Velké divadlo v Charbinu

Na začátku nového tisíciletí vypsal magistrát města Charbinu architektonickou soutěž na přeměnu bažinatého ostrova na řece Sungari v zážitkovou zónu nazvanou Ostrov kultury. Součástí projektu bylo zadání na stavbu divadla a domu kultury.

V roce 2010 zvítězil v této architektonické soutěži ateliér MAD, vedoucí architekt Ma Yansong 马岩松. Jedná se o ateliér s mezinárodním dosahem. Hlavní sídlo má v Pekingu a Los Angeles.

Cílem projektu bylo vytvořit budovy, které nebudou nepřátelské k přírodě. Projektanti museli vzít do úvahy přírodní specifika prostoru – mrazivé počasí, bažinatý terén, sousedství velké řeky, která na část roku zamrzá, silné větry a sníh, který celý prostor pokrývá po část roku.

Podle architektů má budova zvenku navazovat představu zasněžených dun a zamrzlých vln, ale interiér má být teplý a útulný. Tohoto kontrastu bylo dosaženo maximálním využitím dřevěného obložení stěn. Protože základní ideou architektů MAD je navozovat v lidech pocit sounáležitosti s přírodou, zajišťují v budově velkého charbinského divadla propojení vnějšího a vnitřního prostředí velká okna a celé prosklené stěny.

Cílem autorů bylo vytvořit divadlo, které nebude otevřeno jen v době představení, ale bude žít spolu s obyvateli města po celý rok. Proto je budova po většinu dne otevřená veřejnosti a kromě profesionálních souborů zde mnohou vystupovat i soubory amatérské. Horní terasa supluje vyhlídkovou věž a prostory chodeb i sálů jsou využívány pro nejrůznější akce, mimo jiné pro svatby.

Budova velkého charbinského divadla byla dána do provozu v roce 2015. Zaujímá plochu 79000m2. Velký divadelní sál je vyprojektován pro 1600 diváků, malý sál pro 400 diváků.

Tolik oficiální popis přeložený z turistického průvodce po Charbinu. Protože víme, že oficiální průvodci často nadsazují, požádali jsme pana Jana Hříbka, který charbinské divadlo dvakrát navštívil, aby oficiální popis zkorigoval. Ale pan Hříbek odpověděl::

„To co píší v průvodci, naprosto sedí. Divadlo je umístěné v mokřadech. Stavebně je to určitě odvážný počin. Přes mokřady vedou kovo-dřevěné lávky, zčásti jsou v noci nasvícené, a to už od toho historického železničního mostu. Zajímavé a odvážné umístění v mokřadech řeky má své kouzlo. Celé architektonické pojetí budovy i okolních budov je velmi originální zvenku i zevnitř. Uvnitř se naskýtají pohledově neopakovatelné varianty průhledů přes skleněné stěny. Dokonalé prolnutí budovy s přírodou.

Jediný problém bude, že z divadla jít pěšky domů je asi nerealistické pokud člověk nebydlí přímo v okolí, je to přeci jenom pěšky do centra města daleko. Ale z obou stran jsou silnice, po kterých jezdí městské autobusy i taxi, které jsou velmi spolehlivé. Pod úrovní divadla je parkoviště.

Velmi originální a jedinečné je urbanistické řešení. Budova stojí osamocená, v blízkosti není žádná další výstavba. V dáli je vidět na obou stranách řeky panorama moderního Charbinu. Já jsem z toho měl neopakovatelný drsnější zážitek v březnu, kdy jsem si k divadlu naplánoval cestu taxíkem, ovšem přes noc se změnilo počasí. Z +10 st. z předchozího dne se to najednou změnilo na velké sněžení a teplota klesla na -14 stupňů. U divadla foukal velmi studený vítr a divadlo bylo zavřené. Měl jsem to jen tak tak, že jsem po krátkém pobytu v okolí budovy na druhý pokus chytil na přilehlé silnici taxi, abych neomrzl. Takže jsem vlastně v dalekém Charbinu zažil jediné zimní krátké období v tomto roce, což se mi asi u nás v Čechách zřejmě dlouho nepodaří.

Panu Hříbkovi děkujeme za povolení využít jeho fotografie i za zajímavé vylíčení nevšedního zážitku.

V Říčanech 22.12.2019

-ib-