Na další výpravu jsme se vydali 23. února. Povolily mrazy, bylo nad nulou asi šest stupňů. V lese byly malé zbytky tajícího sněhu a ledu, plno bahna. Sněženky koukaly po těch mrazech tak nějak opatrně, ale byly už venku. Sýkorky byly hodně slyšet, rajčák ještě ne. Psi byli spokojení, Kikina v autě po příjezdu vysloveně vyla. Užitečnou novinkou se stal pelíšek v Letní jídelně, Nokinka se tam uvelebila v teple a měla nás všechny pěkně na dohled. Byl tam taky Tedík, ten přišel s tetou Růžou na návštěvu něco vyloudit, taky Pavel a Filda. Konečně došlo k instalaci přídržníku budky, to jsme si dost oddychli, vždyť ta větev může každou chvíli spadnout. Trochu taky povyrostl dřevníček. Česnek ani cibulky to ještě nijak nepřeháněli, hodně napučený byl dřín. Radost nám udělalo veverčí krmítko i Pavlova informace, že tam černá veverka dost řádí.

V sobotu 22. března vyjeli na chatu jenom táta se starší holkou, Kikina soutěžila v Tachyonu. Táta se teprve vzpamatovával z nedávné dušnosti, a tak to s pracovní aktivitou nijak nepřeháněl. Sněženky už odkvetly, napučená byla josta, nakvetlý dřín, vykukovaly pěkné narcisky a také již česnek a cibulky. Táta pomalu udělal nějaké to dřívíčko a pomalu instaloval tlakový provoz vodárny. Na návštěvu přišel Tedík, Lojkásek otravoval s brmrbrm jenom chvíli a Pavel vůbec. Sýkorky modřinky, koňadry i brhlík nakukovaly do budky. Ještě za světla přijela Kikina, to jsme jí byli naproti. Kačenka se zeptala jestli ta voda z vrtu vytéká schválně, nevytékala schválně a bylo po čerpadle. Večer promítali Maigreta a muže s jednou rukavicí a pak ještě přišla Noha 22. V noci psi neprudili, protože prudil táta s kašlem. Ráno Kačenka zatopila a zase s Kikinou odjely. Táta vyměnil čerpadla bez pomoci druhých čili jednomužně. Byla to také prověrka léčby průdušek. Kolem poledne začalo drobně pršet, dělalo se bahno, tak kolem čtvrté Smažík odvezl tátu a Nokinku do Prahy a Kikina se vrátila ještě za světla.

Jaro tohoto roku bylo kaleno pisatelovými průduškami, nebudeme na to dopodrobna moc vzpomínat, snad se to začne zase obracet k dobrému. Začátek jara byl suchý, konec jara pak probíhal se spoustou lijáků, takže Indové během jara neměli žádnou práci. Na těžkou práci se pisatel necítil, tak došlo jen na základní stabilizaci záchodu, nějaké to dřívíčko a nakonec konečně došlo na otočný vypínač. Konečně také zmizel kabel z jednoho trámu, do roubenky se vrátil talíř s jelenem. Nokinka si hned zamilovala pelíšek pod houpačkou. Pomněnkové louky se moc nemodraly, ale Březový háj díky novým světelným podmínkám prokoukl. Však také dostal čtyři nové břízky, vlastně staronové, ty měly hroznou radost a hned se jim začalo dařit. Radost měli také sovětští medvídkové, „kak karmit“ a pumpar. Těm se na ponku daří a jsou tam ještě spolu s veverkou v kouli. Na táboráku byli pečení pstruzi a mořský vlk, nějaké ty klobásky a buřtíky. Dietl promítal Maigrety, pokud byla Kačenka pryč tak Sedmnáct zastavení jara, jinak jaro patřilo okresnímu tajemníku Pláteníkovi, na kterého navázali Dubiňákovi. Vše doprovázela Noha 22. Luďa pokryl chatu modrou plachtou a nakonec se tam i začal objevovat řemeslník. Kamínka, kouřící i po vyčištění kouřové cesty pisatale konečně donutila ke stavbě nového komínu.

