Odhalení busty M.R. Štefánika v Charbinu

Legionář profesor Josef Hříbek velel v letech 1919-1920 posádce československého vojska v Charbinu. Ve Fénixu 2019/1 jsme uveřejnili rozhovor s jeho vnukem panem Janem Hříbkem, který na počest svého děda vykonal v březnu 2019 pietní pouť do Charbinu.

V říjnu 2019 odejel pan Jan Hříbek do Charbinu znovu, aby se na pozvání velvyslanectví Slovenské republiky zúčastnil slavnostního odhalení busty M.R. Štefánika. Požádali jsme při té příležitosti pana Hříbka, aby byl tak laskav a podělil se s námi o své dojmy i tentokrát.

Pane Hříbku, děkuji, že jste přišel, dokonce jste musel přijet do Říčan až od Tábora, kde v současné době žijete. Sešli jsme se již jednou, a to v dubnu 2019, kdy jste nám vyprávěl o své první cestě do Charbinu. Než stačil tento rozhovor vyjít, navštívil jste Charbin podruhé. Tentokrát při poměrně slavnostní příležitosti. Jaký byl cíl vaši druhé cesty do Charbinu a jaké dojmy jste si odtamtud přivezl?

Poprvé se jednalo o čistě soukromou cestu. Chtěl jsem tímto způsobem uctít památku mého děda, který přesně před sto lety v Charbinu působil. Po návratu jsem navázal kontakt se slovenským velvyslanectvím v Pekingu. Dozvěděl jsem se, že se připravuje odhalení busty generála Milana Rastislava Štefánika. Mělo to být ke stému výročí jeho průjezdu Charbinem, ale ve skutečnosti je to až po sto a jednom roce. Když jsem se tu informaci dozvěděl, řekl jsem si, že bych se měl té akce účastnit, protože můj děd M.R.Štefánika v Charbinu doprovázel. Dokonce jsem našel informaci, že když se Štefánik vracel přes Charbin zpátky, byl natolik nemocen, že nevyšel z vlaku a můj děd ho zastupoval při jakémsi jednání na francouzském konzulátu. Přišlo mi to zajímavé.

Zařídil jsem si čínské vízum, tentokrát už mi to nedalo tolik práce, protože jsem měl zkušenost. Všechno dobře dopadlo a tak jsem oznámil slovenskému velvyslanectví, že tam přijedu a kulturní rada mi poslal oficiální pozvání.

Skutečně jsem se zúčastnil jak toho odhalení ve výstavní síni Musea urbanistického plánu Charbinu, tak oběda. Obojí bylo úžasné. Ve vstupní hale musea byly připraveny panely, na kterých byly fotografie týkající se jak Štefánika, tak Legií, a podstavec se zatím zahalenou bustou.

Ty panely s fotografiemi připravili Slováci nebo Číňané?

Slováci. Bylo to v podstatě totéž, co bylo na výstavě v Bratislavě i v Praze. Kulturní rada Číňany provázel a ještě jim k těm fotografiím něco vysvětloval. Hovořilo se anglicky, Číňané tam měli překladatelku.

Já jsem si představoval, že tam budu figurovat jenom jako soukromá osoba, jako divák, ale když jsem přijel, pozval mě pan velvyslanec k sobě a jednal se mnou jako se členem delegace. Potěšilo mne hlavně to, že pan velvyslanec ve svém projevu zmínil i mého děda.

Promiňte otázku: jel jste do Charbinu jen jako soukromá osoba nebo jako představitel České obce legionářské?

I podruhé jsem jel do Charbinu jen jako soukromá osoba. Všechno jsem si sám platil.

Poté, co byla busta odhalena a slavnost ukončena, konal se v jednou nedalekém luxusnim hotelu oběd. Slováci pozvali ke stolu nejen mne, ale i Číňana, který mě doprovázel.

Promiňte, co to bylo za člověka?

