Počasí na novoroční návštěvu bylo vysloveně pošmourné, ale odjížděli jsme spokojeni. Přes nové hradby nepronikl do chaty žádný hlodavec a přes nové oplocení žádný kopytník. Největší radost nám ale udělalo balónkové psaní, které Filípek dokázal klackem dostat konečně na zem. Tajemství balónku bylo rozřešeno a Kačenka navíc úspěšně zapojila do ořezávacích činností vyhrané nůžky Fiskars. Další návštěva, tentokráte 29. ledna proběhla již za světlejšího počasí a Kačenka se pustila s novou pilkou do úspěšného ořezání velké letní jabloně.  Další zimní návštěva 18.února proběhla opět za pošmourna a Nokinka navíc sežrala cestou zpátky do auta hovno. Ale jinak bylo vše v pořádku. Ono to počasí v této zimě bylo vůbec tmavé a šedivé a v březnu nakonec přišly do Čech celodenní mrazy. Takže mimořádně hnusná zima byla úvodem pro mimořádně hnusné počasí. Již během dubna začalo být jasné, že země postrádá dostatek srážek. Tu a tam na jaře zapršelo, ale většina návštěv začínala usilovným běháním s konvemi. Základní vláha byla během jara zajištěna a konec jara byl obdobím pochutnávání na drobném ovoci. Drátěná ochrana jahod se osvědčila, a tak jsme sklízeli i slušná množství jahod. Karešovka svůj boj o život nejen že vyhrávala, ale dodala nám i dvě šťavnaté tmavé srdcovky. Rovněž Napoleonka dodala první chutné plody.

Stavební práce se naplno rozjely od začátku května. Severní stěna byla odřezána a prostor začal vyplňovat pórobeton. Pytle Planolitu, které přezimovaly v zemědělské kůlně padly jen na první vrstvu samonivelace. Odjeli jsme tedy do Prahy a druhý den jsme se vrátili s další samonivelační hmotou. Postel se nakonec opět vrátila na své místo a její rozebíratelnost do pracovní pozice umožnila další práce bez jejího stěhování. Na konci jara již plné zdi čekaly na omítnutí a spodní část na rekonstrukci původního dřevěného obložení podle schválených projektů UNESCO. Od května již pisatel těchto řádků mohl své aktivity na chatičce plánovat bez ohledu na povinnosti ve stálém zaměstnání. 

Léto začalo každotýdenním čekáním na zvlněnou studenou formu, která se však nad chatičkou jenom zavlnila, spadla někde jinde a travnaté plochy se měnily ve step.  Voda v podzemí s podivem zůstávala na stejné hladině, ale přes jez šla voda jako kdyby neustále sála turbína. Každá návštěva začala konvemi a voda z nich se rychle vpíjela ze záhonů do okolní vyprahlé zeminy. Spolu s nedostatkem vody dostavily se i vysoké teploty. Úroda jablek byla mimořádná a hromad letních jablek se ujal lis na ovoce, zakoupený v Hornbachu spolu s novým pracovním stolem. Ten přišel také akorát, bylo třeba třídit a upravovat krycí prkénka z původního dřevěného obložení postele. Rekonstrukce do původní podoby dopadla znamenitě. Značného počtu prken z rozbouraných stěn bylo využito na stavbu zásobníku pro písek a kamenivo, který dostal název Stavební huť Gustav. Ihned po jejím dostavení jsme s Oslíkem nedočkavě vyjeli pro písek a štěrk. A také cement a vápno. Skončilo nekonečné dovážení pytlovaného betonu. Kamínka se začala těšit na ochlazení na novém podloží a nové retro dlažbě, připomínající Mořinku. Deště jsme se dočkali až posledního srpna. Byli jsme tenkrát v Klikově. Pršelo celý týden vydatně a příroda se začala vzpamatovávat. Mnohým stromům se však již přežít nepodařilo. Indiánské místo ve své původní podobě začalo umírat. Zemřelo mnoho borovic, většina bříz a všechny modříny. Včetně toho největšího a nejmilejšího. Rezavět začaly i stromy v okolí. Škody byly obrovské a nenávratné. Zálivkou podzemní vodou jsme všechny ovocné dřeviny zachránili. Odměnou nám byly i dvě obrovské švestky ze stromu, zasazeného před rokem.

Pochutnávali jsme si na všech odrůdách našich jablek. Překvapivě vysoká byla i úroda brambor, které jsme v létě úplně odepsali a přestali zalévat. Potřeba vodní akumulace se zviditelnila do podoby nutnosti úpravy staré vyschlé studny. 27.září začal do bezedné jámy padat první kačírek. Život penzisty umožnil rovnoměrné rozložení sila a tak se dno studny pomalu ale jistě začalo zvyšovat. 4. října byla zasypána oblast s výdřevou a hloubka dosáhla šesti metrů. Poslední lopata kačírku padala do studny 6.října. O den později pisatel těchto řádků sestoupil na dno. Byl to malý krok do kačírku, ale velký krok pro vodní hospodářství. Jednalo se velkolepou oslavu lidské dřiny, umu a odvahy.  Skvělého výsledku dosáhla i konstrukce západní stěny a její elektrifikace. V kombinaci s bělobou povápněné omítky byla vytvořena dokonalá chaloupková scenérie. Pořádně se z ní těšit jsme mohli až další rok.  Psal se již 19.listopad, den naší poslední návštěvy v tomto roce. Ráno přijel svatý Martin na bílém koni. Sice rychle zase odjel, ale sezóna definitivně skončila.

Závěrečné hodnocení

Rok 2018 byl prvním rokem pisatele těchto řádek v penzi. Možnost rozvržení pracovních sil se projevila v objemu dokončených pracovních projektů.

Kulturně rekreační aktivity

Na palcový internet byl shlédnut poslední díl Inženýrské odysey. To inspirovalo k založení promítací společnosti Dietl II. Promítán byl celý cyklus Inženýrská Odysea a seriál ostravské televize Dispečer. Podzimní prodloužení večerů pak vedlo k dosledování celého Muže na radnici. Velkou poslouchanost měl tradičně seriál Láska za lásku.

Zemědělské aktivity

Přes mimořádné sucho byl rok charakteristický vysokým výnosem jabloní. Úroda letních jablek byla z větší části moštována. Byly sklizeny dvě třešně Karešovy, dvě Napoleonky a dvě švestky TOP HIT. Vysoký výnos jahod byl účinně chráněn drátěnou ochranou. Vyorány byly mohutné kořeny černého kořene. Ve sklepě se rozvinuly do bohatých plodnic sadby žampionů.  Tento rok byl prvním rokem významné sklizně drobného ovoce. Bramborářská výroba podala solidní výkon i přes absenci zálivky v létě. Kompost u Smažíka dostal stylové prkenné ohrazení.

Vodohospodářské aktivity

Na začátku podzimu byl odstartován gigantický zavlažovací projekt zásypem poloviny prostoru vyschlé studny a kontrolním sestupem na její nové dno.

Stavební aktivity

Byla nivelizována podlaha v celé ploše. Vydlážděn byl prostor pod kamny a pod schody. Restaurace dřevěného obložení postele byla oceněna komisí UNESCO. Severní a západní stěna byly vyzděny a omítnuty v celé výši. Západní stěna byla úspěšně elektrifikována. 

Mezi nové pracovní kamarády přibyly ruční hoblíky a kompresor Helga. 

Galerie 2018