Zdravotní stav pisatele se na konci jara začal zlepšovat natolik, že když nastalo únavné zlobení s topným systémem, mohl se naštvat natolik, že se konečně odhodlal k postavení nového komínu. To znamenalo rozbourání části střechy a následně muselo dojít i ke stavbě přístavku. Tedy zatímco jaro se omezovalo jen na nenáročné pracovní činnosti, léto přineslo ty nejnáročnější stavební projekty. 30. června Oslík přivezl komín na paletě a 28. července již došlo k prvnímu cvičnému zátopu. Radost ze snadného a bezproblémového topení naplnila další dny. 18. srpna pak Oslík přivezl ocelové traverzy a tím začala akce stavby přístavku. Dietl II vysílal Bez ženské a bez tabáku, Písaře a Novákovi. Táboráky byly z důvodů vlhka čí naopak sucha ojedinělé, a to jen s klobáskami či buřty. Soustředění v Lysé nad Labem zkrátilo jeden víkend na začátku července, naopak s Mercedes a Ajdou jsme na chatičce strávili v kuse pět dní. Nokinka byla s tátou na chatě sama dva dny a dala mu to dost zakusit. To Kikina závodila v Chuchli. Ptáci zpívali docela dlouho, ještě třetí červencový týden se hlasitě ozývala pěnice černohlavá. V srpnu pak pracovní činnosti doprovázela roztomilá červenka. Veverky občas zašly na pítko. Nokinka se od poloviny srpna zabývala pachovým studiem ježka, který si našel domov pod ponkem. Zajímavé bylo sledování prací Luďka se řemeslníkem při výstavbě nové střechy. V euforii z hoření v kamnech jsme od Ludi přivezli i tři Motúčka uhlí. Červenec byl vlhký, srpen naopak suchý, ale v závěru docela zalitý.

Jednalo se také o období, kdy se na ponku začali objevovat dřevění medvídci z Veliké Rusi. Nejdříve byli přivezeni a opravení medvídci z Hanspaulky Kak karmit a pumpar, později se na chatičku vydali všichni medvídci z Petrovic včetně plyšáka s medem. Ten se okamžitě zamiloval do veverky a láska byla okamžitě opětována. Veverka mu pak s oblibou ukazuje, jak padá na podzim listí. Na ponk se přišel podívat i svatý Florián. Vody od pumpařů se ráda napije plechová natahovací žába. Na ponku prostě začalo být živo, zvláště když se jeho součástí stal i inhalátor Omron. 

O babím létě se pěkně rozjel Oslík. Prvního září se vydal do Avydonu, kde mu Stihl 231 nařezal třícentimetrové fošny. Ty putovaly hned na traverzy. Další týden přivezl šedesát cihel z Mukařova a další pondělí vyrazil do Zvánovic. Tam ovšem měli zavříno, tak pokračoval do Mukařova pro dvacet ztracených bednění.  Na traverzy bylo nutno přivařit úhelníky s otvory pro připevnění fošen, trvalo to déle než původní představy, ale nakonec bylo možno vzniklé lešení považovat za bezpečné pro dostavění komínu. O porouchanou střechu se postarala nová kamarádka Marusja spolu s Ruslanou. Tak se partě na ponku předvedla Ruslana ale ještě před ní se na ponku s fošnami předvedla Lily. Dva poslední letní dny bylo letně, v sobotu jsme na chatu dojeli po závodech v Herálci.

O babím létě se rozhořely táboráky, hlavním chodem byly klobásky bavorského typu. Dietl dával Duhový luk a opět Stříbrnou pilu. Kačenka se vrhla do archeologických vykopávek, to bylo moc prospěšné a velkolepé dílo. Všechny činnosti doprovázela červenka, občas se na chvíli zbláznil cilpcalp. Nokinka večer pravidelně otravovala ježka.

Po návratu z Mistrovství republiky v agility se až k chatičce přijela podívat Alfička a moc se jí tam líbilo.  8. září byla sklizena první a jediná zatím švestka Jójo a vypadala i chutnala skvěle. Tak jsme se dočkali. I když bylo spousta slunečných dnů, přírodní zálivka byla také vydatná a indických služeb již nebylo potřeba.

Kačenka provedla neuvěřitelné výkopové práce za chatou, to bude chtít příští rok nejspíš vozit hotový beton.