To byl majitel hostelu, ve kterém jsem bydlel. Ten člověk byl velice přátelský a ochotný, všude mě doprovázel a vozil mě svým autem. Takže došlo ke kuriózní situaci, kdy k tomu museu, kde se slavnost konala, přijela slovenská delegace přímo z letiště mikrobusem, zatímco já jsem tam přijel audinou.

Takže Slováci pozvali ke stolu nejen mne, ale i tohoto Číňana.

Kdo se z čínské strany účastnil?

(Pan Hříbek ukazuje tištěný seznam hostů. Z něho vyplývá, že jako nejvyšší host za čínskou stranu se akce účastnil náměstek primátora. Uvážíme-li, že má Charbin cca 10 milionů obyvatel, je to funkce na úrovni našeho náměstka předsedy vlády. Další hosté byli vesměs pracovníci kulturního oddělení magistrátu v čele s jeho vedoucím, tedy něco na způsob našeho ministra kultury. Věřím, že pro majitele mládežnického hostelu to musel být nezapomenutelný zážitek.)

Oběd začal mnohočetnými přípitky. Slováci tam přivezli slovenská originální vína. Pak se jedlo a řečnilo. Stolování bylo komplikované, nejmíň šest chodů a mně dalo práci rozeznat, co na talíři je ještě k jídlu a co je jen ozdoba.

Po obědě se slovenská delegace vrátila na letiště.

Za českou stranu tam nebyl nikdo?

Ne. Českou stranu jsem suploval jen já. Původně se měla současně odhalovat i pamětní deska, kterou do Pekingu přivezl český prezident, ale čínská strana to zatím neodsouhlasila.

To máte ověřené?

Ano, to mi napsal český velvyslanec v Pekingu, kterého jsem se na to dotázal. Desku nechala vyrobit Česká obec legionářská. Jsou na ni vytesána jména legionářů, kteří v Číně zahynuli. Původně měla být deska umístěna na pravoslavném hřbitově. Na tom hřbitově jsem byl. Je to asi 25 km od středu města. Hřbitov je obrovský, největší část je, pochopitelně, čínská, ale je tam i židovská sekce, jsou tam pochováni i Američané, kteří se zúčastnili intervence proti sovětskému Rusku a hlavně Rusové. Ta pravoslavná část je dost zanedbaná.

Podle mne by se měla ta deska umístit někam do blízkosti nádraží, které sehrálo v dějinách legií rozhodující roli, nebo na předmostí zrušeného mostu přes Sungari.

O kterém mostě to mluvíte?

O tom slavném železničním mostě, který postavila Škodovka. Ten teď funguje jako lávka pro pěší. Vedle je postavený nový most, po kterém jezdí vlaky. Násep toho původního mostu směrem do města je ustřižený a je tam něco jako replika původního nádraží a také museum toho mostu.

(Pan Hříbek ukazuje reklamní plakátek musea ze kterého je patrné, že to není musem mostu, ale museum celé Východočínské železnice).

Tam někde kolem toho mostu nebo musea by měla být umístěna naše pamětní deska. Tam je podle mne pro ni to nejlepší místo. Ne na hřbitově, kam nikdo nechodí, protože je to daleko.

Most přes Sungari v Charbinu, jak ten původní z roku 1895, tak ten druhý, který byl postavený v době Mandžukua, stavěla naše Škodovka. Zajímalo by mě, jestli to tam je někde uvedené?

Nevšiml jsem si, ale zas tak podrobně jsem to neprocházel. Před muzeem je replika lokomotivy.

To už bylo Mandžukuo. V té době stavěla Škodovka v Charbinu ten druhý most.

Hledal jsem tam jméno pana Ermla (Poznámka: Nejúspěšnější podnikatel v tehdejší české komunitě, zakladatel místního pivovaru), ale nikde jsem ho neviděl. Nevím, třeba jsem ho přehlédl. Těžko říct.

