První návštěva proběhla v doprovodu původní majitelky hned na Nový rok. Chatička se nám moc líbila, ale další čtyři měsíce jsme se báli, aby se nám moc líbila. Ještě začátkem dubna, když byla podepsána kupní smlouva, báli jsme ještě, třebaže již trochu méně. Ale už jsme přes plot trochu nakoukli. Dost bát jsme se přestali až po tom, co se původní majitelka divila, proč tam ještě nejezdíme. To jsme trochu pookřáli, zvláště když jsme se na příští týden domluvili na předání klíčů. Nedočkavost pak propukla v plné síle a ještě před předáním klíčů jsme pronikli na pozemek chatičky bez klíčů, dokonce s kosami a srpy. Stalo se tak cestou ze setkání Cotonů v Plzni, přesně jednoho krásného nedělního odpoledne 22.května 2016. Z tohoto slavného dne je i úvodní snímek. Kačenka zde kosou vykresluje budoucí příjezdovou cestu. Na dvojici následujících snímků si můžeme prokázat sílu jara, které dokáže vykukující kopřivy a traviny popohnat od začátku dubna do konce května do formy zelené divočiny.
9. dubna jsme nakoukli přes plot na plochu se šťavnatými jarními kopřivami spolu ještě s trsy odkvetlých sněženek. Jaké mocnosti divoké rostlinstvo dosáhne za necelé dva měsíce jsme nedokázali odhadnout.
22. května jsme se ocitli v nádherné divočině v těch nejskvělejších formách jarní zeleně. Třebaže od chatičky jsme ještě neměli klíče, měli jsme práce i tak dost. Třeba jenom vysekat základní cesty.
Řádně s klíči a hlavní branou jsme se dostavili 28. května. Kačenka se okamžitě dala do vyklízení interiéru. Od začátku jsme respektovali všechna doporučení UNESCO a zachovali tak původní nábytek i schody. Zásadní změna čekala jen na kamna a svítidla. Po úspěšné interiérové zkrášlovací akci vytvořila Kačenka následující porovnávací fotodokument. Z historických snímků stojí za to vyčíst, že mezi používané nápoje pronikl hned na počátku kvas. Snímky směrem ke dveřím poukazují na bujnost zeleně již v těsné blízkosti.
Poprvé nás k chatičce přivezla Vitárka a parkovalo se jí mezi trním a kopřivami vlastního pozemku náramně. Dobu jejích služeb na nové chatičce určoval italský výrobce objednaného Smažíka. A Ital nijak zvlášť nepospíchal. A tak Vitárka dopravila k chatičce rybízy, angrešty, Karešovku i Napoleonku, kustovnici, muchovník, dříny a moruše, vozila hrábě, rýče a lopaty, byla prostě u počátečního zemědělského úsilí. Dopravila na chatičku také Motúčko, Omelítka, ledničku, Gábinu, sací a kalové čerpadlo, kouřovody a flexirouru, poslední její nákladové přepravní činností byla naše překrásná kamínka.
Tedy prvním nástrojem při realizaci byla kosa a srp. Hromady kopřiv a jiného plevele začaly vykreslovat první komposty. V suchém záchodě byl již dávno zfermentovaný obsah, který bylo třeba přemístit pod nové záhonky a jamky pro drobné ovoce. Vynesení starého obsahu cizáckého původu pro zemědělské účely bylo prvním dokončeným projektem, korunovaným prvním vlastním hovínkem na vlastním záchůdku dne 6. června. Ostatní projekty však čekalo více času, naplněného mnohdy i putováním ve slepých uličkách. Dramatický boj o vodu a teplo je popsán samostatně. První návštěvy jsme mnohdy přespávali ještě v úplné chatičce a Nokinka jakoby dávala najevo, že doma je právě tam. Chtělo to nějaký čas, zvyknout si na novou postel za nočního štrachání drobných hlodavců, kteří ve stěnách chátrající chatičky nalézali ještě dlouho výborné proháněčky. Pobyt venku však se motal výhradně v blízkosti chatičky. Pomalu mizely plochy kopřiv a ostružin a vznikaly nové záhonky. U nového ohniště se začaly pravidelně opékat špekáčky.