Do plánu na podzim se v hlavní řadě dostala zeď za kůlnou, rekonstrukce Kačenčina kompůstku a samozřejmě plno práce pro Standu. Rovněž bylo potřeba vytvořit stříšku u komínů, která by spolu s plechy odváděla deště a sněhovou vodu mimo kůlnu. A samozřejmě omítnout celý komín, prostě připravit komín na zimu. Všech cílů bylo dosaženo. Oslík přivezl ze Zvánovic várku dvoumetrových prken a slavná pila začala opět připomínat své nejslavnější doby. Kačenka začala s neobyčejnou rychlostí připravovat i základy pro rekonstrukci kompostu a bednění začalo rychle mizet. Proto Oslík vyrazil ještě jednou do Mukařova pro další bednění a když už tam byl, tak přivezl i dalších 40 betonových cihel. Nejvýznamnějším dnem se stal 4.říjen, když jsme konečně navštívili památník Mikeše, pietní místo mimořádného významu. Pracovní týdny byly narušeny jenom jednou podzimním Berounem a to jsme ale stejně přijeli v neděli. Poslední dny října byly velice hezké, Luďova chata začala fungovat, a pohled do údolí nekazila. Na ponku se v projektu kompostu představily Medvídkově partě Božena, Lily, Simona a nakonec i Tonda. Skvěle zafungovaly Arnoldovy svěrky z Lidlu. Evelína se na podzim začala utápět v hoblinách. Bravo a díky! Díky Standovi již zmizela horní hromada klád z Velkého kácení. Oslík odjel 28. října, všechny stavební hmoty byly zpracovány, dluhy žádné nezbyly. Vlastně kromě orby, snad se jednou síly ještě vrátí.

Do prostoru Smažíkova kompostu byl vyházen záchod, to bylo velmi obtížné, ale výsledkem byl objev betonového překladu. Stabilizovaný záchod s hlubokou dírou byl také úspěšným výsledkem tohoto ročního projektu.

Táboráky byly časté, vynikající novinkou se stala opékaná makrela. Dietl promítal Radianu, a to i 2x za večer. Ideální koncovkou v programu se stal Velitel. Zkouška palce nedopadla dobře, neboť i-vysílání sežralo v krátké době měsíční limit, ale Bononcini si ještě stačil pochutnat na Bolonciniovce.

V podzimních zpěvech i v říjnu pokračovala červenka, zaslechnout bylo možno i cilpcalpa a brhlíka, vzácně i sýkorku. Jiřiny dosáhly začátkem října nádherného rozkvětu všech odrůd, bohužel těsně před příchodem nočních mrazů, které zbytek října o jiřinkovou krásu ochudily.

Hezké počasí nás dostalo na chatičku i v pátek 7.listopadu. Kromě pátku byla krásná i sobota. Kačenka s radostí plnila prostory nového kompůstku, došlo i na druhý nátěr jedlovou zelení. Většina listí z dubů byla na zemi a pisatel odkryl cestičky v Ústředním rekreačním prostoru, u ponku a před záchodem. Arnoldův kartáč Medvídkově partě předvedl odmechování a Gustavův dřevník byl obohacen o tři dubové kmeny.  Z Indiánského místa byly vyneseny jiřinky a dány do sklepa, do Prahy putovalo Babiččino údolí, Fibich a Barunka. Z nářadí zbyly na chatě pouze Helga, Kamila a Laura. Na dva táboráky navazovaly Maigret s Normální rodinkou a v sobotu celé pásmo Normální rodinky. V neděli od rána zesiloval déšť, krásné počasí bylo pryč a za světla jsme přijeli domů. Medvídkova parta odjela také domů a ani moc neprotestovala.

16.listopadu mělo být pěkně, tak jsme vyjeli na jeden den a pěkně skutečně bylo. Na sluníčku teplíčko, topit bylo zbytečné. Pěkně ještě kvetly modré i bílé zvonečky. Modříny byly žluté, listí v sadu již méně, Kačenka ho shrabala včetně listí v březovém háji. Tedík přišel loudit, Luďa pobíhal kolem chaty. Sudy byly vyčerpány a převráceny. Pisatel vyrýpal a zatřídil k odvozu jiřiny, vyndal z Motúčka baterku, dooplotil stromky, naložil Helgu, Kamilu, Žanetu a Lauru. Nakonec zavřel okenice. Kačenka zasadila růžové pivoňky z Louky Květu. Zasázela také česnek, moc pěkně připravila záhonek. Však mělo druhý den sněžit. Zatím ale bylo moc pěkně a do Prahy se moc nechtělo. Ale krátký den byl nemilosrdný. Odjeli jsme kolem půl čtvrté, doma na zahrádce ještě bylo světlo, ale rychle mizelo.

Zemědělství a zahradnictví

Severozápadní areál

Lesnické aktivity

Okrasné systémy

Výlety po okolí

Přírodověda

Pracovní kamarádi

Nezařazené