V časopise Česko-čínské společnosti Fénix 2020/2 jsme na konci roku 2020 zveřejnili článek nazvaný Obraz s příběhem, ve kterém jsme se věnovali obrazu, který namaloval čínský malíř Xu Beihong, když se v roce 1949 účastnil pražského zasedání Světového kongresu míru.
Připomněli jsme, že čínská delegace na Světový kongres míru jela původně do Paříže, ale protože ji vyslala komunistická vláda v Yan´anu a francouzská vláda dosud formálně uznává vládu Kuomintangu, odmítli Francouzi čínské delegaci víza udělit. Čínská delegace se to dozvěděla v době, kdy se nacházela ve vlaku kdesi na Sibiři.
Československá vláda také dosud formálně udržovala oficiální diplomatické styky s vládou Čínské republiky, ovládanou politickou stranou Kuomintang, v Nankingu dosud existovalo československé velvyslanectví a velvyslanec Kuomintangu Lone Liang byl členem pražského diplomatického sboru. Přesto se rozhodla, a to z iniciativy prof. Průška, pozvat čínskou delegaci do Československa a umožnit jejím členům vystoupit na paralelním mírovém kongresu, zorganizovaném v Praze.
Ať dnes hodnotíme toto rozhodnutí jakkoliv, pro československou sinologii měla přítomnost čínských umělců v Praze obrovský význam. Umožnila tehdejším prvním československým sinologům poprvé se naživo setkat s předními čínskými umělci, kteří v následujících letech formovali čínskou kulturní frontu a navázat s nimi osobní kontakty.
Takto na příklad vzpomínal na setkání s delegací profesor Augustím Palát: „První styk s lidovou Čínou jsme měli v dubnu 1949. Do Prahy přijela delegace kulturních pracovníků vedená Guo Moruoem郭漠若. Byl jich asi tucet, nebo ještě víc. Jeli na mírový kongres, který se konal v Paříži, a nedostali francouzská víza. Tak zůstali v Praze. To byla zásluha Průškova. Průšek té příležitosti využil a dosáhl toho, že Guo Moruo dostal čestný doktorát. Jeho projev je otištěný v Novém Orientu. Několikrát jsme se s tou delegací setkali a to bylo velmi důležité, protože jejím prostřednictvím se poprvé dostaly do Evropy knihy publikované v Yan´anu a jinde v severovýchodní Číně před rokem 1949. Díky tomu se u nás začala tahle literatura překládat ještě dřív než v Sovětském svazu. Například já jsem přeložil drama Dívka s bílými vlasy. Překládal jsem i věci od Ding Ling 丁玲 a Wang Xijiana 王希坚. Byla to díla spisovatelů, jejichž jména pro nás byla do té doby neznámá… Tak jsme uvedli do světa literaturu, kterou jinde, hlavně na Západě, neměli možnost poznat.“ (Augustín Palát: Vzpomínky na Čínu a sinologii. Česko-čínská společnost 2016, s. 17)
Jedním z čínských umělců, kteří Prahu v dubnu 1949 navštívili, a stali se blízkými přáteli mnoha z našich sinologů první generace, byl i světově uznávaný malíř, který se proslavil především malbou koní, Xu Beihong (徐悲鴻1895-1953).
Xu Beihong i jeho manželka Liao Jingwen 廖靜文 (Liao Ťing-wen 1923-2015) udržovali pak osobní přátelské kontakty s předními československými sinology po celý život. Paní Liao navštívila Prahu a její kniha o Xu Beihongovi Život psaný štětcem, byla přeložena do češtiny.
Shodou okolností právě v den, kdy se v Praze konalo paralelní zasedání světového mírového kongresu, přišla zpráva, že ČLOA vstoupila do hlavního města KMT Číny Nankingu. Na počest této události zorganizovali hostitelé, pravděpodobně ministerstvo informací a osvěty, které celý pobyt čínské delegace organizovalo, slavnostní shromáždění v Národním divadle.
Jednou z těch několika tehdejších českých sinologů, kteří se zasedání v Národním divadle účastnili, byla i žačka prof. Průška paní docentka Věna Hrdličková. V rozhovorech, které Česko-čínské společnosti poskytla a které vyšly v roce 2016 pod názvem Život mezi Čínou a Japonskem připomněla mimo jiné, že mistr Xu Beihong, pohnut inspirativní atmosférou okamžiku namaloval obraz „…jak ta delegace spolu s námi sedí v Národním divadle. Nám, Evropanům, namaloval červené tváře…“( str. 24).
