., kart. 466, Prezidium Zemského úřadu pro MZV, březen 1937).

Informace sice stručná, nicméně navozující celou řadu zajímavých otázek.

Sun Fo (Sun Kche 孙科) byl v roce 1937 jedním z nejvyšších a zároveň nejpopulárnějších ústavních činitelů Čínské republiky. Jeho popularitu násobila skutečnost, že byl nejen předsedou Legislativního dvora, ale i synem „otce Čínské republiky“ Sunjatsena. Víme o něm, že v době, která nás v tomto článku zajímá, stál v čele té skupiny kuomintangských (KMT) politiků, kteří usilovali o ukončení občanské války a o spojenectví s SSSR. V roce 1936 zorganizoval založení Čínsko-sovětské kulturní společnosti a 28. března 1937, tedy pravděpodobně krátce po návratu z Československa, byl zvolen jejím předsedou. Třikrát jednal v Moskvě se Stalinem. V srpnu 1937 podepsal čínsko-sovětský pakt o neútočení a v roce 1939 se zasloužil o podpis čínsko-sovětské obchodní dohody, jejíž součástí byly kontrakty na dodávky vojenského materiálu a na účast sovětských letců dobrovolníků v čínské armádě.

• Co dělal Sun Fo v březnu 1937 na československo-německé hranici?

• Proč se o jeho přítomnosti ministerstvo zahraničí dozvědělo až z hlášení tajného policejního agenta? (Že je Sun Fo jedním ze šesti členů delegace vypátrali tajní agenti až dodatečně, informace, že „… jeden z nich je předseda Legislativního dvora Sun Fo“ je k výše citovanému na stroji psanému hlášení připsána dodatečně rukou.)

• Proč se Číňané nezdrželi v Praze a odejeli rovnou do Karlových Varů, které byly v kritickém roce 1937 domovem K. H. Franka a jednou z bašt nejzuřivějších henleinovců?

• Kdo byli „hosté z druhé strany hranice“, se kterými se Sun Fo na Klínovci setkal?

• O čem s nimi jednal?

• Setkal se také s některým z čelných představitelů našeho státu? Pokud ano, proč zůstala schůzka utajená?

Možná se jednou na uvedené otázky pokusí odpovědět někdo, kdo bude mít přístup do německých, případně čínských archívů. My se můžeme jen dohadovat na základě znalosti fondů dostupných v pražských archívech a na základě známých historických dat.

K setkání na Klínovci došlo v březnu 1937, tedy v době, která určila směr dalšího vývoje nejen pro Čínu, ale i pro Evropu. Čína byla již déle než 5 let vystavena plíživé japonské agresi. Kuomintangská vláda považovala za svou prioritu likvidaci oblastí kontrolovaných KS Číny a její armáda před Japonci soustavně ustupovala. Japonsko s Německem podepsaly 25. 11. 1936 Pakt proti Kominterně a pokusily se do něho zapojit i Čínu. O necelé tři týdny později, 12. 12. 1936, byl vrchní velitel KMT vojsk generalissimus Čankajšek zajat důstojníky vlastní armády a obviněn z vlastizrady. S přispěním KS Číny a po dohodě s Moskvou byl propuštěn pod podmínkou, že ukončí občanskou válku a postaví se do čela Jednotné protijaponské fronty.(Tzv. sianský incident).

Dne 7. 7. 1937 se KMT armáda poprvé aktivně postavila proti armádě japonské. Tento den je oficiálně považován za začátek čínsko-japonské války.

Byla tato časová posloupnost čistě náhodná?

I když se zdá, že sianský incident rozhodl, fakta dokazují, že ještě během téměř celé první poloviny roku 1937 nebylo jasno. Potvrdil to m.j. čínský vyslanec v Praze Lone Liang (Liang Lung梁龙) v rozhovoru s ministrem zahraničí Kamilem Kroftou: „…Japonsko Číně na začátku 1937 navrhlo uzavřít spojenectví proti SSSR, ale Čína v květnu japonský návrh odmítla.“ (A MZV Praha, fond Kroftův archiv, kart. 13/ Čína, rozhovor Lone Lianga s ministrem Kroftou 23. 11. 1937.)