1. srpna přijel k chatičce Smažík. Vzal to cestou přes OBI, kde naložil ytongy pro zdění prostupu kouřovodů. To bylo to OBI, jak ho tam pochválila Ruska vykukující z Lexuse a jak se mu strašně ulevilo, že bude jezdit minimálně s materiálem a nebude žádným pitomým městským krosouvrem. Kromě ytongů vozil i různé malty, ale přivezl také Maďara Elpumpse. To bylo radosti, když voda vytékala z vrtu tempem minimálně 30 l za čtvrt hodiny. Za asistence Smažíka byly v září dokončeny velkolepé práce, započaté Vitárkou v květnu. Však se s Vitárkou také hned skamarádil. Ale na svého nejlepšího kamaráda musel ještě čekat. Se svým největším kamarádem, kamarádem na život a na smrt, se setkal v sobotu 24. září a hned spolu přivezli spousty cihel, pevných, dutých i šamotových. Tím kamarádem je totiž vozíček Oslík. Tak začaly slavné jízdy této dvojice, většinou do Mukařova. Mukařov si tedy hodně oblíbili. Ale jezdili také na pilu do Ondřejova nebo do Hornbachu v Čestlicích. A každý rok s Motúčkem. Takové kamarádění si zaslouží vlastní zpracování, to je tady – Výlety s Oslíkem. Koncem léta jsme si již topili v kamínkách a vody byl ve vrtu dostatek. A byly tu také první ředkvičky, rajčata, saláty a vytvořeno bylo také Chudičké políčko. Zasázeny byly kromě třešní ještě meruňky, hrušně, bluma a švestka. Na dvou řádcích byly zasazeny jahody z Vraňan.
Začátkem října začala velká akce s rekonstrukcí samotné chatičky. A začali jsme rovnou od podlahy. V chatě se objevila veliká jáma, pomalu a obtížně zaplňovaná první vrstvou betonu. Ten se nejdříve míchal lopatou venku na linu, proto velmi brzy mezi naše kamarády přibyl Helmut, který beton zamíchal ve vaničce. To byla dost velká úleva. A další úlevu přivezli opět kamarádi Smažík a Oslík. Byly to hromady štěrku. Tak jsme tento rok stihli pokrýt betonem vše, co se pod odtrhanou podlahou objevilo.
8.října začala akce Podlaha. Snímek ze druhého dne zobrazuje vyvážení hlíny pro založení záhonku.
24. říjen Konečně štěrk. Plno štěrku. Zlatý Mukařov. Na snímku vidíme lopatu, zapomenutou na vozíku před zasypáním.
Tři kamarádi - Smažík, Oslík a Motúčko. Většina štěrku z Mukařova byla složena většinou za vrtem.
29. říjen Smažík s Oslíkem se opravdu rozjezdili. Mukařov si prostě oblíbíli.
Kačenka pozoruje akci Podlaha s radostí i s rozpaky zároveň. Vylámaná prkna budou příští rok vydatným zdrojem tepla.
O stavební dozor není na pracovištích chatičky nikdy nouze. Na překládku štěrku dohlíží s kontrolního stanoviště Nokinka.
Oslík se vyznamenal. K večeru tentýž den ještě přivezl hrubý štěrk z Lensedel. Ten byl složen vedle plotu.
Cihel není nikdy dost a betonového potěru jakbysmet. Písek jsme tehdy ještě neměli a štěrk s Helmutem se na beton moc těšili.
Chudičké políčko bylo ihned po svém vzniku koncem srpna oseto zeleným hnojením. Za dva měsíce bylo porostlé bujnou zelení luštěnin, řepky a obilovin. Zaorání před zimním klidem patřilo mezi poslední práce. Radost z topení v kamínkách byla poněkud kalena objevem vody v kouřovodu a problémy s dostatkem tahu. Ale topilo se, teplo bylo v nejhorším po vyvětrání. Prostě systém nebyl připraven na nedostatečně proschlý materiál. Tajuplné odkryté otvory ve stěnách na zimu vyplnila protipožární pěna. Zadek kůlny byl provizorně vytvořen z naskládaných cihel a Oslík s Motúčkem odjeli na zimu do garáže. Tak skončil první rok na chatičce. Vlastně skončil až kontrolní návštěvou na Silvestra. A to jsme si v kamínkách bez problému zatopili.