Novoroční návštěva proběhla za slunečného a teplého počasí. Ani jsme netopili, pěkně jsme se prošli a mohli se i na sluníčku ohřát třeba u study při vědomí, že pod víkem se již neskrývá strašidelná hloubka.  Poměrně slušné sněhové nadílky se chatička nakonec ještě dočkala. Když jsme na Hromnice chatičku navštívili, zjistili jsme, že vysoká jabloň, o jejímž zkrácení jsme s obavami již dlouho uvažovali, je vyvrácena, a to velmi ohleduplně ve vztahu k oplocení. S ruční pilou jsme se zapotili, ale dopadlo to skvěle. Dokonce ze starého kmenu ještě nadále vyrůstaly nadějné větvě. Zajímavý byl další výlet, který následoval již 10. února, po další sněhové nadílce. U úplné chatičky to vypadalo jakoby krmítka se slunečnicí navštívil nějaký vandal. Byly to ale jenom důsledky invaze čížků.  Procházky na sluníčku po zimní krajině se nám líbily, a tak jsme jeli za týden znova. To již ze sněhu moc nezbylo, ale ležel ještě na pozemcích níže položených zahrad. Takže třikrát v únoru na chatičce. Při další návštěvě 17. března bylo již jaro v plném proudu. Srnec nechal další zimu naše stromky na pokoji. Zubu času ale neodolal výplet Miss kompost. Jaké udělat nové stěny? Naše pozornost se obrátila na prkna nahnilé podlahy verandy.

Hlavními úkoly pro jaro byla rekonstrukce podloží verandy za účelem stabilizace východní stěny chaty a ihned poté mělo pracovní úsilí zamířit ke studni. Tyto cíle nakonec byly splněny, ale v trošku jiném harmonogramu, než byl květen pro verandu a červen pro studnu. Bylo to prostě všechno trošku pomaleji, jak bývá zvykem, ale zato všechno precizně, jak také bývá zvykem. První prkna staré podlahy byla vylomena 7. dubna. Jednalo se horní dlouhá prkna, rovnoběžná s východní stěnou. Pod nimi ovšem byla dolní řada, na horní kolmá. Ta už zaúsťovala ne zcela jednoduchým způsobem a tak přišlo na řadu množství mnohdy úmorných činností, lišících se provedením krok po kroku či spíše prkno od prkna. Východní stěna byla nakonec podpořena betonovými pilíři a směs prken a hmyzem naneseného organického materiálu nahradil beton, ale konečná pokládka dlažby byla zaspárována až koncem června. Výsledek byl ovšem znamenitý.

Rozkvetlé ovocné stromy i stromky poskytovaly veliké naděje ovocnářské. Studení muži ale znamenali konec pro všechny naděje. Tento rok se neurodila ani jablíčka ze starých houževnatých stromů. Jahůdky se ale osvědčily. Polovinu Chudičkého políčka tvořil jarní ječmen z velikonočního osení. Ten se nakonec postaral o mimořádnou okrasnost políčka a nakonec i celé zahrady. Logický strach ze sucha, který vyvolávaly nízké srážky v dubnu, rozehnaly vydatné deště, vyskytující se od konce dubna do začátku léta.

Na začátku léta se Kačenka pustila do pařezu u Oslíkova parkoviště. Udělala úžasný kus práce. Kořen šlo povalit a později změnit jeho status z překážejícího na okrasný. Byl to velký svátek pro Oslíka, když si mohl parkovat na svém vlastním místě a nepřekážet každý víkend Smažíkovi. Mimořádný úspěch verandového dláždění provokoval k dalšímu dláždění. Došlo konečně na podlahu vevnitř a tak se další nádhera začala rozrůstat ode dveří ke kamnům a k posteli. Použitím metody profesora Šuvalova z Leningradu mohla zůstat postel na původním místě i během dláždění pod ní. Venku zůstala pouze dolní molitanová matrace a počasí tomuto kroku přálo. Než přišly deště, byla postýlka zase ve své formě a zbývaly již jen zakončovací práce pod šatníkem UNESCO za  použití dlažby „Mořinka. Velké dláždění skončilo 5. srpna. O tomto dni též bylo sklizeno obilí na Chudičkém políčku, které spolu s náletovou slunečnicí tvořilo nádhernou kulisu léta. Od této doby mohly začít práce na studni. Začala další část budování velkolepého zavlažovacího díla. První obkopové práce a stavba betonového podkladu pro zídku si vysloužily přezdívku „Gulag“. Další práce se již bez vězeňské pracovní síly obešly a byly proto realizovány komsomolskými úderkami. Patřilo sem i vysvobození dvou skokanů a jedné malé ropušky ze dna studny. Jak dlouho tam byli a jak se jim tam dýchalo nevíme, ale jak by se mohlo dýchat nám jsme si uvědomili, když čtyřmístný displej měřidla kysličníku uhličitého dosáhl již během spouštění na dno hodnotu čtyř devítek. Pomohl nápad Kačenky, spustit ke dnu studny fén. Čtyři devítky se rychle změnily v reálné čtyřmístné hodnoty. Za dodržování neustálé kontroly CO2 v pracovním prostoru byly do stěn studny vyvrtány otvory pro armovací tyče a nakonec vybudováno železobetonové dno. Byl to slavný okamžik, připomínající přehrazení Volhy či Angary, když 23. září 2019 v 16:05 byla studna přehrazena.