Skutečnost, že čínská KMT vláda japonský návrh na spojenectví proti SSSR přednesený na začátku roku 1937 neodmítla okamžitě, ale až v květnu, napovídá, že zvažovala všechny možnosti. Setkání předsedy Legislativního dvora Suna Fo „…s hosty z druhé strany hranice“ se uskutečnilo v tomto mezičase. Bylo by příliš odvážné tvrdit, že se jednání na Klínovci mohlo týkat uvažovaného připojení Číny k německo-japonskému paktu? Důkaz nemáme, ale zcela vyloučit to nemůžeme.

Kdo v tom případě byli „hosté z druhé strany hranice“?

Jak informoval čínský vyslanec v Praze ministra zahraničí Kamila Kroftu během výše citovaného rozhovoru, „… v Německu jsou vlivné osobnosti, které podporují Čínu proti Japonsku, například Neurath, Blomberg a Schacht, ale Hitler chce zůstat neutrální.“

Syn tehdejšího čínského vyslance v Československu Lone Lianga, americký historik Hsi-Huey Liang, odborník na dějiny střední Evropy a její vztahy s Čínou, jde ještě dál. Podle jeho názoru věděl jeho otec víc, než co ministru Kroftovi v citovaném rozhovoru přiznal. V Berlíně podle něho existovala silná čínská lobby, ke které kromě jmenovaných patřili vlivní vojenští činitelé včetně ministra války Wernera von Blomberga a vedoucích představitelů velkých průmyslových podniků. „Tito muži věřili, že spojenectví s Čínou pomůže Německu z obklíčení Francií, sovětským Ruskem a Malou dohodou…Vyskytovali se v ní [v čínské lobby] armádní činitelé odhodlaní svrhnout nacistický režim ozbrojeným povstáním, pokud by Hitler začal válku proti Československu.“ (Tento i další citáty jsou převzaty z: Hsi-Huey Liang: Mezi Berlínem a Prahou. Prostor, Praha 2006, strany 244 až 253). Čankajšek měl podle Hsi Huey Lianga v Berlíně svého důvěrníka, který byl o všem informován a byl ve spojení i s čínským vyslancem v Praze. Oba proto věděli o plánech na odstavení Hitlera a o jejich spojitosti s Československem ale vyslanec se cítil být vázán tajným pověřením, a když nedostal příkaz z Nankingu, neinformoval ani ministra Kroftu ani prezidenta Beneše, „protože nevěděl, jak bude s touto citlivou informací naloženo.“

Hsi-Huey Liang dále tvrdí, že výše jmenovaní „přišli také s návrhem, aby se Britové a Němci společně chopili role prostředníků v konfliktu na Dálném východě … S plánem vyjádřil souhlas maršál Hermann Göring a generál Walter Reichenau. Předběžný souhlas s tímto návrhem vyslovil i Hitler. Britové dali najevo zájem tím, že vyslali zvláštního tajného agenta.… Kdyby tehdy Německo vytrvalo v úsilí zaměřeném na Čínu a dohodlo se s Británií, tak by se konflikt s Československem stal jen málo pravděpodobnou náhodou….,“ domnívá se Hsi-Huey Liang: „ Vše bylo dojednáno před zářím 1937, čekalo se jen na Hitlerovo schválení. … Již byla připravena pera, aby to Hitler podepsal, když se Ribbentropovi…povedlo v poslední chvíli změnit vůdcův názor. …Kdyby se pár tajných schůzek mezi jednotlivci a jedno rozhodnutí učiněné na poslední chvíli vyvinulo jinak, mohlo 20. století nabrat docela jiný směr.“

Podle citovaného autora docházelo v letech 1936 a 1937 v Berlíně i v Praze k četným schůzkám mezi „čínskými vojenskými činiteli, německými tajnými agenty, politiky Kuomintangu a českými profesory.“ Nevíme, zda schůzka na Klínovci byla jednou z nich a zda se týkala výše popsaného scénáře.

