V neděli 25.února jsme se rozhodli podívat se na chatičku, i když bylo pasmurno. Bylo asi šest stupňů, ale u vstupní brány nás velmi okázale uvítal pěnkavák, asi Jaroušek. To byl tedy na únor silný pěnkaví zpěv. Ale pak byly slyšet už jenom sýkorky, ale ty hulákaly jako zběsilé. A když zpívají ptáčci, tak je na chatičce krásně. Sněženky byly v nejlepší formě, vykoukly první krokusy, česnek byl vidět z dálky a cibule zblízka a sluníčko nakonec také občas vykouklo. Hlavně ale jsme posbírali listí až po Chudičké políčko. Kačenka vyrobila pro Frantu Drtikola spousty práce pilkou Dobromilou. Za světla jsme vyjeli domů.  

V neděli 10. března byl opravdu pěkný den. Však jsme na chatičku vyrazili už v deset. Byl tam Tranzistorák i Martin, Luďa tam dokonce přespal. Když chtěl pisatel tu atmosféru nafotit, tak zjistil, že mobil má od pátku vybitý. A zrovna v pátek volala Zdeňka i z plicního, to bylo k vzteku, ale udělali jsem fotky Kačenčiným mobilem a tak tu optimistickou nádheru máme nafocenou. To bylo žlutých a fialových krokusů, vidět z dálky už byla i cibulka a dokonce Kačenka objevila už i trojčetku. To bylo radosti. Proměřili jsme místo pro ponk a zapsali si údaj 150 x 80 cm, to abychom přijeli příště už s fošnami. Ve studni bylo stále 153 cm, tak to byla úleva, že to teče až v této výšce.  Ptáci moc z krmítka nežrali, ale zpívali už jako ty blázni, včetně rajčáka. Jelikož se jednalo o výlet před horami a po horách už byly Velikonoce, tak se předpokládalo, že to je poslední den jednodenní. Za Smažíkem k čističce jsme odcházeli až v pět a stejně jsme v pohodě přijeli ještě za světa.

Informace o extrémně teplém počasí v Čechách nás zastihly v Itálii a už cestou zpátky jsme se na německém parkovišti přesvědčili, že ve Střední Evropě je opravdu teplo, za které by se nemusely stydět ani letní měsíce. Hned po návratu jsme se vydali v neděli na chatičku, byla to Velikonoční neděle. A taky ta neděle byla 1.duben čili apríl. Ale ty teploty nebyly apríl, byly doopravdy. První polovina dubna přinesla teploty přes dvacet pět stupňů. Naopak druhá polovina byla extrémně chladná, v Praze jsme si dokonce zatopili v krbu a venku zmrzlo všechno, co zmrznout mohlo. Ten víkend jsme ani na chatičku nejeli. V květnu a červnu pak bylo počasí vyrovnané, pěkné jarní, ale škody napáchané dubnem to napravit nemohlo.

Ten první den na Apríla jsme se pustili konečně do střechy nejstaršího dřevníčku. To bylo radosti, vždyť už bylo na čase. Akce byla rychlá a výsledek dokonalý. Další týden dorazil Oslík a pokosovka Lili. Kikina odjížděla každý den na republiku, tak se Lili mohla vytáhnout na stole letní jídelny. A vytáhla se. Na Oslíku vznikla deska ponku se čtyřma nohama, Gábina rozřezala dělené ztracení bendění a na ně si pak stoupl ponk. Konečně. Lili se na něm hned uvelebila. A další týden si to na ponku už zkoušel Šimon. Na masivní zkušeňácký svěrák jsme se nemohli vynadívat. S Kájou jsme pak zavětrovali ponk. Ten se ani nehnul. A hned se na něm uvelebovali ostatní kamarádí. Prostě tu byl najednou pořádný ponk s pořádným svěrákem.

Na ponku si pak zastříhala plech Marcela, na novém stojánku vrtala do plechu Ruslana, na ponku vznikly i díly pro výstavbu Suché hutě. Dostavba staré hutě si vyžádala spoustu dílčích úkonů, šlo to dost pomalu, ale většinu problémů vyřešily plechy. Nakonec stála před začátkem léta NHKG při dokonalé nápodobě vzhledu historického. A to v doprovodu nové budovy Suché hutě. Cement pak mohl uvolnit místo v historických Ústředních dílnách pro nářadí. Především si tam lebedily Lili a Ruslana.