Již před rokem došlo k jednání se zástupci firem, produkujících hydroisolační směsi. V létě 2019 se ve finále ocitl italský výrobce Mapei a holandský Den Braven. Vítězství ve výběrovém řízení pro celým světem sledovanou a jedinečnou gigantickou stavbu bylo pro obě firmy prestižní záležitostí, nicméně žádný z výrobců nedokázal poskytnout záruku pro použití na nestandardním povrchu nestandardního tvaru.  Italský výrobce poskytoval o něco lepší adhezivní vlastnosti a překryvné parametry při kratší době zrání. Holandský výrobce umožňoval i válečkové nanášení. Vzhledem k blížícímu se podzimnímu období a pracovnímu skluzu byl nakonec zvolen italský dodavatel, částečně i pro již zavedené vztahy z úspěšných samonivelací. I po přehrazení bylo ještě udělat vrchní betonovou vrstvu s prohlubní pro kalové čerpadlo či sací koš. Práce na dně bylo třeba dělat vždy ve dvou krocích s potřebnou dobou na vyzrání každého z nich. Teploty klesaly i v podzemí k teplotě garantované pro zrání, harmonogramy se měnily podle počasí. Nátěry ve stísněném prostoru byly nesmírně obtížné, přesto byly nakonec izolovány první dva bloky.  Voda byla slavnostně napuštěna před zraky celého odborného světa šest dní po posledním nátěru, a to dne 28. října. Krátce na to bylo dílo zakryto betonovými segmenty. V tomto období pracoviště navštívil i legendární motocyklový závodník Zdeněk Sedláček, který pracovníkům přinesl vydání periodika s posledním článkem o Zdeňku Sedláčkovi. Byl zaset ozimý ječmen i pšenice. Standardní pracovní sezóna skončila v očekávání akce Veliké kácení. Tato akce začala dne 19. listopadu. Byl to také den první návštěvy Kikiny na chatičce, a to i s bláznivou Mercedes. Jako první byly pokáceny javory a okamžitě se i přes pochmurné počasí prosvětlilo. Mimořádně fyzicky náročná akce skončila úspěšně s vědomím, že by bylo dobré zajet ještě pro Oslíka. Ten odejel do Prahy spolu s Motúčkem a Helmutem dne 7. prosince. Při této návštěvě bylo zjištěno, že systém netěsní ve většině plochy. Přesto bylo vodní dílo světovou odbornou veřejností mimořádně oceněno . 

Závěrečné hodnocení

Jednalo se o rok bohatý na pracovní i rekreační činnosti. Sezóna začala s obavami, charakteristickými pro všechna léta následující po roku 2018, tedy roku katastrofálního sucha. Akumulační zavlažovací systém ještě nebyl vybudován a přestože v zimě ve dvou etapách napadl dostatek sněhu, srážky na počátku jara byly velice nízké. Koncem dubna se charakter počasí výrazně změnil, měsíc květen byl srážkově abnormální, vydatné srážky spadly i v červnu. V červenci přišlo krátké období vyšších teplot beze srážek, které bylo využity pro dláždění vnitřní místnosti. Třebaže ani bohaté srážky ve druhé polovině jara nedokázaly zvýšit hladinu podzemních vod do normálu, byla vydatnost vrtu po celý rok dostatečná.

Zemědělské činnosti

Na počátku jara byl zasázen ječmen z velikonočního osení. Zeleň chudičkého políčka se časem změnila ve zlatavé scenérie, nádherným způsobem umocněné náletovou slunečnicí. Sklizeň proběhla ručním způsobem a přestože výnos byl nižší než setba, byl tento případ obilnářské výroby mimořádně oceněn pro okrasný přínos. Ovocnářství v tomto roce utrpělo fatálním způsobem květnovými mrazy a to i v případě starých stromů. Úrodu brambor opět ovlivnila plíseň.

Kulturně rekreační činnosti

Již pravidlem se staly smluvně ošetřené návštěvy specialistů televize Dietl II. Novým seriálem se staly Zákony pohybu. Návštěvnost Indiánského místa poklesla vlivem uschnutí stromů, návštěvnost Kaliště byla podpořena dovozem borůvek. Návštěvnost Sázavy byla intenzivní včetně koupacích aktivit. Ondřejovské agilitění proběhlo v klasicky optimistické atmosféře, doprovázené výhrami v tombole i výhrami v soutěžích.

Lesnické činnosti

Začátkem února byl vyřešen problém vysoké jabloně. V listopadu byla uskutečněna akce Velké kácení, kdy jsme se zbavili obou velkých javorů. Pokácené dříví nemohlo být z časových důvodů ošetřeno před povětrnostními vlivy.

V budce Jiřího z Poděbrad vyvedl rodinu brhlík, ptactvo se naučilo ve velkém využívat nabídky pítka. Mladí ježkové se opět stali předmětem intenzivního a obtěžujícího zájmu Nokinky. Ježčí aktivita se od září projevovala i za bílého dne. Ježčí rodina byla vyvedena ve starém sudu pod záchodem původní chatičky.

Stavební činnosti

V první polovině sezóny byly založeny nosné pilíře pro východní stěnu stavení, byl vytvořen betonový podklad verandy, který byl nakonec vydlážděn. Následovala pokládka dlažby na podlaze chatičky, která úspěšně skončila v polovině srpna. Poté následovaly práce na budování vodního zásobníku. Časový skluz, vyvolaný pokládkou dlažby v interiéru způsobil, že poslední hydroizolační práce nebyly provedeny bez dostatečného experimentálního krytí. Přesto byl systém koncem října napuštěn.

Z domácích zvířat obohatil sestavu pudlík Kikina, jejíž první návštěva byla uskutečněna za Velikého kácení. Zájem štěněte o problematiku chatičky byl od počátku zjevný a bylo ho možné okamžitě označit jako výrazně intenzivní.

Galerie 2019