Německo muselo v té době ve vztahu k Číně řešit mnoho jiných akutních problémů. Od roku 1921, kdy jako první evropská země podepsalo obchodní smlouvu bez tzv. kapitulačních klauzulí, mělo s Čínou vztahy, které můžeme definovat jako nadstandartní. Díky nim se německým firmám otevřely dveře do Číny dokořán. Německé firmy se podílely na rekonstrukci čínského hospodářství, především na renovaci a výstavbě železnic, a jejich pozici posilovala proti konkurenci skutečnost, že hlavní slovo ve strategii rozvoje čínského hospodářství měl v Německu vystudovaný geolog národohospodář a germanofil Weng Wen-chao 翁文灝. Vysoce postavení činitelé obou zemí udržovali užitečné osobní kontakty, na příklad Čankajškův mladší syn Ťiang Wej-kuo 蒋纬国studoval na vojenské akademii v Berlíně. Německo nejen že v Číně nakupovalo strategické suroviny a prodávalo Číně zbraně. Elitní jednotky čínské armády, které se vyznamenávaly v bojích proti Japoncům, byly vycvičené německými důstojníky. Nové ideologické spříznění nacistů s militantním Japonskem a eskalace čínsko-japonského konfliktu proto postavila před německou diplomacii problém jak utlumit aktivity v Číně a zároveň nepoškodit tradičně dobré vztahy s Kuomintangem. Dá se předpokládat, že tak delikátní otázky bylo třeba řešit na vysoké úrovni. Je možné, že kvůli tomu přijel v březnu 1937 Sun Fo do Evropy?

Pátrání po pozadí schůzky na Klínovci nám kromě složitých vztahů mezi Německem, Japonskem a Čínou ukázalo, jak málo stačilo, aby všechno dopadlo úplně jinak. Poodhalilo i málo čtené stránky historie čs. čínských vztahů. Na příklad vztah vyslance Lone Lianga k Československu: o Lone Liangovi máme jen ty nejlepší reference. Víme, že se cítil v pražském prostředí natolik dobře, že bylo jeho snem po válce se do Prahy vrátit. Navázal četné kontakty umožňující rozvoj česko-čínských vztahů po linii kulturní i vědecké, udržoval na příklad podnětné osobní kontakty s českými sinology. Přesto neměl k ministru zahraničí a prezidentovi dostatek důvěry a o aktivitách čínské lobby na nejvyšších místech v Berlíně a její snaze propojit bezpečnost Československa s německou vojenskou angažovaností v Číně je neinformoval. Jeho syn Hsi-Huey Liang se dokonce domnívá, že to bylo proto, že „…. Otci možná na Československu moc nezáleželo…byla to malá země bez přístupu k moři a neměla tolik zdrojů jako Francie, Británie nebo Spojené státy.“ Neměli bychom tuto poznámku brát i jako varování pro dnešek?

Na závěr se můžeme pokusit odpovědět na otázku, proč právě Klínovec byl vybrán jako dějiště přísně tajného setkání? Zřejmě proto, že se nacházel přímo na hranici, ale ne na německém území. Hotel nabízel kvalitní zázemí, byl dobře dostupný z obou stran hranice ale ukrytý v lesích a mimo hlavní spoje. Možná svou roli hrála skutečnost, že se nacházel nedaleko Karlových Varů, které byly mezi horní vrstvou čínské společnosti velmi populární. Jezdila se sem „léčit“ na příklad manželka předsedy Suna Fo, paní Čchen Šu-jing陈淑英，druhý v hierarchii KMT elity a později předseda projaponské kolaborantské vlády Wang Ťing-wej汪精卫 a mnozí další. Možná by stálo za námahu prolistovat seznam karlovarských lázeňských hostí, dozvěděli bychom se víc.

-ib-