Jednalo se většinou o klasické čtyřdenní návštěvy, ovšem s častými odjezdy Kikiny. Táta tak byl občas s Nokinkou sám, pouštěl si večer Sedmnáct zastavení jara a četl Gorkého. Nokinka s Kikinkou se pak vždycky děsně vítaly. Jeden dubnový víkend padl za oběť počasí, některé byly narušeny závody u Peruci a soustředěním v Berouně. V začátcích byl promítán Maigret, na něj pak navázalo Znamení Merkura, Duhový luk a na konci jara začalo období Bez ženské a bez tabáku.

Na táboráku buřty a hermelín opět doplňovaly ryby, především pstruzi. Ale na roštu se objevil i vynikající losos keta, candát, tolstolobik a mořský vlk, taktéž i malé rybičky ala Bulharsko. Rodina jiřin se rozrostla o pompónky Leoše Janáčka a Karolínu Světlou, sasankovité Ratibořice, Lišku Bystroušku a Josefa Suka. Růžová se objevila opět i v drobné formě, a to v osobě Popelky Biliánové. 

S odchodem jara odešly i pěkné dny s příjemným počasím a pomalu ale jistě se začala objevovat vedra.  Nepříjemné byly zejména noční teploty a ani svatá Anna je nedokázala rozehnat. Mezi nejteplejší noci patřily nakonec ty ze začátku září. Srážek bylo ovšem dost, plné sudy dešťovky nebyly nijakou vzácností. Úžasným krokem v závlaze byla instalace hydrokontroly ALKO. Nejdříve to bylo nějakého mokra, ale nakonec se soustava vypínala pěkně sama. Ve spolupráci s Indy tak letní závlaha byla docela pohodová. A vedra začala pohodlně zmírňovat Arnoldova sprcha. Hlavní letní akcí bylo dodělání posledních stěn interiéry chaty. Akce se stala koncertem pro Lilly, Metabo, Simonu a závěr patřil další novince, Arnoldovu hoblíku Tondovi. Práce na roubence byly přerušeny v červnu soustředěním u Nového Bydžova a v srpnu soustředěním v Lysé nad Labem. Potom na chatičku přijel Standa, to byl také něco. Takový Standa klády neřeže ale krájí. Však byli jeho rodiče Nataša a Omelítek na kluka náležitě pyšní. Na hrázděných stěnách v chatičce byla instalována elektrika v potřebném rozsahu a spolu s dráty a kleštičkami se pracovní úsilí přestěhovalo k historickým budovám Ústředních dílen. Elektrifikace SEVER byl slavnostně ukončena 1.září.   

27.srpna byl pokácen překrásný Luďkův smrk. Byla to samozřejmě veliká estetická škoda, ale Březový háj zajásal.

Začátkem léta byly konečně opravena lavička, jejíž zlomené latě znepříjemňovaly pejskům pobyt v rekreačním prostoru. Jinak táboráku jsme si díky počasí moc neužili, ale občas po nějakém dešti se táboráček zapálil.  A na něm se objevila treska, krevetky, pizzy a pražma.

Léto začalo Bez ženské a bez tabáku a následně s Chalupáři. V období žní přijela s Punčochářem celá Plechová kavalerie. Léto s Dietlem ukončil Dispečer.

Sklizeny byly cibulky a česnek, milým překvapením bylo množství a velikost brambor. Velké ani drobné ovoce nebylo žádné. Drobné ovoce spolu s malinami a jahodami všechno sežrali ptáci, neboť tento rok nebyly ani ptáčnice.