Potom jsem se byl znovu podívat na supermoderní budovu divadla. Ta je tedy hodně zajímavá. Navrhl ji čínský architekt, který studoval ve Spojených státech, jméno vám momentálně neřeknu. Připletl jsem se ke skupině Číňanů, s těmi jsem si celou budovu prošel a prohlédl. Ta architektura je opravdu úžasná.

Potom jsem navštívil další buddhistický klášter, zase jiný, než minule, tady vám ukážu fotky....

Promiňte, klášter mě až tolik nezajímá, víc by mě zajímala ta budova, ve které byl náš konzulát.

Ano. Tak tu jsem taky znovu navštívil, dokonce jsem ji celou prolezl, protože postranní vchody byly otevřené. Nezávisle na mně tam ten samý den byla i ta slovenská delegace. V prostoru schodiště je ještě možno vidět původní architektonické prvky a na stropech nádherné štuky, které známe z fotografií, některé jsou už opadané...Bydlí tam lidé a je to celé zdevastované. Velmi. Nicméně je to kulturní památka, i když ta deska, která byla umístěna před budovou, kterou máte na vaší fotografii, už tam není, nevím proč. Přímo na budově je jiná deska.

Je tady ale jiný problém. Číňan, u kterého jsem bydlel, mě zavedl do muzea, ve kterém se připomínají zvěrstva, kterých se dopouštěli Japonci na civilním obyvatelstvu a tam jsem objevil fotografii budovy našeho bývalého konzulátu, o jejíž opravu usilujeme. Pod fotografií je popisek, ze kterého jsem pochopil, že v budově, sídlilo v době, kdy byl Charbin součástí Mandžukua, velitelství té nechvalně známé jednotky 731, která prováděla pokusy s bakteriologickými a jinými zbraněmi hromadného vraždění. Ve vedlejší budově, která také patří k tomu našemu bývalému konzulátu, bydlel nejvyšší velitel této jednotky Shiro Ishii.

Místo, kde jsem bydlel, všem doporučuju. Majitelé se chovali skvěle a ceny jsou víc než příznivé. Místo je to klidné, okolo jsou obchody a je to kousek do centra a kousek na nábřeží. Je to čtvrť, kde je hodně starých budov, které zřejmě stavěli Rusové. Číňané tu architekturu inzerují jako baroko, ale do baroka má hodně daleko.

Je to naprosto originální styl, který jinde těžko najdeme.

Také jsem si tam vypůjčil kolo, ale to nedoporučuji. Kdo není zvyklý na čínský pouliční mumraj, by měl raději chodit pěšky.

Na kole jsem se dostal do jedné vedlejší čtvrti, rovněž údajně barokní, která byla celá vystěhovaná, všude byly na budovách tabule " kulturní památka". Budovy mají bohatě zdobené fasády, jsou v dezolátním stavu a nepřístupné. Pravděpodobně určené k rekonstrukci, která bude hodně náročná.

Z ostatních míst, která jsem navštívil, stojí ještě za zmínku chovná stanice tygra ussurijského. Nachází se na druhém břehu Sungari a dostanete se tam visutou lanovkou, autobusem, případně taxíkem. Za mírný poplatek vám dají kus syrového masa a můžete si tygra nakrmit.

Charbin je obrovský. Je na něm vidět, že se na jeho výstavbě dříve podíleli hlavně Rusové. Kromě starého centra, kde je zachována stará ruská architektura včetně několika pravoslavných kostelů, se v okolí Charbinu nachází několik vesniček, které vypadají jako vesnice kdekoli na Sibiři a jsou nyní opečovávané jako skanzen. Jinak se v Charbinu stejně jako všude jinde v Číně závratným tempem staví, nejen budovy, ale i komunikace. Kláštery, které jsem navštívil, jsou vesměs výborně udržované a opravované. Charbin není vyloženě turistická destinace, a proto se tam na rozdíl od známých čínských historických měst nepohybujete v nikdy nekončícím davu turistů. Doporučuji, navštivte Charbin. Už z toho důvodu, že s ním máme kus společné historie.

-ib-