Paní docentka se domnívala, že obraz zůstal v Praze a vyslovila přání ještě ho někdy uvidět. Začali jsme proto pátrat po pražských archívech, ale marně.
Teprve nedávno se vnukovi paní docentky Hrdličkové Zdeňkovi podařilo na internetu Xu Beihongův obraz nadepsaný 《世界和平大会》 (Světový mírový kongres) objevit. Dokonce s komentářem, ze kterého vyplývá, že se 2. 10. 1949, tedy den po slavnostním vyhlášení ČLR, konal v Pekingu sjezd, na kterém byl zvolen 134členný Čínský výbor obránců míru. Mezi zvolenými jsou i ti, kteří byli v dubnu 1949 v Praze, včetně Xu Beihonga. A co je pro naše pátrání nejdůležitější, Xu Beihong na tomto shromáždění prezentoval obraz, který namaloval jako vzpomínku na událost, kterou prožil v dubnu 1949 v Praze. Z této informace jsme vyvodili závěr, že domněnka, podle které si Xu Beihong obraz do Číny neodvezl, byla mylná. Originál musí být v Číně, pravděpodobně v Xu Beihongově památníku.
Tento závěr platil do chvíle, než se nám dostal do rukou katalog z výstavy Xu Beihongových mistrovských děl, která se konala v lednu 2018 v budově Čínské národní galerie. Mezi vystavovanými 118 obrazy a sériemi obrazů byl vystaven i obraz nazvaný Během Světového mírového kongresu jsme se dozvěděli, že byl osvobozen Nanking. Katalog upřesňuje, že se jedná o papírový svitek o velikosti 352 x 71 cm. Namalován byl v roce 1949, je uložen v Xu Beihongově památníku a vůbec poprvé tento památník opustil u příležitosti zmiňované výstavy. V katalogu se dále připomíná, že delegace, které byl Xu Beihong členem, byla vůbec první delegací nové Číny, která vyjela do zahraničí. Katalog pokračuje: Během akce, která se konala v Národním divadle, přišla zpráva, že Čínská lidová osvobozenecká armáda vstoupila do Nankingu. „Sálem to vřelo. Všichni aplaudovali, tleskali na počest čínského lidu, členové čínské delegace byli vyhazováni do vzduchu, atmosféra byla inspirativní a vnukla Xu Beihongovi ideu ztvárnit tuto událost obrazem.
Xu Beihong namaloval scénu zaplněnou množstvím konkrétních postav. Využil k tomu techniku tušové malby a to je v dějinách čínské malby nevídané. Xu Beihong se na namalování obrazu pečlivě připravil. Naskicoval si řadu portrétů: Guo Moruoa郭沫若, Tian Hana、田汉, Ma Jichua马寅初, Deng Chumina邓初民, Jian Bozana翦伯赞, Ding Ling丁玲, Xiao Sana肖三, Gu Yuana古元a dalších. Na obraze je více než sto postav. Guo Moruo a někteří další členové čínské delegace jsou vyhazováni do vzduchu, cizinci jim tiskou ruce, objímají je, delegáti na balkoně i ti v přízemí tleskají. Toto mistrovské dílo má velkou vypovídající historickou hodnotu, protože ztvárnilo tehdejší nejvyšší představitele čínské intelektuální elity a zdokumentovalo rané stádium čínské diplomacie.“ Tolik katalog z roku 2018.
My bychom mohli dodat, že dílo musíme chápat v kontextu doby. Vzniklo pro nás čtyři roky po znovuobnovení československé státnosti, pro Číňany na konci série nepřetržitých válek, které zemi ruinovaly od začátku století, v době bláhových nadějí, jaké následují po každé velké společenské změně, aby nutně dospěly k realistickému vystřízlivění.
Zcela nové je pro nás zjištění, že se Xu Beihong na obraz poctivě připravoval a než se pustil do díla, naskicoval si řadu portrétů konkrétních čínských osobností. Z toho vyplývá, že obraz byl namalován až po návratu do Číny a to, o čem hovořila doc. Hrdličková, byly zřejmě jen první náčrty. Možná se ještě někdy přeci jen objeví, buď v archívu, nebo u některého sběratele. Bylo by také zajímavé zjistit, podle čeho Xu Beihong maloval české a slovenské účastníky shromáždění, protože na obraze bezpečně poznáváme některé československé veřejné činitele, na příklad ministra Nejedlého, Marii Majerovou a další.