Babímu létu se tento rok na svět moc nechtělo. Rekordní noční teploty se objevovaly ještě začátkem září, Březový háj se musel zalévat, pak přišly povodně, takže jsme cestou do Klikova museli objíždět kolem pískoven. A po povodňovém ochlazení se příjemné teploty babího léta neobjevovaly. Prostě z veder skok rovnou do podzimu. Začátkem září jsme se konečně vykoupali v Sázavě, byla to příjemná návštěva řeky. Ale většinou nás od horka zachraňovala Arnoldova sprcha. Zatím jsme splňovali stanovený harmonogram prací, zmíněný v úvodu této stránky. Zbývala stabilizace Ústředních dílen SEVER a dláždění v letní jídelně. Na stabilizaci jsme neměli materiál a do dlažby se nám nechtělo. Na pořad dne se dostaly závěrečné práce na ponku. Tedy vytvoření středních sloupků a následně podlahy a regálu. Tak se i stalo a ponk dostal konečné umístění. Boženka ve spolupráci se Šimonem nařezala potřebná železa, Lili začala dodávat výdřevu. Do krásné podoby začalo růst zátiší s kořeny u dílen. Po povodních, strávených v Praze u krbu a v Klikově, došlo na dobednění ponku a díky Tondovi, klobouk dolů, byla přesně instalována výdřeva podlahy. Na konci září byl konečně zavezen písek a na začátku října štěrk 11/22. Obě zavážecí akce byly korunovány procházkami na pastviny, poprvé velmi dobrodružným způsobem, neboť dříve přehledné údolí Kališťského potoka se stalo nepropustnou džunglí. Jednalo se o výlet s houbařskou orientací, odměnou byli klouzci u Čarovného kruhu a bedly na pastvinách. Následně se na ponku objevila Linda a Pavlína a spolu opět se Šimonem vyrobily bezpečnostní držák hlavní ptačí budky. Polovina zbylého cementu padla na stabilizaci záchodu. Tím vlastně začaly stabilizační práce skupiny SEVER a zde také bude pracovní činnost následující rok pokračovat. Na koci října došlo opět k návštěvě Mercedes a Ajdy, takže pisatel spal nahoře, nicméně bylo dost teplo. Standa připravil další dříví do krbu a následkem náhlého hnutí mysli došlo k realizaci rizikového kácení vlastními silami. Díky Standovi byl rychle poražen nahnutý dub a plot byl zachráněn historickou trubkou ze studny. Radost to byla, že to dobře dopadlo, největší radost ale měly břízy v Březovém háji.

Začátkem záři se na obrazovce objevila Stříbrná pila, Byl jednou jeden dům se přehrál během jediného víkendu, Inženýři už se také promítali většinou dva krát a seriály Dietlu II zakončil napínavý Velitel, většinou také dvojnásobně promítaný. Úplný konec patřil Maigretovi.  

U táboráku proběhl test bavorských klobásek, pak přišli na řadu opět vynikající pstruzi, okusili jsme i afrického sumečka, ale ten chutnal nejvíce pejskům. Hlavním a preferovaným zážitkem u táboráku byla elektrifikace SEVER.

V polovině listopadu jsme se vydali ještě na jednu noc na chatičku. Nejdříve byly vykopány jiřiny, však mělo v noci mrznout. Ráno ovšem bylo v chatičce dost teplo, 15 stupňů. Hrázděné zdi byly znát. Byly vyčerpány a obráceny sudy a zazimován tlakový systém. Nakonec Nataša očesala východní ptáčnici a spolu s Omelítkem se vydala do Prahy. Měli jsme radost, že jsme všechno stihli. 

Posledním den na chatičce v roce 2024 připadl na neděli 15. prosince. Po předchozích pasmurnech bylo velice pěkně a ze začátku svítilo i sluníčko. Teplota kolem pěti, to šlo. Netopili jsme, Kačenka si trochu zahrabala listí, pisatel pár větví z ořezávky ptáčnice zpracoval do dřevníčku k proschnutí. Frantu Drtikola jsme nechali na pokoji, ptáci nezpívali ani trošku, ale ke krmítku létali hned po příchodu, ještě než tam něco bylo. Kikina dost otravovala s míčkem a Nokinka hrála svou hru Ty mě vyndáš na postel a já zase seskočím a budu otravovat, že chci zase nahoru. A Smažík byl samozřejmě už u čističky. Jinak tam nikdo nebyl. Vrátili jsme se ještě za šera, psi byli docela urvaní.